Výstavy ptáků a jejich katalogy

Když bylo onehdá mému bratříčkovi padesát, dostal mimo jiné i zajímavý, avšak cenný dárek. Několik svázaných čísel časopisu ochránců ptáků z roku 1880. Podle razítek patřila tato knížka původně do knihovny jedné mimo pražské školy. Jestli byla pro své stáří z knihovny vyřazena, anebo, jak se česky lidově říká, ji někdo štípnul, anebo snad zapomněl vrátit, je po létech jedno. Po právnické stránce je situace promlčena, ať to bylo, jak to bylo. Kdo by si něco tak obstarožního dnes asi tak  z knihovny půjčoval? Když do takové archiválie v současnosti náhodou nahlédnete, snadno zjistíte, že je to více než zajímavé. To, co máte černé na bílém se jen tak neztratí a může to vyvolat různé nápady. Mimo jiné, mě napadlo, jak mohou být katalogy výstav v budoucnosti pro mnohé důležitými dokumenty nebo zdroji informací. A to z mnoha úhlů pohledu. Jsou také i dokladem toho, co tady bylo, ale je to nenávratně ztraceno.

Katalog soutěžní výstavy 1988 Foto: Petr Podpěra

Výstavy ptáků

Výstavy ptáků, dnes převážně exotických, mají u nás jaksi tradici. První dnes známé výstavy se konaly okolo roku 1880 v Praze v Měšťanské besedě a byly poměrně bohatě obsazeny a to co do počtu vystavených ptáků a klecí, tak i co do počtu vystavených druhů. Z dnešního pohledu byli nejcennějšími exempláři tenkrát vystavení papoušci karolinští, dnes vyhynulý druh ptáků. Na třetí výstavě v roce 1880 byly vystaveny 2 páry těchto papoušků a asi další jeden kus. U jednoho páru je uvedena cena 18 zlatých, u druhého 20 zlatých. Jejich majiteli byli pánové Václav Vaníček, zemský úředník, František Petzold a B. Waněk, který byl obchodníkem s ptáky a klecemi. Těm ptákům se tenkrát říkalo peříšan severoamerický. V současnosti jej nemá ve svých sbírkách vycpaného ani Národní Muzeum. O jejich existenci u nás tedy víme jen díky tomu, že se zachovaly katalogy těchto dávných výstav.

Spolek, jakož i jím pořádané výstavy zakrátko zanikly a to z prostých důvodů. Došly peníze. Přišla sice doba hospodářského rozkvětu, což lze vypozorovat především podle datace honosných budov, jako jsou školy a reprezentační budovy, ale lidé měli jiné zájmy. Zase šlo především o peníze, které bylo možné tenkrát vydělat, takže se tomu lidé přednostně věnovali. Nakonec přišla válka. Až potom se to všechno nakrátko zklidnilo a lidé se vrátili k chovu ptáků.

Začátkem třicátých let minulého století byl pak v Praze založen KPEP, původně Klub pěstitelů exotického ptactva. Dnes Klub přátel exotického ptactva. Ten potom od roku 1932 začal ve sklenících botanické zahrady university Karlovy, vždy koncem léta, pořádat pravidelné výstavy exotického ptactva. Zpočátku se zprávy o těchto výstavách objevovaly v klubovém zpravodaji, který nesl zkratku ZKPEP, Zpravodaj klubu pěstitelů exotických ptáků. Rámcově tedy víme, jak asi tyto výstavy vypadaly a jaké ptáky jsme mohli na nich vidět. Nikoliv však dopodrobna. Teprve koncem šedesátých let byl vydán první katalog a také adresář chovatelů, tehdy základní organizace Svazu chovatelů, Praha 2-Vinohrady. Organizátoři výstavy si nechali udělat grafický návrh od akademické malířky Zoulové. Asi to něco stálo. Od roku 1969 byl pak katalog vydáván více jak 40 let pravidelně. Vím o tom dost, protože jsem jej dobře 40 let dělal. Nebylo to jednoduché, protože i tisk se musel plánovat asi tři čtvrtě roku dopředu a oproti dnešku, kdy vám téměř všechno vytisknou na počkání, to bylo mnohem náročnější. Nevím bohužel, zda jsou katalogy dosud někde archivovány, ale sám bych je měl mít všechny. Dá se tedy dohledat, co kdy bylo vystavováno a jak tedy naše chovy kdy vypadaly.

