Zvíře jako dárek? .... aneb, jak vznikala společnost Laguna

Mamíííí, kup mi papouška, prosííím, já budu hodnej, budu se učit, poslouchat, ....... anebo:  "Miláčku, když máme to výročí, moc bych si přála kakadua, takového bílého, slaďoučkého mazlíčka, prosííím" ....... zdá se Vám to nereálné? Bohužel se to stává dost často. V nějaké emoci se nadělí zvířátko jako dárek a obdarovaný šťastlivec pak teprve řeší, co s tím. A je to špatně, hlavně pro to zvíře. V prvních týdnech se celá rodina může přetrhnout, kdo se o malého mazlíčka bude starat, ale po čase nadšení pomine. A z roztomilého štěňátka vyroste dospělý pes, z mazlivého koťátka škrábavá kočka a z ňuňacího papouška uřvaný agresor. A co pak s tím? Pejsek a kočička žijí 15 až 20 let, ale papoušek je dlouhověký, často nás i přežije. A navíc - papoušek v přírodě žije v hejnu, tam si hledá svého partnera, vyhnízdí a opět i s mláďaty žijí v hejnech. Nikdy ne sami. Proto by se nikdy neměli chovat papoušci jako jedináčci, je to špatně, proti jejich přirozenému způsobu života. Tím se nechci dotknout těch chovatelů mazlíčkářů, kterým se podařilo papouškovi toto přirozené hejno nahradit natolik, že papoušek vytvoří s chovatelem partnerský vztah a celý život prožije šťastně a vesele. Před těmi smekám a moc jim fandím. Bohužel většina papoušků, kteří přišli do Laguny, takové štěstí neměli.

Eklektus různobarvý - samice Foto: Lukáš Pivoňka

A teď jeden paradox ze života: I když jsem chovala od dětství různá zvířátka i malé papoušky, vždycky jsem si přála amazoňana. Tehdy můj manžel zcela nepromyšleně pojal nápad, že mi k narozeninám JAKO DÁREK !!!! nadělí amazoňana oranžovokřídlého. Byl z odchytu, měl zastřižené křídlo a trčel dlouhou dobu v obchodě sám. Nosila jsem mu aspoň ovoce a větvičky na okus, byl tam hrozně opuštěný, byl z odchytu, přistřižené křídlo, olámaný ocas. Manžel mi slavnostně předal zabalenou krabici a čekal velké ovace. Tak ty se nekonaly, naopak! Otevřela jsem víko a místo děkovných komplimentů jsem spustila hysterické výkřiky: "No ty ses úplně pomátl, co s ním jako mám dělat, amazoňany chovat neumím, nic o tom nevím, nemám pro něj ubytování, ....!" No všechno jsem urychleně dohnala, vybavení dokoupila, knihy načetla, chovatelů se poptala. A brzy dokoupila papouščího partnera, také divokého, aby si dobře rozuměli. A pak přibývali další papoušci až jsem se začala ujímat i papoušků poškozených, handicapovaných. Nejvíc mě fascinovalo, když se mi dařilo zničené ptačí dušičky tahat ze dna nahoru zpátky do veselého života. Samozřejmě se to vždycky nepodařilo, ale brzy jsem pochopila, že nestačí zničeného papouška jenom léčit po veterinární stránce, ale je nutné, aby papoušek měl chuť bojovat, měl motivaci k životu, prostě - chtěl žít. A čím víc se to dařilo, tím víc mi začali papoušci přibývat. Ale také se kolem mě začalo objevovat více lidí, kteří to měli podobně nastavené. A tak jsme společně na přelomu roku 2016 a 2017 založili Společnost Lagunu, z.s. a o tyto ztracené dušičky se starali společně. Do Laguny nám přichází papoušci nejčastěji těchto čtyř rodů: Kakadu, Ara, Amazoňan a Žako. 

Kakadu šalamounský Foto: Lukáš Pivoňka

I když má každý papoušek svoji vlastní osobnost, pokusím se trochu charakterizovat tyto čtyři skupiny:

Kakadu

Velký extrovert, je rád středem vesmíru, velmi rád se předvádí. Je nesmírně mazlivý, kontaktní, ale stejnou měrou i agresivní. Kakadu nejdřív zaútočí a kousne a pak teprve přemýšlí, jestli to chtěl udělat. Je to pro něj přirozené. Ve své domovině létají v hejnu, bojují o potravu, o hnízdní dutiny, chrání svoji partnerku proti predátorům, proti konkurentům, prostě to vůbec nemá jednoduché. Jako mláďata jsou kakaduové mazliví andílci, ale když dospějí, začnou si v rodině rovnat hierarchii podle svého. A kakadu chce vždycky velet. Když si vybere jednoho z rodiny jako partnera, všichni ostatní jsou pak zbyteční, cítí potřebu je odstranit, vyhnat, zabít, prostě útočí. Ale jsou to nejlepší komici, moc rádi se učí, předvádí před obecenstvem, hlavně když je všichni obdivují. 

