Světový šampionát ve Španělsku 2024

Na internetu dnes najdete ledacos, mnohem přesnější údaje, než jaké si můžete uložit ve vlastní hlavě. Tak jsem si také přečetl, že současná angličtina má k disposici asi 990 000 slov, zatímco čeština jen asi 250 000 slov. Průměrný Američan prý používá asi 42 000 slov. Znalci v oboru řeči tvrdí, že již malý človíček si ukládá do paměti význam některých slov dříve, než je sám dokáže vyslovit. Předškolák prý používá asi 2500 až 3000 slov. Vezmeme-li v úvahu, že tedy angličtina má mnohem více možností, jak popsat dokonaleji některé jevy než čeština, která má k disposici méně slov, neměli bychom se divit, že některé situace nemůžeme dokonale popsat a tím i správněji chápat nebo i představovat si. Když někdo dělá jaksi mnohem více než jiní, je v češtině označován za blázna. Bláznem může být i člověk duševně nemocný, někdy dokonce natolik, až může být pro ostatní nebezpečným. Takže toto slovo může být pochvalou, obdivem, na druhé straně však i nadávkou. Ačkoliv čeština je mým rodným jazykem, nedovedu vyjádřit svůj obdiv k chování některých jednotlivců jinak, než, že jsou to blázni. Ačkoliv jsem v minulosti prodělal jaksi také několik záchvatů podobného charakteru, v současnosti mám již k podobným situacím jaksi odstup, zůstal mi však k bláznům tohoto typu téměř bezmezný obdiv, když dělají něco, čeho nikdo další schopen již není.

Chov ptáků v klecích můžeme považovat za jakýsi předstupeň bláznovství. Jsou však ještě větší blázni, kterým vlastní chov nestačí a tak třeba organizují pro ostatní i spolky, burzy, výstavy, suma sumárum to znamená vždy nějakou tu práci navíc, než jakou vykazují ti, kterým stačí to, že se vezou „za vozem.“ Docela obvykle taková práce navíc ani není nijak odměňována, nic nevynáší. Takoví lidé jsou zajisté obdivuhodní, bohužel v češtině máme pro ně jen název blázen.

Proběhly nám tady nějaké roky, kdy jsme museli nosit roušky na ústech i v autě, kdy jsme byli za volantem sami, a společenské akce se nekonaly. Dokonce byly po jistý čas zavřené i hospody. Samozřejmě se nekonaly ani výstavy ptáků a soutěže chovatelů. Tím pádem ani světový šampionát C.O.M. Kdysi jsem takových šampionátů viděl na vlastní oči několik a na třech jsem pak působil i jako posuzovatel, což přineslo bezpočet zážitků a zkušeností, vím proto, jak to asi vypadá. Potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že se zase další světový šampionát C.O.M. v roce 2024 opět konal a dokonce s českou účastí. A to s účastí úspěšnou, když se sestava bláznů vrátila ověšena medailemi.

Jelikož víme o tom známém přísloví, které říká, že po boji je každý generálem, dovoluji si učinit několik poznámek o tom, co to vlastně je ta C.O.M. Ta zkratka znamená Confederation ornitologique mondial, čili světová ornitologická konfederace. Správný význam tohoto názvu se skrývá ve slově konfederace. Výklad, nechť si každý vyhledá sám, v kostce však znamená, že je to sdružení národních chovatelských organizací. Nikoliv ovšem nějaký jejich nadřazený orgán. Život chovatelů, jejich činnost a pravidla hry má určovat vždy jejich organizace národní. C.O.M. je tady jen proto, aby umožnila nějaké celkové porovnávání, a za tímto účelem pořádá světové šampionáty a to zvlášť pro severní a jižní polokouli. Pro tyto světové šampionáty byl ustanoven jakýsi pořádek, standard, pravidla, aby vůbec bylo možné tyto velké akce pořádat. Jsou to vskutku akce největšího rozsahu a pravidla se ladí vždy na probíhajícím šampionátu na kongresu, který probíhá současně se šampionátem a platí tak jen pro následující šampionát. Pravidla pro národní akce by měla být vždy jiná, protože jsou vždy menší, chovatelé mají jiné základní možnosti k chovu a jsou i další okolnosti, které reálně existují. Pořádat natolik monstrózní akci jakou šampionát je, není žádná legrace, vyžaduje to jisté zkušenosti, mnoho lidí „na práci“ a nemalé finanční prostředky. Aby tedy se to všechno dalo dobře ukočírovat, vyžaduje konfederace, aby jejím společníkem byla jen jedna národní organizace. V časech, kdy jsme jako Česká republika vstoupili do jejích řad, byla u nás jen jedna národní organizace a tou byl Český svaz chovatelů, který zůstal partnerem C.O.M. V současnosti sice již není ČSCH u nás jedinou chovatelskou organizací, nicméně stále svoji pozici u mě využívá. Kdo však udržuje opravdový kontakt s konfederací, je vlastně nějaká skupina bláznů. Ti tak činí především svojí účastí na šampionátu.

Nejde ovšem jen o pouhou účast. Musíte o té akci vědět dlouho dopředu. Pojistit si účast dalších, kteří podají zavčas konkrétní přihlášky, které předají pořadatelům. Zajistit potřebná veterinární potvrzení a hlavně pak zajistit dopravu ptáků do místa konání šampionátu. Všichni se musí sejít na předem sjednaném místě a odevzdat ptáky, připravené k transportu. Přepravce musí mít v současnosti také nějaké oprávnění k tomu, že může živá zvířata přepravovat. Něco jsem o tom jen zaslechl a hned vypustil z hlavy. Mám jaksi po sezoně a již se mě to netýká.

Můžete si představit, že se sejdou tři úhlavní blázni, kteří se sejdou na čas se skupinou, která přislíbila své chovance vystavit někde asi tři tisíce kilometrů daleko. Prý pronajatou dodávkou se odhodlali jet až do srdce Španělska a ptáky tam dovézt. To nemůžete být pouhým bláznem, ale musíte být bláznem se srdcem dobrodruha. Jedete s posláním, nejedete na žádnou dovolenou. A nemůžete selhat, a aniž o tom vlastně ani nikdo neví, reprezentujete svojí vlastní zemi. Sice o tom vlastně nic nevím, ale musíte přitom dost investovat ze svých vlastních peněz. Reprezentujete za svoje. Sice jsem zaslechl něco o tom, že KPEP něco přispěl na dopravu a sponzorů bylo nejspíše více, přesto je jisté, že každý z bláznů se musel plácnout přes vlastní kapsu. Jak dopravci, tak i vystavovatelé. Další zájemci tam prý uspořádali letecký zájezd.

Nakonec se ukázalo, že ta reprezentace byla velmi úspěšná. Vystavovatelů bylo sice jen malé množství, co do počtu třináct a českých ptáků soutěžilo 130. Z těch třinácti vystavovatelů znám nadpoloviční množství osobně, takže mohu konstatovat, že jsou to staří blázni. Z těchto třinácti se nakonec stalo osm mistry světa, další získali stříbrné a bronzové medaile. Pouhých třináct vystavovatelů přivezlo domů celkem 57 medailí. Šampionát se letos konal ve Španělsku ve městě Talavera dela Reina, které najdete na mapě na západ poblíž Madridu, což je uprostřed země. Podle posledního čísla katalogu soutěžilo letos celkem 14 902 ptáků, vlastně 21 318, protože čtyřčlenné kolekce jsou vedeny pod jedním číslem. Při takovém počtu tiše štěbetajících ptáků zní jejich sbor jako hukot Niagary.

Autor fotografií: Tomáš Strachota