Jak pozorovat ptáky ve volné přírodě – 2. část
Dostupné zdroje informací
Terénní průvodci jsou spolu s dalekohledy základními nástroji sloužícími k identifikaci ptáků. Na trhu je dostupná spousta publikací reprezentujících nejrůznější úrovně. Existují dva základní druhy terénních průvodců, konkrétně průvodci s fotografiemi a průvodci s kresbami. Jeden i druhý mají své výhody, doporučuje se proto vlastnit oba typy. Fotografie ukazují ptáky v přirozených pózách a v jejich přirozeném prostředí. Takoví průvodci mohou být vhodnější pro začínající pozorovatele, neboť na základě fotek lze snadno rozpoznat typické ptáky jako například dudka, sojku nebo husici. Pokročilejší pozorovatelé budou nezbytně potřebovat průvodce s detailními kresbami ptáků, ve kterých budou vedle sebe ve stejných pózách zobrazena zvířata velmi podobná sobě navzájem, rozlišitelná pouze na základě drobných detailů. Příkladem skupin ptáků velmi podobných sobě navzájem jsou slukovití, chaluhovití nebo některé druhy racků.
Důležitým zdrojem informací o ptácích je jejich hlas. Téměř totožně vypadající druhy lze často rozlišit právě na základě jejich zpěvu. Jako příklad mohou posloužit budníček větší a budníček menší nebo sýkora babka a sýkora lužní. Skryté a noční druhy jako například sovy a chřástaly vodní nebo polní lze spatřit jen velmi zřídka a jejich přítomnost je zpravidla možné zjistit pouze na základě hlasu. Zkušený ornitolog dokáže v období rozmnožování, a to i během dne, rozpoznat v lesním prostředí zhruba 80 % druhů ptáků jen po hlase, zbytek pak na základě pozorování. Užitečný může být v terénu také diktafon s patřičně citlivým mikrofonem, na který lze v případě potřeby nahrát neznámý hlas, jenž lze následně porovnat s již vytvořenou nahrávkou nebo o pomoc s jeho identifikací požádat odborníka.
Informace o ptácích nebo o lidech zabývajících se jejich výzkumem a ochranou je možné dohledat také na internetu. Působí u nás také nevládní organizace zabývající se ochranou nebo výzkumem ptactva. Jedná se především o Českou společnost ornitologickou (ČSO) nebo například také o Moravský či Jihočeský ornitologický klub (oba jsou pobočkami ČSO) či Nepomucký ornitologický spolek. Stačí nahlédnout na jejich webové stránky a získat představu o tom, zda jejich činnost odpovídá našim zájmům. Pokud ano, je možné s nimi navázat kontakt a zúčastnit se nějaké akce.
Když už o ptácích nasbíráme dost znalostí, sami se můžeme stát zdrojem cenných informací. V některých oblastech existují ornitologické kartotéky sloužící ke shromažďování informací o ptactvu v daném regionu. Příkladem takového regionálního systému sběru dat o vybraných druzích ptáků je kartotéka Jihočeského ornitologického klubu (JOK). Členové JOK shromažďují údaje o výskytu ptačích druhů na daném území a pravidelně je zapisují do formulářů nebo do databáze Avif, patřící přímo pod Českou společnost ornitologickou.
Ověřováním pozorování vzácných druhů se u nás zabývá Faunistická komise ČSO. Posuzuje spolehlivost a věrohodnost údajů o výskytu ptáků na území ČR. Každé neobvyklé pozorování, kdy si nejsme jistí, o jaký druh se jedná, proto stojí za to zkonzultovat s někým zkušenějším. Pokud se z objektu našeho pozorování vyklube druh, jehož výskyt a hnízdění vzbudí zájem komise, je třeba vyplnit speciální formulář a odeslat ho, nejlépe spolu s fotografickou dokumentací nebo záznamem hlasu. Seznam vzácných druhů, o kterých jsou shromažďovány informace, lze nalézt na internetových stránkách komise.
