Nové názvosloví ptáků aneb vzpoura na lodi primátor Dittrich

Tak jako existuje velká literatura, o jejíž existenci se vyučuje již na základních školách, což si pamatujeme nejspíše pod pojmem „povinná četba“, existuje i literatura lehčího rázu, které četba povinná nebyla, o to více se četla. Docela nás tenkrát bavila satirická trilogie, jejíž první část nese název nadpisu článku. Její děj se odehrává na pozadí vzpoury „námořníků“ vltavského parníku, který nese jméno někdejšího primátora Prahy. Z toho je zřejmé, že nešlo o nic natolik závažného, aby to mělo vliv na dějiny. Mělo, nemělo. Dějiny se skládají z všemožných pidi okolností, kterých slepenec nikdo nedokáže odhadnout, avšak může být ve své konečné podobě i výbušný.

Právě jsme byli svědky podobné pidi události, která vedla ke vzpouře širšího okruhu osob, což vedlo ke vzniku většího počtu článků vypuštěných do veřejného informačního prostoru. A to i mimo obvyklý okruh působnosti, kterého se ten problém týkal. Šlo o nijak pro celou společnost závažné téma správných českých názvů ptáků a to podle názoru zcela úzkého okruhu osob, které svoje představy dokázaly jistým způsobem někde prosadit. Ukázalo se však, že téměř všem ostatním, naprosté většině, tyto názory nevyhovují a nakonec vše vyústilo ve veřejnou vzpouru, která se ventilovala do všeobecného prostoru. Jestliže se tyto proti názory dostaly až do tištěných periodik, jako je například časopis Reflex, jde opravdu o razantní odmítnutí širší veřejností. Nicméně celkový význam takového odporu nemusí být větší než ona vzpoura zmiňovaná v nadpisu. Avšak okruh lidí, kterých se tento námět hlouběji dotýká, by tomu pozornost věnovat mněl! Celá ta vzpoura vedla nakonec k tomu, že byla zrušena výborem České společnosti ornitologické tak zvaná Názvoslovná komise. Ta byla ustanovena v podstatě nedávno, tuším, že v roce 2021. A vůbec to neznamená, že nemůže být někdy zakrátko ustanovena komise nová, která bude vesele pokračovat ve své, nebojím se říci, v podstatě záškodnické činnosti.

Amada (Amadina) Gouldové (nádherná) Foto: Petr Podpěra

Většinově jsme Češi a na svém území mluvíme obvykle česky, proto si ve většině záležitostí rozumíme. Nicméně kraj od kraje můžeme vlastním sluchem rozeznat, že existují i drobné odlišnosti. Pražáci prý zpívají, Brňáci mluví hantec, Ostravaci maji kratke zobaky. A lišila se i pojmenování ptáků. Ani to tak moc nevadilo, to spíš jen některým. Řekněme z řad přírodovědců, jazykovědce to přivádělo spíše k nadšení, ti považují každé synonymum za obohacení jazyka a šup s ním do významového slovníku.

Okolo roku 1880 došlo u nás k prvním výstavám ptáků a bylo potřeba u každé klece uvést jedno jediné jméno vystavovaného ptáka. Tenkrát to zřejmě nijak nevadilo a nevyvolalo v podstatě žádné odezvy. Použily se názvy, kterými se tenkrát mluvilo. Kdo dnes ví, co to bylo za druh vystavovaného ptáka pod jménem kordonblé? Hlubší potřebu českých pojmenování ptáků přinesla až první vydání oblíbených knih o zvířatech a samozřejmě i o ptácích, známých pod jménem Brehmův život zvířat. Již v oněch časech se u nás hojně chovalo exotické ptactvo, ale chovatelé používali převážně německá jména. Většina ptáků k nám z exotické ciziny přicházela buď přes holandské a belgické přístavy, ale hlavně přes Hamburg. Proto některá pojmenování exotických ptáků jsou vlastně překlady z němčiny. Schmeterligsfink je dodnes motýlkem. Ta jména se ovšem dobře ujala a jsou dodnes běžně používána, což považuji za důležité. S rozvojem chovu exotických ptáků, ke kterému u nás došlo koncem dvacátých let minulého století, došlo i k založení prvního klubu jejich chovatelů, totiž pražského KPEP, neboli Klubu pěstitelů exotického ptactva. Jeho členy byli i významní ornitologové té doby. Jak profesor Janda, tak hlavně i brněnský MUDr. Jaroslav Karásek. Ten byl autorem knihy o chovu exotických ptáků a pro tuto svou publikaci musel vytvořit na tisíc nových českých jmen exotických ptáků. Všimněme si, že tato kniha přišla na svět prostřednictvím chovatelské organizace, nikoliv nějaké organizace považované snad za vědeckou. Drtivá většina Karáskem vytvořených pojmenování byla všeobecně přijata a jsou dodnes používána. Až na několik málo pojmenování, kde bylo použito tak zvané potrojné pojmenování, což bylo napraveno až dobře o čtyřicet let později. Nikoliv však bez komplikací.

