Chov čistokrevné drůbeže

Než se dostanu k meritu věci, musíme se ohlédnou do minulosti, abychom pochopili dnešní stav a možnosti chovu čistokrevné drůbeže.

Již za první republiky zde byly ojediněle specializované produkční chovy slepic. Šlo zejména o produkci vajec a to především z chovu leghornek a vlašek. Mezi zařazená hospodářská zvířata patřili (nějaký čas) plymutky a wyandotky. Gró slepic bylo na vesnici v hospodářstvích, kde šlo spíše o extenzivní chov různých kříženců ze dvora. V některých hospodářstvích chovali čistokrevnou drůbež. To platilo i za protektorátu a do poloviny 50. let minulého století, kdy bylo třeba zajistit produkci vajec a proto u nás vznikl podnik Xaverov s.p., který zajišťoval reprodukci pro své vlastní drůbežárny, ale i třeba pro drůbežárny JZD. V tomto podniku pracovali významní propagátoři chovů drůbeže a funkcionáři ČSCHDZ a ČSCH. Ing Tuláček, Václav Žoha a Ing. Šonka.

Tím se dostáváme do let 70. minulého století, kdy doba byla příznivá pro drobné zájmové chovy drůbeže, neboť bylo podporováno od zeleniny, přes maso až po vejce. V tu dobu fungovala celá řada líhní základních organizací, klubů, ale i plemenných chovů. Šlo o spolupráci mnoha chovatelů na udržení užitkovosti a exteriéru čistokrevných plemen slepic. Násadová vejce do líhní dodávaly výhradně rozmnožovací (R) a plemenné (P) chovy, které musely splňovat vhodné ustájení, kvalitní plemenný materiál s kontrolou užitkovosti a na podzim, před vlastním uznávacím řízení proběhly veterinární zkoušky. Tímto bylo ošetřeno, aby čistokrevná drůbež byla zdravá a udržovala svůj genofond.

V tu dobu pokračoval Xaverov n.p. i s vlastním šlechtěním a dovozem hybridizačních programů. Při hybridizaci a získání průmyslových kříženců, kteří produkují, co možná s nejmenšími náklady, vejce, či maso. Tento trend se po roce 1990 ještě více „zdokonalil“ a tak hybridní jedinci se dostávají k drobnochovatelům za naprosto nedostižné ceny, jako kuřice pro budoucí produkci vajec a nebo jako jedinci pro výkrm na maso. Konkurence těchto hybridů vytlačuje čistokrevné slepice z drobných chovů.

Krátkým exkurzem jsme se tak dostali do současnosti, kdy mnoho lidí chová pro užitek hybridní jedince a o čistokrevná plemena mají zájem jen opravdoví nadšenci-chovatelé. Těch sice hodně ubývá, ale stále se snaží to „své“ plemeno chovat. Na trhu je velmi omezená nabídka mladých čistokrevných slepiček a ani u kvalitních nepříbuzných kohoutů to není žádná sláva. To vše je důsledkem změny celé společnosti a priorit, neboť chov čistokrevných slepic vyžaduje, prostory kurníku, odchoven, výběhy, čas a nejlépe vlastní líheň.

Kurník

Musí být přiměřený k prostorovým nárokům počtu zvoleného plemene. Platí, čím větší, tím lepší. Pokud je to jen trochu možné, pak by výkyvy počasí měly mít na teplotu (uvnitř kurníku) co nejmenší vliv a měl by být dobře odvětraný, přiměřeně osvětlený u krmítek a naopak přistíněný u snáškových hnízd.  Pro dospělou drůbež ve snášce jsou zapotřebí snášková hnízda a hřady. Pro rodokmenné líhnutí je nutné, aby hnízda měla zařízení (roletky, houpačky), která po vstupu slepice neumožní opustit hnízdo bez pomoci chovatele. Pro odchovy odrostlých kuřat pak stačí jen hřady. S ohledem na veterinární bezpečnost je dobré mít krmítka v kurníku, včetně napáječky, které můžete rovněž umístit do „předvoliéry“, čímž se zvětší prostor pro případné vynucené uzavření chovu. Pro odchovy je dobré mít více menších kurníků s voliérami, které lze využít na jaře pro rodokmenné líhnutí, kdy do kurníčků umístíte slepice zvlášť a kohouta/y k nim denně pouštíte, abyste měly oplozená vejce a zaručený původ. Tuto praxi jsem viděl např. u Jardy Kalaše-posuzovatele drůbeže, který již není mezi námi.

