Král Lávra má oslí uši, aneb bičenka drůbeží

Král Lávra, kdo by neznal tuhle básničku, kterou nám do češtiny zrýmoval Karel Havlíček Borovský. Prý podle jedné irské lidové pověsti. On ten příběh je však ještě o mnoho starší, když již ve starém Řecku si jej vyprávěli o králi Midasovi. Ve všech verzích toho příběhu jen tak mimochodem přišlo dost lidí o život, když prozradili ono hrozné tajemství, při kterém nakonec ani o nic nešlo, lidé si zvykli a dokonce se jim královy uši i líbily. Nutili nás ve škole o tom příběhu přemýšlet, co nám asi tak chtěl básník říci? Běda, když jeden zapomněl na nějaký ten básnický jinotaj, který si právě pančitelka zrovna nejlépe sama pamatovala. Ten příběh je sice jinotaji přímo nabitý, ale přemýšlet o tom v dětství mě ani nenapadlo. Ve věku pozdějším se však to, co jeden v mládí zaslechl, vrací samovolně. Na prvním místě je poznatek, že když vám nějaký červotoč hryže v mozku, musíte takové myšlenky vyhnat ven. V Česku se sice již do vrby huhlat nechodí, chodíme se „vykecat“ raději do hospody. Mnohdy to má i dobré výsledky, ne však vždy. Moderní doba přináší podobných příběhů příliš mnoho a také bylo vyšlechtěno až příliš mnoho umělých vrb, proto se v tom mumraji nějak ztrácíme. Základní princip zůstává. Z hlavy to musí pryč.

Před nějakým časem si lidé u nás nějak všimli, že sem tam nachází mrtvé drobné ptáky, kterým říkáme zvonek zelený. Nejsem si vůbec jistým, kde, kdy a kdo si toho u nás všimnul jako první. A jestli to vůbec bylo u nás. Matně si vzpomínám, že existuje nějaká drobná vědecká práce psaná v angličtině, ve které někdo popisuje tento jev z Anglie. Následně si to kdosi asi přečetl u nás a uvědomil si, že tento jev je k vidění i v našich zeměpisných šířkách. I referoval o tom v češtině. Načež to vyšlo jaksi v širší známost. Zvonci hynou ve větších počtech. Mluví se o tak zvané krmítkové nemoci, protože kde jinde by se mohli ti ptáci hromadně nakazit? Bere se to jako hotová věc. Doporučuje se desinfikovat krmítka, nic víc. Nic proti tomu, to samozřejmě není nikdy na škodu. Nedávno jsem však viděl fotku, na které bylo nějaké místo obehnáno policejní páskou, a byl tam nápis: zákaz krmení ptáků!  Prý tam byla nalezena uhynulá samice čížka. Tak tohle mě již hlava nebere.

Tu „krmítkovou nemoc“ má způsobovat jednobuněčný organizmus, který parazituje v dýchacích cestách, případně i v zažívacím traktu ptáků, nazývaný česky bičenka drůbeží, vědecky pak Trichomonas gallinae a způsobuje onemocnění trichomonáza. Ptáci jsou viditelně vážně nemocní až ve stavu ridibundus, což je těsně před smrtí. Uhynulí ptáci byli zasláni do veterinární laboratoře a bylo u nich zjištěno napadení bičenkou drůbeží. Respektive tento parazitující prvok se u nich rozmnožil natolik, až nakonec způsobil jejich smrt. Až potud mě nezbývá nic jiného než tomu věřit. Ano, ten vyšetřovaný pták uhynul na trichomonázu. Ano, v okolí bylo pak nalezeno větší množství dalších uhynulých zvonků. To je asi tak všechno, co mohu brát v úvahu. Bezpočtu dalších otázek se však nemohu zbavit, protože já tedy mám pocit, že cosi podstatného nám uniká!

Samice zvonka zeleného na gritu Foto: Petr Podpěra

Já sám jsem na vlastní oči viděl a vyfotografoval samici zvonka zeleného s viditelnými příznaky tohoto onemocnění. A nebylo to v blízkosti krmítka, ale na místě, kam semenožraví ptáci létají zobat drobné kamínky, grit, které jim pomáhají trávit. A nebylo to v zimě, ale v létě. Mám z tohoto místa okolo 25 tisíc záběrů stehlíků, třeba. Ptáků tam bývá někdy celé hejno, více než na krmítku. Jeden z těchto tisíců ptáků byl pak viditelně nemocným.

Rovněž tak mívají ptáci svoje oblíbená napajedla, nepijí vodu obvykle kdekoliv. Tím chci říci, že nazývat trichomonázu „krmítkovou nemocí“ připadá mně jaksi malinko zavádějící. Jistě, krmítko může být místem, kde vzniká tak zvaný infekční tlak, avšak nemusí. Ten samotný prvok, prý mimo prostředí svého hostitele, poměrně rychle hyne. A zvonci nejsou nejčastějšími návštěvníky krmítek, těmi jsou sýkory. A neslyšel jsem dosud o napadení sýkor trichomonázou. Navíc. Všimli jste si, jak se chová zvonek na krmítku? Obvykle tam sedí nejsilnější jedinec, zdravý a všechny ostatní ptáky odhání.

