Rozela pestrá - její chov

Rozela je papoušek střední velikosti, pestře zbarvený (dle mutace), dobře se množící, tudíž většinou lehce odchovatelný, proto je oblíbený u chovatelů začátečníků. Pro jejich chov bych doporučoval venkovní voliéru, s co nejdelším proletem (to proto, že rozely jsou vynikající letci) a závětřím, místem, kam se ptáci můžou schovat před nepřízní počasí.

Jsou to odolní ptáci, kteří vydrží venku i naši zimu, ale jsou nesnášenliví, vůči ostatním ptákům svého i jiného druhu. Proto se musí chovat odděleně, jen jeden pár na jednu voliéru. Jsou známy i případy, které tuto teorii vyvracejí, ale nedoporučuji zde příliš experimentovat! Může to vést k zmrzačení, nebo zabití papouška. Krmíme směsí zrnin, kterou lze zakoupit v obchodech, nebo na specializovaných burzách. Aby krmení bylo pestré, podáváme ovoce, zeleninu, různé trávy a větvičky stromů (ty velmi dobře poslouží k okusu při kterém si papoušek zabrousí zobák, avšak záleží na druhu předkládaných větví, jejich tvrdosti, která má na tuto skutečnost vliv). Rozela pestrá je relativně dlouhověký papoušek. V dobrých podmínkách se může dožít až 20-ti let.

Mladí ptáci

Jak by měla vypadat voliéra?

Rozely jsou velmi dobří letci. Proto platí jako u většiny ostatních papoušků, že čím větší voliéra, tím lépe se jim bude dařit. Voliéra by se měla skládat ze dvou částí. Venkovního výletového prostoru a vnitřního krytého záletu. Výletový prostor by se dal přirovnat k jakési kostře voliéry potažené pletivem. Materiál, ze kterého kostra je, záleží jen a jen na chovateli. Viděl jsem voliéry kovové, z jeklu, či roxoru, ale taky dřevěné. Při dostatku větví k okusu vám rozely dřevěnou kostru ničit nebudou. Záleží ale na povaze každého papouška. Pletivo můžete použít bodované, nebo obyčejné, které používají králíkáři. Když jsem s chovem začínal, používal jsem bez problémů levnější králíkářské pletivo. Kamarádovi se ale rozely tímto pletivem prokousaly a uletěly. I proto, jak šel čas jsem vyměnil toto pletivo za nové, kvalitnější a dražší bodované. S tím jsem naprosto spokojený. Délka výletu záleží na každém, kolik chce do voliéry investovat, a mnohokrát i na prostoru, který může svému koníčku poskytnout. Nesmíme zapomínat na bidla, těm budeme věnovat jednu krátkou samostatnou kapitolku. Záletový prostor je u voliéry proto, aby se měli papoušci kde skrýt. Papoušci zde s největší pravděpodobností budou nocovat, skrývat se před nepřízní počasí, před dravci. Měl by mít aspoň tři obvodové stěny a střechu. Je jen na chovatelovi, jak tento prostor vybaví. Zda-li stěny budou z cihel, ytongů, polykarbonátu, či jiného materiálu záleží zase jen a jen na dotyčném a na jeho finančních možnostech. Do tohoto prostoru bych doporučoval umístit budku a misky na krmení. Podlaha by měla být v obou částech vybetonovaná. Zda si chovatel dá na zem písek, zasadí trávu, nebo nechá jen holý beton je na něm. Před vstupem do voliéry bych doporučoval malou předsíňku. Jestli bude z vnitřní, nebo vnější strany voliéry je opět na chovateli. Přistavěním této předsíňky se možnost úletu papouška při krmení zmenší na minimum.

Krmení

Na krmení, stejně jako na velikost voliéry a podobné faktory ovlivňující chov se názory liší. Zrní si může každý koupit a doma namíchat, podle toho, jak to vyhovuje jemu a jeho papouškům. A nebo si může koupit už namíchanou směs zrnin. V dnešní době je trh s krmivy dobře zasycen, takže si vybere téměř každý. Příklad namíchané směsy: 30% směs prosa(aspoň tři druhy), 20% loupaný oves, 20% neloupaný oves, 15% slunečnice(tři druhy), 10% lesknice, a zbylých 5% kardi, mohár a pohanka. Tyto výrobky, ať už vaječné míchanice, nebo směsi zrnin pro papoušky jsou dovezeny z Itálie, Belgie a jsou vyzkoušeny již na celých generacích ptáků s velmi dobrými výsledky.

