Odchov arů arakang, alias vzpomínka na Diega

O volnoletectví Goldie a Diega (pár arů arakang), jsme přinesli už dva články:

Volný let papoušků ara - 1. díl

Volný let papoušků ara - 2. díl

V poslední době se tito, na sociálních sítích velmi známí papoušci, dokonce rozhodli zahnízdit. Jak se jim nyní vede? Jak lze skloubit volnoletectví s rodičovskými povinnostmi? Na tyto a mnoho dalších otázek naleznete odpovědi v tomto článku, který má formát rozhovoru.

 1) Asi málokomu na sociálních sítích uniklo, že Goldie s Diegem plní v této době rodičovské povinnosti. Kolik tedy mají mláďat a v jaké fázi je odchov? 

Jde už o jejich páté hnízdění (tenkrát poprvé to bylo "na zkoušku", dvě snůšky byly neoplozené). Momentálně mají v budce dvě mláďata, která bezvadně krmí vším, co jim dáváme.

Nabízíme co nejpestřejší škálu chutí a druhů ovoce a zeleniny, nechybí samozřejmě různé druhy ořechů, zrniny a jako doplněk granulky P15. Dále dostávají sušené plody z přírody, šípky, hloh, jeřabiny, arónie. Občas jim naleju večer do vody BIO šťávu z rakytníku nebo goji, oboje lisované za studena, bez konzervantů, doslaďovadel a jiných "dochucovadel". Šťávy od tohoto výrobce jsou sice dražší, ale jsou velice chutné a i papouškům velmi chutnají. Zajímavá je velmi vysoká spotřeba mrkve, než se mláďatům otevřou očka, ne nadarmo se říká, že kdo jí mrkev má dobrý zrak... V době odchovu také hodně "frčí" syrová řepa. Naopak do cca dvou měsíců života mláďat nedáváme vůbec banány a hrozny. Oboje ovoce podporuje z důvodu velkého množství cukrů rychlé kvašení, a to nedělá mláďatům dobře. V misce v kleci mají ještě jíl, kterým mláďata také dost "krmí". Na ovozel v době snůšky a prvních týdnech života přidávám v hmoždíři nadrcené skořápky od domácích slepic. A stabilně také rouskový pyl a přáškové acai. Jednou týdně posypu ovozel nadrcenými sušenými semínky z papáji. Podporuje trávení a očistu trávícího ústrojí, a to právě hlavně u mláďat. Momentálně jsou mláďatům zhruba dva měsíce.

Ještě zbývá dodat, že stejně jako minulý a předminulý rok, se ze čtyř oplozených vajíček vylíhla tři mláďata a ač se snažím dávat rodičům i nejmladšímu mláděti šanci na přirozený odchov, bývá velikostní propad markantní. Poslední mládě bývá vždy krmeno velice málo, takže přistupujeme k ručnímu odchovu.

2) Jak lze skloubit volný let papoušků ara se sezením na vejcích a krmením mláďat? Mají snad během hnízdění „domácí vězení“?

Domácí vězení určo nemají, vše funguje v tradičním režimu. V době naší přítomnosti mají otevřené okno na terasu, kde je naistalováno dlouhé bidélko, na kterém sedí a koukají po okolí. Sedící samička Goldie chodí ven s Diegem ještě po snesení prvního vajíčka (to zahrabe do podestýlky z bukových štěpek). Až od snesení druhého vajíčka téměř neopouští budku, dokud nevysedí všechna mláďata. V těchto dnech se Diego začíná nudit (nemá parťáka k letu, dělání kravin, probírání peříček a dalších normálních činností papouščího života), takže nás pronásleduje téměř všude, kam se jen pohneme :-D

Po vylíhnutí mláďat si Diego plní povinnosti s krmením mláďat (krmí téměř výhradně on, ale Goldie taky občas přiloží zobáček ke krmení) ... Goldie zase téměř celou dobu zůstává s mláďaty a opouští budku jen na své nakrmení a vykonání potřeby. V době od vylíhnutí mláďat do zhruba 30ti dnů jejich života, je Goldie nejvíc agresivní. To se jí klidíme dobrovolně z cesty. Po zhruba měsíci od vylíhnutí už je Goldie více vyklidněná a začíná opouštět budku stále častěji. V této době se přidává k Diegovi a létají venku. Občas se tedy stane, že se někde zapomenou, takže jsem nachystaný pomoci nakrmit mláďata sám, případně jim dát alespoň napít, pokud je venku velké vedro. Ale to se stává velmi zřídka.

