Zoborožcovití - ptáci s mohutnými zobáky - 2. část

Odchovné zařízení

Zoborožci se stejně jako ostatní krmiví ptáci rodí slepí a bezmocní. Po opuštění skořápky potřebují oschnout a přenést do odchovny s teplotou asi kolem 36,5 °C, později se teplota velice pozvolna snižuje, do počátku opeřování se pohybuje mezi 11,5-15 °C, a pak ještě méně (řídíme se při tom reakcemi mláděte). Samotné mládě je dobré umístit do plastové misky (zpočátku stačí od margarinu, později větší umělohmotná miska), kterou můžeme vystlat buď zmačkanými papírovými ubrousky nebo bavlněnými plenkami stočenými do klubíčka a třeba senem. Stejně jako u ostatních krmivých hrozí, že při pobytu na hladkém podkladu se budou mláděti rozjíždět nohy, je tedy nutné to hlídat. Není potřeba připomínat, že podklad je nutné měnit co nejčastěji (při každém krmení). Vlhkost v odchovně by měla být alespoň 50 % (umístěním misky s vodou do odchovny), v přírodě je vlhkost v dutině pravděpodobně vyšší, neboť zazděním vletového otvoru se v dutině udržuje stále stejné vlhké klima. Avšak u papoušků bylo pozorováno, že vysoká relativní vlhkost podporuje růst peří, což může v krajním případě vyčerpávat velkou část minerálů a vápníku, který pak může chybět na stavbu kostry. Zdá-li se nám tedy růst opeření příliš rychlý, pro jistotu dodáváme do potravy vyšší dávku vápníku. Zoborožci totiž potřebují stravu s vyšším obsahem vápníku i v dospělosti narozdíl od např. podobně se živících tukan.

Krmení

Po vyklubáni si musíme dát pozor (podobně jako u ostatních skupin krmivých), ať nezačneme krmit příliš brzy, jelikož mládě má ještě nevstřebaný žloutkový váček. Po 6 hodinách od vyklubání však již můžeme mláděti dát malé množství Ringerova roztoku s trochou sypké stravy pro doplnění tekutin, které mládě ztratí při klubání. U slabých mláďat po vyklubání, ale i v počátku celého odchovu je výhodné podávat přiměřené množství dextrózy (glukóza), kterou organismus mláděte okamžitě absorbuje. Dextróza je sice určena k nitrožilnímu použití, ale pomocí stříkačky a sondy ji lze mláděti podávat při troše opatrnosti i orálně (nesmí se dostat do dýchacího otvoru). Při krmení mláďat plodožravých zoborožců je výhodné používat střídavě dextrózu jako tekutinu při přípravě krmné kaše (papouščí), tak aby energetická hodnota náhradní stravy byla dostačující. S krmením normální krmnou směsí můžeme začít až poté, co zmizí aspoň polovina objemu žloutkového váčku, což bývá minimálně po 12 až 24 hodinách.

