Papoušci a jejich křídla

Téměř v každém textu o papoušcích je i jejich slovní popis. Tedy slovní popis jejich vnějšího vzhledu. Téměř nikdo nikdy nečte tyto pasáže, zvláště v dnešní době, která vyžaduje, aby přílohou textu bylo i vyobrazení, nejlépe barevná fotografie. Ty bývají stále dokonalejší a tak se mnohdy dostávají do rozporu s textem, textovým popisem, který se většinou přebírá, neboli opisuje. Často se mi stává, že čtu něco jiného než vidím na fotografii. Většinou bývá text nedokonalý, někdy dokonce zcela chybný. A tak jsem se dostal i ke křídlům papoušků. Sice oklikou, přesto jsem z toho poněkud vyšinutý, co vyšinutý, vrže mi v mozku. Proto jsem vyfotografoval dva typy ptáků, aby bylo možné pochopit, o co se jedná. Jednoho papouška a jednoho pěvce. Oba vycpané, což mělo výhodu v tom, že jsou nehybní, ale mému účelu docela dobře poslouží.

Papoušek aratinga oranžovočelý

Peří je kožní útvar, rovněž i opeření křídel není nic jiného než součást kůže. Ovšem opeření křídel souvisí do určité míry s kostrou ptáka, přinejmenším má vztah k pojmenování jednotlivých částí křídel. Kostra křídel, předních končetin se skládá z kostí, které zřejmě mají všichni ptáci. Kosti jsou oporou jednotlivých per v křídle. Ne všech, ale těch nejdůležitějších. Koncové kosti křídel jsou vlastně prsty, tedy ruka. Proto pera této nosné plochy křídla se nazývají letky ruční. Dále od okraje křídla, za letkami ručními, vyrůstají pera směrem od kosti loketní a proto se nazývají letky loketní. Jednotlivé kosti od špičky křídla až po připojení k hrudnímu koši se nazývají: články velkého prstu, jsou dva (phalanges digiti majoris), dále záprstí (carpometacarpus), článek prstu křidélka (phalanx digiti alulae), potom následují vedle sebe ležící kost loketní (ulna) a kost vřetenní (radius) a poslední kostí ležící u hrudního koše je kost pažní (humerus). Letky tvoří nosnou plochu křídla, proto se křídlo musí v takovou pevnou plochu rozložit. Další pera v křídle, krovky, tvoří vlastně aerodynamický kryt pro letky. Všichni ptáci nejsou stejně zdatnými letci, někteří dokonce nelétají vůbec. Třeba pštros nebo tučňáci. Systémy řazení druhů toto berou v potaz a všichni ptáci, kteří létají, jsou zařazeni v nadřádu (superordo) letců (Carinatae). Ovšem ani všichni letci nemají stejná křídla. Nakolik se liší jejich kostra, to nevím, ale zřejmě jsou na světě odborníci, kteří dokáží určit ptáky i podle kostí. Ptáci se však liší především v opeření svého křídla. A tato část může být pro nás zajímavá, protože ji můžeme pozorovat i laických okem. Ptáci zařazení do jednotlivých ptačích řádů, mívají i stejný počet ručních letek. Třeba pěvci mají ručních letek deset, ale letka první při okraji křídla bývá zakrnělá, zkrácená. Někdy není z vnějšku vidět vůbec, jindy je její délka důležitá pro určení druhu. Třeba budníček lesní ji má vždy kratší než jsou velké krovky. Papoušci pak  mají vždy deset ručních letek. Většinou bývá ručních letek deset, jedenáct nebo dvanáct, ale může jich být až 36. Další rozdíl ve stavbě křídla může být na jeho vnitřní straně. Ptáci buď mají nebo nemají ramenní letky (parapteron). Papoušci nemají letky ramenní, zatímco pěvci je mají. Protože, jak známo, všechno  souvisí se vším, pokusím se vysvětlit, proč se zabývám takovouto nicotností. Papoušci jsou velmi pestře zbarvení ptáci, takže se tento poznatek promítl i do jednoho přísloví. Je-li něco příliš pestré, má na sobě mnoho barev, potom se říká, že je to barevné jako papoušek. Mnoho druhů papoušků však tomuto rčení na první pohled ani neodpovídá. Třeba některé druhy amazoňanů. Teprve když roztáhnou křídla, objeví se pestrá paleta barev. Hodně druhů papoušků má velmi pestře zbarvená křídla, ale při složeném křídle to není příliš viditelné. Nebo mají pestré spodní krovky křídelní. Dokonce mají i několik barev na jedné jediné letce. Můžeme si srovnat popis arantingy oranžovočelého, kterého máme na fotografii. Píše se: Břicho, spodní krovky ocasní a spodní krovky křídelní jsou zelenavě žluté, vnější letky ruční zelené, na špici modré, vnější letky loketní modré. Ocasní pera má zelená, zespodu špinavě olivově žlutá,…Ten popis není sice, řekněme, úplně mimo, ale zdaleka není přesný. Soustředím se jenom na křídla. Tento popis byl asi poprvé sepsán podle balku, mrtvého muzejního exponátu a nebyl nijak dále zkoumán. Vnější letky ruční se jeví jako zelené jen při povrchním pohledu na složené křídlo. Ve skutečnosti vlastně zelené nejsou. Tento papoušek má velmi dlouhé ruční letky, které sahají až do poloviny ocasu, který také není nijak krátký. Mají velmi úzký vnější prapor, který je jen při svém vnějším okraji zelený, při stvolu přechází barva do modré, vnitřní prapor je šedočerný. Na špici není modrý, ale černý a černá barva přechází trochu i na vnější prapor. Letka první je na úzkém vnějším okraji přitom světle šedomodrá. Dokonce každá ruční letka je poněkud jinak zbarvená. Nikdo se přitom nezabýval srovnáním, jestli jsou stejně zbarvené letky u samce i samice nebo jestli se neliší jejich zbarvení u jednotlivých zeměpisných forem. Ocasní pera také nejsou čistě zelená, jenom ta prostřední, ale ta jsou zase ze spodní strany šedočerná. Špinavě olivově žlutá jsou jenom pera krajní a zase jenom na vnějším praporu. Tak by se dalo pokračovat i dále.