Proč se o tom zmiňuji? Inu procházet v současnosti velké výstavy je již bohužel pro mne jaksi nad moje chodecké schopnosti, sotva pajdám. Přesto mě zajímá, co se vystavuje, kdo vystavuje, jak asi byla výstava velká a tak podobně. Jenže některé výstavy mají v současnosti katalogy jen v elektronické podobě, pokud vůbec. Myslíte si snad, že se k nim dostanete nějak snadno a také navždy? Omyl. Zuřil jsem a musel si jít namočit hlavu, abych snad nevyhodil počítač z okna v záchvatu bezmoci. Nakonec mě to musel zaslat bratříček. Ukázalo se totiž, že odkaz, na který jsem měl kliknout, byl mimo moji obrazovku od PC. Pak zase tento formát není podporován a tak všelijak. Jak jsem to asi měl najít?

Nejprodávanější katalog výstavy v BZUK Foto: Petr Podpěra

Výstavy v současnosti

V současnosti máme u nás dvě velké a jednu menší, téměř pravidelnou výstavu exotických ptáků. Mám na mysli výstavu v botanické zahradě v Praze, Exotu v Olomouci a Exotiku v Lysé nad Labem. Všechny tyto výstavy jsou, jak je u nás zvykem, tak zvané propagační. Ty dvě opravdu největší mají i tak zvanou soutěžní část. Potom máme i výstavy klubové jako jsou andulky, zebřičky, kanáři, korely, agapornisové i další a množství výstav místních.

Ne všichni pořadatelé výstav myslí na tradici, vydávají katalogy výstav a archivují je, což se může v budoucnosti dobře hodit. Třeba proto, že není vůbec vyloučeno, že některý šlechtitelský směr může vést do slepé uličky a bude se muset začínat znovu. V takovém případě bude opravdu záhodno studovat minulost, aby se neopakovaly stejné chyby. Mohou být i další a další důvody. Třeba zase přepadne někoho myšlenka pořádat u nás i světový šampionát C.O.M. Dnes je to opravdu o něčem jiném, než to bylo v roce 1980 v Olomouci. Dnešní takový šampionát je nejméně třikrát větší a tištěný katalog vydat musíte a údaje v něm musí sedět. Jinak je mezinárodní ostuda.

Ani celá slavná C.O.M. není v tomto ohledu dokonalá. Takhle někdy v době před covidem mně byl přeposlán dotaz, jestli nemám nějaké staré katalogy šampionátů C.O.M.  Kdosi si někde uvědomil, že tedy takové katalogy archivovány nikde nejsou a to je tedy chyba a začal to dávat dohromady. Třeba o tom chtěl napsat disertační práci, co já vím? Měl jsem dokonce dva nebo tři katalogy, které ten zájemce neměl a tak jsem mu poslal kopie. Měl jsem tehdá ještě funkční skener, který však již odešel do věčných lovišť.

S tištěnými katalogy se dá doposud dobře pracovat, pokud je máte. Třeba jaká barevná mutace andulek nejčastěji vítězí a je tedy nositelem dobrého typu? Možná se to i mění a jaký byl asi vývoj?

Konec konců tištěný katalog je i stálou prezentací pořadatelů. Je-li třeba opravdu povedený, může se stát i sběratelským kouskem, jehož cena poroste. Samozřejmě je i historickým dokumentem. Kdo si dnes vzpomene na to, kdy jsme v Praze viděli na vlastní oči kolibříky? Bylo to v roce 1977, kdy se jeden, česky říkáme blázen, protože nemáme v češtině žádné vhodné slovo pro abnormálního nadšence, vrátil z Kuby, odkud ty ptáky přivezl. Na výstavu se stály fronty a katalogů se tenkrát prodalo okolo tří tisíc. Nebyla to snad zatraceně úspěšná propagace? Já si tedy myslím, že ano.

Připadá mně, že tedy výstava, která nemá tištěný katalog, je o něco hodně ochuzená. Že tedy pořadatelé si nějak usnadnili práci, také se může říci, že to krapítko odflákli. Mělo by se myslet na to, že to určitě někdo v budoucnosti ocení a může to i hodně pomoci.

Jistě, ono to něco stojí, ovšem v současnosti je to dostupnější a dokonce i lacinější než to kdysi bývalo. Samozřejmě se to dá ufinancovat i s pomocí dárců, donátorů, inzerce a tak podobně. Musí se na tom pracovat s předstihem. Asi nejsou lidé na práci, ale to vlastně také nikdy nebyli. Proto také o tom i já mluvím s předstihem, aby se někdo dokázal hlouběji zamyslet. Čas výstav sice pominul, před ptáčkaři je chovná sezona, ale ono to uteče, a najednou se zase budou stavět výstavy. Vždyť kdo by nechtěl, aby nová výstava byla lepší a dokonalejší než ta minulá. Tak by to přeci mělo být.

Titulní list Foto: Petr Podpěra