Jaké bylo letošní jaro s ptáky

Povídal pan Renčín, že běh věcí nezměníte, příteli. Voda teče, oblaka plují, psi štěkají, kočky mňoukají, Češi volí do Bruselu komunisty, tráva se zelená, čtyři roční doby se pravidelně střídají, vítr duje a lidé holt blbnou. Ze čtyř ročních období se každému líbí jiné a také to nezměníte. Sem tam někdo přijde s nějakým heslem, jako třeba, že poručíme větru, dešti, ale nějak se to nepovedlo. Co tedy asi zbývá? Inu, nejlépe, když se jeden krapítko zastaví a pozoruje, jak to okolo něj všechno běží, co je nového? Jako vejminkář mám k tomu docela slušné podmínky. Nikam spěchat nemusím, pravda, také mě již není dáno pochodovat, na tu druhou stranu se dívám na svět jen z několika málo bodů a mohu tudíž porovnávat. Vím, z pohledu z jednoho a téhož bodu, co tam bylo vloni, před deseti léty a co vidím právě teď. Něco se vyfotí, něco i zapíše a další třeba i zapamatuje. Možná si jeden uvědomí i sem tam nějaké souvislosti. Něco dokápne třeba později. Něco zapadá do všeobecně hlásaných teorií, jiné nikoliv. Díky umělým čočkám vidím ostře do dáli i na blízko. Poslechněte si tedy, co jsem uviděl v letošní jaru, které se právě chystá předat svoji vládu létu.

Dívám se na svět v současnosti jen z několika málo stanovišť, která mě zbyla. Dvě možnosti k pozorování jsou přímo v Praze, kde bydlím. Díky tátovi, který se snažil, se pak celý život dívám na svět jen z několika málo oken. Z pokoje, kde dřepím u PC, mám okna směrem na jih, z kuchyně, kde obědvám, se dívám směrem k severu. Nevěřili byste, jak rozdílné jsou to pohledy s ohledem na výskyt ptáků a jejich chování. Ačkoliv je to Praha, dokonce v současnosti poměrně blízko k centru města, současně je to i venkov. Pohledem k jihu bývalo pole s vojtěškou, za ním lom na opuku, teď jsou tam tenisové kurty obklopené lesem. Lze pochopit, že tam nyní nejsou skřivani a koroptve, kterých tam tenkrát bývalo hafo. Směrem k severu byly zahrádky, na kterých stromky dorostly úctyhodných rozměrů, aby zase byly vykáceny, proto i ptáci museli sem tam měnit své domovy. Do zákrsku si žluna dutinu nevyklove.

Čejka chocholatá Foto: Petr Podpěra

Máme nejspíš někdy příliš romantické pohledy na svoje okolí. S pohledem na letícího ptáka si říkáme, kéž být volný jako pták. Díváte-li se pozorněji, snadno zjistíte, že to s tou jejich volností bude nějak na pováženou. Takhle koncem minulého roku jsem natrefil na výprodej lojových koulí určených pro ptačí krmítka. Sem s nimi. Jednu přivázal na parapet okna směrem k jihu, kam vidím stále, druhé směrem k severu, kam vidím od talíře. Severní koule zmizela během krátké doby a spotřebiteli byly převážně sýkory. Jižní koule zůstávala dlouho netknutá, ačkoliv někdy sem tam přeletěla před oknem i nějaká ta sýkora. Žádná si ani nezobla. Nakonec ji sežraly výhradně straky, mám však dojem, že jen takové, možná dvě nebo tři, jichž to bylo výsostné území. 

Drobné ptáky moc z okna nevidím, sotva nějaký přeletí, ihned zmizí v co nejhustší vegetaci. Spolehlivě určím koňadry, modřinky, sem tam pěnici černohlavou. Špačkům se letos dařilo, spolehlivě se dalo pozorovat, že krmí mladé. Začátkem června mladí vyletovali z hnízd. Kosa zahlédnu sem tam.

Jižní stranu ovládají dominantně straky. Ty se dokáží v olistěné zeleni pohybovat hodně nepozorovaně. Nejvíce se asi daří holubům hřivnáčům. Je vidět, že jejich populační exploze vrcholí.