Pěnkavice severní

Můžeme však považovat za správné, že v tomto případě si autor popisu všimnul co jsou u papouška ve složeném křídle letky loketní. Ty sice zase nejsou celé modré, dělají však na složeném křídle modrý dojem. Vnitřní loketní letky pak nejsou popsány vůbec. Jsou přitom jinak zbarvené, jsou zelené. Co jsou letky loketní a co krovky? To je právě u většiny papoušků problém. Všimněte si fotografie pěvce, v našem případě je to pěnkavice severní – Leucosticte arctoa. Od nejdelší ruční letky směrem k vnitřku křídla jsou jednotlivá pera stupňovitě uspořádána za sebou a letky pak dále stupňovitě kryjí těsně u těla ramenní letky. Další řada per jsou pak již krovky. U papouška rodu Aratinga na našem snímku je tomu jinak. Ruční letky jsou mnohem delší a letky loketní jsou opět stupňovitě srovnány za sebou, ale začínají opět od kraje křídla, poslední z nich u těla vypadají pak jako letky ramenní. První další řada per nad ručními letkami nejsou tedy krovky, ale letky loketní. Velké krovky jsou pak až další řadou zelených per, které tak tvoří až třetí řadu, zatímco u pěvců řadu druhou. Znamená to však, že papoušek musí skládat křídlo poněkud jinak než pěvec. Skládá letky ruční a loketní přes sebe, zatímco pěvec za sebou. Ten pohyb je tak rychlý, že jej nemůžete pozorovat. Díval jsem se v prodeji ptáků na výstavě v pražské botanické zahradě na papouška, kterého jsem měl přímo před nosem, jak si protahuje křídlo. Ten pohyb všichni u ptáků znají. Jedna noha dozadu a dozadu dolů rozevřené křídlo. Ale zpětný pohyb je tak rychlý, že nemůžete vidět, jak to vlastně udělá, jak to křídlo složí. Chtělo by to nafilmovat a rozfázovat. Mám dojem, že v určité fázi skládání jdou pak letky přes sebe nůžkovým pohybem, zatímco u pěvců se složí právě tak jako karty v ruce karbaníka. Pěkně za sebou. Však on na to někdo někdy přijde. Pro nás platí jenom jedna poučka. První řada per nad ručními letkami jsou letky loketní. Můžete si všimnout různých popisů papoušků a bude vám jasné, že mnozí popisovatelé si to pletou. Mnohé nákresy topografie ptačího těla jsou pak špatně nakreslené, protože jejich složené křídlo je namalováno jako u pěvců. I já sám jsem takové obrázky namaloval. Přišel jsem tomu na kloub až mnohem později.

Protože v této zemi vysoce mezi chovateli převažují chovatelé papoušků, máme o bádání postaráno. Vůbec si nejsem jistý, jestli je tomu tak u všech druhů. Nakonec ani nemám možnost okamžitě spočítat všechna pera nějakému amazoňanovi. Ani ten ochočený a jinak přívětivý papoušek v botanické, který se nechal krmit z ruky a šimrat za krkem mě okamžitě rafnul, když jsem se snažil trochu mu rukou pootevřít křídlo. To bylo zřejmě příliš intimní. Ale to co říkám, se nechá ověřit i na některých fotkách. Jinak by bylo nejlepší ověřovat to u těch druhů, které mají různě barevná křídla. Většinou jinak zbarvené letky ruční a jinak letky loketní. Takže doufám, že se tohoto úkolu někdo chopí. Na začátek pak stačí třeba jen spočítat letky. Protože víme, že těch ručních je deset, ty zbylé pak musí být loketní. Ale kolik jich vlastně je se nikde nedočtete. Tak do toho a přestaňte si stěžovat, že se nic nepíše o papoušcích. Snad se teď něco dozvíme.