Krmení a napájení holubů
Úspěšný chov holubů je mimo jiné podmíněn i kvalitním krmením a čerstvou nezávadnou pitnou vodou. Ideálním krmením pro holuby jsou dnes běžně dostupné plnohodnotné granulované krmné směsi (pelety), často obsahující i různé vitamíny a medikamenty. Ne každý holubář však má k tomuto krmivu přístup. Pelety bývají mnohem dražší než snadněji dostupné obiloviny, luštěniny a olejniny, které patří mezi klasické složky holubí potravy.
Z obilovin mají holubi nejraději pšenici. Ječmen má sice výbornou dietetickou hodnotu i více bilkovin, má však ostré špičky a holubi ho neradi přijímají. Vhodná je i kukuřice, ale je-li podávána ve větším množství, ptáci po ní tloustnou. Holubi před obilovinami dávají přednost luštěninám - z těch nejběžnějších to jsou hrách, peluška, vikev a bob koňský. Pro vysoký obsah dusíkatých látek je vhodná i sója. V době, kdy mají mladé, anebo když intenzivně pelichají, a samozřejmě v závodní sezóně holubů sportovních plemen se doporučuje do krmné dávky přidávat asi 4 % řepky, slunečnice nebo Iněného semene (vysoce energetických olejnin). Má-li být krmná směs pro holuby, zpravidla nazývaná holubím zobem, pestrá a plnohodnotná, žádná složka v ní by neměla být zastoupena více než 50 %. K napájení holubům podáváme pouze čerstvou a vždy čistou pitnou vodu a k dispozici by ji měli mít ad libitum. Občas je možné do ní přidat dezinfekční prostředek - například několik zrnek hypermanganu.
Doplňková krmiva
Minerální látky důležité pro výživu holubů jsou většinou obsaženy v běžných krmivech. Z těchto látek jsou neopominutelné zejména dva prvky - vápník a sodík. Vápník je nutný na stavbu kostí a tvorbu vaječné skořápky, přičemž důležitý je jeho vzájemný poměr s fosforem. Toho je v obilí hodně, vápníku málo. Původně si ho holubi doplňovali sběrem ulit různých drobných měkkýšů, dnes jim lze za tímto účelem předkládat mleté a při teplotě nejméně 80 °C sušené či vařené vaječné skořápky, mletý vápenec, zvětralou omítku či na této bázi průmyslově vyráběné přípravky. Sodík musí být v potravě v příznivém poměru s draslíkem, kterého je dostatek v kuchyňské soli (původně si ho holubi doplňovali sběrem slaného písku na mořském pobřeží). Sůl podávaná ve větším množství však působí jako jed, takže by její množství v podomácku vyráběných gritech nemělo být větší než tři až čtyři procenta. Na trávení holubů příznivě působí i dřevěné uhlí, doporučována je také kostní moučka.
Vitamínů potřebných k výživě holubů je celá řada. Většinou jsou v dostatečném množství obsaženy v normálním krmivu, anebo si je ptáci vytvářejí sami. Některé z vitamínů je však nutno holubům v určitých fázích chovatelského roku do krmení různými formami přidávat. Jmenujme alespoň ty nejčastěji doplňované. Vitamín A (vzrůstový) Ize doplňovat přídavkem zelených rostlin, strouhané mrkve či přímo speciálními veterinárními přípravky. Vitamín D (protikřivičný) se tvoří přímo v organismu působením slunečního záření, doplňován musí tedy být především v zimě, v předjaří a celoročně pak při voliérově vedeném chovu. Často je třeba doplňovat i vitamín B, který je důležitý pro nervovou činnost. Průmyslově vyráběný je podáván po různých léčebných kúrách. Vitamín E příznivě působí na plodnost holubů, doplňovat ho lze například naklíčeným obilím či klíčkovým olejem. Vitamín C si holubi většinou vytvářejí sami. Někdy je při krmení holubů možné používat i přípravky obsahující vitamíny H a K.
Vhodnými doplňkovými krmivy obsahujícími vitamíny jsou hlavně zelené části rostlin, salát a zelné či květákové listy. Vhodná je i strouhaná mrkev.
Z celkových nákladů na chov holubů tvoří náklady na krmivo tu nejpodstatnější část. Pro holuba malého plemene Ize počítat se spotřebou asi 25 g denně, u středně velkých holubů to je 30-35 g a u těch největších 50-75 g denně. Když mají chovní holubi holoubata, spotřeba krmiva úměrně stoupá.