Samci svá území značí typickým, okružním letem, který je nepřehlédnutelný. Otázkou jsou potravní možnosti. Ti pražští se hojně pasou na plodech břečťanu, které dozrávají tak někdy od poloviny dubna. Plody břečťanu berou hojně i kosové nebo i pěnice černohlavé. V letošním roce byl břečťan spasen brzy. Vůbec poprvé jsem pozoroval v letošním roce hřivnáče, kteří naletovali na stěny domu porostlého psím vínem. Vysvětluji si to tak, že po spasení břečťanu našli náhradu v plodech přísavníku, jak se také psímu vínu říká. Před tím jsem hřivnáče na psím vínu nikdy nepřistihnul. Jinak z jižního okna mohu pozorovat sem tam i havrany a stále se množící kavky. To bychom měli pražská pozorování. Nepravidelně provozuji však i pozorování venkovská, kousek od Rakovníka, pod Seneckou horou.

Jeřáb popelavý Foto: Petr Podpěra

Rakovnicko

Jsem na těchto lokalitách přítomen nepravidelně, avšak pokud se vyskytuji, pozoruji ptáky pravidelně. O jednom místě pozorování si pak vedu i záznamy o délce pozorování a počtech příletu fotografovaných ptáků. Od těchto záznamů se potom dají odvodit i pozorování na místech dalších.

Stanoviště číslo 1

V roce 2013 byl mrzutý, deštivý začátek května. Co má jeden dělat v takovém psím počasí, když nemá vlastně nic svého po ruce? I vlezl jsem do auta a jel poznávat okolí. Objevil jsem místo, kde několik stehlíků zobalo bláto. Od tohoto okamžiku se na to místo vracím pravidelně a také ptáci se tam vrací pravidelně, aby si vzali svou dávku gritu. Zobou drobné kamínky, které jim, prý pomáhají trávit. Proč létají právě sem, to vám nepovím. Ale létají, vcelku pravidelně. A dají se dobře fotografovat. Především stehlíci, konopky, zvonohlíci, hrdličky zahradní, zvonci a zastihnul jsem i další druhy. Je to dobré místo. Každý ptáčník musel znát svoje okolí, protože ptáky lze chytat jen na místech, kam pravidelně létají. Zajímavé je to zvláště s napajedly. Nepijí vodu kdekoliv, ale na určitých místech. To musíte mít prostě vypozorované.

Místo, kam létají ptáci na grit, si vedu jako stanoviště číslo 1. Stehlíci a konopky přilétají vcelku v obvyklých počtech. Letošní jaro jsem na tomto stanovišti strávil celkem 23 hodin čistého času, většinou po jedno hodinových úsecích. Pohodlně, sedím v autě. Je z toho místa vidět i do širšího okolí. Tady jsou změny viditelné. Přiléhající rybníček, podle rybářských údajů o výměře 3,5 hektaru býval domovem docela pestré kolonie vodních ptáků. V roce 2013, tedy v roce objevu této lokality, jsem zaznamenal pár hnízdících labutí, 2 páry lysek, dva páry potápek malých, 1 pár motáků pochopů, slípky zelenonohé, ledňáčky, nepočítaně kachen březňaček a samozřejmě ulovil i nějaké ty jejich fotky. V současnosti na hladině vody nepozoruji nic. Co se změnilo? Inu usadili se tady bobři. Změna v počtu přítomných vodních ptáků je nápadná. Jestliže jsem před přítomností bobrů zaznamenal na hladině vždy povícero opeřených osadníků, dnes nevidím nic.

Na přilehlé straně silnice, na které leží gritoviště, tak na protilehlé straně byly dvě staré, proschlé švestky. Na jejich větvích jsem ulovil mnoho lepších fotek ptáků. Švestky silničáři vykáceli, drobnost, která ovšem může změnit situaci. Přílety ptáků jsou hůře pozorovatelné. Pod švestkami byl a zůstal v koutě louky porost kopřiv. V kopřivách se nejraději zdržují a staví svá hnízda rákosníci zpěvní, anebo pěnice hnědokřídlé. Jak tak číhám na ptáky přilétající na grit, koukám, že v těch kopřivách staví hnízdo pěnice hnědokřídlá. Ostatně hnízdily tam již v loňském roce. Usedaly vždy na jeden starý, uschlý stvol kopřiv. Snažil jsem se je vyfotit, skoro se to nepovedlo. Mám takové fotky smazat? Neudělal jsem to a udělal dobře. Příští týden tam zase usedali ptáci, byli však jiní. Tentokrát to byl starý stvol rákosníků zpěvných. Na vzdálenost dobře dvaceti až třiceti metrů se můžete splést raz dva. Když si však moderní, byť nedokonalou fotku zvětšíte v PC, můžete si prohlédnout detaily. Ne, po pěnicích nebylo v tom místě vidu ni slechu, lokalitu ovládli rákosníci. Ona ta básnická volnost v přírodě jen tak zbůhdarma neexistuje, boj o místo zuří nepřetržitě.

