Exteriér králíků a jeho význam pro výstavy a chov: Tvar 3. část – Poloha a utváření ocasu

V tomto třetím díle seriálu o exteriéru králíků bude věnována pozornost poloze a utváření ocasu králíka, tzv. pírku. Jedná se o jeden z tzv. tvarových okruhů exteriéru králíků. Tyto znaky souvisejí s biologií králíka domácího jakožto druhu, a proto je jejich utváření vyžadováno víceméně stejné u všech plemen.

Základní anatomie ocasu králíka a jeho význam

Králík domácí má vyvinutý menší ocas, jehož podkladem je přibližně deset ocasních obratlů. Stejná situace je rovněž u volně žijícího předka – králíka divokého. Obratle jsou spolu pružně kloubně spojeny, byť jejich vzájemná pohyblivost je omezená. Pohyblivost vlastního celého ocasu je zabezpečena ocasními svaly. Z pohledu odborné chovatelské terminologie se ocas králíka nazývá tzv. pírkem. Souvislost a propojenost s mysliveckým odborným názvoslovím je více než zřejmá. Vychází z historie domácího chovu králíka, neboť původně byli králíci do českých zemí dovezeni jako nový druh lovné zvěře. O sofistikovaném a systematickém chovu králíka jako domácího zvířete s hospodářským potenciálem lze hovořit zhruba od poloviny 19. století. Význam ocasu je po volně žijícího králíka důležitý ve vztahu k behaviorálním potřebám. Spodina ocasu volně žijícího králíka divokého je čistě bílá a v přirozeném prostředí slouží jako dorozumívací prostředek. Při vztyčení ocasu, zejména při potencionálním nebezpečí, dochází k ukázce bílé barvy ostatním příslušníkům skupiny. Další funkcí ocasu králíka je spoluúčast při značkování životního prostředí, kdy zejména samci jej používají při rozstřikování moči po areálu. Méně často se s tímto fenoménem lze setkat také u některých temperamentnějších samic.

Správně utvářený ocas patří ke všem králičím plemenům

Moderní genofond domácího králíka je výsledkem více než 200 let trvající selekce. Při tomto umělém výběru byly zohledňovány různé znaky exteriéru králíků – zejména velikost tělesného rámce, utváření a proporce jednotlivých částí těla, struktura a délka srsti a v neposlední řadě vlastní zbarvení srsti králíků, ať se to již týká krycí srsti anebo podsady, případně mezibarvy. Co však při tomto výběru zůstávalo vždy zachováno a bez selekčního kritéria, to byl právě ocas králíků. To je zajímavá situace, která si mezi domácími zvířaty, ať již zájmovými či hospodářskými, zaslouží pozornost. Vlivem domestikace a následného šlechtění zůstal ocas králíků zachován, a to bez jakýkoliv známek změn. Neznáme tak králičí plemeno, které by bylo přirozeně geneticky bezocasé, a z určitého pohledu na věc je to určitě správně. Při hodnocení ocasu = pírka u čistokrevných plemen králíků vycházíme z předpokladu, že ocas má být rovný, vztyčený, přilehlý k tělu (zádi) ve směru páteře s tom, že jednotlivé obratle musejí být přirozeně utvářené a pohyblivé. Z praxe posuzování pírka králíka hodnotíme dva základní okruhy, a to polohu pírka a utváření pírka. Poloha je dána zejména správnou funkcí ocasních svalů. Utváření je výsledkem kosterního podkladu. Velikost pírka má být přiměřená k tělesnému rámci.

Správně utvářené a vztyčené pírko – pohled z boku a zezadu Foto: Vlastimil Šimek

Z vad průběhu polohy a utváření pírka lze jmenovat a vysvětlit zejména následující.

• Vleklé pírko

Vleklé pírko je důsledkem nedostatečné funkce ocasních svalů. V případě tzv. vleklého pírka dochází k minimální tenzi pírka. Navenek je to zřejmé tím, že králík při chůzi tahá pírko za sebou. V takových králíků je toto pírko daleko více znečištěno, což je jedním k rozpoznávacích pomocných znaků této vady. Z praxe posuzování, pokud uvažujeme u konkrétního králíka o této vadě, je vhodné nechat jej krátce vykonat pohyb v ohraničeném prostoru, kde tato vada je lépe zřetelná. Vleklé pírko je vada přípustná, nicméně závažnějšího charakteru, neboť je dosti dědivá a může souviset k celkovým utvářením zádi králíka.

