Zásady zimního přikrmování ptáků

Padá snížek, sněží. Nasněžilo nám po celé republice hojně a v takovém čase, kdy jsme za poslední léta na to nebyli nějak zvyklí. Zvykli jsme si na teploučko, zvykli. Kdypak naposledy měl Mikuláš na nohou bláto? Možná ještě loňského roku. Se sněhem se také objevila otázka, jak správně přilepšit ptákům, kteří tu mizérii musí přežívat tam venku. Máme přeci soucit. Jako téměř při každé otázce se rozdělíme na dva tábory. Jedna část se opravdu začne starat, ta druhá bude tvrdit, že se to vlastně nemá, že to škodí, protože ptáci zchoulostiví, odnaučí se správně starat sami o sebe. Oni se skutečně ti ptáci bez naší pomoci obejdou, nakonec i musí, jinak nepřežijí. Takže konec konců opravdu konejšíme spíše svoje vlastní svědomí. Když třeba naše polní hospodářství razantně vymýtilo bodláky a hlavně lopuch, jejichž semena byla nejčastější zimní potravou stehlíků, měli bychom to těm ptákům nějak nahradit. V neposlední řadě potom slouží zimní krmítka také k pozorování ptáků. Přeci jenom se náš pohled sem tam soustředí právě na krmítko, jinak si všimneme toho, co kde létá jen náhodně. Proto také každoročně pořádá Česká společnost ornitologická počátkem roku akci sčítání ptáků na krmítkách. V letošní zimě, kdy nám napadlo hned z počátku slušné množství sněhu, máme příležitost získat i zajímavější data. Ono je to vlastně tak, že našich, českých ptáků přikrmujeme v zimě, v podstatě minimum.

Jaké ptáky to vlastně v zimě vidíme

Až do nedávna jsme si sami sobě dělili ptáky na tažné a stálé. Ti tažní v příhodném čase odletí na jih, do krajů, kde se i v zimě dobře uživí. Proto je u nás v zimě neuvidíme. Třeba vlaštovky. Ty stálé uvidíme u nás i v zimě, třeba stehlíky nebo zvonky a také straky nebo sojky. Těch stálých, kteří u nás zůstávají, a proto je můžeme vidět celoročně, je však ve skutečnosti jen minimum. Straky, sojky, vrány, krkavci, vrabci domácí. Díky systematickému kroužkování ptáků se naše vědomosti rozrostly natolik, že dnes víme více i o pohybu ptáků. Přišlo se třeba na to, že naše konopky obecné na zimu odlétají, nejčastěji míří do severní Itálie. Také naši stehlíci míří v zimě na jih, nejdále byl u nás kroužkovaný stehlík zastižen až u Gibraltaru. Zimní hejna stehlíků, která u nás můžeme pozorovat, jsou s vysokou pravděpodobností ptáci odněkud od severovýchodu Evropy. Odněkud z Polska, Pobaltí nebo až z Ruska. Vypadá to zhruba tak, že celá populace druhu se posune plošně směrem k jihu. Ti ptáci skutečně odlétnou jenom až z okrajových oblastí toho, kterého druhu. Zmizí někde na severu Švédska nebo Ruska, kam však až dolétnou směrem k jihu, můžeme náhodně sledovat právě na našich krmítkách.

Sýkora koňadra se zrnkem slunečnice Foto: Petr Podpěra

Jaké ptáky můžeme vidět u našich krmítek

To se bude samozřejmě lišit podle toho, kde to které krmítko je. Jestli ve městě, či na vesnici nebo snad u hájovny na kraji lesa. Budou se lišit krmítka v Praze, Plzni, Brně, Olomouci, ale i krmítka u hájovny v Českém lese, na Šumavě, i v Beskydech. A to co do počtu různých druhů, ale i co do počtů jednotlivých ptáků, jednoho druhu. Stálicí mezi návštěvníky krmítek je však téměř všude sýkora koňadra - Parus major. Je nejhojnějším druhem našich sýkor a to jak v létě, tak i v zimě. Zimní koňadry mohou však být nejspíše opět odněkud z východu, vzhledem k našemu území. Na druhém místě mezi návštěvníky krmítek je sýkora modřinka – Parus caeruleus. O poznání méně můžeme pozorovat sýkory babky – Parus palustris. Častým návštěvníkem je i Brhlík lesní – Sitta europea. Ze zrnožravých ptáků potom především vrabci. Někde ti domácí, jinde ti polní. Někde uvidíte na krmítku stehlíky, jinde je neuvidíte. Častými návštěvníky bývali zvonci, jejich populace byla u nás těžce postižena epidemií roztočů bičenky drůbeží. Jelikož si nikdo nedovedl představit, kde se ti ptáci vlastně tímhle roztočem mohou nakazit, nejsnáze bylo označit za takový bod právě zimní krmítka. Mluví se proto o krmítkové nemoci. To považuji za holý a škodlivý nesmysl. Proč právě na krmítku, když ptáci létají na společná naleziště gritu, potravy i jinde než na krmítku, k napajedlům. Proč nepozorujeme tuto nákazu u vrabců obou druhů, proč právě u zvonků?  Rychlé a nepodložené závěry jsou škodlivé snad ve všech případech. Především proto, že brání skutečnému studiu takové otázky. Jediným závěrem v tomto případě tedy je, že skutečně byla silně postižena populace našich zvonků. Ostatně většinu všech roztočů spolehlivě likviduje právě mráz. 

