Mléčná produkce ovcí
Chovatelé dojných plemen ovcí, jejichž počet se díky zájmu konzumentů zvyšuje, zpracovávají mléko přímo na farmách na finální výrobky (jogurty, čerstvé sýry, tvrdé sýry aj.), které prodávají buď na farmářských trzích, nebo přímo na farmách.
V době porodu, někdy i před ním se v mléčné žláze bahnic tvoří mlezivo. Mlezivo je hustší (vysoký obsah sušiny až 30 %), nažloutlé barvy, s výrazně slanou chutí a má vysoký obsah bílkovin, především albuminu a globulinu a vysoký obsah vitamínů rozpustných v tucích. Mlezivo ovcí obsahuje 15% bílkovin, 11 % tuku, 2,5 % cukru a 1,2% popelovin. Po porodu se složení mleziva rychle mění a za tři až pět dní dosahuje úrovně normálního mléka.
Ovčí mléko je vodnatá, bílá nebo lehce nažloutlá tekutina s mírně natrpklou chutí. Složením se značně liší od kravského mléka. Obsahuje průměrně 5,5 % bílkovin, 7 % tuku, 5 % cukru a 0,9 % popelovin. Vzhledem k vysokému obsahu tuku a bílkovin je výživná hodnota ovčího mléka téměř dvakrát vyšší než kravského mléka. Ovčí mléko je také bohatší na vitamíny skupiny B.
Délka laktace (produkce mléka) ovcí je různá. Pohybuje se od 100 do 250 dní a celková produkce mléka kolísá mezi 80 až 140 kg. U dojných plemen se produkce mléka pohybuje kolem 200 až 300 kg, u specializovaných dojných plemen (např. východofríská ovce, awassi aj.) až 500 až 600 kg. Průměrná denní dojivost ovcí kolísá nejčastěji od 0,5 kg do 3 kg.
Z činitelů ovlivňujících mléčnou produkci ovcí je třeba uvést plemennou příslušnost, věk matek, plodnost, výživu, frekvenci a techniku dojení a zdravotní stav.
Plemenná příslušnost má výrazný vliv na množství mléka i na jeho složení. Nejvíce mléka se získává od dojných plemen ovcí, například u nás chovaná ovce východofríská produkuje za laktaci 500 až 600 kg mléka, s denní dojivostí 2 až 5 kg. Byly zaznamenány případy s produkcí mléka 1000 kg.
Velký vliv na celkové množství nadojeného mléka má i věk bahnic. Dojivost se zvyšuje od prvního obahnění do třetí až čtvrté laktace, kdy je nejvyšší, pak se jedna až dvě laktace udržují na stejné výši a v následujících letech nastává pozvolné snižování.
Velice úzce souvisí s mléčností bahnic také jejich plodnost. Tak například u jednoho z nejplodnějších plemen ovcí (romanovského) byla zjištěna mléčnost matek s jedináčky za 100 dní laktace 97 kg, s dvojčaty 116 kg, s trojčaty 136 kg a s čtyřčaty 169 kg mléka.
Nejvýznamnějším činitelem, který rozhoduje o mléčné užitkovosti bahnic, je výživa. Jen při plnohodnotné výživě mohou bahnice uplatnit své genetické předpoklady pro mléčnou užitkovost. Velmi příznivě působí na množství a kvalitu mléka dobře organizovaná pastva na kvalitním pastevním porostu. Kvalitní pastva je zdrojem lehce stravitelných živin, minerálních látek a vitamínů.
Technika a počet dojení během dne ovlivňují mléčnou produkci zvláště v období plné laktace. Při dvojím dojení je nejvhodnější mezičas mezi dojeními 12 hodin. Technika dojení je důležitá vzhledem k omezené době působení oxytocinu, proto má být vyprázdnění mléčné žlázy co nejrychlejší.
Velký význam pro produkci mléka má zdravotní stav bahnic. Při onemocnění dochází vždy k poklesu množství nadojeného mléka. Velmi výrazně na mléčnou produkci působí záněty mléčné žlázy, plicní a střevní parazitózy, metabolické poruchy, nakažlivé kulhání atd.
Dojení je možné provádět ručně nebo strojem. Ručně se bahnice dojí zezadu a ze strany (boku). V praxi je nejrozšířenější dojení zezadu. Při dojení z boku se bahnice musí fixovat a tento způsob je z hygienického hlediska vhodnější. Mléko se dojí do nádob, které nazýváme filtrační dojník nebo geleta.
Při ručním dojení rozeznáváme tři fáze: rozdojování, vlastní dojení a dodojení. Čas potřebný k dojení nemá být delší než dvě minuty. Zručný dojič při dojení vykoná asi 25 hmatů.