Strava by se měla zpestřovat různým ovocem, zeleninou, travními semeny a větvemi stromů. Nejčastější a u rozel nejspíš nejoblíbenější ovoce jsou jablka. Nesetkal jsem se s tím, že by si někdo stěžoval, že mu rozely neberou jablka. Rozely vám ale vezmou více druhů ovoce a zeleniny, ne jen jablka. Všeobecně platí, že čím pestřejší strava, tím je to lepší pro blaho chovance. Pestrost a vyváženost stravy se samozřejmě odráží na odchovu.

Pohlaví a dospívání

Krátká kapitolka, věnovaná pohlavnímu dimorfismu, a dospívání rozel.

Jak rozeznat starého ptáka od mláděte? Mladý pták má matné barvy, je postavou menší. Čerstvě vylétlé mladé mají také oproti starším jedincům kratší letky a ocasní pera. Mladé rozely mají oranžový zobák, naproti tomu, dospělí mají zobák šedý. Dospělí ptáci mají syté barvy, vylétané robustní postavy. Ocasní pera a letky jsou delší. Zobák větší, silnější a šedý. Rozdíl mezi mladým a dospělým ptákem je na první pohled značný.

Pohlavní dimorfismus - u rozel není pohlavní dimorfismus nikterak výrazný. Zkušený chovatel rozezná od pohledu samici od samce, začátečníkovi by to však mohlo činit potíže. Samec je oproti samici větší, robustnější. Jeho peří má sytější barvy. Temeno je větší, stejně jako celá hlava a zobák. Samice je menší, matněji zbarvená. V dnešní době je na trhu bohužel mnoho nekvalitních ptáků, proto se podle postavy ptáci těžko rozeznávají. Nejlepší je dívat se na hlavu a zobák. Zobák a hlava by měla být u samce vždy větší než u samice. Doporučit lze snad jen pečlivé pozorování, tím se Vám rozdíly vštípí do paměti a postupem času bude pro Vás rozeznání samce od samice hračkou. Na závěr bych jen dodal, že rozely pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Nikdy je nenechávejte hnízdit dřív. První odchov se nemusí vždy zdařit, protože u ptáků nemusí být ještě zcela vyvinut rodičovský pud a na vejce nemusí vůbec nasednout, nebo mohou odchov opustit. V příštím roce se to už nestává, ptáci budou spolehlivě odchovávat a když ne, doporučuje se vyzkoušet změna partnera.

Chov a odchov

Rozely jsou poměrně snadno odchovatelní ptáci. Nelze se proto divit, že jsou tolik oblíbení u začínajících chovatelů. Nikdo by však neměl zapomínat na některé věci, které jsou pro úspěšný odchov nezbytné. Jmenujme si některé z nich. Dobře vybavená voliéra, hnízdní budka, a hlavně před hnízděním a během něj velmi pestrá strava jsou hlavními ,,předpoklady,, pro odchov mláďat. O voliérách a pestré stravě jsme si už povídali v některých předchozích odstavcích. Hnízdní budka. To je velmi ožehavé téma. Každému chovateli se osvědčil jiný typ budek. Těch je na trhu velká škála. Od obyčejných prkenných, přes přírodní kmenové, až po různé soudky a podobné experimenty. Každý typ budky má své klady a protiklady. Popovídejme si teď o rozdílech a výhodách budky prkenné a kmenové.

Chovný pár

Budka prkenná - Rozměry prkenné budky pro rozelu pestrou by měly být aspoň 30x30 cm podstava, 60 cm výška a vstupní otvor o průměru aspoň 8 cm. Výhoda vyšších budek je také, že mláďata neopouští budku dříve než by měla. Výhoda této budky oproti budce kmenové je dostupnost. Takovouto budku seženete na chovatelských burzách, nebo ve zverimexech. Další výhoda je údržba, čištění je snašší a manipulace s touto budkou je díky její relativně nízké hmotnosti jednoduché.

Budka kmenová - tato budka se používá hlavně proto, aby v papouškovi navodila přírodní atmosféru. Její rozměry by měly být 30 cm vnitřní průměr kmene a 60 cm výška. Velikost vstupního otvoru zůstává zachována, jako u budky prkenné. Přibližně 8cm v průměru. Manipulace s ní je složitá. To má za příčinu velká hmotnost. Chovatelé, kteří ji používají říkají, že v této budce samic lépe udržuje vlhkost vzduchu. Slyšel jsem ale také o tvoření plísně v tomto typu budky.

