Jedovatí hadi a hadí jedy - 2. část

Hadí jedy dělíme podle jejich hlavní účinnosti do dvou velkých skupin: 1. jedy působící na krevní oběh, 2. nervové jedy. Oba typy jedů není ovšem možno přesně oddělit. Jed působící na krevní oběh působí škodlivě i na nervy, nervový jed ovlivňuje i krevní oběh. Převážně na krevní oběh působící, krev a tkáň rozkládající (cytotoxický) jed mají zmije a chřestýši, mezi něž patří i chřestýš Crotalus durrissus, jehož jed má však účinky poněkud odlišné. Vzápětí po uštknutí zmijí nebo chřestýšem může kromě nejrůznějších jiných potíží dojít k prudké bolesti v místě uštknutí. Tyto bolesti se v krátkém čase paprskovitě rozšiřují. Brzy dojde k rozsáhlým otokům a zduřeninám lymfatických uzlin. Začnou se rozpadat červené krvinky a krev vniká do tkání a do tělních dutin. Buňky, tkáně a orgány mohou odumírat. Krev ztrácí srážlivost, takže často dochází k nezastavitelnému krvácení. Uštknutý je velmi slabý, má většinou horečku, pociťuje silnou nevolnost, stavy úzkosti a bolí ho hlava, má krvácivý průjem a zvrací. V případě, že není ošetřena sérem, umírá oběť buď následkem neustále se šířícího vnitřního krvácení, nebo na zhroucení krevního
oběhu.

Jedy mořských hadů a jedovatých užovek působí zvláště na nervovou soustavu (neurotoxicky). Uštknutí těmito hady způsobují zpravidla v místě kousnutí jen nepatrné bolesti, ale jejich jed může být ještě silnější a následky uštknutí těžší než po uštknutí zmijí či chřestýšem. Uštknutý trpí většinou silnou únavou a stále větší slabostí. Krevní tlak rychle klesá a vyměšování slin je tak značné, že dochází k nebezpečnému dušení. Zužuje se jícen a ochrnutí značně znemožňuje dýchání. Oběť hyne nakonec udušením. Hadí jed působí nejvíce na děti a lidi nemocné. Dnes, kdy jsou k dispozici účinná séra proti hadímu uštknutí, strach před jedovatými hady v mnoha částech světa mizí. Avšak i v případě, kdy je uštknutý řádně ošetřen, mívá často bolestivé a dlouhotrvající vážné následky. Když je sérum podáno příliš pozdě, není někdy možno zabránit amputaci končetiny. Neošetřené uštknutí zmijí nebo chřestýšem může vést během 6-8 hodin k smrti. Uštknutí určitými jedovatými užovkami může způsobit smrt člověka v několika málo minutách. Uštknou-li člověka zmije, chřestýši či korálovcovití hadi přímo do cévy nebo do hlavy, dochází také v krátké době k smrti.

Pronásledování hadů a hadí uštknutí

Lidé hady stále pronásledují a hubí. Došlo to tak daleko, že příslušné úřady zahájily proti hadům opravdovou válku a za každou hlavu jedovatého hada vyplácejí prémie. Na území německého Vogtlandu při západní hranici České republiky bylo například v období mezi r. 1889-1904 zabito 37 565 zmijí obecných, za jejichž hlavy byly vyplaceny prémie. V okresu Kiel bylo v roce 1900 ubito 1502, v roce 1901 dokonce 2812 zmijí. Mimo Evropu je situace podobná. V brazilském serologickém ústavu Butantan bylo v letech 1 1901 a 1959 „použito" 554 882 jedovatých hadů různých druhů pro získání hadího séra.

