Proč nevenčit vodní želvu

Často se setkáváme s fotografií vodních želv, které jejich nezodpovědní majitelé z nedbalosti, či nevědomosti, pouští na podlahu po bytě, což je nevhodné jak pro vodní, tak suchozemské želvy. Zde několik důvodů, proč to nedělat:

• Na podlaze je většinou o dost chladněji, to často člověk nevnímá, tedy i průvan, želva může prochladnout a nastydnout velice rychle, je to plaz, tedy jeho vlastní teplota záleží na okolním prostředí. Často má pak želva respirační problémy.
• Na zemi může být velké množství roztočů, plísní apod. (často v koberci). Pro želvu s jemnou kůží, či drobným oděrkem, je to vstupní brána a želvě tím zaděláváte na nemoc. V ohrožení jsou také její citlivé oči.
• Na želvu na zemi může číhat mnoho nebezpečí, jako kabely elektrického vedení, psi, kočky, nebo pád ze schodů.
• Vodní želva je vodní želva, ne suchozemská, její končetiny jsou primárně určeny pro pohyb ve vodě, ne na souši, na delší cesty není konstitučně vybavená.
• Vodní želva se nejlépe cítí ve vodě, v ní hledá potravu, ale hlavně se do ní může ukrýt v případě nebezpečí, to na podlaze nemůže.
• Želva není pes, aby se venčila, želvy jsou obecně dost konzervativní tvorové a tím, že ji umístíte na podlahu ji stresujete, není ve svém prostředí, na které je zvyklá, cítí se zmateně. To že vytahuje hlavu a rozhlíží se, si mylně vysvětluje každý amatérský chovatel, želvě se to nelíbí, ona se bojí.
• Na podlaze- koberci si můžou vodní želvy zatrhnout drápky, které má většina druhů poměrně dlouhé, hlavě samci.
• TÍM, ŽE ŽELVU ,,VENČÍTE" ji neustále udržujete ve zmatku z jiného prostředí a pak se po vrácení do želvária bude snažit o útěk z něj. Což si opět chovatel vysvětlí tím, že chce ven a tak se celá situace opakuje do nekonečna.
• I v přírodě se želva zdržuje v těsné blízkosti vody, mimo vodu tráví dobu jen nezbytně nutnou při migraci, hledání nového teritoria, či kvůli vyschnutí vody jejího původního domova.
• Na zemi trpí její kůže, která vysychá. Není možné stejnou situaci srovnávat s tím, kdy se želva např. sluní, v tom případě si sama želva vybere, kdy chce do vody. Na zemi si vybrat nemůže.
• Želva na zemi se často snaží ukrýt ke zdroji tepla (radiátor) protože je jí zima, nebo se schovává pod oblečení, deku, aj. co má v dosahu, není to legrační, bojí se a je ve stresu.
• Želva není klasický domácí mazlíček, je ráda, když ji nikdo neruší. Pozorovat želvu je nejlepší pouze očima, vytvořte jí co nejpřirozenější prostředí pro chov. Venčení do toho určitě nepatří.
• Pokud želva plácá do předního skla, většinou ,,žebrá" o jídlo, ale je třeba ji také zabavit, potřebuje stimul - živé rybky, kořeny, kameny, potom se bude cítit spokojeně.
• Na nezbytně krátký čas, např. při údržbě, umístíme želvu nejlépe do vany s trochou vlažné vody a necháme jí po tmě, tak bude klidná, než jí želvárium vyčistíme.
• Pokud má želva dostatečně velké želvárium, nemusíme vymýšlet hlouposti a dávat želvu na zem, pamatujte ale, žádné želvárium není pro želvu dostačující, ideální je pořídit to největší, co vám podmínky dovolí a přes léto želvu letnit v jezírku.
• Nepřisuzujte želvě lidské vlastnosti, želva se řídí základními instinkty, ikdyž má určitou inteligenci, nemůže být veselá, či smutná, může jen strádat, či být ve stresu, nebo být ,,spokojená". To nejlépe dává najevo tím, že je zdravá, dobře roste a popřípadě se i množí.
• Argument typu: venčím ji tak dlouho a nic se nestalo, není argument. Vše je vždy jen otázka času, tak nač zbytečně riskovat.

Pamatujte! Tím, že vlastníte vodní želvu, máte doma i kousek přírody. Želva není tak dlouze domestikovaná. Na mazlení si raději pořiďte jiné, vhodnější zvířátko. Želvě vždy zůstane určitá část její divokosti a to je na ní možná to nejkrásnější