Aratinga jendaj - ruční odchov

Rád bych vás seznámil se svými poznatky z chovu a ručního odchovu oblíbeného jihoamerického papouška - aratingy jendaj. Tento druh patří k nejkrásněji zbarveným v celém rodu Aratinga. Nebýt jeho výrazných zvukových projevů, bylo by jeho zastoupení ve voliérách pravděpodobně ještě vyšší.

S chovem těchto středně velkých opeřenců jsem začal v roce 2004. Na burze v Telči jsem získal jednoho mladého ptáka výměnou za alexandra malého + doplatek. Rozeznat pohlaví pouhým okem není u mláďat tohoto druhu snadné. Po převozu byl aratinga umístěn do venkovní voliéry o rozměrech 2x1,5x1,7m (d.š.v.). Častým pozorováním jeho chování jsem usoudil, že by se mohlo jednat o samičku. V roce 2005 byl na zářijové burze v Týništi nad Orlicí nabízen krásně vybarvený roční sameček, nic nebránilo tomu, abych jej koupil. Pár měl k dispozici 3 m dlouhou voliéru a od chvíle, kdy jsem do ní oba ptáky vypustil, trávili hodně času vzájemným probíráním peří a také společně nocovali v budce. Harmonizující pár je prvním důležitým krokem k úspěchu v chovu papoušků.

Chovný pár Foto: Zbyněk Pokorný

V průběhu října stěhuji aratingy zvenku do vnitřních prostor. Jakmile to jen trochu dovolí počasí, přemisťuji je na jaře opět ze zimoviště do venkovní voliéry. Zpravidla to bývá v první půli dubna a ihned mají k dispozici kmenovou budku, o rozměrech základny 29x31cm a výšce 47cm s vletovým otvorem 7,5 cm. Pod otvorem do budky mají aratingy k dispozici pruh pletiva pro snadný vstup a výstup z hluboké dutiny.

V následujících letech pár spolehlivě hnízdil a snůška se pohybovala v rozmezí 3-4 vajec. Spolehlivě tedy až do chvíle, než se v budce začala ozývat vylíhlá mláďata. Samice je sice i po vylíhnutí dál vzorně zahřívala, ale nikdy nenakrmila. První rok jsem to přikládal její nezkušenosti. Když se ale výše popsaná situace opakovala další dva roky, bylo jasné, že něco není v pořádku. Rodiče dostávali rozmanité krmivo, od klíčených zrnin, piškotů, ořechů a vaječné míchanice až ke spoustě ovoce a zeleniny. Aratingové nejsou vybíraví a zkonzumují všechno předložené krmivo. Svým mláďatům v budce nepředali ale nic. Nejsem velkým zastáncem ručně dokrmovaných papoušků, takže jsem v začátcích zkoušel různé finty, jako například náhradní rodiče ve formě korel. To fungovalo dobře a náhradní pěstouni krmili spolehlivě 14 dnů, pak jsem ale z ničeho nic objevil mládě uhynulé. Korely jsem zvolil proto, že při vyvrhování krmení mladým používají techniku podobnou jako aratingy (rychlé třepání hlavou). Jindy jsem zase zkoušel několikrát za den přikrmovat mládě v budce a vracet opět k jeho rodičům, zda se v nich náhodou neprobudí jejich rodičovské pudy. Samice se po mých zásazích bez problémů vracela do budky a mláděti neublížila, ale ani nenakrmila.

Mládě na váze Foto: Zbyněk Pokorný

Do roku 2010 jsem vstupoval s tím, že pokud se bude situace opakovat, udělám výjimku a poprvé přistoupím na umělý odchov. Protože mé zkušenosti s ručním dokrmováním byly pouze teoretické a navíc nikterak obsáhlé, nastudoval jsem různou literaturu. Mláďata papoušků se rodí bezmocná, slepá, holá nebo s řídkým chmýřím a jsou plně závislá na svých rodičích. I touto problematikou otřelý chovatel by mi jistě dal za pravdu, že ručně dokrmovat mládě od jeho prvního dne obnáší téměř celodenní i noční úsilí, aby bylo vše dokončeno s pozitivním výsledkem. Když pomineme časovou náročnost odchovu, musíme dbát i na téměř sterilní prostředí v odchovně, protože mládě nemá ještě vyvinutý imunitní systém a je velmi náchylné na jakoukoliv infekci.

Rodičovský pár mě ani letos nepotěšil a přišel čas aplikovat teoretické poznatky o dokrmování v praxi. Jako odchovna mi dobře posloužila poupravená stolní líheň původně určená pro drůbež. První týden byla teplota v odchovně udržována na 37 °C a následně byla snižována s růstem mláděte. To bylo zprvu umístěno na ubrouscích, které se snadno mění po jejich znečištění trusem, a později na hrubších hoblinách. V odchovně byla umístěna v prvním měsíci života mláděte miska s vodou zajišťující vyšší vlhkost. Po této době už si mládě dokáže zajistit dostatečnou vlhkost samo vlastním vyměšováním. Dokrmování bylo prováděno po celou dobu odchovu injekčními stříkačkami různých velikostí. Směs jsem použil od firmy NutriBird a to označení A19.

Mládě aratingy jendaj váží po vylíhnutí pouhých 6g a je porostlé řídkým šedým chmýřím. První 4 dny jsem krmil 9-11x během 24 hodin, počet krmení závisel na rychlosti vytrávení. Na doporučení zkušenějších dokrmovačů jsem první týden podával vždy jednou denně 0,2ml bílého jogurtu pro dodání důležitých probiotických kultur (laktobacilů), které prospěšně působí v trávicím traktu a posilují imunitu. Za běžných okolností by je mláděti dodali rodiče ve svých slinách. V osmém dni života mláděte jsem do krmné kaše začal přidávat drcené jáhly za účelem poskytnutí volátku kromě řídké dokrmovací kaše také hrubší částice napomáhající trávení. I v budce jsou volátka mladých plněna vyloupanými semeny od rodičů. 13. den byl mladý aratinga úspěšně okroužkován (průměr kroužku 6,5 mm), také mu v tento den začaly vyrážet první ostenky na volátku a hřbetu. 18. den otevřelo mládě poprvé oči a začalo sledovat okolní svět. Od 36. dne jsem začal během dne mládě dávat do připravené klece, kde mělo možnost sledovat okolní dění a mělo více prostoru pro trénování svých křídel. Po 58 dnech už nemuselo být vůbec přikrmováno. Zpočátku upřednostňovalo měkčí druhy krmiva, jako například naklíčená semena, máčený piškot, jablko či vaječnou míchanici. Z mláděte se samozřejmě stal naprosto krotký jedinec s důvěrou k lidské osobě. Testem DNA bylo zjištěno, že se jedná o mladého samečka.

Fotografie postupného růstu mláděte můžete vidět zde.

Z grafu lze vyčíst poměrně rychlý růst mláděte od vylíhnutí do 29. dne života. Poté hmotnost stagnuje a 34. den začíná mírně klesat. Důvodem poklesu je začátek trenování křídel. Výraznější pokles kolem 46. dne má na svědomí počátek létání mladého aratingy. Hmotnost se v 50. dni života zastavila na 128 g. Až mladý aratinga více dospěje a zmohutní, přidá k této hmotnosti ještě nějaký gram navíc. V dospělosti váží aratingy jendaj 125-142 g. Foto: Zbyněk Pokorný

Spotřeba krmiva na jedno nakrmení rychle stoupá. Zlom přichází ve 40. dni, kdy mládě také dosáhlo nejvyšší hmotnosti 150 g. Foto: Zbyněk Pokorný