„Profesionálně obsednutý“ kůň?

Když jsem v minulém článku chválila charakter iberijských koní, dostalo se mi několik reakcí, že ne vždy je to s nimi úplně „růžové“. To je pravda, ale myslím si, že příčina problémů není úplně v charakteru… proto dnešní pokračování. Při shánění svého lusitána jsem procestovala většinu Portugalska, abych si nakonec vybrala u francouzského handlíře. Navštívila jsem mnoho chovatelů, zprostředkovatelů, několik renomovaných profesionálů, ale také výrobců „rychlokvašek“. Mohu se tedy z první ruky podělit o to, co vás čeká a na co si dát pozor, pokud se pro takového koně rozhodnete.

Hledat v zemi původu?

První otázkou je, zda je lepší koupit iberijského koně tady v Čechách, nebo se pro něj vydat do Španělska či Portugalska. Případně do jižní Francie, kde jsou také dost rozšíření. V zásadě to záleží hlavně na požadavcích, jaké na svého budoucího koně máte. Pokud je splní kůň, který již je zde, využila bych toho. V Čechách je už několik chovatelů těchto plemen a navíc se sem i často dovážejí, takže zejména pokud nemáte sportovní ambice, máte vysokou šanci sehnat zde příjemného hobby koně. Rozhodně to pro vás bude znamenat méně starostí než dovoz ze zahraničí a navíc budete mít výhodu koně již aklimatizovaného na zdejší podmínky a také přístup, který máme přece jen poněkud jiný.

Pokud si zde z nějakého důvodu nevyberete, pak v zemi původu je samozřejmě výběr mnohem větší, ale nečekejte, že tím ušetříte. Chovatelé zpravidla dobře vědí, co doma mají a za kvalitní zvíře si řeknou odpovídající částku. Mohou si to dovolit, protože obliba iberijců ve světě v posledních letech roste a s ní i ceny.

Z mojí zkušenosti je u chovatelů nejlepší kupovat hříbata, protože co je kvalitní, prodá se brzy. Zpravidla začátkem roku dorazí obchodníci a vyberou si mezi loňskými hříbaty ta, která jim připadají perspektivní, dokud jsou mladá a tudíž levnější. Kupovat jich rovnou více se vždy vyplatí. Ta si potom vypustí na svou pastvinu, kde je nechají dorůst. Když se přehoupne třetí rok, začne příprava na obsednutí a také předvedení se. Čím starší kůň je a čím více práce do něho bylo vloženo, tím je cena vyšší, samozřejmě také s ohledem na budoucí perspektivu.

Obsednutý - neobsednutý

Samotný proces obsedání u Španělů a Portugalců v prodejních stájích bývá poměrně rychlý. Nepředcházejí mu většinou týdny nebo měsíce osahávání, lonžování a práce ze země. Když se kůň nechá nauzdit, jde na lonž, když zvládne chodit dokola na lonži, vysadí se jezdec a kůň se rovnou navyká pohybovat se s ním na hřbetě ve všech chodech. Koní je hodně, a čím dříve jsou připravení, tím dříve mohou do světa. Na druhou stranu ale pokažený kůň se prodává špatně a remontní jezdci jsou zkušení profesionálové, takže koním nikdo záměrně neubližuje a všichni se snaží svou práci dělat sice rychle, ale co nejlépe. A protože iberijci jsou v principu charakterní a spolupracující koně, většina z nich tento rychlokurz zvládne poměrně v klidu.

Je ale velmi důležité, aby si člověk, který si potom takového koně přiveze domů, byl vědomý, že kůň je sice obsednutý a ježděný, často profesionály předváděný i na páce a třeba i napiafovaný, ale pevné základy vybudované nemá. Může mít problém s naprosto základními věcmi, s ošetřováním, užděním, zvedáním nohou, nasedáním... Pod sedlem pak bude zvyklý pouze na určitou svou rutinu a také na to, že na něm sedí zkušený jezdec, který si s případnými projevy odporu rychle poradí. S méně zkušeným jezdcem se potom kůň s takto „křehkými“ základy může snadno „rozbít“. Protože ještě nemá vybudovaný pevný a pozitivní vztah k člověku a není vnitřně zcela adaptovaný na plnění jeho požadavků, může se začít bránit, nebo se vyděsit a problém je na světě.

Jeden z chovů lusitánů v ČR Foto: Pavlina Folkman & Martin Hašek

Co s tím?

Osobně bych doporučila jezdcům, kteří nemají zkušenosti se samotným obsedáním, aby si takto čerstvě a rychle obsednutého koně raději nekupovali. Riziko, že něco neodhadnou a vyrobí si problém, není úplně nízké. Je lépe sáhnout po starším koni, anebo využít služeb zprostředkovatele, kterému věří, a vybrat spolu s ním koně z menší stáje, který byl obsedaný pomaleji. Sice musíte českému zprostředkovateli za jeho čas a práci zaplatit, ale zase máte výhodu jeho znalostí a kontaktů. Bude vám shánět koně spíše v menší stáji, nebo přímo u chovatele a budete mít určitou záruku povahy.

Pokud se přesto rozhodnete jít do rizika a dovézt si z nějakého důvodu koně, který byl obsednutý narychlo a třeba se to ještě z nějakého důvodu úplně nepovedlo (jako jsem to udělala já), pak nejlepší je nestavět na tom, co kůň už zná, ale začít úplně znovu a trochu jinak. Nejprve si získat jeho důvěru a potom postupovat pomalu, opravdu krok za krokem a raději se dvakrát vrátit, než něco uspěchat. S vědomím toho, že nejste profesionál, který si s odporem nebo panikou poradí, se pouštět jen do věcí, které odpor ani paniku nevyvolají a hranice jen velmi pozvolna posouvat. Zkrátka si s koněm pohrát, jakoby byl úplně syrový. Vzhledem k výbornému charakteru většiny iberijců máte vysoké šance, že výsledkem bude príma parťák do pohody i nepohody.