Převážně masožraví zoborožci. Jako počáteční krmivo je možné podávat komerční odchovnou směs (např. Nutribird A21), jelikož obsahuje trávící enzymy. Koncem prvého dne od vyklubání, nebo raději druhého dne můžeme k menší části krmné dávky kaše přidat stažené myši hole zbavené trávicího traktu a rozdělené minimálně na 3 části kvůli lepšímu protrávení. Pro přechod k tužší stravě je vhodné použit raději holata než hmyz, který má tuhou, hůř stravitelnou chitinovou vnější kostru a stává se, že mládě ji většinou vůbec nestráví a po čase všechen hmyz vyvrhne. Hmyzem je vhodné začít krmit až poté, co mládě plně zvládne krmení kaši s holaty (pravidelný trus, váhové přírůstky, žádné zvracení nebo zvětšování břicha). To znamená, že hmyz můžeme použít koncem třetího, lépe však až 4. dne, a to ještě zbavený ostrých a dráždivých částí jako jsou nohy, tykadla či křídla, je navíc vhodné pevnou svrchní vrstvu na několika místech dostatečně nastřihnout, tak aby se usnadnilo trávení (nejlepší je červ zavíječe voskového nebo bílý cvrček těsně po svlékání). Současné podávání tuhé potravy a komerční odchovné směsi s trávicími enzymy je nutností, neboť rodiče zobákem potravu nejen mechanicky doslova rozdrtí, ale navíc i prosliní, nebo ji rovnou vyvrhují, ne však jako kaši (jak je tomu u papoušků), ale po jednotlivých kouscích zvláštním vytřepáváním. Od 5. dne v potravě začíná převládat tuhá složka, kterou doplňujeme ještě pravidelně min. 3x denně kaší, nebo kousky potravy obalíme přímo v kaši. U velkých druhů (r. Bucorvus) se postupně podává větší potrava (švábi, jednodenní kuřata, hlodavci (zpočátku stažení, později máčení i s chlupy). U r. Tockus stále hlavní složkou zůstává hmyz, lze nabízet i máčené granule pro plodožravé. Nesmíme zapomínat na doplněk vápníku a dalších minerálů, neboť krmná kaše mající přibližně optimální složení se v některých prvcích ředí přidáváním hmyzu a holat. V tomto případě nehrozí onemocnění hemochromatózou, a tak se nemusíme bát dodávat minerály i s vitamíny.

Jak již bylo výše zmíněno, umělé odchovy plodožravých zoborožců jsou daleko méně časté. Spousta chovatelů, kterým se takový odchov podařil, však své zkušenosti nikde nepublikovala a ti, co je publikovali zase nedospěli k nějakému jednotnému návodu, jak a čím vlastně krmit. Obecně lze říct, že se dříve přechází z převážně živočišné potravy (hmyz nebo holata) na stravu s větším podílem ovoce nebo speciálních granulí pro plodožravé. V žádném případě se nesmí malým zoborožcům podávat nestažená potrava (kuřata, myšata). U dvojzoborožce indického (Buceros bicornis) se krmilo zpočátku směsí papáji (1 díl), rozmixovaných stažených holat a cvrčků (3 díly), od 10. dne se ještě přidal banán, od 16. dne ještě stažení voskoví červi, od 20. dne už stejné množství krmné složky tvořilo ovoce a živočišná strava (1:1), po 26. dnu se ještě podíl ovoce zvětšil, mezi 37.-50. dnem se ještě přidávaly máčené granule pro plodožravé. Při umělém odchovu zoborožce bělolícího (Anthracoceros albirostris) se od prvního dne krmilo kousky jednodenního kuřete (stažené a bez kostí), bílými moučnými červy (těsně po svlečení) a nakrájenými banány a papájou. Od 7. dne se přidaly jednodenní myši holata (přidává se i vitamínově minerální doplněk s vápníkem). Od 10. dne si již mláďata sama brala potravu z pinzety. Od 20. dne se ponechávají měkké kosti v kuřátkách. Postupně - kolem dokončení opeření - se zvyšuje podíl ovocné složky ve stravě. Plodožravé zoborožce lze krmit též směsí pro ruční odchov papoušků (s trávicími enzymy, které byly ve výše zmíněných odchovech částečně nahrazeny papájou, obsahující enzym papain, který značně podporuje trávení), přidávají se jemně na kousíčky naporcovaná myší holata bez trávicího traktu a kůže, cvrčci bez nohou a tykadel (a pokud možno čerstvě svlečení) a tvaroh. Poměr kaše k živočišné složce je zpočátku 1:1 až 1:2, postupně s pří bývajícím opeřením lze nabízet i kousky ovoce či máčené granule pro plodožravé a zvyšovat jejich podíl. Potrava v kašovité formě je zpočátku zřejmě přirozená i při odchovu rodiči, neboť mláďata mají vždy dolní čelist zobáku delší než horní, což usnadňuje příjem takovéto stravy.

