Amada Gouldové a její barvy

Když vyslovíte slovo víra, okamžitě se většině lidí vybaví jeho význam ve spojitosti s vírou v Boha. Kdežto slovo věda si každý vybaví jako něco nezvratně dokázaného. Jako něco, co nelze vyvrátit. Jako protiklad ke slovu víra. Jenže tak tomu není! Ve skutečnosti většině záležitostí, které jsou nám předkládány, ale já si je sám nemohu skutečně ověřit, musím zase jenom věřit, nic víc než věřit. Většina toho, co je nám předkládáno jako nezvratně něco prokázaného, je předkládáno ve formě teorií, nikoliv ve formě naprosto nezvratných, snadno ověřitelných důkazů. Obvykle existují další teorie, které většinou těm předkládaných protiřečí, ale nejsou nám masově předkládány, takže o nich ani nevíme. Dokonce i Darwinova teorie je zatím pořád jenom teorií, nikoliv tedy zákonem, která má mnoho děr, o nichž nám nikdo nic neříká.

Amada Gouldové a barva její hlavy

Amada Gouldové je dobře známý, malý, velmi pestře zbarvený pták, který je v Evropě, Americe i ve své domovině poměrně hojně chovaným klecním ptákem. Původně se vyskytovala v severní Austrálii, a to ve třech formách zbarvení hlavy. S červenou hlavou, černou hlavou a hlavou žlutou, respektive oranžovou. Z počátku se uvažovalo o tom, že v případě červenohlavých a černohlavých, jde o dva druhy ptáků. Kdyby se nestala klecním ptákem, pravděpodobně by se u tohoto názoru setrvalo. Jenže v chovem v klecích, když chovatelé obě barvy mezi sebou křížili, se záhy přišlo na to, že odchovy jsou nadále plodné. To odporuje definici druhu. Kdyby potomci tohoto křížení byli nadále jen zčásti plodní, patrně by se setrvalo u dvou druhů příbuzných. Takhle byla vytvořena teorie, že jde jen o barevné variace jednoho a téhož druhu. Na světě však obvykle nic nebývá jen černobílé., I v tomto případě celá záležitost bude komplikovanější, než jsme si v současnosti vůbec schopni připustit. My dnes víme, že v podstatě všechny odchovy jsou dále plodné. Některá mláďata však uhynou brzo, někdy již v hnízdě, a my to nebereme nijak v potaz, neklademe si vůbec otázku proč? Proto také není vůbec vyloučeno, že třeba byla nositeli nějakého letálního faktoru vznikajícího v důsledku křížení. Takové případy známe. Asi nejznámější je letální faktor u chocholatých kanárů, kde nemůžeme pářit dva chocholaté. V takovém případě se odchovů nedočkáme. Ale zůstaňme u barvy hlavy amady Gouldové. Stará literatura tvrdí, že v přírodě se vyskytují v jednom hejnu ptáci všech zbarvení hlavy. Nic proti tomu, dá se tomu věřit a dnes i dokázat, když existují fotografie z přírody. Jenže to nic neříká. Ptáci se shlukují v hejna v čase, kdy nehnízdí. Je to stejné, jako když vidíme u nás v zimě společná hejna stehlíků, konopek, zvonků, někdy i dalších ptáků. Všechny prameny, které si kde můžete přečíst, se shodují v tom, že pokud vidíte hejno amad Gouldové v jejich domovině, převažují černohlaví ptáci, a to 3 : 1 oproti červenohlavým. Selským rozumem si tedy vyvodíte, že černá barva je dominantní vůči barvě červené. Původně si to také tak chovatelé vykládali. Jenže se údajně mýlili. Podle Dr. Dunckera, který s touto teorií přišel jako první, tomu má být právě naopak. Jeho práci ovšem jen tak neseženete, on se k němu dneska v podstatě nikdo nehlásí. Byl totiž nějakým vedoucím říšského úřadu rasové čistoty, což se dneska nenosí. Právě tak se nikdo nehlásí k sociálně filozofickému směru zvaného eugenika. Ne že by byl zcela opuštěn co studijní obor, ale bylo zcela vypuštěno ono slovo. Dnes se vědci tímto oborem zbývající označují jako sociobiologové. Té vědě jde sice především o člověka, nicméně základní věci jsou platné i pro chovatele. Ti přeci cílevědomě zušlechťují zvířata ve své péči. A není to nijak zavrženíhodné, protože zvířata v lidské péči nejsou vystavena přírodnímu výběru. Ten ponechá pro příští rozmnožování pouze ty nejschopnější, nejsilnější jedince, kdežto v péči člověka přežívají i méně schopní jedinci, které matka příroda nepovažuje za vhodné.