3) Vaši arové musí být, díky volnému létání, ve vynikající kondici…..myslíte, že právě toto přispělo k jejich zahnízdění? Odchovy v bytě nejsou časté.

Mým tajným snem bylo pořízení větších druhů papoušků. Doma jsme mívali korelky a andulky, ale buď nebylo místo nebo finance na většího papouška. Ale tenkrát po přečtení článku od Zdeňka Krňávka o volném letu v časopise Papoušci, jsem se rozhodl velké papoušky pořídit. Původně to měli být dostupnější ararauny, ale tenkrát jaksi nikdo neměl mladé samičky, tak padla volba na arakangy. Od začátku jsem chtěl pár a ne jedináčka. Samozřejmě jsme museli pravidelně trénovat, abychom mohli papoušky pustit na volno. Pouštění v zástavbě je ten nejvyšší level, kde papouška pustit. Trvalo zhruba dalších pět let, než jsem je pustil ve městě. Do té doby jsme jezdili do volné krajiny na pole, průběžně do složitějších terénů, na kraje lesů apod. Až pak to šlo v zástavbě... Samozřejmě rizik jsem si vědom, ale to hrozí každému zvířátku v lidské péči. Navíc si myslím, že volné prolétnutí dává papouškům mnohem víc, než rizika s tím spojená. V kondici je zvláště samec, který má pauzu mnohem menší, než samička, která část roku tráví rodičovskými povinnostmi. Bezproblémově (musím zaklepat) vyvedou papouščí rodičové své potomky až na bidlo a naučí je všemu potřebnému pro následující život. Tedy krom volného proletu. Každopádně všemu necháváme volný průběh, zasahujeme jim do jejich života co nejméně, což také napomáhá v cestě, kterou jsme se vydali...

… ale to jsem trošku odbočil. Ano, myslím si, že volný prolet má pro papoušky velmi pozitivní vliv na hnízdění. Jak už jste zmínil, jsou ve vynikající kondici, do které se dostanou velmi rychle i po zimě, kdy je pouštím ven po jednom a jen na chvilku. Volný prolet také znamená větší chuť k jídlu, a tím pádem i doplnění chybějících živin a přijímání méně oblíbených druhů ovoce a zeleniny. Díky tomu přijímají rozmanitou stravu. Určitě také papoušci volnoletci lépe čelí nejrůznějším nebezpečným patogenům, které je mohou potkat. Za ty roky (když vyjmu problémy Goldie s klouby) jsme na veterině neřešili nic vážného okolo jejich zdraví. Probíhá pouze každoroční preventivní prohlídka.

4) Jak bude probíhat období, kdy mláďata budou už schopna letu. Asi je nenecháte jen tak následovat rodiče po toulkách Prahou? 

Mláďata jsou po celou dobu společně s rodiči a mají stejný (či podobný) režim jako jejich rodičové. Obývají stejnou klícku a místnost, kde se alespoň částečně rozlétají a dorostou velká brka a celkové opeření. Naučí se zobat to, co jedí jejich rodiče a částečné socializace s lidmi. S rodiči ven nechodí, jelikož by to bylo ve městě veliké riziko. Nemají potřebný trénink k vypuštění. Ovšem znám jednoho chovatele, kterému se takto volnoletcům jejich mláďata vrací z proletu i s jejich rodiči. Ale ten má na to úplně jiné podmínky. Samec rád učí svá mláďata se o sebe postarat a chránit si své jídlo. S oblibou jim "krade" ořechy, které sice sní, ale pak je nimi zase nakrmí, abychom mu nekřivdili. A je úžasné sledovat mláďata, jak se rychle učí a postupně si jídlo skutečně aktivně brání, ať už odletem na jiné místo nebo odehnáním samce.