Založení chovu

Pokud jsme již vybudovali kurníky, pak je na řadě si pořídit čistokrevnou drůbež, dle vlastních preferencí. A zde většinou nastává zádrhel, neboť čistokrevné kuřice se inzerují jen zřídka. U kohoutů je to lepší. Někteří šťastlivci seženou odrostlé kuřice, ale většinou s nějakými exteriérovými vadami. Pokud jedinci pochází z ustálených úspěšných chovů, pak to nevadí. V další generaci se určitě dočkáte i velmi pěkných jedinců. Stále platí, že šampióna si každý musí vychovat sám. Větší výběr je u násadových vajec, z kterých si vylíhnete a odchováte prví hejno. Pokud někdo preferuje snášku, pak si pořídí nějaké lehké plemeno např. leghornky, vlašky atd., kdy se produkce vajec může vyrovnat i s konverzi krmiva hybridkám. Zmíním se i o plemenech s kombinovanou užitkovostí (plymutky, hemšírky, australky atd.), kde je vyšší spotřeba krmiva, nižší snáška, ale dobrá jatečná výtěžnost velmi kvalitního masa. Některým chovatelům padly do oka brahmánky, orpingtonky atd. chtějí co největší kus masa. Pak je tu celá řada plemen od vysloveně sportovních a raritních až po zdrobnělá a zakrslá plemena. Ať se rozhodnete pro jakékoliv plemeno, musíte si zajistit i krmivovou základnu. V dnešní době jsou běžně dostupné směsi pro jednotlivé věkové kategorie. Od kuřat až po nosnice. Je dobré, odebírat krmiva od jednoho výrobce, kdy trávící trakt se nemusí vypořádávat se změnami složení.

Vlastní reprodukce

U některých plemen není záměrně potlačena kvokavost a pak se dají využívat, jako kvočny pro líhnutí a odchov kuřat. Pro vlastní chovatelskou zábavu a výstavní účely jde jen o okrajovou možnost. Pokud někdo chce skutečně chovat pro exteriérové soutěže a udržení užitkovosti, musí nutně líhnout minimálně 50 kuřat (čím více, tím lépe) a na to by potřeboval 4 až 5 kvočen. Násadová vejce by měla být od prověřených nosnic v druhém či dalším snáškovém cyklu s možností individuální kontroly vajec. To je ideál. Pokud někdo nemá možnost individuální kontroly snášky, pak by měl k líhnutí vybírat vejce od dvouletých a starších slepic (vyřazené kvočny) správného tvaru a vhodné hmotnosti. Selekce vajec nelze pominout ani u rodokmenného líhnutí. Pro dobrou líhnivost je třeba vyvážené stravy pro reprodukci. Je možné nakoupit přímo směsi. Pokud jsme se rozhodli pro umělý odchov a líhnutí, je třeba si zakoupit líheň odpovídající našim požadavkům na množství vajec. Na trhu je nabídka a výběr od mnoha výrobců. Každý by si měl ověřit, nejlépe u zkušených líhňařů, kterou líheň si pořídit. Rozhodně varuji před podezřele levnými nabídkami. Mezi léty prověřené líhně patří u nás „Biosky“, Rcomky a Brinsea. Jedná se o nejznámější a ověřené firmy. Někdo mě jistě doplní o další a spolehlivé výrobce. Další možností, cenově dostupnější, je výroba vlastní líhně např. z vyřazené lednice. Všechny líhně musí umět udržet nad vejci stálou teplotu a vlhkost, i když se v místnosti mění tyto hodnoty a musí mít nějakou pojistku proti výpadku. Např. signalizaci problému, či zdvojené funkce, případně obojí. Samostatnou kapitolou je výpadek elektrické energie. Ten krátkodobý lze eliminovat rozumným odvětráváním a přiblíženým líhně ke zdroji tepla. Dlouhodobý výpadek lze napravit náhradním zdrojem el. energie. Baterie anebo elektrocentrála. Ve vybrané líhni nasadíme násadová vejce a provádíme obsluhu dle návodu. U rodokmenného líhnutí použijeme rodokmenné klícky. Pokud byla násadová vejce biologicky plnohodnotná a byla vyřazena neoplozená vejce a s odumřelými zárodky, pak v dobré líhni musíme počít s líhnivostí minimálně 90 %.

