Křeček syrský - charakteristika a chov

Křeček syrský může být skvělým parťákem, ale i kousavým a nešťastným zvířátkem. Co o nich s jistotou víme? Z jakých výzkumů vycházíme v jejich chovu? Jak má vypadat ubikace vzhledem k jejich přirozeným potřebám a spokojenému životu? V tomto článku se dozvíte spoustu ověřených faktů, o kterých jste třeba ani nevěděli.

Původ a charakteristika

Křeček syrský (Mesocricetus auratus Waterhouse) nazýván též jako křeček zlatý, se v přírodě vyskytuje v malé oblasti na severu Sýrie a jihu Turecka. Jeho přirozeným biotopem je pole. Tento druh byl popsán poprvé roku 1797 Alexandrem Russellem, ten ale křečka syrského mylně považoval za křečka polního. Jako nový druh popsal křečka syrského v roce 1839 britský zoolog George Robert Waterhouse.

Klíčovou osobností byl vědec Saul Adler, který zkoumal nemoci způsobené parazity. Jako ideální se mu pro pokusy jevili křečíci čínští, bylo ale velmi těžké je rozmnožovat v zajetí, proto hledal vyhovující druh křečka. Jeho kolega zoolog Israel Aharoni proto odchytl v roce 1930 prvního živého křečka syrského s mláďaty. Tři přeživší odrostlá mláďata pak daroval Adlerovi. Tato mláďata jsou předci dnes chovaných křečků. Adler byl první člověk, který křečky začal používat na vědecké pokusy.

Ačkoliv je „divokou“ barvou křečka syrského zlatá, během desetiletí chovu se podařilo vyšlechtit různé barevné mutace. Na fotce je křeček syrský žluto-krémové barvy Foto: Ludmila Martínková

Křeček syrský se dostal do povědomí veřejnosti jako domácí mazlíček v 40. letech minulého století.

Ohledně křečka syrského v přirozeném prostředí neexistuje mnoho výzkumů, protože v oblastech výskytu často dochází k ozbrojeným válečným konfliktům. V roce 1997 a 1999 se uskutečnily dvě expedice, které měly za úkol zmapovat přirozený výskyt křečka syrského a popsat jeho přirozené prostředí. Celkem bylo prozkoumáno 30 nor a odchyceno 13 křečků. Z těchto údajů (i z údajů jiných studií) můžeme jako chovatelé čerpat nejen při zařizování ubikace.

Žádná z obydlených nor neobsahovala více než jedno zvíře (s výjimkou matky s mláďaty). Navíc laboratorní studie prokázaly, že syrští křečci chovaní ve skupinách vykazují velké známky stresu. I když by spolu dva křečci žili ve zdánlivém míru, vždy to funguje na vztahu podřízenosti a dominance a jejich vztahy jsou velmi napjaté. Mohou spolu roztomile spát a za pár hodin se zmrzačit či zabít, aniž by to někdo čekal. Proto křečky syrské nikdy nechováme spolu. => KŘEČEK SYRSKÝ JE SAMOTÁŘ.

Křečci syrští jsou vysoce teritoriální zvířata. Už mezi 5. a 8. týdnem věku se začnou mláďata mezi sebou bít o své teritorium a začne docházet ke krvavým potyčkám Foto: Ludmila Martínková

