Sportovně-letový chov holubů
Velmi rozšířenou chovatelskou zálibou je chov holubů zaměřený na rozvoj jejich orientačních, letově akrobatických a vytrvalostních schopností. Tyto schopnosti mají holubi vrozené a člověk je dokázal dokonale využít buď pro vlastní potěšení, nebo pro určitý účel. Známá je například úloha holubů v historii vojenství. Jak jsem již zmínil v úvodu, holubi byli používáni k přenášení zpráv nejen v dávných dobách, ale zcela běžně ještě v první i druhé světové válce.
Když mluvíme o přenášení písemných zpráv, většinou se nám vybaví především holub poštovní.
Ovšem poštovní holub dnešního typu je poměrně mladé plemeno, které ještě v prvních staletích novověku v té formě, jak ho známe dnes, neexistovalo (poštovní holub byl do své dnešní podoby vyšlechtěn až v první polovině 19. století). K dálkovým letům či doručování zpráv původně sloužili i bezplemenní jedinci, kteří si zachovali potřebné atributy dobrého letce, a později také holubi, kteří se časem stali přímými předky dnešního holuba poštovního (dragoun, kariér, různí rackové).
Z holubů sportovních plemen jsou nejznámější holubi poštovní, dnes trénovaní pro dálkové lety. Výkonný poštovní holub dokáže za jediný den překonat až tisícikilometrovou vzdálenost (za bezvětří holub letí rychlostí asi 60 km/h, ale při příznivém větru v zádech dokáže letět rychlostí až 120-150 km/h a za normálních okolností a v rovinaté krajině letí ve výšce 80 až 120 m, maximálně 200 m. Závody poštovních holubů jsou pořádány podle poměrně složitých pravidel, dosažené časy doletu (dnes jsou konstatovány i elektronickým způsobem holub je opatřen čipem, čas jeho příletu do cíle je zaznamenáván čtecím zařízením umístěným ve vletu do holubníku) musí být pomocí různých vzdálenostních koeficientů přepočítávány. Všichni holubi startují z jednoho místa, ale čas jejich příletu je konstatován na různých místech vzdálených od sebe někdy i několik desítek kilometrů.
V holubí říši však existuje mnoho dalších holubů, kteří si zasluhují pozornost i pro jiné sportovní výkony. Někteří holubi vynikají zvláštním, mnohdy akrobatickým způsobem letu. Například staváci při letu silně tleskají křídly a dokážou je držet kolmo vztyčená nad tělem, takže se propadnou do hloubky několika metrů (známé jsou výkony, kdy holub umí při letu bez prodlevy tlesknout křídly i 30krát). Holubi jiných plemen (roleři, přízemní roleři, kotrláci, respektive váliví rejdiči, kruhoví tleskači) dělají za letu různé přemety, kotouly nebo stoupají, často za doprovodu různých zvukových efektů, nad jediným bodem ve spirálách nebo i kolmo do značné výšky, a z ní pak třeba i volným pádem klesají k zemi.
Zvláštní plemennou skupinu tvoří vytrvalostní rejdiči (vysokoletci). Tito holubi mají většinou jednoduchý tvar těla a po celé hodiny dokážou létat v různých výškách. Na pokyn chovatele, svým způsobem drezéra, se pak v celém hejnu vracejí zpět do svých holubníků. Tyto pokyny Ize holubům dávat různými způsoby, nejčastěji za pomoci jiných (málo létavých) holubů-volavců (dropperů), kteří jsou vypouštěni nad vlety do holubníků. Vhodní jsou pro to například holubi pávíci. Při zmínce o vysokoletcích a výškách, ve kterých létají, lze pro představu uvést, že při závodech létají poštovní holubi ve výšce asi 60-120 m, což bývají výšky kostelních či chrámových věží. Větší výšku lze lidským okem odhadovat podle toho, co letící holub velikostně připomíná (ve vyšších výškách už létají jen vysokoletci různých plemen, přičemž ti všichni jsou ve skutečnosti o poznání menší než holubi poštovní). Takže, jestliže nám letící holub velikostně připomíná špačka, Ize mít za to, že se nachází ve výšce 200-400 m, a dále pak vrabce (400-600 m), motýla (600-800 m) a pak jako neindentifikovatelný mihotavý předmět (800-1000 m).
Oblíbenou sportovní disciplínou provozovanou chovateli těchto holubů je i létání na skříňku" spočívající v tom, že se nevracejí ze soutěžního letu do mateřského holubníku či na jeho střechu, ale po jednom vlétají (skákají) do klecí umístěných ve volném prostoru na podstavcích, které ve své horní části (stropu) mají otvor zpravidla o velikosti asi 10 x 10 cm. Tyto soutěže jsou o to zajímavější, že je lze provozovat i za přítomnosti mnoha diváků.
Vytrvalostní závody rejdičů jsou v některých zemích stejně oblíbené jako závody poštovních holubů. Pro vítěze jsou vypisovány vysoké peněžní ceny, na pořadí jsou uzavírány sázky. Světové výkony nejlepších vytrvalostních vysokoletců se pohybují kolem 20 hodin nepřetržitého letu, přičemž určitou dobu tohoto letu holubi musejí létat v takzvané neviditelné výšce, což je zpravidla více než 1200 m. V přímořských oblastech se zájem chovatelů soustřeďuje také na holuby, kteří dokážou v prudkém letu kopírovat hladinu moře, vracejí se nad pevninu a tento manévr nesčíslněkrát opakují.