Topografie ptačího těla
Identifikace ptáků v terénu se opírá o jejich poznávací znaky, přičemž řeč je především o zvířatech vzájemně si podobných. Snadno rozeznatelné ptáky jako například labuť velká, samec kachny divoké, ledňáček nebo hrdlička lze identifikovat okamžitě a není nutné přemýšlet o tom, které charakteristické vlastnosti nám v tom pomohly. Hůře rozeznatelné druhy vyžadují důkladnější studium tvaru, morfologických rysů, peří nebo jednotlivých částí křídla. Chcete-li pochopit informace obsažené v popisu zvířete, je nutné se naučit názvy jednotlivých částí ptáka, jinými slovy seznámit se s jeho topografií.
Ptáci jsou pokryti peřím a popis jejich vzhledu se proto bude týkat především jeho. Ptačí pera lze z hlediska struktury rozdělit na pera prachová a pera obrysová. Mladí jedinci jsou celí pokrytí prachovým peřím a s přibývajícím věkem jim rostou pera obrysová, která nakonec pokryjí celý povrch ptačího těla a dají mu správný tvar. Úkolem prachového peří je udržovat teplo, kdežto pera obrysová mají nejrůznější funkce, o kterých bude řeč za chvíli. Dospělým
ptákům vyrůstají prachová pera těsně u těla, přičemž obrysová pera tvoří vrstvu pokrývající prachové peří. Díky olejovitým výměškům z kostrční žlázy, které si ptáci nanáší na peří zobákem, jsou krycí pera v podstatě nepromokavá. Každé prachové pero je spojeno s podkožním svalem, díky kterému se pták může načepýřit - zvyšovat a snižovat tepelnou izolaci těla. Když je teplo, vrstva prachového peří je zploštělá a ptačí silueta je útlá. Když je však zima, můžeme se setkat s načepýřenými, tlustými jedinci - uvolněná vrstva prachového peří chrání ptáka před ztrátou tepla a tvoří tlustou izolaci.
Krytí není jedinou funkcí, jakou plní obrysová pera. Na křídlech se nacházejí letky neboli velká a silná pera, která pták používá pro let, zatímco rolí ocasního peří je řízení a brždění během letu a přistávání.
Ornitologický zápisník
Praktickým a užitečným zvykem je vedení si vlastních ornitologických poznámek. Existuje mnoho způsobů, jak vést a archivovat takovéto záznamy. Nejjednodušším z nich je zapisování pozorování do zápisníku.
V horní části stránky uvádíme datum a místo, můžeme uvést rovněž povětrnostní podmínky, například: slabý západní vítr, oblačnost 50 %, teplota 12° C. Následně zapisujeme postupně vše, co jsme viděli, a také počet. Jestliže během ornitologické procházky potkáme několikrát stejný druh, můžeme to poznamenat následujícím způsobem: racek chechtavý 1, 3, 4, 1 atd. Na konci našeho výletu do terénu můžeme shrnout počet. Když narazíme na ptáka, jehož je obtížné rozpoznat, nebo na ptáka, kterého se nám nepodařilo identifikovat, uvádíme jeho popis. Je-li to možné, snažíme se jej vyfotografovat. Pokud ne, můžeme se pokusit přidat k popisu kresbu. Takovéto schematické kresby často dovolují zobrazit charakteristické detaily námi pozorovaného zvířete lépe než detailní popis. Po nějakém čase, například po několika měsících nebo letech, je příjemné vrátit se k našim prvním poznámkám a vidět, jaké jsme udělali pokroky.
Většina birdwatcherů si poznámky vede pro své vlastní potřeby, aby si mohli zapamatovat, co a kde viděli. Naše poznámky ale mohou být rovněž užitečným příspěvkem do ornitologických znalostí o regionu, ve kterém provádíme pozorování. Po registraci v některé z ornitologických kartoték do nich můžeme vkládat vybraná data ohledně pozorování z našeho zápisníku.
