Jak začít s chovem slepic 2

V předešlém článku jsem se zaměřila na důvody, proč chovat slepice. Při výběru vhodného plemene budou rozhodující také podmínky, které svému hejnu můžete poskytnout. Především odpovídající prostor a dostatek vhodného krmení. Potřebné jsou i finanční investice do chovatelského zařízení, slepicím je potřeba věnovat určitý čas, doplňovat krmení, měnit vodu, kontrolovat zdravotní stav a čistit kurník… O chovu může rozhodnout také tolerantnost sousedů a pravidla obce.

I přes to, že na vesnici má chov zvířat tradici, podmínky se mění a na některých místech je chov omezený např. obecní vyhláškou. Pro jistotu si situaci raději nejdříve ověřte na úřadě.

Když jsme před časem projížděli Dánskem, zaujaly mě tabule s informací, že vesnice je místem pro chov a komu to vadí, ať tam nejezdí. Mají pravdu, kde jinde chovat zvířata, než na vesnici…

Pamatujte i na to, že slepice nejsou zrovna tichá zvířata, balkony v bytech nejsou příliš vhodným prostředím pro jejich chov (pokud nemáte hodně tolerantní sousedy).

Slepice musí mít „kde bydlet“. Prvotní větší investicí do chovu je kurník a jeho vybavení. Kurník by měl zabezpečit ochranu zvířat především před vlhkem, průvanem a predátory.

Energii i práci ušetří, pokud bude snadno čistitelný, bude v něm dostatek světla a přívod čerstvého vzduchu. Ideálně by teplota neměla v létě stoupat nad 25 °C, v zimě klesat pod 12 °C,. Některá plemena snesou i nižší teploty.

Velikost kurníku je potřeba přizpůsobit počtu slepic a jejich hmotnosti, kritériem je i větratelnost a využití výběhů. Orientačně se na jeden m² počítá se 3–4 slepicemi velkých plemen, u zdrobnělé drůbeže se 7–8.

Co se týče výběru plemene ve vztahu k velikosti kurníku, pokud máte větší prostory, je možné si pořídit větší plemena, u malých prostor zůstaňte raději u těch menších.

Pro zakrslá plemena nebo kuřata jsou vhodným řešením přenosné výběhy Foto: Iveta Prombergerová

K vybavení kurníku patří krmítka a napáječky

Krmítko by mělo být snadno čistitelné, pokud možno drůbeži zabraňovat ve znečištění a vyhrabání obsahu, nemělo by uvolňovat cizorodé látky.

Ke krmení suchými krmivy jsou vhodná krmítka kovová. Pro krmení vlhkými míchanicemi jsou vhodnější dřevěná nebo plastová krmítka. Ke zkrmování tekutých krmiv se doporučují skleněné nebo keramické nádoby. Používají se i hliníkové, nerezové nebo betonové nádoby. Pozinkovaná krmítka jsou nevhodná pro kyselá krmiva.

Výška krmné hrany krmítka by měla být vždy ve výšce hřbetu drůbeže. Znečištění krmiva lze částečně zabránit vhodným umístěním krmítka - nikdy je neumisťujeme pod hřady, nebo místa, kde slepice sedávají. Pro dospělé slepice se orientačně počítá se 150 mm žlábkového krmítka nebo 60 mm tubusového krmítka.

Pro grit a minerální krmiva jsou vhodná žlábková nebo malá zásobníková krmítka z plechu. U krmítek na grit se na jednu slepici počítá s 15 mm délky krmítka.

Velmi důležitý je zdroj nezávadné, čisté vody. Napáječky by měly chránit vodu před znečištěním. Vhodných a praktických řešení napájení existuje celá řada. Často používané jsou kloboukové napáječky, k zajímavým řešením patří sifonové nebo plovákové napáječky, pro drůbež lze použít i kapénkové napáječky se závitem nebo zátěžové napáječky na hadičkový rozvod. Systém napájení je třeba přizpůsobit druhu a kategorii drůbeže i možnostem chovatelského zařízení. U vousatých a chocholatých plemen by si slepice při pití neměly své pernaté ozdoby namočit. Vhodné jsou niplové napáječky, do misek je možné vložit plovák.

V chovu nosnic jsou nepostradatelným vybavením kurníku snášková hnízda. Velikost i počet snáškových hnízd je potřeba přizpůsobit plemeni. Snášková hnízda v kurníku umísťujeme do místa, kde je přítmí a klid, co nejdál od vstupního otvoru z výběhu, aby si drůbež o čistou podestýlku očistila běháky. Ideálně do výšky 60–90 cm nad podlahu. I ona by měla být snadno čistitelná. Běžné jsou rozměry 30 x 35 x 35 cm.