Technika krmení

Komerční odchovnou směs, kterou používáme v začátku odchovu a postupně její množství snižujeme ve prospěch ostatních složek, je vhodné podávat stříkačkou (co nejjemněji kalibrovanou - např. inzulínka) s hadičkou (sondou) připevněnou na násadci, která se zavádí mláděti do jícnu (zoborožci nemají vole). Po vpuštění kaše do krku, se tato nejprve hromadí v horní části krku pod zobákem (kde je jícen nejelastičtější a nejširší), i když je sonda až ve 2/3 krku. Proto je nutno být trpělivý a opravdu vyčkat s další dávkou, do doby než předchozí dávka začne klesat, neboť může dojit k zalknutí. Počáteční množství krmné směsi je nízké - okolo 0,3 až 1 ml. Zpočátku je nutné podat vždy jen minimální množství potravy a sledovat na krku, zda potrava směřuje krkem dolů. Toto pozorování je snadné, neboť mláďata jsou vždy holá a mají velice tenkou a průsvitnou kůži. Také díky průsvitné kůži můžeme vidět žloutkový váček, co usnadňuje rozpoznání, kdy prvně nakrmit. Postupně se pinzetou podávají kousky potravy (živočišná složka nebo máčené granule a ovoce). Když začneme přecházet na tuhou potravu, je nutné jí zpočátku dostatečně porcovat (např. myší holátko na 4-5 kousků), tak aby kousky mládě v pohodě polklo, navíc musí být vždy namočeno ve vodě nebo přímo odchovné kaši, protože suchou potravu mladí obtížně polykají. V tom případě se musí po každém krmení vyčistit zobák zvenku i zevnitř, aby na něm neulpívaly zbytky potravy, které se mohou kazit.

Zpočátku (1.-4. den) 9-12x denně (interval 1-1,5 h, s přestávkou v noci 22-6 h ráno), od 5.-7. dne 7-8x denně (interval 2 hod), od 8.-18. dne 6x denně (interval 2,5-3 hod) a od 18. dne 5x denně (každé 3,5-4 hod). Na rozdíl od papoušků nejsou zoborožci zas až tak citliví na teplotu nabízené potravy, poněvadž je rodiči převážně podávána v dlouhém zobáku, takže mírně zchladne, ale i tak se doporučuje její teplota okolo 33°C.

Odstav

Soběstačnosti v příjmu potravy zoborožci dosahují v závislosti na velikosti druhu od 45-90 dne života. Odstav je vhodné provádět ve vnitřních ubikacích neboť mláďatům nesvědčí větší výkyvy teploty. Pokud potravu nabízíme v pinzetě, pinzetou poklepáváme na misku a snažíme se mládě nalákat k samostatnému příjmu potravy misky. Vždy se ale musí pamatovat na to, že zoborožci potravu polykají celou, a tak jim ji musíme dostatečně naporcovat. Po odstavu přechází mláďata na stravu dospělých, přičemž samozřejmě záleží na tom, zda se jedná o plodožravé nebo masožravé druhy.

U masožravých druhů je živočišná strava stále zastoupena ve velké míře. Malí zoborožci (r. Tockus) se krmí míchanici z rýže, vejce, tvarohu, zeleniny, strouhanky nebo šrotu a vařeného kuřecího, nebo hovězího masa; dále krájeným ovocem, granulemi pro loskutáky, vařeným kuřecím masem, mohou se podávat porcovaná stažená jednodenní kuřátka či myši, myší holata, cvrčci, červi mouční i (r. Zophobas), švábi a vařená vejce. Krmení se musí upravit na malé kousky, neboť i přes velký zobák si zoborožci potravu neumí dělit. V době odchovu mláďat se krmi převážně živočišnou stravou, jako jsou holata, cvrčci, smýkaný hmyz, mouční červi, švábi, tvaroh, vejce vařená natvrdo. Doporučuje se odstranit např. ostré nožičky a křídla cvrčků, aby si mláďata neporanila trávicí trubici. Velké masožravé druhy (r. Bucorvus) se krmí myškami, jednodenními kuřátky, speciálními granulemi pro plodožravé ptáky, někdy máčenými psími granulemi, větším hmyzem - cvrčky, červy i masem (krůtí, kuřecí). Spektrum potravy podávané při odchovu mláďat je stejné jako u r. Tockus.

