Léto se psem. Jak přežít vysoké teploty a užít si koupání
Vysoké letní teploty mohou být nepříjemné nejenom pro některé z nás, ale pro i našeho čtyřnohého kamaráda. Psi totiž nemají tolik potních žláz jako lidé, takže je pro ně udržení normální teploty organismu těžší. Někteří psi se klidně mohou přehřát už při 20 stupních Celsia, obzvláště ohrožené jsou například čivavy, buldoci či pekinézi. Jednou z možností ochlazení jsou jistě okolní říčky nebo rybníky, i zde je však dobré pamatovat na pár pravidel.
V horkém počasí hrozí přehřátí organismu jak lidem, tak jejich chlupatým kamarádům. Psi však možná paradoxně snášejí vysoké teploty ještě o poznání hůře. Může za to nejen jejich mnohdy velmi hustá srst, ale hlavně to, že mají oproti člověku podstatně méně potních žláz. Spolehnout se tak mohou pouze na ochlazování tlamou pomocí zrychleného dýchání, při něm ovšem rychle ztrácejí vodu a dostavuje se dehydratace. Riziko přehřátí či slunečního úpalu je tak u psů násobně vyšší než u lidí. Pro některé psy začínají být problematické již teploty nad dvacet stupňů Celsia. Už při nich by majitelé měli omezit hry i další aktivity, spíše své chlupáče klidnit a dopřát jim odpočinek.
Jednou z prvních zásad, kterou by páníčci v boji proti dehydrataci měli dodržet, je nepodcenit pitný režim. Například desetikilový pes by měl za den vypít alespoň půl litru vody. Tekutiny mu můžete pomoci doplňovat i úpravou stravy, suché granule zkuste nahradit šťavnatou konzervou nebo vývarem s kousky masa. Pamatujte na to, že zvlášť při fyzické aktivitě si může pes způsobit přehřátí organismu. Tento stav poznáte poměrně snadno, pejsek bude usilovně dýchat s otevřenou tlamou, bude mít horký čenich i sliznice a vykulené oči. Projevit se může i neklid, dezorientace, malátnost či nervozita.
Přehřátí hrozí za vysokých teplot všem psům, do rizikovější skupiny však patří štěňata a starší pejsci, zvířata obézní nebo s nadváhou či chlupáči nemocní, zejména se srdečními nebo dechovými potížemi. Náchylná k přehřátí jsou i určitá plemena: s velmi hustou srstí, či naopak bezsrstá, velmi drobná (čivava), brachycefalická (především buldok či boxer) a molossoidní (pekinéz, ši-tzu, bostonský teriér, lhasa).
Pomoc při přehřátí
Jak přehřátému pejskovi pomoci? Zchlaďte ho, ale opatrně a postupně. Prvním krokem je ukončit veškeré aktivity, psa zklidnit a odvést na stinné místo. Následně mu začněte mokrými ručníky pomalu chladit tlapky, bříško a třísla. Postupujte po částech, nikdy psa ručníky nepřikrývejte celého. Pokud se trochu zklidnil, nabídněte mu po troškách vlažnou vodu. Není-li po chvíli vidět zlepšení, rozhodně neváhejte a vezměte mazlíčka k veterináři.
Voda – úleva i nebezpečí
V parném dni skýtá pejskům voda potřebné osvěžení, pořád je ale potřeba dbát na bezpečnost. Pokud se svým psem vyrážíte k vodě poprvé, ověřte si, zda vůbec umí plavat. Domněnka, že každý pes umí plavat, je totiž mylná, některým to rozhodně hned nejde. Ke koupání je nejlepší vybírat místa, která už znáte. Rozhodnete-li se vyrazit na místo nové, zkontrolujte, zda psovi ve vodě nehrozí nebezpečí – například různé předměty ukryté na dně. Je také důležité, aby měl pes do vody pozvolný přístup a dostal se bez problémů na břeh. Do vody jej nikdy neházejte, mohl by se zranit nebo mu zbytečně způsobíte značný stres. A pokud se evidentně vůbec koupat nechce, nenuťte ho.
Před vstupem do vody je také dobré zkontrolovat její kvalitu. Sinicemi zamořený rybník je nevhodný nejen pro koupání člověka, ale i psa. Zároveň mazlíčka neberte ani na bazén do chlorované vody. Chlór může u pejska jednak spustit alergii, jednak má při požití neblahý vliv na jeho zažívání. Pokud si pes bazénové vody lokne, chlór a další chemické příměsi mu způsobí větší žízeň a zároveň působí močopudně, takže pes bude potřebovat častěji močit. Dejte proto přednost přírodním koupalištím, jako jsou rybníky, lomy nebo přehrady.
Berete-li chlupatého parťáka na dovolenou k moři, dejte si velký pozor i na mořskou vodu. Pokud se jí pes napije, obsažená sůl mu může způsobit průjem, zvracení, malátnost a dehydrataci organismu.