Jako podestýlka do jakékoliv budky se doporučují dřevěné hobliny, aspoň v pěti centimetrové vrstvě. Do té si samice vyhloubí důlek a do něho nanese vejce. Nad úrovní hoblin, asi ve výšce deset cm ode dna budky se doporučuje udělat kontrolní otvor o rozměrech přibližně 20x20 cm. Toto okénko využijete, až budete kroužkovat mladé, nebo ke kontrole.

Průběh chovné sezóny - na jaře, koncem dubna většinou začíná tok. Ten můžeme vyvolat také tím, že zpestříme krmení a začneme zkrmovat vaječnou míchanici.Tok rozel chovaných ve venkovních, nevytápěných voliérách je závislý na teplotě. U samice se tok nijak výrazně neprojevuje. Zato samec bude nahánět samici po voliéře, někdy se snaží samici nahnat do budky. Vzdouváním hrudníku, pokyvováním hlavou, roztahováním ocasních per do vějíře a krčením křídly v ramenech se projevuje tok u samce. Při tomto divadle vydává samec tokavé zvuky, kterými vábí samičku. Tu bude stále intenzivněji krmit. Po čase budete moci sledovat páření, které bude probíhat i několikrát denně. Později se bude samice zdržovat v budce čím dál, tím častěji. Pak už lze jen čekat na první vejce. Rozely snášejí vejce v celkem pravidelných intervalech. Zpravidla jedno vejce denně, popř. obden. V jedné snůšce může být 6-9 vajec. Většinou je oplodněno kolem 6-ti vajec. Inkubační doba je 19-21 dní. Po tuto dobu se bude samic zdržovat v budce skoro celý den a bude zahřívat snůšku. Mimo budku samici uvidíte jen když se půjde napít, najíst, popř. vyprázdnit. Ale ani tato činnost není zaručená. U některých párů chodí do budky samici krmit samec, takže samice budku opouští jen k nutnému vyprázdnění se. Po dalších přibližně 23 dnech se v budce objeví první holátko. Další se budou líhnout v intervalech, ve kterých byly vejce snášeny. Po sedmi dnech od vylíhnutí každé mládě okroužkujte. Pro rozely se doporučuje kroužek o rozměru 5,5 mm. Ještě aspoň dva dny po okroužkování se doporučuje pečlivě kontrolovat, jestli kroužek mláděti z nohy náhodou nespadl. Dále se kontrola doporučuje provádět jednou denně, nebo obden. Hlídejte také, jestli jsou mláďata řádně nakrmena, protože se někdy může stát, že rodiče odchov opustí. V tomto případě můžete zkusit odchov podsadit jinému páru, který odchovává přibližně stejně stará mláďata, nebo se pokusit o umělý odchov.

Mláďata v budce

Za dalších 4-5 týdnů budou mláďata opeřená a postupně budou zvídavě vylézat z budky. V tuto dobu nebudou ještě samostatná. Stále budou závislá na rodičích, ti je budou i nadále krmit. Časem mláďata od rodičů odkoukají způsob, jakým se stravují a budou se pokoušet je napodobovat. Potrvá ještě aspoň 5 týdnů, než přijdou na to, jak správně rozlousknout různé druhy zrnin. Lépe jim ze začátku půjde okusování měkké dužiny jablka. Proto se doporučuje hodně ovoce, kterým se budou mladí zprvu živit. Po asi 6-ti týdnech po vylétnutí budou mláďata samostatná. Jestliže se první snůška vydaří brzy, bude chtít samec pářit ještě jednou. Je proto lepší mláďata odstavit (pokud již jsou samostatná) do samostatné voliéry a nechat páru klid a volnost pro další páření. Znovu pářit začne samec takřka okamžitě. A brzy se budete těšit z dalšího odchovu. Jeho průběh se od prvního nebude nijak lišit. Dva odchovy za sezónu nejsou pravidlem. Zvláště teď v době, kdy jsou dlouho trvající zimy ptáci zvládnou spíše jeden odchov za sezónu.

Bidla

Používám spíše rovná bidla která nainstaluji z jedné strany voliéry na druhou, po celé šířce. Takto umístěná bidla ptákům nepřekáží při letu. V záletovém prostoru doporučuji jedno bidlo umístit výš než ostatní. Na tomto bidle budou papoušci s největší pravděpodobností nocovat. Je dobré zvláště na začátku chovné sezóny do voliéry dávat větve z ovocných stromů s pupeny. To je pro papoušky veliká pochoutka. Dále pro zpestření stravy, pro zábavu papoušků a na okus se doporučují větve z veškerých ovocných stromů, z jehličnanů a dalších stromů jako je například vrba, bříza. Bezová bidla doporučuji z důvodu vráščitosti jejich kůry. Ptáci se na těchto bidlech lépe udrží.