U snáškových hnízd je mnoho možností řešení – počínaje upravenými kbelíky či jinými nádobami, až po speciální hnízda, kde se vejce po snesení odkutálí do zadní části. Velmi hezké jsou klasické proutěné kukaně, jsou však náročné na údržbu. Snášková hnízda mohou být buď společná, nebo individuální – poté, co slepice do hnízda vleze, musí ji vypustit chovatel. Na jedno společné hnízdo počítáme 3–4 nosnice.

Hřady se zhotovují z latí, jejich horní hrany by měly být zaoblené. Šířka latí pro slepice je 4 cm. Upevňují se vedle sebe do výšky 70 až 90 cm, mezi jednotlivými latěmi by mělo být 30–40 cm. Na jeden metr hřadu usedá 4–5 slepic. Rozměry i umístění hřadů je ale potřeba přizpůsobit plemeni. Pokud si chcete pořídit některé z temperamentnějších plemen, je dobré hřady umístit šikmo nad sebe.

Pod hřady se umisťuje trusný stůl popř. trusná jáma pokrytá pletivem nebo roštem.

Hřady umístěné šikmo nad sebou omezí šarvátky Foto: Iveta Prombergerová

Další důležitou součástí kurníku nebo výběhu je hrabaniště. Místo co nejvíce vyhřívané sluncem se plní jemným pískem smíchaným s dřevěným popelem, přidat můžeme i bylinky nebo přípravky určené k odhmyzování drůbeže. Do hnízd je vhodný anýz nebo fenykl, i sušený vratič.

Do kurníku budete potřebovat také podestýlku. Může jí být řezaná sláma, hobliny z měkkého dřeva, plevy nebo suché listí např. z buku nebo ořešáku.

Možnost výběhu pro slepice bude rozhodovat o výběru plemene, ale také o počtu zvířat, která můžete chovat. Když zvířata stráví dost času ve výběhu, může jich být víc i v menším kurníku. Aspoň v době, kdy do výběhu můžou. Musíte počítat s tím, že v zimě se slepice budou zdržovat především v kurníku.

Velké výběhy dobře využijí zejména lehká nosná plemena. Shánlivá jsou také středně těžká plemena. Výběhem nepohrdnou ani slepice zdrobnělých lehkých nebo středně těžkých plemen. Pro zakrslá plemena, která nepotřebují tolik prostoru a jsou zranitelnější, jsou vhodnější voliéry nebo přenosné kurníky s výběhy.

V zatravněných výbězích se na jednu slepici počítá 10 m², Tato plocha by měla stačit k udržení porostu. Menší zatravněné plochy je možné chránit porost před zničením rošty nebo pletivem umístěnými tak, aby slepice mohly trávu zobat, ale ne poškodily ji. Plemena s rousy potřebují měkký povrch, ideální je vyšší vrstva hoblin nebo pilin. Zejména piliny dobře sají vodu. Dospělá zvířata je zpravidla nežerou.  

Malé výběhy je vhodné zastřešit. Zajímavým řešením, jak zachovat porost jsou přenosné kurníky s výběhy, nebo přenosné sítě k oplocená výběhu.

V žádném výběhu by neměla chybět zastíněná místa, ideální jsou stromy, keře, přístřešek nebo porost vysokých rostlin, kterými mohou být např. maliník nebo kukuřice. Použít lze i stínicí plachty.

Podle zvoleného plemene je potřeba vybrat také oplocení. Pro plemena, která létají jsou potřeba vyšší ploty. Situace se dá řešit i pletivem umístěným v horní části šikmo nakloněném přes výběh.

Při větším počtu slepic vám z anglického trávníku mnoho nezbyde. Slepice jsou hrabaví ptáci. A nic je nečiní šťastnějšími, než dolovat ze země chutné červy a žížaly.

Další významnou položkou investice do chovu jsou krmiva

Odpovídající výživa patří k tomu nejpodstatnějšímu, co je třeba zvířatům zajistit. Výživa má vliv na kondici, zdravotní stav i užitkovost. Má vliv na oplozenost vajec, líhnivost i životaschopnost a růst mláďat. Náklady na krmiva představují podstatnou část investic do chovu.

Hlavními složkami krmiva jsou sušina a voda. Sušina obsahuje další živiny – dusíkaté látky, tuky, sacharidy, vlákninu, minerální látky, vitamíny a další. Každá z uvedených látek má ve výživě své nezastupitelné místo.

Krmiva, která mají vysoký obsah vody, nízký obsah energie a více vlákniny se označují jako objemná, krmiva s vysokým obsahem sušiny a energie a nízkým obsahem vlákniny jako jadrná. Obsah vody má vliv na skladovatelnost krmiv. Krmiva můžeme dělit také podle původu.

