Ochrana volně žijících ptáků
Ochrana ptáků je velmi obsáhlá záležitost. Všechny živé organismy tvoří vzájemně provázaný celek a ptáci patří do skupiny organismů, se kterými se lze setkat v téměř každém prostředí, kde se zdržuje člověk. Dokonce i jedinec, který se o ně příliš nezajímá, o nich dokáže říct pár slov a všímat si současných trendů. Může například tvrdit, že před 20 lety, když si v dětství hrál na dvorku, slyšel skřivánky, kteří už tam dnes nejsou, a když chodil na jaře do školy přes louku, nad hlavou mu poletovali břehouši. Teď, když se vrací do oněch končin, ho vítá už jen ticho.
Tyto příklady dokazují, jak snadno dnes lze skrz pozorování ptáků vnímat změny v prostředí, v němž žijeme. Dalo by se říci, že ptáci jsou skvělými bioindikátory, tedy konkrétními ukazateli, na jejichž základě lze zhodnotit stav celého přírodního prostředí. Tak například nárůst počtu kormoránů v posledních 20 letech ukazuje, že špatně zorganizované řízení rybolovu může mít bezprostřední vliv na jiné živočišné druhy - nadměrný výlov velkých ryb, například štik nebo candátů, způsobuje rychlé rozmnožování rybek menší velikosti, které jsou ideální potravou právě kormoránů.
Drastická redukce stavů dravých ryb, a tedy eliminace přirozené konkurence menších vodních druhů vede k vytvoření ideálních životních podmínek pro kormorány, což logicky vede k nárůstu jejich počtu. Pokles počtu kdysi četných druhů je dobrým indikátorem toho, že se s ekosystémem děje něco špatného. Právě zmizení ptačích druhů je něco, čeho si běžný jedinec zpravidla všimne nejdříve. Takzvaná druhová ochrana - tedy zákaz zabíjení zvířat a vytahování vajec nebo mláďat z hnízd - je v dnešní době již nedostačující.
Programy na ochranu konkrétních druhů ptáků musí čím dal častěji brát v potaz širší škálu faktorů týkající se prostředí, v němž konkrétní pták žije během celého roku. Ochrana jednoho druhu má vždy vliv na jiné. Pojďme nyní analyzovat situaci jednoho ptačího druhu, který byl cílem již mnoha složitých projektů.
Nejvzácnější evropský stěhovavý pták - rákosník ostřicový - hnízdí mimo jiné v sousedním Polsku, konkrétně v Biebrzanském národním parku. Důvody jeho vymírání jsou všeobecně známé. Jedná se o změny, k nimž v globálním měřítku došlo na jeho hnízdištích. Rákosník se specializuje na hnízdění a hledání potravy na podmáčených kulturních loukách (umělých). Obzvláště pak preferuje louky ostřicové. Tyto oblasti, kdysi využívané v zemědělství, časem pozbyly na důležitosti. Většina z nich podstoupila melioraci, ostřici nahradily trávy nebo zemědělské plodiny, a ty, které zbyly, zarostly rákosem nebo vrbami. V prvním i druhém případě rákosník z těchto oblastí vymizel. Ochrana rákosníka proto spočívá v reprodukci a udržování existujících, intenzivně využívaných ostřicových luk. Taková ochrana přispívá také k zachování jiných druhů spojených s podmáčenými loukami, například kolihou velkou, chřástalem, břehoušem, čírkou nebo lžičákem.
Ochrana ptáků je obtížné téma často vyžadující velké množství nákladů a sil. Důsledky této činnosti pak mají vliv na celé ekosystémy. Pokud chcete přispět k ochraně ptáků, jednou z možností je seznámení se s projekty realizovanými nejrůznějšími institucemi a zjištění, zdali nepotřebují vaši pomoc. Nejběžnější formou pomoci je peněžní příspěvek. Na dotyčnou organizaci se také můžete obrátit s dotazem ohledně možnosti dobrovolnické práce v rámci projektu, jenž vás zaujal.