Hadí jedy mají stále větší a větší význam, hlavně pro výrobu séra a jako základ léčiv. Protože však jsou na mnoha místech už jedovatí hadi velmi vzácní, je velmi obtížné uspokojit poptávku. Aby byl získán dostatek „materiálu", došlo proto v mnoha zemích k neodpovědnému drancování jedovatých hadů. Čety najímaných lovců vyhubily v krátké době celé hadí populace. Přitom byly často jako přívažek loveny a dodávány do obchodů se zvířaty i jiné druhy plazů. Aby posbírali i ty hady, které lovci přehlédli nebo kteří se ukryli v podzemí, byla zavedena další odsouzeníhodná metoda. V chladném ročním období vyhledávají tito ,,lovci" hadí zimoviště, vnikají do nich a všechny hady vysbírají. Takovéto zcela neodpovědné obchodování vedlo místy k úplnému vysbírání velkých oblastí a hadi odsud prakticky zcela vymizeli. Aby se stal obchod s jedovatými hady nezávislým na sběru, jsou jedovatí hadi stále častěji chováni na tzv. hadích farmách. Tam se však většinou nemohou rozmnožovat a slouží jen k získávání hadího jedu. Životnost těchto hadů je obvykle krátká, protože životní podmínky hadů jsou nevhodné, a proto přežijí při pravidelném odběru jedu jen zřídka delší dobu. Dochází ke zraněním, zvláště tlamy, hadi pak odmítají potravu (pokud ji ovšem už neodmítají od začátku), rychle hubnou a hynou vysílením nebo v důsledku nemocí. Proto je za ně nutno stále opatřovat náhradu. Dnes už snad člověk pochopil, že konečným důsledkem intenzívního odlovu je vymizení jedovatých hadů z míst, kde byli dříve hojní. V Rusku dnes konají pokusy s odběrem hadích jedů takovým způsobem, při němž hady nepoškozují. Odběr jedu je prováděn přímo v místě, kde je had uloven. Potom je opět vypuštěn na svobodu. Pověření lidé hady v pravidelných intervalech opět vyhledávají, zkoumají jejich zdravotní stav a znovu odbírají jed. I tato metoda je jistě značně problematická, protože mnohé hadí samice jsou po porodu mláďat nebo nakladení vajec tak zeslabené, že když je pak člověk uloví, dochází k jejich úhynu. Přes tyto pokusy má stále přednost chov hadů na hadích farmách. Při odběru jedu uchopí pracovník hada pevně za hlavou, had přitom zpravidla otevře doširoka tlamu a zakousne se do okraje sklenice na odběr jedu. Pracovník pak zvyšuje dávku jedu tím, že opatrně masíruje jedové žlázy. Pro toho, kdo jed odebírá, je méně nebezpečné dráždění jedových žláz hada elektrickým proudem.

Získávání hadího séra je neustále nutné, protože na světě dochází každoročně - zvláště v tropech a subtropech - k více než miliónu uštknutí, z nichž je kolem 40 000 (asi 3 %) smrtelných. Proto je profylaxe nutná, nesmí však vyústit v bezohledné pronásledování jedovatých hadů.

Příčinou toho, že i dnes jsou ještě hadi intenzívně hubeni, ať už jde o druhy jedovaté nebo nejedovaté, je většinou lidská neznalost a hloupost. Na neustálý úbytek stavu hadů v mnoha částech Evropy mají však mnohem větší vliv velké změny jejich životního prostředí, způsobené člověkem.

Proto bychom měli myslet i na to, že každý had, kterého si z volné přírody přineseme do terária, znamená vážné ohrožení celé hadí populace. Vždyť kolik hadů musí zahynout, než se zkušenému teraristovi zdaří chov a snad i odchov potomstva jednoho jediného hada! Jen malý počet z množství hadů, natěsnaných v obchodech a chovaných v nevhodných podmínkách se v jakžtakž dobrém zdravotním stavu dostane až k chovateli. Většina uhyne už při transportu nebo v obchodě. Za každým hadem, kterého si koupíme v obchodě, musíme proto vidět množství hadů zbytečně mrtvých.

Tito uhynulí hadi a jiní plazi slouží pak často ke zhotovení skutečně ohyzdných preparátů, prodávaných turistům jako suvenýry. Moderní zákony proto plným právem zakazují takovéto drancování přírody.

I zpracovávání hadích kůží na módní galanterní předměty, bohužel stále ještě provozované ve značném rozsahu, ohrožuje mnoho dnes už velmi vzácných druhů. A tak každý, kdo si výrobky z hadí kůže kupuje, přímo napomáhá zániku živočišné skupiny, která dosud nebyla chráněna nebo byla chráněna jen nedostatečně.