Amada Gouldové černohlavá - tři různé samice v období po hnízdění Foto: Petr Podpěra

Současné teorie

Takže v současnosti mám věřit tomu, že červené zbarvení hlavy u amady Gouldové je dominantní vůči zbarvení černému. Mohu si toto tvrzení nějak sám ověřit? V mém případě, v případě řadového smrtelníka, s největší pravděpodobností nikoliv. Musel bych se nejprve dopracovat zcela čistokrevných jedinců a teprve potom správnost této teorie začít ověřovat. Jenže čistokrevní jedinci jaksi nejsou k disposici. Téměř všichni ptáci jsou ptáci štěpitelní do jiných barev, ale nelze je ve většině případů rozeznat podle jejich vnějšího vzhledu, kterému genetici říkají fenotyp. Teoretičtí genetici tvrdí, že není možné, aby se štěpitelnost dala vizuálně rozeznat. V případě amady Gouldové je tomu tak, že tedy pták je buď červenohlavý, nebo černohlavý, případně žlutohlavý, nic mezi tím. To není tak docela pravda, protože barva hlavy je také vázána na další faktory, které určují, kde má být barva uložena na ptačím těle. Je tomu tak u všech ptáků a chovatelé takovou skutečnost znají. Trvá obvykle celou řadu generací, než je prolomena taková vazba; barva a její umístění. Může tomu tak být i u amad Gouldové, kde se začali objevovat jedinci, které je možné považovat za „půláky“. Skutečnost, že není jednoduché dopracovat se čistokrevných jedinců, lze poměrně snadno ukázat, když máte fotografie starších jedinců. Tedy rodičů, případně prarodičů. Ta záhada, proč tedy převažují v přírodě jedinci s černými hlavami, nedá spát ani jiným lidem. Tuto záhadu se například v Austrálii snažila objasnit dr. Sarah Pryke, která dělala pokusy s chovem těchto ptáků přímo v Austrálii. Nutno říci, že se tomu tak dělo na opačném konci Austrálie, než tito ptáci ve skutečnosti žijí ve volné přírodě. Šlo tedy o chov. Vycházela z toho, že červená je dominantní nad černou, neověřovala tuto skutečnost. Tvrdí však, že je tomu tak proto, že samice si vybírají samce stejného zbarvení hlavy. To však ukazuje, že ptáci se ve skutečnosti chovají, jako kdyby šlo o dva různé druhy. Pokud se takto chovají i ptáci v přírodě, jsme svědky jednoho z případů, jak mohou nové druhy vznikat. To je přeci zajímavé.

U amad Gouldové je, pokud se týká jejich pestrých barev, celá řada okolností, které by bylo záhodno objasnit. Stará teorie o barvách ptačího peří říká, že modrá barva nevzniká působením barviva obsaženého v peří, ale jen jeho skladbou, která je taková, že světlo, které jím prochází, způsobuje modrý dojem. Barva fialová není barvou základní, ale vzniká smíšením barvy modré a červené. Mělo by to být tak, že péra na prsou amady Gouldové svou strukturou, která vytváří modrý dojem, ale přitom obsahují červené barvivo. Když se objevila u amad Gouldové běloprsá mutace, měla by se změnit stavba pér a současně schopnost ukládat v nich červené barvivo. Jestli tomu tak ve skutečnosti opravdu je, nejspíše zatím nikdo neověřoval. A ono to zase tak jednoduché nebude, protože při nejmenším byste potřebovali nějaké vybavení jako mikroskop a jak ověřit přítomnost a složení červeného barviva.

Amada Gouldové červenohlavá - stejný pták Foto: Petr Podpěra

Vztah černé a červené barvy ve zbarvení hlavy

Samci a samice amad Gouldové jsou v podstatě stejně zbarvení ptáci, až na to, že intenzita barev u samic je většinově menší než u samců. Barvy jsou jiného tónu, řekněme vybledlé. Avšak i samice mohou být, sice vzácně, vybarvené jako samci. Intenzita fialové na prsou, červené na hlavě nebo žluté na břiše je stejná jako u samce. Viděl jsem to na vlastní oči kdysi u Stadtmüllera ve Frankfurtu, kde mu taková samice seděla na vejcích. V současnosti můžete takovou samici vidět na fotce v květnovém čísle Nové exoty. Je zde sice uvedena jako samec, je to ovšem viditelná samice. Lze to rozlišit podle černé barvy na hlavě pod červenou maskou. V těchto místech má samice vždy více černé barvy jak samec. Může se taková situace opakovat i u černé formy hlavy, kde samice může mít intenzitu vybarvení v síle vybarvení samce, ale tady to ovšem nepoznáte.