U převážně plodožravých druhů se ihned po odstavu snižuje příjem živočišné složky, jelikož plodožravým zoborožcům hrozí hemochromatóza (nadměrné ukládání železa), a po odstavu už by se podíl živočišné složky měl pohybovat okolo 10-20 % (lépe ve formě hmyzu a tvarohu, které obsahují méně železa). Mimo hnízdní sezónu v jejich jídelníčku převažuje krájené ovoce (60-65 %, jablka, hrušky, banány, hrozny, broskve, švestky, papája, třešně, meloun, rajčata, okurek, vařená mrkev, zelený hrášek, sladká kukuřice), 35 % tvoří speciální granulovaná potrava (např. Nutribird T16, Kaytee Exact Softbill) a asi do 5% živočišná bílkovina (cvrčci, mouční červi, tvaroh, vejce natvrdo, myší holata). Jelikož jsou plodožraví zoborožci náchylní k ukládání železa (hemochromatóza), je lépe jim v dospělosti podávat bezobratlé, jelikož obsahují daleko méně železa (30-100 mg/kg) než maso obratlovců (50-250 mg/kg). Doporučovaný obsah železa ve stravě je pod 65 mg/kg čerstvé váhy. Je potřeba dbát na vyšší obsah vlákniny ve stravě v zajetí (mohou pomoci např. otruby) a menší obsah bílkovin (pod 10% váhy sušiny). Neměly by se používat multiminerální dodatky krmiva. Plodožraví zoborožci se nemohou krmit semeny, jejich trávicím ústrojím prochází nestrávena. Musí se dbát na dostatečné množství vody ve stravě (okolo 50-60 %). Zoborožci nejsou zvyklí pít vodu, ani když je její obsah ve stravě malý a pak bývají dehydratovaní. V době hnízdění se samozřejmě výrazně zvyšuje množství živočišné potravy, která je nutná k odchovu mláďat (někdy je to až 80% živočišné složky a 20% ovoce). Často se podávají cvrčci, mouční červi, luční sarančata; myší nebo potkaní jednodenní holata, popřípadě vařené maso (kuřecí, krůtí, filé); někdy se používá želatinový koláček (povařená želatina, do které se přidá rozmixované drůbeží maso, ovoce, minerály, vitamíny a po ztuhnutí najemno nakrájená), který je mláďaty velmi dobře přijímán. Mláďata plodožravých zoborožců mají po celou dobu odchovu vysoké nároky na živočišnou potravu a tyto nároky klesají až po opuštění hnízdní budky.

Zoborožci potřebují větší množství vápníku, pokud není jeho množství dostatečné, měknou hřebeny na zobáku.

Podobně jako u tukanů, zoborožci většinu vody získávají z potravy. Ale stejně je dobré ptákům do voliéry umístit misky s vodou, i když je budou využívat výjimečně na namáčení kousků potravy.

Veterinární péče

Přehled chorob je určen k orientačnímu seznámení chovatelů s jejich spektrem s možností včasné předběžné diagnostiky, v žádném případě si neklade za cíl nabádat k určitým léčebným postupům. V případě výskytu choroby je třeba vždy kontaktovat veterináře!

PSEUDOTUBERKULOZA - je způsobená bakterií Yersinia pseudotuberculosis a u zoborožců může mít prudký průběh, končící selháním jater. Přenáší se výkaly hlodavců a volně žijících ptáků, proto je dobré dodržovat hygienická opatření jak jen to je možné. Nemoc lze léčit antibiotiky (např. amoxicilinem), ale kvůli velice prudkému průběhu nemusí být včas podána. Je lépe ptáky vakcinovat. Nejnáchylnější na pseudotuberkulózu jsou plodožravé druhy.

Z vnitřních parazitů mohou zoborožce napadat např. hlísti r. Syngamus, Ascaris (škrkavky), Trichostrongylus Strongyloides. Z houbových infekcí stejně jako u většiny druhů ptáků jsou nebezpečné plísně r. Aspergillus (způsobujíc ASPERGILÓZU) a kvasinky r. Candida.

U plodožravých zoborožců při nevhodné stravě (hodně živočišné bílkoviny) může být problémem HEMOCHROMATÓZA (nemoc z nadměrného ukládání železa).