Drůbež na Celostátní výstavě Chovatel v Lysé nad Labem

Ve dnech 17.-18.11.2023 proběhla na výstavišti v Lysé nad Labem celostátní výstava drobného zvířectva. V této reportáži se budeme zabývat drůbeží zde vystavenou. Celkem bylo na výstavu přihlášeno 1362 kusů drůbeže. Z tohoto množství bylo 32 krůt, 15 perliček, 35 křepelek, 103 hus, 50 pižmovek, 146 kachen a 981 kusů velkých a zdrobnělých plemen kura domácího. Na posouzení zvířat se podílel kolektiv celkem 23 posuzovatelů drůbeže.

V pavilonu drůbeže bylo k vidění několik propagačních voliér. V nich mohli návštěvníci shlédnout kmeny drůbeže, které zde byly předvedeny jako prezentace některých klubů chovatelů drůbeže. Jako velké pozitivum hodnotím umístění vystavené velké a vodní drůbeže v prostorných voliérách na podstavcích nad úrovní země, nikoliv na zemi jako tomu bývalo dříve. Nedostatkem bylo slabší osvětlení v pavilonu a použití celé nikoliv řezané slámy jako podestýlky.

Drůbež zahajovala speciální výstava klubu chovatelů krůt a perliček. Počet vystavených zvířat byl poměrně vysoký. Krůty reprezentovala hned pětice plemen. Vystaveny byly krůty české v obou barevných rázech. Je potěšující, že více než polovinu vystavených krůt tvořily krůty české. Zde nejvíce vynikal typický divoký bíle lemovaný krocan s nízkým postojem a hruškovitým tvarem trupu. Mezi šedě divokými zvířaty jasně excelovala typická 96 bodová krůta. K dalším vystaveným plemenům patřilo nejtěžší u nás uznané plemeno krůt krůty naraganset, dále typické krůty německé bourbonské a červenokřídlé s vysokým postojem a spíše vejčitým tvarem trupu. Líbivé krůty německé měděné a červené a nejmenší u nás chované plemeno krůt krůty italské divoké bíle lemované, které se vyznačují žlutým zbarvením kůže.

Perličky byly vystaveny ve dvou barevných rázech, a to divokém a šedém s úplným perlením. Oba barevné rázy byly velice pěknou prezentací a byla vystavena typická zvířata s jasně červenými laloky vytočenými u kohoutů a přisedlými trojúhelníkovitými u slepic. Pěkným perlením i tmavou vyrovnanou barvou běháků.

Křepelky byly vystaveny ve třech barevných rázech divokém, zlatě divokém a stříbrně divokém. Populace se celkově potýká s problémy ve zbarvení, kdy kresba není tak výrazná. V populaci je menší procento zvířat s pěkně utvářenou hlavou, která je krátká s kratším zobákem a kulatým tvarem oka. Křepelky mají spíše delší užší hlavy i zobáky.

Husy reprezentovalo celkem 11 plemen. Husy labutí na první pohled zaujaly držením těla i délkou a utvářením krku. Zvířata bílého barevného rázu vykazovala drobnější rámec. Překvapením byla kolekce našeho nejmladšího plemene hus. Hus českých královských, kde byl vystaven opravdu nadějný houser s typickým vzpřímeným držením těla zkadeřeným opeřením na štítech křídel, chocholkou i nadějným utvářením hrbolu. Husy tulské byly spíše menšího rámce. Vystaveny byly také husy kadeřavé, landeské, pomořanské bílé i strakaté. Potěšující bylo předvedení hus suchovských s odpovídajícím rámcem i dobrým utvářením podbřišku. Nejpočetnějším plemenem hus výstavy byly husy české. Ty vynikaly celkově v utváření trupů, které byly široké v ramenou, dobrým postojem, délkou krku i jeho rýhováním. Nedostatky se našly převážně v utváření hlav, kde zvířatům neměla tak klenutá čela a hlavy působily spíše delším dojmem. K dalším nedostatkům patřilo zbarvení nohou, které jsou dost často naoranžovělé nikoliv růžově zbarvené, jak požaduje standard plemene. Husy české chocholaté, respektive část vystavených zvířat mě mile překvapila svojí kvalitou. Byla zde k vidění typická zvířata s širokým trupem, pěkně utvářenou hlavou, klenutým čelem a výrazným chocholem. Expozici hus ukončovaly husy francké, které mě svojí spíše průměrnou kvalitou zklamaly.