Krutihlav obecný Foto: Petr Podpěra

Stanoviště číslo 2

Místo pro pozorovatele z nejpříjemnějších nachází se ve starém molitanovém křesle pod zahradním altánkem. Trávím zde pozorováním a pospáváním asi dvojnásobek času stráveného na stanovišti číslo 1. Na zahrádce domu, který leží na okraji vesnice, bývalo živo. Pravidelně zde hnízdily například konopky. Tito drobní ptáci, pokud se daří, obvykle úspěšně hnízdí po dva roky. Bylo to pozorovatelné. Po dva roky hnízdily konopky v jalovci, dva roky v keři zlatice, dva roky v břečťanu, letos nic. No, budou jinde. Na grit létají stále v dobrém počtu.

Jedna věc je však na tomto stanovišti do očí bijící. Kromě vrabců byli vždy nejčastěji pozorovanými ptáky rehci domácí, shodou okolností druh, který byl vyhlášen ptákem roku 2024. Původně tady byli i rehci zahradní. Dokonce jsem pozoroval jak dominantní, starý samec rehka domácího, toho zahradního vyhnal ze svého území. V letošním roce jsem však téměř žádného rehka vůbec neviděl. V úplném konci jara nakonec přiletěla jedna jediná samice, kterou zlákal čerstvě posekaný trávník. Za celé jaro jsem tedy nakonec na vlastní oči viděl celkem čtyři rehky domácí! Ze stanoviště, kde jsem jich pravidelně vídal nejméně dvakrát tolik za jednu jedinou hodinu! Tohle si jen tak vysvětlit nedovedu. Nejspíš utrpěli nějaké vysoké ztráty na zimovišti, anebo cestou.

Z ptáků, kteří obvykle nehnízdí v blízkém okolí mého pozorovacího křesla, a které nevídám i v okolí ve větších počtech, se přiletěli představit například kvíčaly, anebo drozd zpěvný. Jako by chtěli říci, hele pořád jsme tady. Jako za odměnu však přiletěl i krutihlav. Pták, který za mého mládí byl běžným v okolí mého bydliště, aby nakonec vymizel. Ptáka, kterého jsem dobře padesát let neviděl na vlastní oči, jsem najednou pozoroval z pohodlného křesla, jak se dobývá do mraveniště. Díky, mám tě zase v oku.

Stehlík na gritovišti Foto: Petr Podpěra

Stanoviště číslo 3

Pro pozorování ptáků, alespoň některých druhů, jsou hodně výhodná velká polní hnojiště současnosti. Samozřejmě tam zastihnete mraky špačků, pravidelně konipasy bílé a v okolí třeba i skřivany polní. Pravidelně vídám i krkavce. Stojí za poznámku, že ačkoliv jezdím po tomto okolí již patnáct let, neviděl jsem tam jednu jedinou vránu. Jen krkavce! Ptáka, za jehož odstřel bylo vypláceno zástřelné již v sedmnáctém století. Dnes jej považujeme za známku zdravé přírody. V letošním roce se objevily v okolí nejbližšího hnojiště, kam si pravidelně zajedu, po jedenácti létech i čejky chocholaté. Tenkrát byl vlhký rok, v polích zůstaly polní louže až do konce léta a čejky tam vyvedly mladé.

A největší překvapení. Když tak opatrně a pomalu přijíždím po polní cestě, po které ani s traktory nejezdí, raději to berou jetelem, koukám, že tam snad někdo pohodil dva pytle cementu. Kdepak, byl to párek jeřábů popelavých. Podle jejich chování to dokonce vypadalo, že by mohli vodit mladé. Těmto velkým ptákům velké a široké lány vyhovují.

Tak jaké že to jaro bylo? Tak jako vždycky. Někomu mohlo připadat nádherné jinému mizerné, v každém případě je za námi. Léto před námi budiž pochváleno.