Na návštěvě u Moniky Svobodové

Je středa ráno a já se vydávám směrem na Prahu, abych projel zacpanou jižní spojku směrem na dálnici D1 a dojel ke sjezdu na Poříčí nad Sázavou a pak ještě pár kilometrů, kde jsem měl na desátou hodinu sraz s Monikou Svobodovou, známou z fóra a chatu pod přezdívkou „Orina“.

Na toto setkání jsem se upřímně těšil, neboť považuji Orinu za velkého obdivovatele a chovatele papoušků a toto je cítit dle mého názoru z každého jejího příspěvku. Ale nyní již k samotné návštěvě.

Stojím před zelenou brankou v chatové oblasti, kde je nádherný výhled do kraje umocněný výhledem na řeku Sázavu. Pomalu se ke mně přibližuje Orina s úsměvem na tváři a srdečně si podáváme ruku a navzájem se představujeme.

Vyšplhali jsme se až k domu postaveném na svahu a vítá mě německý ovčák a hned za druhými dveřmi je další, ze kterého jsem měl upřímně docela strach.

Posléze jsme se přesunuli do vnitřních prostor, kde jsou umístěni papoušci přes zimu. Orina mi nabídla kávu zn.Davidoff které jsem samozřejmě neodolal ale ještě než jsem si stačil loknout, vytáhl jsem z brašny fotoaparát a hned si ty krásné papoušky začal fotit. Orina je postupně vypouštěla a je až neskutečné, jaký má krásný vztah s každým z nich. Papoušci jsou ochočení moc hezky, chodí na ruku, prakticky přiletí na zavolání a sami si zalezou když je potřebuje majitelka zavřít zpět do klece.

Mezi chované druhy papoušků patří: amazoňan surinamský, dva páry papouška senegalského, pár pyrury hypoxanta, šest párů agapornisů růžohrdlých, dva páry chůviček, pár astrilda rákosního a asi 70 kusů andulek.

Monika Svobodová alias Orina studovala veterinární fakultu v Brně a tím se začala postupně přibližovat zvířatům všeobecně.Prvním papouškem byla andulka se jménem „Robičák" kterého si pořídila v roce 1965 a tento ptáček po třech letech bohužel uhynul na zápal plic.

Na řadu pak přišla rodina a když byli děti ve věku čtyř let, tak se Orina vrhla na chov psů (1972- 2002). Chovala německé ovčáky, belgické ovčáky a fungovala i jako rozhodčí na soutěžích, poradce chovu a byla majitelkou chovné stanice „Braward". V roce 2002 se dle jejich slov dostavilo stáří a pejskaření na chovatelské úrovni přenechala mladší generaci.

Návrat k papouškům

Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus)
V roce 1998 si pořídila Senegalce za cenu klece, kterému umřel majitel. Papoušek byl dost zanedbán a po třičtvrtě roce umřel a tak si Orina pořídila samečka senegalce „Ferďáka" a k němu údajnou samičku.Ta byla ve skutečnosti sameček, i když se papoušci rok pářili nic z toho nebylo, pořídila k nim chovatelka dvě samičky a bylo to vyřešeno. Tyto dva páry k dnešnímu dni odchovali dohromady 20 mláďat. Orina má zkušenosti i se senegalci z Francie, které pomáhala dokrmovat a jeden čas jich měla doma i 30 pohromadě. Bylo to prý dost náročné, čemuž se ani nedivím. Nejoblíbenější slečnou ze senegalu je Orina, čili stejná přezdívka jako její chovatelky a jejich pouto je vidět na první pohled.

Pyrura Hypoxanta
Orina měla o pyrurách představu, že je to papoušek velký asi jako amazoňan ale představa vyprchala, když jela na návštěvu k chovatelům do Tišnova a tam je viděla na vlastní oči. Nakonec tyto papoušky pořídila od pana ing. Eliáše v roce 2009 a dle jejich slov by měli letos poprvé zahnízdit.

Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus)
Také zajímavý příběh. Andulku pořídila k senegalci „Ferďákovi" jako kamarádku a báječně si rozuměli. Když dostal senegalec partnerku, tak musela pořídit partnera i jí. Od té doby se to pomaličku začalo rozrůstat do současného čísla 70 a jak to tak vypadá, toto číslo se ještě asi bude zvyšovat. Možno ještě dodat, že se Orině podařilo v roce 2006 poprvé odchovat duhovky a spolu s agapornisem růžohrdlým dokrmuje mladé jako domácí mazlíčky.

Amazoňan surinamský
Orina: je to můj kamarád na povídání, skvělý vypravěč . Ovšem tento druh není vhodný pro úplné začátečníky a má vyšší nároky na přístup chovatele a stravu. Známým jsem dokrmovala 5kusů surinamců a jednoho jsem si odkoupila. Cuzko dostal jméno podle starého města v Peru a je mazel stejně jako všichni ostatní chovanci.

Dopíjím kávu, ještě chviličku povídáme, nasedám do auta a pomalu jedu směrem k domovu plný zážitků a informací které jsem pobral a s dobrým pocitem, že jsem strávil skoro tři hodiny ve společnosti člověka, pro kterého je chov papoušků velkým koníčkem. Tímto Orino děkuji za povídání.

Více fotografií z návštěvy ve fotogalerii zde.