Tři příběhy ze života se zvířecími parťáky
Život s domácími mazlíčky přináší hodně radosti, ale také nemálo starostí. Potvrzují to mimo jiné i zkušenosti klientů společnosti PetExpert. Pojďte se podívat na tři příběhy o trampotách, které během roku 2023 museli páníčci a paničky se svými miláčky řešit. Všechny měly šťastný konec.
Někteří majitelé domácích mazlíčků mají doma psí labužníky, kteří by se mohli hrdě rovnat s pohádkovým Otesánkem, jiní zase vynalézavé kočky, které šikovně promění hračky i z předmětů, s nimiž by si rozhodně hrát neměly. V obou případech pak v trávicích ústrojích chlupatých mazlíčků končí cizí tělesa či potenciálně nebezpečné látky.
„Pozření něčeho, co zvíře rozhodně spořádat nemělo, je vůbec nejčastějším problémem, jaký naši klienti a jejich veterináři řeší. Zcela typické je to pro pejsky. U nich jsou celoročním hitem například ponožky, ve vánočním čase pak nastupuje ochutnávání cukroví. Veterináři jsou na takové situace připraveni, rozhodně tak nikdy neváhejte se na ně obrátit,“ radí Denis Klinger, ředitel společnosti PetExpert.
Příběh první: Axl Rose a spolknutá jehla
Kocour Axl Rose je typický hravý kočičák, který jako správný vládce domácnosti nemá problém otevřít si skříňku, šuplík, prostě cokoliv, co jej zrovna zaujme. Z otevřených prostorů vždy vyšmátrá něco, co by mohlo posloužit jako hračka. Jednoho dne ráno se jeho pozornost upřela na šuplík s šicími potřebami. Klubko vlny, jeden z favoritů mezi kočičími hračkami, tam patrně nebylo, a tak vzal zavděk nitěmi. A bohužel se mu nějak „podařilo“ sežrat kus nitě i s navlečenou jehlou. Včasný výlet na veterinu naštěstí zabránil, aby nebezpečný předmět napáchal škody na jeho zdraví.
Kočky a kocouři jsou známí mistři v kradení si „hraček“, s nimiž by si raději hrát neměli. Paničky a páníčci těchto chlupatých šéfů našich domácnosti aby pak neustále měli oči na stopkách. Všímavost paničky se vyplatila i kocourkovi Axlovi. Ta hned zpozorněla, když kočičáka přistihla, jak natahuje na zvracení, ale nic z něj nevychází, jako by měl v tlamce či krku něco zaseklého. Jakmile se starostlivá majitelka dozvěděla, že kocourek toho dne ráno vykramařil šití, dala na svou předtuchu a bez váhání s mazlíčkem vyrazila na veterinu. Tam Axla zrentgenovali a na snímku se zřetelně ukázala jehla zaseknutá u hrtanu.
Pozření ostrého předmětu se může snadno rozvinout v život ohrožující stav. Kocour se tedy rychle ocitl na operačním stole v narkóze a veterinář mu jehlu vytáhl. Pár hodin po zákroku už kočičák opět běhal po bytě a lovil látkové myšky.
Příběh druhý: Ferdovy vánoční hody
Nejen lidé, ale i pejsci mívají své koníčky. Třeba takový Ferda opravdu rád papá. Notnou dávku své každodenní energie věnuje usilovnému čmuchání něčeho k snědku. A pokud něco takového najde, za každou cenu se to snaží sníst. Letos o Vánocích se mu podařil královský úlovek: zhltnul skoro celý plech lineckého máčeného v čokoládě. Z pohledu psího otesánka bingo, z pohledu veterinární medicíny velké riziko pro zdraví. Díky rychlé akci paničky i veterináře se Ferdův hodokvas obešel bez nebezpečných projevů otravy a pejsek vyvázl jen s obyčejným průjmem.
Chránit vánoční cukroví před ochutnavači tak, aby něco zbylo i na samotný Štědrý večer, bývá těžký úkol. Chránit jej před mlsnými pejsky je umění ještě o úroveň výše. Své o tom ví i majitelka psa Ferdy. Když se v předvánočním shonu mezi pečením cukroví odběhla věnovat malé dcerce, čmuchal Ferda skrz pootevřené dveře balkonu zavětřil příležitost nadlábnout se a využil ji. Během pěti minut padl za oběť jeho apetitu téměř celý plech lineckého, bohužel navíc potřeného čokoládovou polevou. Po svém hodování sice vypadal spokojeně, panička však duchapřítomně beztak kontaktovala veterinu. A udělala dobře.
Čokoláda totiž obsahuje theobromin, který je pro psy nebezpečným toxinem. Závisí sice na množství snědené čokolády i množství theobrominu v ní obsaženém (hořká čokoláda jej obsahuje nejvíce, bílá nejméně), riskovat se však v těchto případech opravdu nevyplatí. Ferda se tak zanedlouho ocitnul „na koberečku“ u svého ošetřujícího veterináře, kde mu podali kapky, aby bylo vyvoláno zvracení. Ferda tak chtě nechtě pozřené cukroví „vrátil“ a to tak naštěstí nemohlo v jeho těle napáchat větší škody než následný průjem a trochu rozhozené zažívání. Na jeho paničku pak čekal úkol upéct náhradní várku lineckého a tentokrát jej před Ferdou zdárně uhlídat, což se jí podařilo.
Příběh třetí: Když nešikovnost není jen nešikovnost
Chronická onemocnění netrápí jen lidi, ale i psy. Není neobvyklé, že tyto potíže odhalí až náhoda. Kdyby pejsek Benji nezakopl při běhání za míčkem, možná by se s nepříjemným zánětem okostice musel potýkat ještě léta. To, že mu majitelé mohli díky pojištění dopřát relativně drahou diagnostiku, mu cestu za bezbolestným pohybem usnadnilo.
Benjimu už od štěňátka jeho páníčci přezdívali nemehlo. Karamboly a drobné pohybové nehody u něj byly vcelku běžné. Jednoho dne běžel při procházce za míčkem a v zápalu lovu zakopl. Protože záhy začal kulhat na pravou přední tlapku, nasadili mu majitelé klidový režim. Zlepšení ale nepřicházelo, a tak putoval pejsek na kliniku, kde si ho pořádně proklepli. A vyplatilo se, po rentgenových vyšetřeních a dalších procedurách padla konečná diagnóza: panostitida, zánět okostice.
Tímto onemocněním trpí hlavně větší plemena a rozvinout se může už ve štěněcím věku, v době, kdy pejskovi rychle rostou kosti. Za Benjiho nehodami tak nemusela nutně stát jen nešikovnost, ale možná i bolestivost nohou v důsledku opakujícího se zánětu. Díky správné diagnóze mu nyní může veterinář nastavit vhodnou léčbu, která mu konečně uleví.