Kuři jsou všežravci, proto se v jejich stravě musí objevit krmiva jak rostlinného, tak živočišného původu.

V chovu slepic můžeme použít různá krmiva, měli bychom ale dbát na to, aby drůbež „dostala, co jí patří“, a také, aby se krmivem neplýtvalo. Sleduje se zejména obsah a poměr dusíkatých látek a metabolizovatelné energie, zastoupení nepostradatelných aminokyselin, vitamínů a minerálních látek. Důležitý bude také obsah vlákniny.

Krmnou dávku sestavujeme podle toho, pro jaká zvířata je určena, a také podle toho, co od ní očekáváme. Každý druh i věková kategorie zvířat mají jinou potřebu živin. Proto je krmná dávka jiná pro nosnice a jiná pro výkrm. Podvýživa i překrmování může narušit zdravotní stav zvířete, bude mít vliv i na užitkovost.

Mezi plemena, která si dokážou část potravy nasbírat patří většinou plemena původní, krajová. Z těch „našich“ jsou to české slepice a šumavanky. Z dalších pak vlašky, minorky, ale třeba také hempšírky, plymutky, bílefeldské slepice nebo holokrčky.

Velké výběhy skvěle využijí také středně těžká plemena. I ta zdrobnělá, např. zdrobnělé šumavanky Foto: Iveta Prombergerová

Nejjednodušší je zkrmovat průmyslově vyráběné kompletní krmné směsi, kde je odpovídající obsah všech důležitých látek. Kompletní krmné směsi mají označení podle druhu a kategorie, pro kterou jsou určeny. Množství živin v krmných směsích je přizpůsobeno požadavkům druhu a věkové kategorii, ideálně také účelu chovu. Neměli bychom je podávat jiné kategorii, než pro kterou jsou určeny. Na etiketě se uvádí důležité údaje, jako je datum použitelnosti, obsah základních látek, přídavky specifických látek a léčiv, pro jaký druh a věkovou kategorii je směs určena. Krmné směsi se vyrábějí jako sypké nebo granulované.

Levnější může být krmení, pokud si směs namícháte sami. Zejména, pokud máte nějaká vlastní krmiva. Pak je potřeba krmiva vybrat a kombinovat tak, aby v krmné dávce byly zastoupeny všechny potřebné živiny. Z dostupných krmiv je potřeba vybrat ta, která jsou vhodná pro daný druh drůbeže, určit vhodný poměr a doplnit je o krmné doplňky tak, aby byla krmná dávka plnohodnotná. Zajímavým řešením je použití doplňkových krmných směsí.

V případě použití vlastních obilovin je potřeba počítat také s jejich úpravou – šrotováním, drcením nebo namáčením.

Mnohde se uvádí, že slepice sežerou všechno Snad sežerou, ale nemusí to být dobré ani pro ně ani pro konzumenty jejich vajec a masa – mnohé látky z krmiv přecházejí i do produktů. Nevhodná jsou zkažená, plesnivá nebo znečištěná krmiva.

Zkrmit je možné i zbytky z domácnosti. Krmení by ale mělo mít určitý poměr živin a některé složky zbytků, zejména obsah soli, mohou být problémové.

Spotřeba krmiva i potřeba doplnění některých živin je nižší, pokud drůbež využívá výběhy. V kvalitních výbězích si slepice mimo zimní období mohou nasbírat část potravy a pokrýt spotřebu velké části bílkovin a minerálních látek. Mezi plemena, kterým z velké části vystačí to, co si nasbírají v kvalitním výběhu, jsou ta původní, krajová. Z těch „našich“ jsou to české slepice a šumavanky.

Množství přijatého krmiva ovlivňuje i délka světelného dne. Pokud tedy slepicím v zimních měsících nepřisvětlujeme, spotřeba krmiva se pravděpodobně o něco sníží, ale sníží se i snáška.

Drůbež nemá zuby, potrava se mechanicky narušuje až ve svalnatém žaludku i za pomocí drobných kamínků nebo gritu. Vylučují se trusem a tak je potřeba je doplňovat. Drůbeži, je potřeba poskytnout zdroj gritu, písku nebo jemného říčního štěrku.

Nejjednodušší je chov plamen, která jsou vyšlechtěna u nás, nebo pochází z podobných podmínek, jako jsou u nás.

Na co nesmíte zapomenout:

• Jedna nestačí. Slepice je pták žijící v hejnu. Potřebuje společnost dalších slepic, nemůže být sama.
• Stejně jako kterékoli jiné zvíře jsou i slepice „cítit“, i když je držíme v čistotě. Zejména špatně udržovaný chov přitahuje hmyz.

Pokud máte připraveno chovatelské zařízení a zásobu krmiva, je čas pořídit si vlastní hejno. O něm si řekneme zase příště.