Něco málo k pořízení si papouška
Lidé mají často zkreslené představy o náročnosti chovu papoušků a jejich potřebách. Stává se tak, že se noví majitelé diví, proč se jich papoušek bojí, proč je kouše, často křičí, nebo si dokonce vytrhává peří atd.Problém bývá v drtivé většině na straně chovatele v jeho neinformovanosti či neznalosti potřeb svého svěřence (např. nutnost strávit s papouškem denně nějaký čas, nutnost pohybu, tzn. nechat papouška denně volně létat apod.), ale také může mít kořeny už v neuváženém výběru druhu i konkrétního kusu.
Náš Papoušek senegalský při volném pobytu v tělocvičně
Je třeba mít na mysli, že je to inteligentní tvor, který si velmi dobře zapamatuje, kdo a jak s ním jedná. Není výjimkou, že se papoušek bojí třeba ruky nebo osob, které mu připomínají nehezkou zkušenost a tuto ztrátu důvěry se už nemusí podařit překonat. Při pořízení si papouška je tedy dobré znát alespoň částečně jeho minulost. Ujišťování prodavače v obchodě, že papoušek si na vás zvykne, přestane kousat apod., není dobrou zárukou.
Vůbec kupovat si v obchodě jakékoli zvíře snad kromě rybiček, křečků apod. bych nedoporučoval, zvláště pak ne takto inteligentní a citlivé tvory jakými jsou papoušci. Nejen proto, že v obchodech je vyšší riziko onemocnění. Jak jsem psal už v článku o teraristice, moje zkušenosti se zverimexy jsou otřesné a to bylo myšleno už tehdy jen na obor teraristiky, ve kterém se trochu vyznám. I takto nenároční živočichové zde neměli dostatečné podmínky a péči (což se není čemu divit, když kolikrát prodávající ani neví, o jaký druh zvířete se jedná!).
Nechat papouška zavřeného v malé kleci, bez možnosti se proletět, po dobu, než si jej někdo koupí, je prostě týrání (a to není jen můj názor, stačí se začíst do literatury). Bohužel naše zákony na toto spíše psychické týrání nemyslí, byť inteligence papoušků je nepopiratelná. Jak vhodně poznamenal ve své knize Miloslav Josefovič: „Kdyby vědecký svět vyšším obratlovcům existenci určité úrovně vědomí přiznal, nastaly by patrně další problémy při ochraně zvířat i s chovem hospodářských zvířat.“
Jenomže to tito obchodníci kolikrát ani neví nebo je jim to jedno. Papoušek je pro ně především jen zboží, které nejčastěji koupí od chovatele či překupníka, mnohdy ještě ve věku nevhodném pro odstavení mláděte od matky. A všem těmhle pak zaplatíte za papouška s nejistou minulostí a zdravím, samozřejmě mnohem vyšší cenu, nezřídka kdy překračující dvojnásobek ceny, za kterou lze pořídit u chovatele.
Mezi těmi je procento takových nečestných obchodníků menší. Solidní chovatel, který nemá zájem jen vydělat, vám o papouškovi rád něco poví, ukáže vám třeba v jakých podmínkách je chován, jeho rodiče, krmení, na které je zvyklý aj.. Papouška vám nechá „osahat“, abyste viděli, je-li krotký, nemá-li nějaké trauma, ukáže vám jeho nohy – jsou jakýmsi indikátorem zdraví papouška apod. Kupní smlouva je samozřejmostí!
Pokud máte dobrý vztah se svým papouškem, dovolí vám i takovéto důvěrnosti
Další podstatnou věcí je jejich správná strava, která má obrovský vliv na zdraví papouška a tím tedy i jeho psychickou pohodu. Zde opět hraje velkou roli neinformovanost. Obecné povědomí o tom, že papoušci se živí jen „nějakými“ semeny a zrním je značně na vině špatného stravování a tedy i špatného zdraví a kratšího života našich opeřených přátel.
Nejen proto, že každý pocházejí z různých části světa, mají druh od druhu jiné nároky na stravování, které jim samozřejmě v domácím chovu značně upravujeme, ne-li měníme. Je třeba si tedy vyhledat správné informace.
Ale nejen to, mnohdy vidím a slýchávám, jak papoušky krmíme „lidskou“ stravou (z ní papouškům škodí vyšší podíl soli). Kdo se o papoušky nezajímá, zřejmě neví, že některé pro nás neškodné potraviny jsou pro papoušky jedovaté, jako např. čokoláda, avokádo, káva, čaj aj..
A to samozřejmě není všechno, problematika chovu papoušků je mnohem složitější téma, které jsem jen nakousl. Možná to někoho udiví, ale i světově uznávaná odbornice na chování papoušků Rosemary Low ve své knize píše: „Mít papouška, je mnohem náročnější, než mít kočku nebo psa.“ Papoušek je jako malé dítě, potřebuje váš čas, vaši péči, lásku a vše vám bezezbytku vrací svou přízní až oddaností.
V debatách o papoušcích mi moje přítelkyně napsala:
„…ale ta péče je fakt důležitá,
někdo řekne: ale známý ho má taky jen v kleci a nic víc nemusí…
Není nic horšího, jako to takhle "bezstarostně" někde vidět a chtít totéž“
Shrnuto a podtrženo, před koupí papouška, je dobré nasbírat o něm co nejvíce informací. Ty základní můžete nalézt v knihách, některé z nich představuji v článcích na stránkách Poicephalus.eu