5) Oba papoušci jsou krotcí, kde berete jistotu, že nepřiletí při proletu i k cizím lidem, bylo to snad součástí volnoletecké výchovy?

Ano, součástí tréninku na volný let je i trénovat papouška na to, že cizí člověk rovná se nebezpečí. Trénuje se s dobrovolníkem/figurantem a ten, když k němu papoušek přistane, ho ze sebe shodí nebo třeba plácne přes ocas, aby se papoušek vylekal. Poté přilétne ke mne, kde dostane odměnu. Není v žádném případě záměrem a úmyslem papouškovi jakkoliv ublížit, ale dát mu důrazně najevo, že toto chování je pro něj nebezpečné.

43. a 39. den života mláďat

 6) Návštěvníci Prahy neznalí situace musí být z přítomnosti dvou velkých papoušků hodně překvapeni….

Tady na Spořilově už to berou tak nějak normálně, že jim na hlavami krouží a ze stromů řvou dvě arakangy. Ze začátku ale nebylo dne, aby je někdo nenahlásil na městskou policii :-) Teď je to podobné, jenom když si zalétnou do sousedních čtvrtí, kde nejsou tak známí. Reakce lidí jsou v drtivé většině případů velmi pozitivní, jsou překvapení a rádi se na velké papoušky podívají. Bylo jen pár případů za ty roky, kdy si někdo stěžoval na jejich křik. Jelikož se vyblbnou venku, tak jsou pak doma v klidu. Horší je udržet je doma přes zimu, zvlášť když vysvitne slunko, tak chtějí ven...

7) Pouštíte papoušky jen v určité dny a určitou dobu, nebo mají balkónové dveře otevřené neustále a létají si absolutně podle libosti?

Jak už jsem zmiňoval výše, když jsme doma, tak v sezóně mají otevřeno pořád, i když prší (Diego se velmi rád nechá spláchnout deštěm, Goldie má raději domácí rosení). Samozřejmě mají svůj režim, takže se jim otvírá okno až odpoledne, dopoledne jen velmi výjimečně, protože jsme v práci. Chodíme i na procházky dále od jejich bydliště, ale tam je bereme pouze po jednom. Kdyby se jeden papoušek v méně známém prostředí někam zalétl, tak je druhý doma, který by ho mohl přivolat.

8) Přibližte čtenářům, jak vypadá krmná dávka vašich arů?

Částečně už jsem to načal v první otázce. Mimo hnízdní období je složení krmné dávky podobné jako v době hnízdění. Jen množství krmiva je menší, aby bylo co nejméně zbytků.

Jakmile ale samička začne snášet vajíčka, zvyšuji množství krmiva. Žádný speciální stimul ke hnízdění nedostávají. Sami si konzumují dobroty po stromech, hlavně pupeny a první květy. Všemu necháváme volný průběh, jak si určí ve svém životě papoušci...

Ještě v zimních "kabátcích", krátce po zahájení letecké sezóny

Doslov

Bohužel s velkou lítostí v srdci a v hlubokém zármutku jsem nucen napsat i tento dodatek...sameček Diego se už ze svého posledního proletu nevrátil. S největší pravděpodobností, kterou potvrdila i následná pitva, při letu narazil do okna. Jelikož u toho nikdo nebyl, více se nedozvíme... V důsledku nárazu bylo krvácení do mozku a téměř okamžitá zástava srdce, takže velmi malou útěchou budiž, že vůbec netrpěl.

Samička Goldie, ač je na ní vidět ohromný stesk, okamžitě sebrala síly a začala se ihned sama starat o mláďata. Vše zvládá skvěle, jen ji musíme pomáhat mixovaným ovozelem, jelikož toto bylo doménou převážně Diega.

V dalším pokračování se zaměřím, jak zvládla osamocená samička odchov, jak probíhal odstav a přechod k novým lidem.

Samičce Goldie mláďata velmi pomohla. Nedovedu si představit, že by zůstala úplně sama, než ji najdeme nového parťáka.