Vleklé pírko Foto: Vlastimil Šimek

• Hravé pírko

Termínem tzv. hravé pírko označujeme u králíka stav, kdy pírko není za běžného stavu přitaženo k linii páteře, ale dochází k pohybu na různé strany. A to i v relativně klidném psychickém stavu králíka. Do značné míry je příčina stejná jako u vleklého pírka. Pro rozpoznání je vhodné pozorovat králíka delší dobu v přirozeném pohybu. Hravé pírko je vada přípustná.

• Trvale jednostranně šikmo nesené pírko

Trvale jednostranně šikmo nesené pírko, nazývané také jako tzv. šikmé pírko, je závažná exteriérová vada pírka. Dochází k permanentnímu stočení pírka na jednu stranu. Pírko se tak ani při pohybu králík nevrátí do přirozené polohy, která kopíruje linii páteře. Trvale jednostranně šikmo nesené pírko je vada nepřípustná.

Trvale jednostranně šikmo nesené pírko Foto: Vlastimil Šimek

• Kratší pírko, velmi krátké pírko, chybějící pírko

S problematickou velikostí pírka se u králíků setkáváme poměrně vzácně. Přirozeně má být pírko u každého králíka přiměřeně utvářené a v harmonii s ostatními tělesnými celky. U tzv. kratšího pírka je tento soulad narušen poměrně menší velikostí pírka vůči zbytku těla. Může se jednat o geneticky kratší pírko (pozor – poměrně dědivé!), anebo o pírko, které bylo zkráceno králicí – matkou při porodu. Druhý případ může být častější u králic, které rodí poprvé a nejsou ještě tak zkušené, anebo obecně pro protrahovaném a problematickém porodu, kdy se králice ve větším stresu a při vybalování mláděte z porodních obalů ukousne koncovou část pírka. Kratší pírko je vada přípustná a její výskyt v chovu je doporučené bedlivě sledovat; zvláštní význam to má u vybraných linií zakrslých králíků. U tzv. velmi krátkého pírka již hovoříme vlastně o deformaci, neboť takové pírko je proporcionálně zcela malé, a to je vadou nepřípustnou. V ojedinělých případech se můžeme setkat s tzv. chybějícím pírkem, to je také nepřípustná vada exteriéru králíka.

• Drátěné pírko

U tzv. drátěného pírka králíka dochází k poruše vzájemné pohyblivosti ocasních obratlů. Obratle tak srůstají pevně v jeden neohebný, avšak rovný celek. Vada může mít rozdílný projev, a to od cca jednocentimentového úseku na konci pírka, až po téměř celý průběh pírka. Příčinu lze spatřovat jednat v genetickém založení, ale také např. ve výživě, resp. minerální dysbalanci. Na projev této vady jsou vnímavější zejména robustnější plemena králíků. Je to vada přípustná. Avšak výskyt drátěného pírka je nutné bedlivě sledovat, neboť se v zásadě jedná o degenerativní stav, který je dosti dědivý a při nevhodné selekci může u dalších potomků vyústit až dokonce v křivé pírko.

• Ojedinělé zbytnělé obratle

S touto vadou se lze setkat zejména u starších králíků, kdy některé ocasní obratle poněkud zhrubnou a lehce vybočí z osy pírka, avšak pírko je pořád rovné. Je to přípustná vada.

• Křivé pírko, deformace pírka

Křivé pírko je závažná vada v utváření pírka, která je charakteristická celkovým zbytněním části anebo celého pírka a zároveň zřejmým zakřivením linie pírka. Většinou se jedná o zakřivení v cca polovině až poslední třetině pírka, ale může být také přímo u kořene pírka. Vadu hodnotíme pohmatem od kořene pírka až po jeho konec a v případě této deformace se většinou jedná o situaci, že linie pírka je ve tvaru „hokejky“. Nicméně, jsou známy i výraznější deformace pírka, s např. dvojitým zakřivením. Křivé pírko a veškeré další zjevné deformace pírka jsou vadami nepřípustnými.