Choval jsem „Guldy“ na přelomu let šedesátých a sedmdesátých minulého století. V té době byla v čs. chovech v podstatě jen červenohlavá forma a odchovával jsem bohužel s velkou převahou jen samce, kteří byli za 100,-Kč  neprodejní. I skončil jsem. Před asi deseti léty odchovával bratr okolo osmdesáti mláďat ročně a to na stejné adrese jako je ta moje. Většinu těchto ptáků jsem fotografoval a jednou sestavil i třígenerační obrázkový rodokmen. Ačkoliv tedy mám většinu fotografií uložených, nedokáži již ten rodokmen znovu sestavit. Nicméně mohu doložit, že od stejnobarevného páru, kde však v minulosti byli mezi jeho předky jinak vybarvení ptáci, se v další generaci objevují ptáci s polovičním vybarvením. Na hlavě většinově černé se třeba objevila žlutá v menším rozsahu. Jde o něco podobného jako u andulek, kde je pták na půlce těla zelený, na druhé modrý. I tady jde o tak zvaného „půláka“. Někteří z chovatelů mě pak tvrdili, že se jim od černohlavého páru vylíhla mláďata červenohlavá. To jsem tedy na vlastní oči neviděl, jde tedy o neověřené zprávy.

Amada Gouldové žlutohlavá - stejný pták v různém časovém období Foto: Petr Podpěra

Barvy zobáků

Barva zobáků samců je světle rohového odstínu s červenou nebo žlutou špičkou. Barva zobáků u  samic bývá světlá po většinu roku, s různě vybarvenou špičkou. V hnízdní sezoně, neboli když jdou samice do toku, jim zobáky tmavnou, někdy až zčernají. Za časů, kdy jsem sám „Guldy“ choval, si na něco podobného nepamatuji. Na některých fotografiích ze současnosti, prý pořízených v přírodě Austrálie, vidíme samice s černými zobáky všech tří barevných variací hlavy. V evropských chovech prý černají zobáky hlavně černohlavé formě. Samozřejmě tady budou rozdíly, protože evropské domestikované populace „Guld“ budou v současnosti vývojově někde jinde než přírodní populace v Austrálii. Pokud se týká různé barvy hlavy u „Guld“, dělá to na mne dojem, jako kdyby černá tvořila barvu podkladovou, přes kterou je teprve položena červená nebo žlutá. Nenašel jsem nikde nic o tom, jestli se snad někdo nedíval na péro z této části hlavy pod mikroskopem. Připadá mi, že až doposud, jsou většinou úvahy vedeny v teoretické rovině, vzorky zkoumány na omezených počtech muzejních exponátů, jejichž samotný výběr obsahuje již tendenční prvek. Asi by to chtělo začít od nuly, znovu a s moderními prostředky. A ano, samozřejmě bez předsudků.

Hlava černohlavé samice Foto: Petr Podpěra

Zopakování současné teorie

Zopakujme si pro pořádek současnou teorii. Červenohlavá je dominantní nad černohlavou a obě tyto barvy jsou dominantní nad žlutohlavou. Červenohlavá i černohlavá jsou vázány na pohlaví, žlutohlavá nikoliv. Červenohlavý samec může být štěpitelný, černohlavý nikoliv. Červenohlavé i černohlavé samice nemají být štěpitelné. Červenohlavá samice má být čisté linie, i kdyby měla na hlavě jen několik pírek červených. Tuto teorii čistě opisuji, abych se snad nedopustil nějakých výmyslů. Potom existuje další teorie, že červenohlavá je sice dominantní, leč jen částečně dominantní.

Před deseti léty jsem fotografoval hodně hlav a zobáků „Guld“ a hodlal stále pokračovat. Nejsme ovšem pány svého osudu. Bratr se odstěhoval, já ztratil přístup k pravidelné dokumentaci. A ovšem, nedovedl si tenkrát představit, jak to všechno uložit tak, abych se v tom vyznal i po deseti létech. Jenom vím, že třeba u jednoho kusu byla babička i dědeček červenohlaví ptáci, rovněž tak otec i matka, aby jedna z dcer z této linie byla půlákem a to černohlavá a žlutohlavá. Chtělo to tuto linii sledovat dál, leč nešlo to.

Sto let staré vyobrazení Gould od Karl Neunziga

Nemohu a ani nechci vyvozovat jakékoliv závěry, chci jen naznačit, kdyby snad někoho napadlo se této záležitosti podívat hlouběji na zoubek, čeká jej dlouhodobá řehole. S největší pravděpodobností potom dnes již nebudou ptáci z evropských chovů naprosto stejní jako ptáci z volné přírody. Amada Gouldové je dnes v Evropě považována za domestikovaného ptáka, u kterého bylo vyšlechtěno mnoho barevných variací. Každý jeden pták, byť na venek vypadá jako přírodního zbarvení, si ve svém rodokmenu nese neodhalitelné dědictví barev svých předků, které bude rozmanité. Přesto by se chovatelé, alespoň někteří, měli soustředit na chov ptáků, kteří svým vnějším vzhledem odpovídají ptákům z přírody.