Pásovník krátkoocasý Foto: Petr Podpěra

V roce 1954 vydalo nakladatelství Československé akademie věd práci J. Kratochvíla, E. Bartoše,  s názvem: Soustava a jména živočichů o rozsahu 544 stran. Protože akademik Kratochvíl byl šéfem ČSAV, mluvilo se o této práci spíše potají a to jako o Opavském systému. Tuto práci po ruce nemám a v současnosti není k mání ani v městské pražské knihovně. Nemluvilo se o této práci jako o nějakém veledíle a již vůbec ne, že by byla nějak všeobecně přijímána. Ba naopak. Jenže se neodvážil nikdo za situace, která všeobecně panovala, snad dokonce i oponovat. To vůbec ne.

Nicméně zřejmě tenkrát došlo k většímu sjednocení českých ptačích jmen. Možná, že se i mýlím, ale v zásadě to, myslím, bylo tenkrát tak. Některá původní česká jména byla zcela vynechána, ačkoliv ve všeobecném povědomí nikoliv. Třeba dnes neznáme čermáka, to je nyní rehek domácí. Často si však vyslechnu ještě dnes: Přijď se podívat, máme na dvoře nějaký čermáky. Většina pojmenování ptáků je používána i v současnosti, i když ne všechna se tak docela povedla. Pro dnešní káni lesní bylo třeba používáno docela pěkné jméno káně myšilov. Z pohledu ochrany přírody by to bylo dnes jméno více než vhodné, když poukazuje na převážný zdroj potravy těchto ptáků. Zvítězil názor, že káňata hnízdí přeci v lese a basta. Co na tom, že loví převážně v polích, kde se tak odehrává větší část jejich života. A nehnízdí jenom v lese, ale nejraději v tak zvaných polních remízcích, sice na stromech, ale někdy i docela nízko. Někdy jsou „odborné“ argumenty ke změně jména až bizarní. Jenže kdo se pak má v té chumelenici jmen vůbec vyznat? Zvláště pak, když jména jsou prostě podle nějakého osobního zájmu změněna, ale nikde nikdy nebyly zveřejněny jakékoliv důvody ke změně.

Lidé se mylně domnívají, že ve vědeckém světě panuje jaksi lepší situace v tomto ohledu, když se používají jména „vědecká“, která vycházejí ponejvíce z latiny. Respektive používají se slova z jakéhokoliv jazyka, leč gramatika zůstává latinská. Některá taková pojmenování mohou vypadat až komicky. Třeba oddělení kaktusů v pražské botanické zahradě Na Slupi míval na starosti pan Šubík, který byl po světě považován za odborníka. Kdosi někde v cizině objevil nový druh kaktusu a nazval jej na jeho počest jeho jménem. Zní to šubiky, ale nevím, jak se to správně píše. Česky samozřejmě Šubíkův. Mezi ptáky najdeme pak mnoho obdobného.

Rehek domácí Foto: Petr Podpěra

Pokud se týká tak zvané systematiky, musím říci, že jsem k tomuto oboru dávno ztratil nějaký respekt. Jde o systém třídění a ukládání poznatků, který kdysi vymyslel švédský přírodovědec Karl Linné a představil jej ve své práci Systém přírody. Šlo o rozsáhlé dílo, které bylo následně většinově přijato. Pokud se týká ptáků, první díl je datován rokem 1758. Nejde vlastně o nic jiného, než jak dnes ukládáme své poznatky, případně práce do počítače. Uložit soubor, název, klik. První soubor nazvu Říše živočišná. A potom dám příkaz vytvořit další nový soubor, pod soubor, který je toho většího souboru součástí. A tak dále. Až dojdu k pod souboru druh, který je považován za základní jednotku. Jenže si třeba uložím něco pod nějakým názvem a dodatečně ten název změním, čímž ztratím souvislost, zapomenu ten název původní a teď to hledej! Původní Linného systém byl samozřejmě novelizován tak, jak se množily naše poznatky. Protože v tom byl nakonec značný zmatek, podařilo se svolat v roce1905 do Paříže sněm přírodovědců, kde byla dohodnuta určitá závazná pravidla o tom, jak dále postupovat. Ta ovšem neplatí pro národní názvosloví, tedy i pro češtinu. Platí třeba zákon priority, což znamená, že pro druh je platné takové jméno, které bylo autorem použito poprvé. To je to druhé slovo ve jménu. Neplatí to však pro jméno rodové, což je to první slovo. Při řazení do rodů, což je jednotka nadřazená druhu, pak vznikají ty největší nesrovnalosti. Při hypotetické příbuznosti, která vstoupila do hry při řazení do systému, vznikají velké přesuny, přičemž ona příbuznost zůstává vždy jen hypotetická, umělá.

