Čejky a lysky na výstavě v Chlumci nad Cidlinou

V loňském roce si Klub chovatelů českých čejek a lysek běloocasých při příležitosti své speciální výstavy připomněl stoleté výročí svého založení. Letos tak chovatelé těchto dvou národních plemen načali druhou stovku let fungování Klubu a první prosincový víkend se již tradičně sešli v chovatelském areálu v Chlumci nad Cidlinou, aby uspořádali další speciální výstavu. Vystaveno zde bylo celkem 265 holubů od 15 chovatelů, jeden chovatel se musel pro zranění na poslední chvíli bohužel omluvit. Z celkového počtu holubů bylo 118 hladkonohých čejek, 33 hladkonohých lysek, 64 rousných čejek a 50 rousných lysek. Soutěžilo se kromě obligátních čestných cen také o titul šampiona výstavy na nejlépe hodnocené jednotlivce, o nejlepší tříčlennou kolekci výletků, nejlepší šestičlennou kolekci „Speciální chov“ a nejlepší desetičlennou kolekci „Mistr klubu“.  Dále věnoval přítel Bohuslav Prokeš, chovatel černých kropenek z Třeboně, tři poháry na nejlépe hodnocené výletky. Po celou dobu výstavy byl jako obvykle k dispozici trh, ve kterém se s chovnými holuby čile obchodovalo.

Výstavu začínaly české čejky hladkonohé v modré barvě a v počtu 44 kusů. Z variet chyběla pouze černopruhá. Jako první v řadě zaujaly bezpruhé, mezi kterými se objevil i u hladkonohých čejek vzácný chocholatý ráz. Ing. Libor Mácha zde zvítězil v soutěži výletků mezi hladkonohými čejkami (96, 95 a 94 bodů). Následovaly početně slušně zastoupené kapraté, u kterých zaujala především vyrovnanost postav, jemných, krátkých, v prsou širokých, tak jako bychom si to u českých čejek představovali.  Další v řadě byla pěkná vyrovnaná kolekce bělopruhých Vlastimila Kmoška a modré zakončilo 12 šupkatých přátel Vlastimila Kmoška a Jana Máchy, které vesměs potěšily čistotou a pravidelností kresby, zapracovat však musí na šířce postav a barvě obočnic. Čestné ceny získali Ing. Jiří Zach za kapratou, Vlastimil Komošek za bělopruhou a Jan Mácha za šupkatou (všichni 96 bodů).

Stříbřité hladkonohé čejky byly vystaveny třemi chovateli v počtu 14 kusů. Zcela chyběly hnědopruhé a kapraté. Kvalitou vyčnívaly především bezpruhé, za které Ing. Libor Mácha získal pohár za nejlepší kolekci Speciální chov mezi hladkonohými čejkami (569 bodů) a čestnou cenu (96). Další čestnou cenu získal Jan Mácha na šupkatou holubičku (rovněž 96 bodů).

Červené hladkonohé čejky od tří chovatelů byly vystaveny pouze v počtu 10 kusů a kvalitou spíše zaostávaly. Trápí je především delší a užší postavy a také třepenitost opeření. Čestnou cenu získal Vlastimil Kmošek na šupkatého výletka oceněného 95 body.

Následovalo 10 žlutých čejek. Obstála kolekce bezpruhých Vlastimila Kmoška (ČC – 96 bodů), které šly v posledních letech kvalitou velice nahoru a vystavení holubi se vyznačovali krátkými, širokými postavami, dobře klenutými hlavami, prokrvenou obočnicí a slušnou strukturou opeření. Naproti tomu šupkaté a bělopruhé stále doplácejí na takřka nulovou chovatelskou základnu a svým typem se blíží spíše čejkám durynským.

Velmi početná pak byla skupina 40 černých hladkonohých čejek od čtyř chovatelů, kde vládl Jiří Švestka (titul Šampion – bezpruhá, 96 bodů; 2x čestná cena na bělopruhou a šupkatou, rovněž po 96 bodech). Bezpruhé byly již tradičně velmi dobře hodnocené, vyznačují se vysokou kvalitou opeření, barvou s leskem a svitem a vynikajícími obočnicemi. Vysoký nárůst kvality v posledních letech zaznamenaly také bělopruhé a šupkaté a našli se mezi nimi skutečně krásní holubi. Do vyrovnanosti bezpruhých jim stále něco chybí, jejich chovatelé jsou však na dobré cestě a věřím, že do budoucna půjdou tyto velice atraktivní rázy ještě nahoru.

Rousné čejky byly také nejpočetněji zastoupeny v modré barvě, kde stejně jako u hladkonohých chyběly tmavopruhé.  Bezpruhé a kapraté byly spíše průměrné kvality, naproti tomu bělopruhé a šupkaté Josefa Tučka byly zvláště v postavách nadstandardní. Za desetičlennou kolekci bělopruhých bral přítel Tuček pohár pro Mistra klubu (948 bodů, o 3 body před hladkonohými modrými kapratými Ing. Zacha a o 6 bodů před hladkonohými modrými šupkatými Jana Máchy). Mezi rousnými čejkami pak zvítězil i v soutěži speciálních chovů (570 bodů) a jako bonus si odnesl i jednu čestnou cenu (96). Zaslouženě největší pozornost však získávala následující kolekce 9 kropenek Ing. Jiřího Zacha, které si návštěvníky získaly nejen krásou kresby, ale i celkovou kvalitou. Zcela po právu si přítel Zach odnesl titul Šampiona mezi rousnými čejkami.