Pižmovky byly vystaveny hned v pěti barevných a kresebných rázech. Nejtypičtější jedince a to zástupce samičího pohlaví mohli návštěvníci shlédnout mezi zástupci divokého rázu. Opravdu typická jemná bradavičnatost a plochý nánosek v kombinaci s pěkně utvářeným trupem, tmavou barvou nohou a široce nasazeným a dlouhým ocasem vysloužili jedné z vystavených pižmovek 97 bodů. Rámcově mohla zaujmout i zvířata černě sedlatého rázu, nicméně jejich kresba byla spíše podprůměrná, a to díky prodloužení sedla. U bílého rázu bylo k vidění několik mladších nadějných zvířat s pěkně utvářeným plemenným typem i bradavičnatostí. Nicméně pro tuto výstavu byly ještě mladé.

Kachny zahajovala poměrně pěkná typická kolekce pekingských amerických kachen s velkým tělesným rámcem a pěkně utvářenými hlavami. Kachnám pekingským německým ve velké míře chyběl typický účes. Kachny ruánské anglické zaujaly pěkným plemenným typem s výrazným kýlem. Kachny saské zaujaly především tělesným rámcem a zbarvením kachny. Mezi kajugami zaujal především kačer, jak svým utvářením jemnější hlavy, tak svým tmavým zbarvením s výrazným smaragdovým leskem. Pěkné byly kachny orpingtonské a německé kampbelky. Kachny selské měly pěkně utvářené hlavy s výraznými chocholy. Kachny indičtí běžci patřili mezi početnější kolekce kachen jejich kvalita až na vyjímky, byla spíše slabší. Mezi zatím méně chovaná plemena patří kachny malé Appleyrdské s typickou bílou kresbou na hlavě kačera. Početnou a poměrně pěknou kolekcí byly kachny smaragdové. Opravdu nádherná byla 97 bodová kachny s vynikajícím utvářením trupu, tmavou barvou nohou a zbarvením s výrazným smaragdovým leskem. Překvapením bylo vystavení kachen vysokohnízdících létavých v bílém rázu. Závěr kolekce kachen patřil jak jinak, než těm nejmenším, ale zato nejhlasitějším, tedy kachnám zakrslým hned v sedmi barevných rázech. K vidění byla opravdu typická zvířata s malým tělesným rámcem, širokým trupem, pěkně klenutým čelem naducanými líci a krátkými zobáčky.

