Jak správně krmit slepice?

Jako u všech zrnožravých ptáků je i u kura domácího chuťový smysl velmi slabě vyvinutý. Přesto jsou v dutině zobáku a na patře vytvořeny chuťové pohárky, vnímající čtyři základní chuťové požitky. Jsou schopny rozlišovat chuť sladkou, hořkou, kyselou a slanou, ale pro výběr a přijímání potravy to u slepic nehraje významnou roli. Mnohem víc než chuť ovlivňuje slepice struktura, velikost, tvar, tvrdost a povrchové vlastnosti potravy. Obliba určité potravy je u drůbeže tedy dána méně ,,chutí" a více ,,hmatem". Podle hesla „seber a běž" dávají přednost celým zrnům před jemněji drceným krmením. Mezi různými druhy obilnin pak stojí na prvním místě v oblibě pšenice, následuje kukuřice, pak ječmen, žito a nejméně oblíbený oves.

Příjem potravy

Sbírání potravy patří u každé slepice k vrozenému chování. To znamená, že i kuřata musí mít možnost sbírat potravu bez námahy, aby si tuto dovednost osvojila hned po vylíhnutí, protože se schopnost sbírat potravu vyvíjí již v prvních dnech života. Pro všechny zrnožravé ptáky je typický špičatý zobák, přizpůsobený ke sběru potravy a vhodný k typickým zobavým pohybům v typické poloze. Při takovémto chování se potrava ihned dostává do volete nebo při prázdném žaludku přes vole přímo do zažívací soustavy.

Vole je rozšíření zažívací trubice, v němž si ptáci a kurové zejména uchovávají větší množství nasbírané potravy, aniž by ji začali trávit. Potrava zde pouze změkne, případně trochu nabobtná a později se posunuje do žaludku.

Žláznatý a svalnatý žaludek

Nejprve se potrava dostává do tenkostěnného žláznatého žaludku, kde žlázy vylučují trávicí šťávy, velmi důležité hlavně pro využití bílkovin. Šťávy se smísí s potravou a vytvoří tráveninu. Proces trávení má tedy chemickou a mechanickou část, kde organizmus přeměňuje přijatou potravu ve stavební kameny pro své tělo. První část se nazývá také předžaludek, odborně proventriculus. Vlastní trávení probíhá ve svalnatém žaludku (ventriculus). Ten tvoří pár tenkostěnných mezisvalů a pár silných, tlustostěnných hlavních svalů. Oba páry pracují společně a vytvářejí tlak na spolknutou potravu. K drcení potravy přispívá i tvrdá vnitřní výstelka. Kamínky spolknuté s krmením a grit napomáhají při mechanickém drcení krmiva.

Chováte-li drůbež mimo výběh, musíte jí přidávat přiměřené množství drobných kamínků (grit) z křemene, pazourku nebo podobných přísad, abyste zlepšili schopnosti trávit potravu ve svalnatém žaludku, a tak zajistili její lepší využití. Volně žijící slepice si přísun kamínků z půdy zajistí samy.

Tenké a tlusté střevo

Tenké střevo začíná dvanáctníkem, následuje lačník a tračník. Ve dvanáctníku se bílkoviny, uhlohydráty i tuky pomocí žaludečních kyselin, trávicích šťáv a žluči štěpí. V následujícím lačníku se většina takto zpracovaného krmiva vstřebává. Přechodem do mnohem kratšího tlustého střeva je tračník. Mezi tenkým a tlustým střevem jsou dvě slepá střeva, kde se dokončuje trávení hrubších částí rostlinné potravy, například plev nebo semenných obalů. Na jejich rozkladu se podílejí bakterie, které tak umožňují jejich využití. Zde také probíhá vstřebávání vody.

Kloaka

K nezanedbatelným funkčním částem trávicí soustavy patří kloaka, která je vybavena svěracími svaly. Trus z tlustého a slepého střeva se liší a na obsah tlustého střeva připadá jenom jedna desetina trusu ze slepého střeva, který dobře rozpoznáte podle silného zápachu.

Močová soustava

Slepice nemají ledvinovou pánvičku, močový měchýř ani močovou rouru. To znamená, že jejich vyměšovací aparát se skládá jenom z ledvin a močovodu. Moč tvoří hlavně kyselina močová a je následkem ztráty vody velmi tuhá, takže odchází společně s trusem jako nápadná bílá hmota, patrná na jeho povrchu. Vstřebávání vody z moči je důvodem, proč slepice potřebují poměrně málo tekutin.

Spotřeba potravy a její složení

Kur domácí je všežravec. Ve volné přírodě se živí semeny, zelenými částmi rostlin a zvířenou, jako jsou drobní měkkýši, ponravy, červi a korýši, ale dovede také lovit mouchy, brouky a mladé myši, když se naskytne příležitost. Nabídka potravy se při normálním způsobu života, včetně odchovu a snášky, během roku mění. Od našich zdomácnělých kurů ovšem očekáváme především dvacateronásobnou snášku vajec a chutnou pečinku. To samozřejmě daleko přesahuje přírodní nabídku, množství, kvalitu a zejména energetickou vydatnost potravy. Přírodní nabídka potravy je sice bohatá a energeticky vhodná na normální slepičí pastvině, ale tak velký výběh a úživné prostředí nebývá po ruce. Proto je každodenní výběh vhodný, ale kromě toho je nezbytné i středně těžké slepice přikrmovat a dodávat jim dostatek energie pro zvýšení snášky, což činí asi 120 g suché krmné směsi, která by měla co nejlépe vyhovovat nárokům kurů. Krmivářský průmysl vytvořil na základě dlouholetých výzkumů řadu směsí a nabízí odpovídající krmení pro každodenní praxi při chovu různě starých skupin a pro rozdílné účely (odchov, masné typy, produkce vajec). Dobře vyvážené směsi poskytují slepicím všechno, co potřebují.