Opakuji. Na vlastní oči jsem viděl jediného nemocného zvonka a to na místě, kde se pohybují v těsné blízkosti jiných ptáků. Budu však citovat jednoho, který mně napsal: Do krmítkové nemoci bych se moc nešťoural. Alespoň já z veterinárního hlediska o tom vím naprosto kulový. Akorát jsem viděl kýbl mrtvejch zvonků u A. u baráku a několik ještě živejch těsně před smrtí. Několik jich poslal na vyšetření a potvrdili mu tu příčinu.

To může naznačovat existenci nějakých ohnisek výskytu tohoto onemocnění. Nějaké tečky do mapy, kde a kdy se objevilo nějaké větší množství uhynulých zvonků si nejspíše u nás nikdo nikdy nedělal. Stačí vědět, že to byla bičenka drůbeží a pták se asi nakazil někde na krmítku.

No a proč právě zvonci a tak najednou? Bičenka drůbeží je známa hodně dlouho a jak již její pojmenování napovídá, najdeme ji běžně u slepic. Každý ví, že nejblíže ke slepicím mají vrabci. Ti domácí pak lezou ke slepicím až do jejich kurníků, jen snad čert sám ví, co tam vlastně hledají a nikdy jsem neviděl na vlastní oči vrabce napadeného bičenkou, i když je to možné. Nikdy jsem však neslyšel o kýblu mrtvých vrabců. Tak proč ti zvonci?

Že jsou bičenky známé z různých oborů zjistíte snadno. Na internetu třeba najdete práce o jejich výskytu u bažantů. A zase. Okolo venkovních mysliveckých krmelišť bažantů se s oblibou v zimních měsících pohybují hejna vrabců polních a to dokonce i v samé blízkosti bažantů. A slyšel někdo něco o hromadných úhynech vrabců polních na trichomonázu?

Samec zvonka zeleného na gritu Foto: Petr Podpěra

Konec konců chovatelé dobře vědí, že i v chovech drobných ptáků, anebo i papoušků se trichomonáza vyskytuje. Ono těch jednobuněčných, parazitujících potvůrek existuje nepřeberné množství druhů a jak jsou pojmenovány, můžete studovat na internetu. Dobře se třeba ví, že nejvíce kašlou kanáři, jeden čas se hodně diskutovalo o kašlajících amadách Gouldové. Dnes se o tom ani nemluví. Nejspíš je situace u těchto ptáků nějak rámcově vyřešena.

Dnes existuje celá řada veterinárních léčiv, která potírají bičenky drůbeží a jim příbuzné potvůrky. Většina takových přípravků je však v balení a koncentraci, určených pro velkochovy. Lze je samozřejmě získat i v menším množství a to různými způsoby a také je nutné je přiměřeně ředit, aby byly použitelné i pro malé ptáky. Ale pozor! Nemusí být vůbec univerzální pro všechny ptáky.

Kdysi dávno byl třeba používán přípravek Arpalit. Zatímco takovou chůvičku japonskou jste mohli v neředěném arpalitu celou vykoupat, kanár uhynul po krátkodobém vdechnutí. Do pětilitrové zavařovací sklenice jsem udělal speciální bidélko. Nastříkal jsem tam arpalit sprej, na bidélko posadil kašlajícího kanára, který tam zůstal sedět po dobu třiceti vteřin. Do tří dnů uhynul. Kdo ví, jaký druh ptáků je citlivý na kterou použitou desinfekci, kterou použijete na krmítku? Desinfekce používané ve velkochovech drůbeže nemusí být vůbec vhodné pro malé klece.

Nejsem si tedy jistým, jestli se mi nějak ulevilo, když tedy máme všichni oslí uši, stačilo by, kdyby se v tom začal vrtat někdo, kdo do toho vidí hlouběji než já. Stačilo by, kdyby se alespoň sestavila hrubá statistika výskytu úhynů, případně i množství uhynulých zvonků nebo něco podobného.

Zvonek a stehlík společně na gritu Foto: Petr Podpěra

Na jednu stranu je pravda již od starého Řecka, že když vám tedy něco vrže v hlavě, měl by se toho člověk zbavit. Na tu druhou je zase pravda, že do vosího hnízda se klackem nešťourá, vosy to nemaj rády. A taky je pravda, že veterině moc nerozumím. Když se dneska chci poučit, co to je třeba kokcidioza, vyskočí na mne hned, že jí trpí domácí králíci. Před třiceti léty všichni sháněli v Německu Baycox, protože ptáci ze Sibiře, kteří se k nám dostali, prý potřebovali přeléčit právě proti kokcidioze. Já nevím. Vypadá to někdy, že severští ptáci více trpí na tyhle mikroskopické organizmy. Většinou jim to nijak nevadí, ale v okamžiku, kdy jim začne něco chybět, může propuknout nějaké všeobecná nákaza. Na jednu stranu by bylo záhodno o tom více vědět, na tu druhou, se může i stát, že k vám preventivně vtrhnou do chovu s plamenometem. Něco podobného se stalo onehdá ve Dvoře Králové, kde vraždili žirafy asi dva dny, aniž by si někdo vzal na zodpovědnost nějaké jiné řešení. Kdyby se nakonec zjistilo, proč ty bičenky škodí cíleně nejvíce zvonkům, možná by se našly potom vhodné prostředky dobře cílené i na jiný hmyz.