Odchov kuřat

Budu popisovat výhradně odchov bez kvočny. Prostory, kde probíhá odchov kuřat nazýváme odchovnami. Musí splňovat nároky na zdárný vývin kuřat v průběhu jejich růstu. Je třeba čistoty, větrání, sucha a přiměřené teploty. Tabulka ukazuje doporučený teplotní režim. Krmivo pro kuřata podle stáří by mělo být k dispozici stále včetně vody v napáječce a bedýnka s pískem. Osobně jsem udělal dobrou zkušenost s odchovy kuřat na roštech ze svařovaného pletiva, kdy trus neznečišťuje krmivo a propadává roštem a tím je prostředí suché. Tímto je zabráněno přemnožení kokcidií, které mohou při odchovech způsobit problémy a úhyny. Rodokmenně líhnutá kuřata pak označujeme křídelními kuřecími značka před umístění do společné odchovny.

Na obrázcích je bednová třídílná odchovna pro menší kuřata (může jich být několik), kdy nade dnem ve výšce cca 15 cm je výměnný rošt s oky od 5x5 mm a postupně se rošt vymění za jiný s většími oky, aby trus dobře propadal. Napájeno je zátěžovou automatickou napáječkou z kanystru. Teplotu a světlo zajišťuje vláknová žárovka postupně se slabšího výkonu a výškově nastavitelná keramické miska, která funguje, jako stínítko i jako „akumulátor“ tepla. Tato bednová odchovna se zakrývá deskami a podle potřeby se oddálením provádí větrání a regulace teploty. Větší odchovna, část místnosti, je rovněž s roštem, kde kuřata pobývají do stáří cca 6 týdnu, kdy mají již plně vyvinutou termorugulaci a dokáží odolávat přemnožení kokcidií. V další fázi jsou umístěna na hlubokou podestýlku z ořešákového listí a nařezanou slámou. Podle počasí pak odcházejí do venkovských kurníčků s voliérami. Po celou dobu odchovu vyřazuji slabší jedince a s některými exteriérovými vadami. Tato selekce končí až zařazením mezi nosnice do reprodukčního hejna a u kohoutů prodejem, či zkonzumováním. Selekce není nikdy uzavřena a probíhá i v chovném hejnu, kde již zpravidla nejsou žádné zdravotní problémy, ale je třeba vyřadit kvočny, pokud nejde o plemeno, kde kvokavost je žádoucí a slepice snášejí nestandardní vajíčka, tvarově i váhově.

Zdraví

Je důležitý aspekt v chovu čistokrevných slepic. Obecně je dobré si uvědomit, že zdravotní stav ovlivňuje užitkovost, výstavní kondici a je částečně geneticky mezigeneračně přenosný. Přimlouvám se za to, aby v zájmových drobných chovech drůbeže nebyla používána léčba farmaky a byla jen prováděna selekce na zdraví a exteriér. Někdo namítne, že v dnešní době jsou k dispozici účinná léčiva pro slepice. To je sice pravda, ale byla vyvinuta pro velkochovy, kde je vysoká koncentrace slepic v halách a jsou podávána pod odborným dohledem veterináře. Prostě v tomto intenzivním chovatelském rámci je třeba již od kuřat provádět vakcinaci proti kokcidióze hned po vylíhnutí a další preventivní vakcinace. V podmínkách drobného zájmového chovu by mělo stačit „jen“ vhodné prostředí, vyvážená a kvalitní strava a co největší výběh. Ale pochopitelně každý může mít odlišný názor a praxi.

Výstavy a soutěže

Pro vlastní porovnání kvality chovů může každý organizovaný chovatel vystavovat na různých výstavách, od místních až po celostání, či klubové. Na výstavách se jednak potkává se stejně „postiženými“, navazuje kontakty, které jsou užitečné pro zajišťování případného nákupu či výměny jedinců, či násadovek daného plemene. Vyškolení posuzovatelů ohodnotí exteriér jednotlivých zvířat a upozorní na některé vady, které by se měly v chovu eliminovat. Je to určitá nadstavba, kde probíhají různé diskuze a odborné přednášky. Každému chovateli udělá radost na výstavě, když se dostane ocenění jeho odchovům v podobě pohárů a čestných cen. Je to taková třešnička na dortu a určité povzbuzení pro další chov.