Modré byly následovány 13 stříbřitými šupkatými a bělopruhými, kde za zmínku jistě stojí uznaný speciální chov a čestná cena na šupkaté Stanislava Školníka.

Červené rousné čejky na výstavě chyběly zcela a tak se za stříbřité zařadilo 6 žlutých bělopruhých a pouze jediná šupkatá. Bezpruhé ani v této barvě neměly své zástupce.

Početnější už byla skupina černých, které byly vystaveny ve všech rázech, včetně dvou kropenek. Ostatní kvalitou převyšovaly bělopruhé Stanislava Školníka (čestná cena – 96 bodů), které vynikaly v barvě, čistotě kresby a šíři postav. Stejně jako valné většině rousných čejek jim však v některých případech na kráse ubíral příliš široký a delší ocas.

Nyní už se ale přesouváme k lyskám, konkrétně hladkonohým, u kterých je velice potěšitelný pozvolný nárůst vystavených kusů i jejich kvality. Mezi 14 kusy modrých (7 tmavopruhých a 7 kapratých) dominoval tmavopruhý holub Ing. Jiřího Zacha, který jako jediný z výstavy dosáhl ohodnocení 97 body a po právu si odnesl titul Šampiona mezi lyskami.

Obrovský kus práce je vidět i za chovateli červených, které vynikaly zejména strukturou, barvou a leskem opeření a byly už velice slušné v typu. Soutěž výletků mezi lyskami vyhrál Ing. Arch. Vojtěch Kmošek (96, 95 a 95 bodů) a čestnou cenu si odnesl Rudolf Pekař (96 bodů).

Žluté hladkonohé lysky byly zastoupeny pouze dvěma kusy Rudolfa Pekaře.

Černé z chovu Jaroslava Beneše byly vystaveny v počtu 7 kusů (2 bezpruzí a 5 bělopruhých) a stejně jako červené vynikaly barvou a leskem, naproti tomu v postavách už na červené lehce ztrácely. Čestná cena byla udělena za velmi pěknou bělopruhou holubičku (96 bodů).

Výstava byla tradičně zakončena rousnými lyskami, u kterých bylo všeobecně vidět, jak důležitá je předvýstavní příprava u barevných kreslených a rousných holubů.

Mezi modrými naprosto dominovaly šupkaté Stanislava Školníka (čestná cena – 96 bodů), které se vyznačovaly čistou kresbou, slušnými postavami, pěknou barvou a nízkým postojem. Kapraté a tmavopruhé jsou zatím spíše popelky a jejich chovatele čeká ještě dlouhá cesta. U bělopruhých a bezpruhých se bohužel objevoval nešvar popsaný výše. Typově velice slušná zvířata byla zbytečně srážena dolů zanedbanou úpravou kresby a zalámanými rousy.

U červených vykazovala slušnou kvalitu především kolekce Rudolfa Pekaře. Velice pěkně probarvení holubi s krásným leskem, kterým k lepšímu hodnocení chyběly drobné nedostatky kresby a rousů. Vystaveny byly i dvě červené šupkaté lysky, ale ty jsou opravdu teprve na začátku své cesty a vynikly spíše jako zajímavost a příslib do budoucna.

Žluté lysky pouze v počtu 3 kusů vykazovaly stejně jako modré bezpruhé velice slušné postavy, ale chyběla jim větší péče o kresbu a rousy.

Výstavu uzavíraly lysky černé bezpruhé, bělopruhé a šupkaté. Nadstandardní byla především kolekce bělopruhých Jaroslava Beneše. Holubi s vynikající barvou a leskem, slušnou kresbou a vesměs i pěknými rousy přinesli svému chovateli vítězství mezi speciálními chovy lysek (569 bodů) a čestnou cenu (96 bodů). Za zmínku rozhodně stojí i velice pěkné bělopruhé a šupkaté Petra Kábeleho, kterým k vyššímu hodnocení chyběly především dokonalejší rousy.

Taková tedy byla letošní Speciální výstava Klubu chovatelů českých čejek a lysek běloocasých. V neděli před jejím ukončením ještě proběhla členská schůze, na které se mimo jiné dohodl termín výstavy následující (30. 11. a 1. 12. 2024) a byli přijati dva noví členové – přátelé Antonín Trojánek a Petr Kábele). Po celou dobu výstavy se o všechny pořadatele, vystavovatele i návštěvníky vzorně starala manželka předsedy Klubu, paní Anna Benešová, za což jí na tomto místě jistě také patří velké poděkování. Vyzdvihnout pak musíme i vstřícnost místní Základní organizace.

Na závěr si ještě dovolím malé zamyšlení. Je velice potěšitelné, že do Klubu v posledních letech vstoupilo několik nových, aktivních členů. Na druhou stranu je více než alarmující, že na našich výstavách chybí mnoho rázů a rousné čejky letos vystavovali pouze 3!!! chovatelé. Některé barvy a rázy drží opravdu jen na vlásku a bez dalšího rozšiřování členské základny o aktivní chovatele může brzy dojít k tomu, že prostě nebudou. Žádné spory a žabomyší války ještě nikdy žádnému plemeni nepomohly, pouze práce a spolupráce chovatelů může vést k dobrým výsledkům. Nezbývá tedy než doufat, že naše řady v příštích letech rozšíří další „blázni“, ochotní pracovat a rozvíjet naše krásná barevná plemena holubů. Určitě to stojí za to a my je mezi sebou rádi přivítáme.