Kakadu bílý Foto: Lukáš Pivoňka

Ara 

Konzervativní, velmi inteligentní papoušek. Navazuje silné partnerské vazby, když nemá dalšího papouška, přilne ke svému chovateli, kterého si ale sám v rodině vybere. Na otázku - jak velkou voliéru postavit pro aru? - odpovím, že žádná pro něj není dostatečně veliká. Ara je velký letec. Proto mi přijde nejvhodnější kombinace větší pokojové voliéry třeba jen 2x2x2m, ale je to jen aří "pokojíček", kam chodí spát, jíst. Ale po většinu dne má možnost volného pohybu po domě ve společnosti svého oblíbeného chovatele. A co se týče proletu - je bezpochyby ideální, když se povede z ary vytrénovat volnoletce. Mnozí chovatelé pak chodí společné létat na bezpečnou louku (tj. bez elektrických drátů a bez silnic s auty v dosahu). Je to pro ně i společenské vyžití, když se mohou potkávat se svými dalšími ptačími kamarády a pořádně si zalétat. Je to podobné, jako když pejskaři chodí do parku se společně vyběhat s ostatními pejsky. Jen tohle ptačí řádění se odehrává ve vzduchu.

Amazoňan

Také konzervativní, ale odolný jihoamerický papoušek. Je trošku povahou podobný arům, ale je mnohem přizpůsobivější. Nejzábavnější je vytvořit z amazoňanů mnohočetné hejno a pak pozorovat, jak si společně hrají, hašteří a hřadují. Bohužel je to doprovázeno velkých hlukem. Amazoňané jsou opravdu velmi hluční papoušci a rituálisti. Rádi vítají slunce a loučí se se dnem. A nejlépe ve skupinovém koncertě. A pokud nemáte plně hluché sousedy, tak to málokdo ustojí. Amazoňan se naučí i velmi dobře mluvit. Ale některé druhy – hlavně samci – bývají v dospělosti také dost útoční. Ovšem jejich smaragnové peří září na slunci ve všech odstínech zelené barvy.

Amazoňan pomoučený - samice Foto: Lukáš Pivoňka

Žako

Pro nás nejkomplikovanější papoušek. Ano – naučí se nejlépe mluvit, je nesmírně inteligentní, vzhledem ke své velikosti je docela „skladný“ – tedy lze pro něj vystavět doma dostatečnou voliéru. Ale tím to končí. Bohužel žako ve své domovině žije v hejnech a současně tam si vytváří páry. Není přizpůsobený žít jako jedináček v nějaké místnosti, kde ho milující dvounohé hejno zahrnuje dobrotami, hromadou krmení, hračkami. Osamocený žako má dispozici být labilní, pak nesnáší změny, podléhá stresu, často se škube. A hlavně v domovině opravdu sbírají a hledají potravu celý den, aby vůbec přežili. Nejsou vybaveni na hromady tučného krmiva v několika miskách. Většina žaků v domácích chovech umírá v první čtvrtině života na překrmování a tudíž selhání jater, místo toho, aby zde spokojeně žili čtyřicet let. Do Laguny se nám dostávají žakové velmi poškození. A teprve po čase, když se podaří je začlenit do skupin, probouzí se v nich nový život.

Toto jsou ty základní čtyři rody papoušků, kteří se k nám do Laguny dostávají. Ale samozřejmě zde máme plno dalších druhů, přes eklektuse, pyrury, senegalce, až po korely a andulky. U těch posledních se jedná spíš o komplikaci u majitelů, že je z nějakých důvodů nemůžou mít dále u sebe. Většinou jsou to papoušci bez zdravotních či psychických potíží.

Proto je potřeba si pořízení papouška opravdu velmi rozmyslet a naplánovat. I když ani to nám nezaručí, že se náš život bude odehrávat tak, jak jsme si představili. 

Žako šedý Foto: Lukáš Pivoňka