Jaké nejčastější chyby děláme při výběru koně?

Výběr koně není úplně nepodobný „výběru“ životního partnera. Pokud se podaří, vaše „spřízněná duše“ vám dopřeje spoustu radosti, i když sem tam trápení zejména zpočátku se nevyhne nikomu (dobré nezapomínat!). Pokud se ale výběr nepodaří, můžete se buďto dost dlouho trápit, nebo vám nezbude, než hledat někoho, kdo se vašeho trápení ujme. Což u problematických koní není vůbec jednoduché a navíc pak člověka zpravidla provází pocit selhání…

I když podle zákona existuje jakási ochrana kupujícího a teoreticky by v určitých případech mělo být možné koně vrátit, v praxi na to nesázejte, protože se vám to spíše nepodaří. Snažte se proto udělat maximum pro to, abyste to řešit nemuseli. Vzít si s sebou odborníka a udělat „vetcheck“ je to nejmenší. Zde je pár nejzákladnějších chyb, kterých je dobré se vyvarovat.

Chyba 1: Srdce vybírá, rozum spí

Tohle je snad nejčastější chyba, všichni to víme a stejně to děláme. Když se ještě vrátím k příměru se životním partnerem – že s alkoholikem, chorobným žárlivcem nebo někým s úplně odlišným životním přístupem terno neuděláme, asi víme všichni a pokud nejsme masochisté, těmhle skupinám se většinou umíme vyhnout. U koní však do „rizikových skupin“ saháme relativně často, ať už proto, že je nám jich líto, nebo proto, že jsme se zamilovali. S růžovými brýlemi máme pocit, že zvládneme věci, které potom zvládnout nemusíme. Velmi doporučuji, nevystavujte se takovým situacím. Před samotným vybíráním se velmi pečlivě zamyslete, co přesně si od nového parťáka slibujete a také jaké pro něj máte podmínky. Potom dodržte toto: Na koně, který ani přibližně neodpovídá vaší úrovni nebo požadavkům, se nejezděte ani podívat!

Chyba 2: Levný může být pořádně drahý

Koně nejsou za hubičku a hobby jezdec určitě nemá důvod kupovat koně za statisíce, přesto je ale potřeba si uvědomit, že to nejdražší vedle vložené práce na koni bývá zdraví a povaha. Pokud je kůň zdravý, charakterní, v nejlepším věku a spolehlivě sveze i méně zkušeného jezdce ve všech chodech, jen málokdy je levný... tím jsou v dnešní době myšleny u běžného teplokrevníka řádově nižší desítky tisíc.

To neznamená, že nejde udělat kompromis. Jen to musí být kompromis, o kterém víte (tedy ne levný kůň, který „nemá vadu“), nekříží vaše plány dalšího využití a třeba ho zkonzultujete se svým veterinářem. Žádný kůň není bezchybný, dokonce ani ten nejdražší. Nemusí být překážkou koupě levnějšího koně nález na rentgenu, který vám do hobby nevadí. Jste-li zkušený jezdec, můžete koupit koně mladého a nepřiježděného. Nebo proč si na ježdění do lesa nekoupit koně, který je nevhodný do sportu i do provozu, protože na jízdárně leze jako šnek... ale nikdy nedělejte kompromisy v tom, co od něj budete opravdu chtít. Nekupujte si na ježdění do lesa koně, který neudělá bez stáda ani krok s tím, že ho předěláte – možná předěláte, ale bude to hodně měsíců/let stresu a dřiny s nejistým výsledkem. Zkrátka – je-li levný, musíte vědět proč a nesmí vám to vadit.

Chyba 3: Díváte se jenom na koně

Je logické, že když si kupuji koně, zajímá mě primárně on, ale... Uvědomte si, že na koně má obrovský vliv prostředí a jezdec. Pokud úplně pohodového koně, chovaného 24/7 venku na pastvině, zavřete do boxu a bude chodit sám do malého výběhu, „pohodovost“ ho může rychle přejít a nestačíte se divit. A naopak samozřejmě. Máte při zkoušení nelehký úkol v omezeném čase koně co nejlépe poznat, tak se snažte zjistit vše, co hraje nějakou roli. 

Neméně zásadní je jezdec. Pokud vám ho předvádí profijezdec, je to nejtěžší, protože lze jen velice těžko odhadnout, jak se kůň bude později chovat bez jeho přítomnosti a korekce. V takovém případě věnujte obzvláštní pozornost tomu, jak se kůň chová pod vámi a každé známce možného problému, protože je pravděpodobné, že zatímco profík tyto věci dlouhodobě korigoval, pod vámi se projeví mnohem silněji. Ideální je takového koně zkusit dva dny po sobě, aniž by na něm někdo mezitím seděl a prodávající ať podruhé zůstane někde stranou. Pomůže vám také se dívat, jak se chová daný jezdec/majitel ke koni, i z toho lze odvodit, jak moc mu důvěřuje. Zkrátka – nedívejte se jen na koně, ale také na vše kolem, co s ním souvisí. Někdy to prozradí i věci, které se kupující snaží skrýt.

Doporučení na závěr: Věřte své intuici

Možná teď máte pocit trochu protimluvu – nahoře vám píšu, abyste nevybírali srdcem a na konci vás odkazuji na intuici. To ale vůbec není protimluv. Srdce totiž není intuice, je to váš šestý smysl. A smysly je třeba využívat všechny. Je to „poznání, které není zprostředkováno vědomým uvažováním“. Náš mozek přijímá neskutečné množství informací, z nichž všechny nejsme schopní si současně uvědomovat. Proto je filtruje. Zbylé informace (které mohou být i velmi důležité) si sice neuvědomujeme, ale v mozku zůstávají a zpravidla v nás vyvolávají určité pocity – byť netušíme jejich původ. Tyhle pocity nám někdy mohou prozradit víc než racionální úsudek. Já když kupuji koně, nikdy nezapomenu si k němu na chvilku stoupnout, zavřít oči a jen ho vnímat. Pocit, který z něj vychází, je pro mě jedním z nejdůležitějších kritérií při finálním rozhodování. Takže si dejte na čas a počkejte si na koně, kde bude rozum i intuice zajedno. Mnohonásobně se vám to vyplatí!

A protože většina lidí má více či méně omezený rozpočet, příště se podíváme na to, kde s nejmenším rizikem ušetřit.