Musíme si uvědomit, že celý ten Linného systém přírody není ve skutečnosti skutečnou přírodou, ale jen systémem jak přírodě lépe porozumět a jak skladovat naše poznatky. Je to ovšem systém umělý. A takovým i zůstane. V poslední době vstoupily do hry i metody, kterým musíme jako většina jen věřit, ale nemůžeme si je ověřit na vlastní oči. To jsou především výsledky molekulární chemie. Ověřit si tvrzení o DNA nemůžete, i když taková tvrzení mnohdy vypadají podezřele. Přitom se mnohokrát i ukázalo, že šlo o chyby nebo dokonce i podvody.

Potom tady také máme jakousi neúctu k všeobecnému mínění. Ukázkou může být tak zvaný Goslerův atlas ptáků. Byla to výpravná kniha vydaná někdy začátkem devadesátých let. Její součástí byl i použitý seznam všech druhů ptáků, poplatný názorům na systém v té době. Všeobecně známý exotický atrildovitý pták zebřička pestrá, který je dokonce v současnosti považován za domestikovaného ptáka, je většinově řazen do monotypického rodu Taeniopygia. V Goslerově atlasu byl však použit systém, kde zebřička byla přiřazena k rodu Poephila, což jsou ptáci, kterým říkáme česky pásovníci. Autoři je tedy pojmenovali pásovníkem šedým, navzdory tomu, že celý svět je zná pod jménem zebřička. Taková naprostá ignorance pak rozzuřila mnohé, mimo jiné i pana profesora Veselovského, který v té době předsedal ČSO a byl považován za našeho ornitologa číslo jedna.

Zebřička pestrá Foto: Petr Podpěra

Pokud si prohlédnete více systémů řazení, snadno zjistíte, že se pravidelně střídají dvě snahy. Snaha slučovací, kdy jsou podobné rody slučovány v rod jeden, aby po čase zase takový obsáhlejší rod byl rozkouskován na více rodů. A tak stále dokola. V tomto ohledu máme naše české názvosloví stabilnější než je to vědecké. Stará pojmenování ovšem zcela nezanikají, stávají se synonymy. Americký ornitolog Meyer de Schauensee onehdá vypracoval seznam synonym pro ptáky Jižní Ameriky a byla to řada knih tak dlouhá, že když majitel roztáhl ruce, aby ukázal jak, představoval rybáře, který ukazuje, jak velkého chytil kapra. Přesto se nepodařilo zjistit, jak se dnes jmenuje pták, kterého Neunzig uvádí pod jménem Sicalis minor.

Pravidelně různé instituce, které na to mají zdroje, zveřejňují nově uspořádané seznamy ptáků. Aby to bylo opravdu něco nového, musí to být i s nějakými změnami, jinak by to nemělo smysl. Všechny tyto novelizované seznamy však v sobě skrývají i staré nesmyslné chyby. Když o nich víte, stačí jen kouknout a můžete se ironicky usmívat.

Skoro v každé pohádce se vyskytuje osoba se zázračnou schopností, která rozumí řeči zvířat. Ve skutečnosti však taková osoba neexistuje. Jsou mezi lidmi i osobnosti, které si se zvířaty rozumí lépe než jiní. Praotec názvosloví Linné byl zajisté veden snahou, aby co nejvíce lidí lépe rozumělo svému okolí, tedy přírodě, potažmo zvířatům. Právě jsme byli svědky toho, jak se to tedy dělat nemá. Napáchalo to velké škody i do budoucna. Pozitivní však je, že se našlo více lidí, kteří se dokázali vzepřít. A ukazuje to i na to, že musíme být ve střehu neustále. Tak pozor.