Prodávají se také tzv. kompletní směsi ve formě moučky nebo pelet, které se mohou suché dávat do krmítek. Je to nejjednodušší, nejlevnější a nejjistější způsob krmení. Nabídka těchto kombinovaných krmiv se nejlépe hodí do automatů na krmení pro drůbež, protože ta, když má svou oblíbenou dávku, nepotře buje dodržování přesné doby krmení.

Jako další alternativa složení krmiva je kombinace kupovaného krmení ve formě moučky s obilím nebo směsí obilnin. Můžete podávat i směs oblíbeného složení (zhruba dvě třetiny hotové směsi) a jednu třetinu obilnin jako přídavek z ruky. Tato metoda má tu výhodu, že slepice spotřebují na přijímání sypké potravy poměrně delší dobu, a jsou tak dlouho zaměstnány, takže nehrozí žádné nežádoucí počínání z nudy, jako je oštipování peří nebo požírání vajec. Na druhé straně je zapotřebí každý den motivovat zvířata k hledání potravy, například tak, že jim hodíme hrst obilí do podestýlky. To je podnítí k hrabání a hledání, čímž se i podestýlka provětrá, a to zabrání rozvoji mikrobů. Současně může člověk takto zvýšit večerní nabídku potravy, takže se zvířata zaměstnají a na své nocoviště odcházejí s plnými volátky, což zajistí klid v kurníku. Kdo si nemůže opatřit žádné průmyslově vyráběné krmivo, snadno je nahradí masovou moučkou a zvířecími tuky, ovšem s mírou, protože ty jsou obecně zakázány, neboť drůbež po nich příliš tloustne. Základní směsi mohou být vyrobeny z vařených brambor nebo změkčených bramborových vloček, což je základ měkkého krmiva, přičemž se přidávají pšeničné otruby, sójový šrot nebo jiné bílkovinami bohaté pícniny s vitaminy a minerálními látkami navíc. Pro vyvážení potřeby bílkovinných látek se hodí například netučný tvaroh, který se přidává třeba v době odchovu v množství 5-7 g denně do směsi drobně nakrájeného zeleného krmení, například žahavek nebo pampelišek. Když podáváte měkké krmení, musíte dávat pozor, aby veškeré nářadí bylo úzkostlivě čisté a nikde nezůstaly kysající zbytky krmiva nebo jiné odpadky, které by mohly způsobit průjem.

Strádání následkem nevyváženého krmení

Nedostatečný obsah důležitých živin, nerostných nebo ochranných látek může způsobit špatné přibývání na váze, poruchy ve snášce, tenké vaječné skořápky, špatnou tvorbu peří nebo dokonce křivici, což je závažné onemocnění kostry.

Když ve výběhu není žádné zelené krmení dostupné, je třeba je nahradit jinými zdroji čerstvého krmiva, především v zimě. Hodí se i odpadky zeleniny z kuchyně (například salát, listy zelí, strouhaná mrkev nebo jablka včetně slupek). Také zde platí, že všechny zbytky krmení je nutné odstranit dřív, než se začnou kazit nebo plesnivět.

Jak je vidět, krmení a technika krmení poskytují velký prostor pro individuální řešení. Pochopitelně že každé pochybení a nevyvážené krmení zvířat se projeví různými závadami.

Kromě potravy musí mít drůbež zvláštní oddělené korýtko s vápennou nebo mušlovou směsí, gritem, která tvoří oblíbený přídavek, ale především pro nesoucí slepice zajišťuje vysoký přísun vápníku nezbytný k tvorbě vaječných skořápek. Na tomto místě je nutné připomenout, že přikrmování čerstvými vaječnými skořápkami k pokrytí přísunu vápníku je nežádoucí. Lepší je grit, což jsou vypálené a pomleté lastury mlžů, například ústřic, prodávané v obchodech s chovatelskými potřebami, doplnit kamínky, které pomáhají drcení potravy v žaludku. Vhodné je i přidat trochu drceného dřevěného uhlí jako prostředek proti zažívacím poruchám. Chcete-li zkrmovat skořápky, pak jen suché a nadrobno rozdrcené.

Zásobení vodou

Slepice potřebují v normálních podmínkách dvojnásobné množství vody ve srovnání s dávkou krmiva, tedy asi 250 g denně. Pokud chováte výkonné nosnice nebo panují horké letní teploty, musí se přísun vody ještě zdvojnásobit. Důležité není však jenom množství vody, ale také kvalita tohoto elixíru života. Voda musí být pokud možno čerstvá a čistá. Velmi dobře se hodí okrouhlé napáječky zavěšené nebo postavené ve výši hrudníku ptáka. Je zapotřebí také zajistit, aby do napáječky nepadala podestýlka a sláma. Proto je nutné napáječky pravidelně čistit, v horkém počasí, pokud možno denně, a stále poskytovat chráněncům studenou vodu k pití. Nejvýhodnější je, když korýtko na pití při každodenním čistění rychle propláchnete nebo když voda protéká, pak se v korýtku nemohou zachytit zbytky potravy a nečistoty ze zobáků slepic. Voda na pití je také dobrým médiem, které poslouží k přidávání vitaminů a jiných cenných látek chovaným zvířatům.