Kur domácí byl nejpočetnější a nejpestřejší kolekcí drůbeže výstavy. Pěkná a početná byla kolekce australek, kdy byla typická zvířata s lyrovitou horní linií vidět nejenom mezi zvířaty černého rázu, ale také u modrých i bílých. U modrých zvířat byl patrný mírně zahnědlý nádech, což je jedna z největších bolestí tohoto barevného rázu. Početná a pěkná byla kolekce velkých barneveldek, vystaveny byly rázy jak dvojlemované tak jednobarevné. Příjemným zpestřením bylo vystavení dolnorýnských slepic žlutě krahujcových. Hempšírky až na zvířata modře měděně červeného rázu svojí kvalitou moc neupoutaly. Plymutky reprezentovaly čtyři barvené rázy, mezi nimiž byly kvalitativně nejlepší kolekce žíhaného barevného rázu. Zarážející bylo vystavení pouze jednoho pěkného kohouta našeho původního plemene slepic a to šumavanky. Milým překvapením bylo vystavení hned pěti barevných rázů velkých velsumek. K vidění byly i takové rarity jako modré rezavě oranžové nebo perlově šedé oranžové. Pěkná zvířata byla vidět mezi americkými leghornkami, bohužel u slepic se již na jejich kvalitě podepsala snáška. Vlašky mě celkově jako kolekce zklamaly. Zvířata měla menší rámec, ostruhy u slepic, nebo slabou kresbu. Početnější kolekcí mezi lehkými plemeny byly české slepice, kdy byla vystavena poměrně typických zvířata. Příjemným zpestřením byla kolekce bílého barveného rázu. Rýnské slepice byly poměrně vyrovnané. Araukany jako kolekce celkově zaujaly, jak utvářením trupů, tak hlav s třířadým hráškovým hřebenem a část zvířat nejenom vousem ale i licousy. Mezi hedvábničkami byla vystavena pěkná zvířata. Důležité je, aby opeření nohou bylo pouze na vnější straně nohou a nezasahovalo i na středový a vnitřní prst, chochol nebyl příliš bohatý a nebránil zvířeti ve výhledu. Kolekci zdrobnělých plemen zahajovala poměrně pěkná kolekce brahmanek koroptvích vlnitých s odpovídajícím rámcem, postojem, nasazením ocasů i zbarvením. Početná kolekce zakrslých kočinek byla, co se kvality týče dosti různorodá. Zpestřením bylo vystavení hned několika barevných rázů v kadeřavé formě opeření. Kolekce zdrobnělých australek na první pohled zaujala, mezi slepicemi bylo k vidění větší množství typických zvířat s typicky utvářenou horní linií, otevřenějším ocasem neseným v úrovni oka i kvalitním opeřením. Potěšující je zvyšující se počet vystavených zdrobnělých rodajlendek.

Nejpočetnější kolekcí zdrobnělého plemene na základě počtu zvířat tak i 13 vystavených barevných rázů byly zdrobnělé vyandotky. Typická zvířata s pěkně utvářenou hlavou s jemným růžicovým hřebenem, s klenutou prsní linií, a ocasem připomínajícím pivoňku jsme až na výjimky mohly najít mezi všemi vystavenými barevnými rázy. Osobně mě nejvíce oslovila zvířata bílého kolumbijského a stříbrně koroptvího vlnitého rázu. Pestrá byla kolekce bojovnic ko šamo. Zdrobnělé české slepice mohly návštěvníky zaujmout vystavením hned dvou netradičních barevných rázů, a to oranžově kropenatým a černým. Opravdu reprezentativní kolekci byly v letošním roce zdrobnělé holandské chocholaté slepice, k vidění byla zvířata s dobrým tělesným rámcem, držením křídel i utvářením chocholů, který zvířatům nebránil ve výhledu. Pěkné byly zdrobnělé holokrčky černé, které na první pohled zaujmou svým sytě červeným zbarvením kůže na neopeřeném krku. Kolekci původních zakrslých plemen kura reprezentovala poměrně pestrá kolekce několika barevných rázů antverpských vousáčů. Pěkné byly tradičně bantamky vystavené v šesti barevných rázech s pěkně utvářenými hlavami s typickým růžicovým hřebenem, výrazně klenutou partií prsou, spuštěnými křídly a otevřeným ocasem. Dále byly prezentovány slepice holandské zakrslé, japonky, sebritky nebo rousné zakrslé. Posledně jmenované se předvedly v celkem šesti barevných rázech.

Celostátní výstava byla pestrou a početnou přehlídkou plemen i barevných rázů drůbeže chované na území našeho státu. Potěšující byla nejenom kvalita, ale i dobrý zdravotní stav vystavených zvířat. Pro příště by bylo u některých zvířat vhodné provést předvýstavní klecovou drezůru, která by napomohla v některých případech k dosažení lepšího bodového ohodnocení vystavených zvířat. Na závěr si dovolím poděkovat všem chovatelům za vystavení zvířat a organizačnímu týmu za hladký průběh celé akce.