Původní univerzál 39x30 a jeho metodika

Úl měl dole 12 rámků 39x30. Medníky už byly čtverce, původně vysoké 14,4. Časem jsem to předělal na 15, to je ale detail.

Přidávání medníku

Dělalo se to tak, že když bylo plodiště plné - od česna krycí bez plodu, pak plodové a na konci před okýnkem SR a bylo vidět, že to na černo plné včel, teprve se pouštělo do medníku. Rozhodně ne dřív!

První šel NN bez mřížky a jen 9 rámků. Protože byly dál od sebe a že bylo dole na vysokých rámcích prostoru pro kladení dost, matky skoro nikdy polorámky nezakladly.

Foto: Romaning

Foto: Romaning

Když bylo potřeba přidat další medník, nastaly tři možnosti.

Asi třetina vč byla slabá a další medník zatím přidat nešlo, ale první polomedník i tato nejslabší včelstva skvěle plnila. Zatím se nechala být a plod byl převěšen později.

Převěšování plodu

Nejsilnější skupina, taky asi třetina, byla opatřena takto. Po odstavení NN stranou se do rojáku z plodiště vyndaly 3 plodové rámky s nejstarším plodem, pokud možno zavíčkovaným a ty nejčernější a MUSELY BÝT BEZ MATKY. Místo nich do plodiště, ne na jejich místo, ale početně místo nich přišly 2 M + druhý SR těsně k okýnku, na vnitřním SR se na větší půlce nechala trubčina kvůli chovu trubců. M přišly tak, že jedna šla mezi přední krycí a první plod, druhá pak mezi plod a starší SR s chovem trubců. SR tedy byly od této chvíle dva, vnější u okýnka se vyřezával, jak ho postavily. Po vyříznutí šlo vyřezat spodní třetinu vnitřního SR. Takto bylo vyplněno plodiště.

Na plodiště přišla mřížka, na ní celomedník, doprostřed ty 3 plodrámky se včelami, opakuji bez matky (logicky) a vše se doplnilo na počet 9-10 rámků soušemi. Dávaly se nejstarší souše, černé, po vytočení šly na vyvářku v lepším případě, u mnoha včelařů ale sloužily na med dlouhé roky. Na to původní polomedník s medem a včelami tak, jak byl. Tady se prvně polomedníkem rozšířilo asi o 50 % a podruhé o 66 % a to pořád jde, s tím se silné včely (s těmi 66 %) srovnají. Ovšem byla tu těžká nevýhoda, která se mi od začátku velmi nelíbila a hodně hnala vč do rojové nálady. Vč si "zvyklo" že má prostor ke stropu vysoký 30+15 (podmet a VM mezi patry nepočítejme), ovšem po rozšíření mělo najednou ke mřížce jen 30 cm. Mřížku VŽDY berou, některá vč citelněji, jako strop. Pak mělo toto vč najednou "domněle" zmenšený prostor pro plod a to mohlo a většinou i přispívalo ke vzniku rojové nálady.

Foto: Romaning

Nakonec jsem nechal střední skupinu. Ta se o další medník rozšiřovala nejsložitěji. Aby toto vč dostalo celomedník nešlo, nebylo na to. Postupovalo se takto. NN stranou. Do rojáku 3 plodrámky bez matky, plodiště doplnit M a druhým SR, vše stejné jako předešle. Na plodiště mřížka a do polomedníku 5 polorámků s medem odpředu. Na to další prázdný polomedník a nad 5 polorámků s medem dole se daly 4 s medem + jedna nízká souška. V takto složeném vysokém medníku tedy bylo 5 + 5 polorámků přesně nad sebou. Do vzniklého prostoru se zavěsily 3 plodrámky zespoda a na konec k zadní stěně 2 třicítkové souše. Pak mělo včelstvo také pocit zmenšení prostoru na výšku pouhých 30 cm. Přidáním objemově půlky medníku u něj došlo ke zvětšení prostoru o 33 %, což bylo skvělé a vč rozšíření ani nepocítilo. Ovšem pocit stísněnosti byl.

Foto: Romaning

První nejslabší třetina dostala větší medník s převěšením plodu až po několika dnech, když k tomu dorostla a medník se zvětšil jedním z předešlých způsobů.

Z uvedeného vyplývá, že všechna vč měla převěšený plod a to, spolu s postupným jarním rozšiřováním v předjaří zúženého plodiště zajišťovalo dostatečnou obměnu vysokého díla.

Přesto, že včelstva byla držena pod mřížkou na jediném vysokém prostoru, rojení nepředstavovalo zpravidla víc než max 20 % z počtu vč na stanovišti. Někteří včelaři netrpěli víc plodových plástů než 9, v krycím obyčejně nekladly a trubčina se do dělničího plodu nepočítala. Šlo tedy, i při 10 plodrámcích, o vědomé omezování matek v kladení. To se dělalo z představy, že by příliš mnoho plodu spotřebovalo většinu medu. To nebyla obava zbytečná, často k tomu docházelo.

Zde stojí za povšimnutí teorie LBV, která má v plodišti také dva SR s trubčinou, ovšem ty mají být mezi plodem dělničím. A tudíž u LBV jde také o zastaralý způsob myšlení spočívající v omezování matek v kladení. Navíc LBV většinou nefunguje.