• Průměrná hmotnost divokých zvířat byla u dospělých samců 99,5 g +- 5,9 g, u dospělých samic 76,0 g +- 13,7 g. U domestikovaných křečků z obchodu se zvířaty se hmotnost pohybuje mezi 90-180 g.  Vlivem desítky let trvající selekce zdravých a typových zvířat nejsou v chovatelských stanicích výjimkou ani křečci blížící se k hmotnosti 250 g.
• Hloubka nor se pohybovala od 36 do 106 cm, v průměru 64,8 cm. Průměrná délka nor byla 199,5 cm, mohla ale dosahovat až 9 m. => Přirozenou potřebou je hrabání, norování a vysoká vrstva podestýlky.
• Přirozené prostředí křečka je popisováno jako skalní step nebo křovinaté svahy. Navzdory tomuto tvrzení se všechny nory zkoumaných křečků nacházely na polích, zejména s luštěninami (cizrna, čočka), dále také s obilovinami (ječmen), ovocem a zeleninou (meloun, rajčata, okurka a ibišek) a s plevelem.
• Do přirozeného jídelníčku křečka patří nejen rostlinná strava, ale i živočišné bílkoviny (v přírodě larvy, červi, brouci, v zajetí doplňujeme i vařeným masem, bílkem, bílým jogurtem apod.). => Křečci jsou všežravci.
• Některé nory byly neobydlené nebo i několik let staré.
• Po vchodu do nory následoval vertikální tunel 18-45 cm dlouhý. Poté se tunel vyrovnal a pokračoval v mírném úhlu dolů do hnízdní komory (o šířce 10-20 cm). Hnízdo bylo vytvořeno z rostlinného materiálu. Z hnízdní komory vedly minimálně dva další tunely. 10-15 cm dlouhý tunel sloužil zřejmě k močení, ostatní tunely dlouhé 100-150 cm probíhaly v různých úhlech a sloužily k ukládání zásob. Proto je vhodné křečkům dát takovou podestýlku, která drží nory a zajistit dostatek domečků a skrýší, které nahradí komory.
• Obsazené nory byly ucpané hroudou zeminy. U opuštěných nor zátka chyběla.
• V hnízdní komoře (cca 70 cm pod zemí) byla po celý rok téměř konstantní teplota 12,8°C. Tato teplota je ale pro domestikované křečky příliš nízká a nebezpečná (hrozí stav strnulosti, tzv. torpor, ze kterého se často neprobudí). Za ideální teplotu, ve které se má křeček syrský chovat se považuje 19-25°C.
• V laboratorních podmínkách byla dokázána hibernace křečků při dlouhodobých teplotách pod 8,8°C. Není dokázáno, zda k hibernaci dochází i v přírodě.
• Přirozenými konzumenty křečků jsou lišky, lasičky, sovy a hadi. Jsou ale velmi vzácní. Výskyt zlatých křečků nejvíce ovlivňuje člověk svojí aktivitou. Křeček syrský je spolu s hrabošem považován za největšího škůdce polí, proto bývá zemědělci likvidován.
• Bylo zkoumáno chování 60 samic křečka syrského v různě velkých klecích (1800 cm², 2500 cm², 5000 cm² a 10 000 cm²). Klece obsahovaly stejnou podestýlku, vybavení včetně kolotoče o průměru 30 cm. Jako ukazatel stresového jednání bylo okusování mříže, využití prostoru, přírůstek hmotnosti a reakce na stresory. Stereotypní okusování mříže bylo prokázáno u všech velikostí klecí. Křečci v malých klecích ale hlodali mříže mnohem častěji a déle. Na základě této studie je v některých zemích (např. Německo) uzákoněno 5000 cm² jako nejmenší přípustná podlahová plocha ubikace pro křečka.
• Nedávná britské studie stanovila průměrný věk křečků na 1 rok a 9 měsíců.
• Křeček syrský je jedním z nejrychleji se rozmnožujících savců. Samice říjí každé 4 dny, březost trvá 16 dnů. Kolem 3. týdne věku mláďat se říje opět může objevit (jak u matky samice tak u mladých samiček). Ve vrhu bývá v průměru kolem 8 mláďat, výjimkou nejsou ani početnější vrhy (např. 14-20).
• Hlavními smysly je čich, sluch a hmatové fousky. Zrak má křeček velmi špatný.

Při zařizování ubikace vycházíme z přirozených potřeb křečka hrabat a norovat. Důležité jsou i různé schovky a domečky Foto: Ludmila Martínková

Pro koho je křeček syrský vhodné zvíře?

Děti a dospívající

Křeček syrský je největší z chovaných druhů křečků. Dětem je lépe uchopitelný. Také se lehce ochočuje a může být skvělým parťákem. Velmi ale záleží na motorických dovednostech dítěte, aby dokázalo s křečkem bezpečně manipulovat. Některé dítě zvládne držet křečka už v předškolním věku, některé až v 10 letech. Často bývá křeček prvním zvířátkem mladého chovatele. Vždy je ale potřeba laskavý dozor a vedení dospělé osoby. Křeček syrský je noční tvor, proto je v noci vzhůru a přes den spí. Křečka bychom v žádném případě neměli budit. Pro děti může být tento fakt demotivující a s křečkem se nemusí některé dny vůbec potkat. Proto je na zvážení, zda nepořídit dítěti raději jiné zvířátko, které je aktivní přes den nebo se porozhlédnout po jiných druzích křečíků, kteří jsou také lehce ochočitelní a vykazují i denní aktivitu (např. křečík Campbellův).

Dospělí

Díky časové nenáročnosti je křeček syrský ideální zvíře pro pracující lidí, kteří doma chtějí chlupatého zvířecího parťáka. Přes den práce, potom různé aktivity a večer se u televize pomazlíte s milovaným zvířátkem a máte jistotu, že přes den bez vás nestrádal.