Chov a odchov aymary šedoprsého
Konečně mohu přinést informaci o prvním úspěšném odchovu aymarů šedoprsých v našem chovu, i když jak dále ukážu je slovo úspěšný v tomhle případě poněkud nadnesené.
První šedoprsý pár jsem získal na jaře 2004 v Holandsku, další dva poté vesměs v Německu. Nyní mám tedy v chovu tři páry. Kámen úrazu číslo jedna je ten, že odlišit pohlaví zvláště u mladých ptáků lze velmi těžce. Proto první pár, který jsme získali, dodnes nesnesl ani vejce, i když oba ptáci tráví mnoho času v budce. Nejsem si jistý, jestli nejde o dva samce. Rozdíly ve zbarvení, jak se popisují v literatuře, nejsou u většiny ptáků patrné. Jediný výraznější rozdíl, který jsem zjistil, je odlišné zbarvení drápků - u samce jsou bělavé, u samice šedé. Ptáci ale musí být dobře nasvíceni.
Aymara šedoprsý
Zmíněný první pár jsem před pár dny umístil do nové voliérky k dalším dvěma párům, tak jsem zvědavý, co budou dělat. Pár číslo tři jsem si dovezl v září 2005 z Holandska a zatím se jen rozkoukává.
Pár číslo dvě jsem získal ve Straubingu v únoru 2005 od chovatele dr. Amlera, který ve třímetrové voliéře choval po dva roky asi pět párů ve společném chovu. Měl sice pár odchovů, ale za rok to bylo tak málo, že se rozhodl ptáky prodat. Na burze měl zvlášť umístěné samce a zvlášť samice a nebyl mi schopen popsat, kdo s kým a jak... Vybral jsem si tedy náhodně dva hezké ptáky kroužkované 02 a 03 (byli tam jedinci 00 až 04), podle kroužků nepříbuzné. Umístil jsem je do voliérky 120 x 60 x 150 cm, ve které jsou zavěšené dvě budky. Přírodní kmen borovice vysoký 35 cm s vnitřním průměrem 15 cm a ležatá budka 45 x 15 x 15 cm, uvnitř rozdělená na 3 oddělení přepážkou s otvorem jako je vletový (průměr 5 cm). V květnu snesla samička 5 vajec, ale nebyly oplozené. Na konci července jsem objevil další snůšku 6 vajec, ze kterých se po 21 dnech vylíhla postupně 4 mláďata. Asi 10. den jsem budku zkontroloval a nalezl jen dvě mláďata. K mému překvapení ta nejmladší. Nešla okroužkovat, neboť neměla vyvinuté prsty! Nevěděl jsem, zda to není nějaká zvláštnost ve vývoji, tak jsem další kontrolu budky provedl po pěti dnech. Starší z mláďat mělo jen po jednom článku na prstech, tak se mi ho podařilo okroužkovat, mladí prsty nemělo vůbec. Nemohl jsem se rozhodnout, zda je utratit, tak jsem je nechal osudu. Buď přežijí, či nikoliv. Mladí ale dobře prospívali a ve dvoudenní periodě opustili budku. Nejprve seděli na zemi, po třech dnech jsme i mladší našel na stříšce kmenové budku a dokonce celkem bravurně posedávají i po slabých bidlech. Jsou schopna chodit k miskám s potravou a stále ještě žadoní na rodičích krmení. A to přesto, že staří ptáci se začínají zdržovat v budce a zřejmě se chystají na další hnízdění.
Až budu mladé přechytávat, pokusím se deformace na prstech vyfotografovat. Jsem také zvědavý na výsledek následujícího hnízdění, protože to by mělo napovědět, co se stalo. První a podle mého pravděpodobnější je nějaká genetická deformace - ty by se asi potvrdilo u dalších mláďat a pak bych musel pár rozdělit. Druhou možností je, že prstíky již záhy po narození amputoval jeden z rodičů. Rozhodně v desátém dnu věku jsem neviděl žádné pozůstatky zranění. Pak by to znamenalo odebírat vejce a podkládat jinému páru, zkusil bych aymary pruhované, protože opačnou cestu (vejce a. pruhovaných podložená a úspěšně vychovaná a. citrónovými) ověřil pan Gryger ve Vsetíně.
Mláďata se mají před svůj hendikep čile k světu, jsou nádherně zbarvená a jedná se asi o pár. Šanci na využití v chovu by mohla mít nanejvýš samička, pokud by se v kleci umístil dostatek drsných podložek, na kterých by mohlo proběhnout páření. Sameček se obávám využitelný nebude, neboť se jednou nožkou při páření na podložce neudrží. Ale příroda je mocná čarodějka...
Samozřejmě otázkou je, zda vůbec takové ptáky používat znovu v chovu... Odpověď na to mi dá až výsledek druhého hnízdění rodičovského páru.