 Pokud bychom snad dali ke krmítku sledovací kameru, můžeme si všimnout, že krmítka vlastně nějakým způsobem využívají všichni. Jeden, támhle ze západních Čech, co se také více než často rád dívá na ptáky, pronesl zajímavý výrok. Řekl: Každé krmítko má i svého krahujce. To je pravda. Ne, že by tam tento dravec seděl celý den opodál. To by byla špatná taktika. To by o něm ptáci věděli také. Ale několikrát za den proletí nenápadně okolo, vidí, že v okolí je větší koncentrace jeho potravy. Má větší naději na úspěšný lov.

Vrabec polní je častým návštěvníkem krmítek Foto: Petr Podpěra

Nejvhodnější náplň krmítek

Nejvhodnější, co můžete ptákům nabídnout, jsou semena slunečnice. Samozřejmě, že nejlepší jsou ta z letošní sklizně. Mohou být nakonec i starší, nebojte se, ti ptáci si dovedou vybrat. Pan Dr. Mlíkovský měl kdysi v muzeu takový zvětšovací nástavec ke skeneru, šlo tedy vyfotografovat i zvětšená semena. Vyfotil jsem si tam i hrstičku prosa. Ti ptáci mají lepší zrak než my a vidí, které semeno je plesnivé a které není. Semeno slunečnice je vhodné jak pro semenožravé ptáky, kteří semena loupají ze slupky v zobáku a žerou jen jádra, tak i pro sýkory, které žerou také jen jádra, ale dobývají je z tvrdé slupky tesáním po způsobu datlů. Celá semena polykají jen holubovití nebo slepice. Kdysi dávno jsem četl jednu studii o tom, jak na sila se slunečnicí v olomouckých tukových závodech létají hrdličky zahradní až ze vzdálenosti třiceti kilometrů. To může napovídat i něco o tom, jak ptáci dobře vědí o možných zdrojích potravy. Dnes seženete pytlíky s náplní do ptačích krmítek v každém větším obchodním domě. Většinu obsahu tvoří pak semena slunečnice. Další semena v této směsi nejčastější návštěvníci krmítek, totiž sýkory, pak neberou. Krmení nakupované v takových místech připadá mi nekřesťansky drahé. Nejvhodnější je navštívit v pozdním podzimu některou z ptačích burz nebo větší výstavu ptáků. Obvykle lze nakoupit 5 kg slunečnice za příhodnou cenu a vydrží vám to na celou zimu.

Nedoporučuje se dávat do krmítek staré pečivo. Obvykle je totiž vyhazujeme, když je již plesnivé. Jediné, co ptákům určitě neškodí, jsou piškoty. Dají se dokonce nakoupit jako krmné, za výhodnou cenu. Ovšem nejspíše se jimi zavděčíte strakám nebo sojkám, čili škodné. Kosům nebo kvíčalám, se asi nejlépe zavděčíte, rozpůleným jablkem nabodnutým někde, třeba poblíž krmítka, na větvičku. Kvíčaly třeba zobou i jablka popadaná na zemi, tam však zapadají sněhem. Kdysi jsem pozoroval, támhle u Ledče kosa, jak si dopřává jitrnici nabodnutou pro něho na plotě. Takovým lahůdkám již odzvonilo, protože vlastně odzvonilo i domácím zabijačkám.

Lůj nebo rostlinné tuky

Pro sýkory, vrabce polní, ale i drobnější mlynaříky jsou vhodné tak zvané lojové koule. Někdy se dají koupit i za zlevněnou cenu. Někteří znalci nakupují i lůj za dobrou cenu i u řezníka. Celé kusy se věší někde na větev a sýkory si jej spolehlivě najdou. Rostlinný tuk, který se používá ve fritéze a který nemáme posléze kam vylévat, protože nám ucpe odpadní potrubí, se dá dobře použít pro ptáky. Jednou jsme jej nechali v hrnci za oknem, kde ztuhnul. Nejdříve jej objevily sýkory a nakonec na něm byl i havran. Netrvalo dlouho a hrnec byl dokonale vyčištěn. Olej z fritézy se dá dobře nalévat do předem připraveným formiček, třeba květináčů. Nemusíte se obávat, že nějaké věci na krmítku se pro ptáky stanou jediným zdrojem potravy. Půjde vždy jen o doplněk, svojí potravu hledají i jinde, ale tohle zimní přikrmování znamená pro ptáky snadný zdroj potravy, který jim pomáhá udržet tělesnou kondici v optimální podobě, bez zbytečného výdaje energie. Prostě jim nějak pomáháme, což je odměna za to, že jsme je v jiné části roku zase o něco připravili, aniž si to uvědomujeme.

Nakonec bych rád ještě znovu připomenul akci České společnosti ornitologické, pořádané vždy na začátku kalendářního roku. Jde o akci nazvané Sčítání ptáků na krmítkách. Zajisté se vám to připomene ještě i na internetu, v rozhlase nebo i v televizi, jak bývá již obvyklé. Každá aktuální data jsou přínosem.

Brhlík lesní Foto: Petr Podpěra