Pantanal, království malých i velkých papoušků
Poznámka redakce: Autorem textu je profesionální český fotograf Michal Jirouš, který se specializuje na fotografování přírody. Jako velký milovník papoušků sepsal článek o své měsíční expedici po Pantanalu (Brazílie), což je ráj malých i velkých druhů papoušků. O této výpravě si můžete přečíst v následujícím textu, doplněném autorovými fotografiemi.
Jeden z hlavních důvodů, proč jsem cestoval přes polovinu zeměkoule, byla možnost spatřit a nafotografovat jaguára ve volné přírodě. Druhý a neméně snadný úkol byl, vyhledat, zdokumentovat a nafotografovat, co možná nejvíce druhů papoušků a zejména pak velké papoušky ara.
Amazoňan modročelý (Amazona aestiva)
Aratinga žlutý (Guarouba guarouba)
Pantanal, země papouškům zaslíbená
Nebylo dne, abychom při svých toulkách nenarazili na velké množství papoušků. Prakticky každodenně jsme měli možnost pozorovat nějaký ten druh malých a velkých papoušků, ar, amazoňanů, arating a amazónků. Jako velký milovník těchto opeřenců, jsem se rozhodl trávit dlouhý čas pod útoky komárů, u jejich hnízdních dutin a pokusit se tak dozvědět o jejich životě co možná nejvíce informací. Z různých cest kolem světa, kde jsem měl možnost pozorovat různé druhy papoušků, jsem věděl, že mě čeká rozhodně velmi těžký úkol. Jejich chování jsem měl naštěstí možnost pozorovat tady u nás doma, protože můj velký kamarád Jirka, patří mezi velké chovatele těchto vzácných opeřenců a já se tak s ním mohl kdykoliv dostat mezi největší chovatele těchto vzácných opeřenců v celé Evropě. Jako jeden z mála lidí tady u nás v maličké Evropě, jsem měl možnost spatřit i ty nejvzácnější a nejdražší opeřence z celého světa, včetně vzácných amazoňanů ohnivých. Přesto však není nad vlastní pocit, když Vás ráno probouzí mohutný hlas vzácných ar hyacintových. Pro mě osobně to byl opravdu nezapomenutelný zážitek, na který jsem se velmi těšil.
Nandej černohlavý (Nandayus nenday)
Ara zelenokřídlý (Ara chloroptera)
Techniky pozorování a fotografování, těžké začátky
Jak na to, snadno se samozřejmě řekne, ale v terénu hůře udělá. Kdo měl možnost pozorovat papoušky ve volné přírodě, dá mi určitě za pravdu, že velmi snadno většinu druhů objevíte a můžete je celé hodiny nerušeně pozorovat, když se ale náhodou rozhodnete je nafotografovat, nastává velký problém. Je to rozhodně dáno tím, jak papoušci žijí, jaké používají stravovací návyky a denní rytmy a hlavně, v jaké prostředí se vyskytují. Znám velmi dobře horské druhy, ke kterým se nedá prakticky dostat, další skrytě žijící druhy z pomezí Pantanalu a Amazonie a nakonec druhy, které se dají velmi snadno nalákat na nějakou tu dobrotu, přesně tam, kde je potřebujete mít. Pantanal, bude patřit rozhodně do těch oblastí, kde je fotografování papoušků ještě celkem snesitelné, co se možností a hlavně obtížnosti týče. Fotografických technik a různých fíglů je celá řada, nejdůležitější je ovšem o většině druhů znát alespoň základní informace o jejich životě a výskytu. Naše situace byla v lecčems usnadněná, protože jsme byli vybaveni velmi přesnými informacemi o jejich výskytu a současně nás vždy doprovázel průvodce, který za ta léta o nich věděl tolik informací, které bychom se nikdy z většiny knih ani nedozvěděli. Možností fotografování bylo hned několik, nejlepší se ale nakonec ukázalo, tedy až na určité specifické podmínky, fotografování ze staré nákladní Toyoty. Hned Vám povím proč a předesílám, že to opět bude souviset s výskytem a chování tamních druhů papoušků, předem ale upozorňuji, že to nemusí fungovat a platit všude. Další technikou byla možnost fotografovat papoušky z velké pozorovací věže, která byla přímo konstruována k možnosti rychlého přesunu k nějaké zajímavé hnízdní dutině. Samotným příběhem je fotografování hnízdních dutin, ale o tom až později.
Ara ararauna (Ara ararauna)
Aratinga jendaj (Aratinga jendaya)
Amazoňan fialovoprsý (Amazona vinacea)
Radost a velká starost ze skrytého života papoušků, aneb život v korunách stromů
Většina velkých i menších druhů papoušků žije tady v Pantanalu více méně celý život ve vysokých korunách stromů a zejména potom velcí papoušci ara, kteří si navíc oblíbili nejvyšší stromy v okolí, a to palmy. Zaslíbená to země pozorovatelů, nikoli však fotografů. Tohle přesně se mi honilo hlavou, když jsem spatřil svoje první velké hejno papoušků. Říkám si, mít tak jenom dalekohled, tak bych to ihned považoval za opravdový ráj, no jo, ale já mám přeci fotoaparát, tak co teď. Jak plynul čas a já se postupně seznamoval se životem místních druhů, tak jsem si začal uvědomovat jednu základní věc, na nic se nesmí pospíchat a o fotografování papoušků to platí dvojnásob. Postupem času jsem se naučil poznávat jejich denní rytmus, věděl jsem, kdy nastává přibližně doba krmení a jak dlouho trvá a dozvěděl se od průvodce, kde přesně a na jakých stromech mám případně papoušky hledat. Za boha si nemohu vzpomenout na ten zvláštní název stromu, který přímo zázračně přitahuje velké papoušky ara, kteří jsou na tyto stromy doslova vázáni a bez kterých by jejich místní výskyt nebyl prakticky možný. Další důležitý poznatek jsem nabyl záhy, když jsem konečně spatřil velké papoušky ara na zemi, pod jejich oblíbenými stromy. Dozvěděl jsem se, že s oblibou sedají na zem, protože speciální technikou a s pomocí měkkého písku dokážou hravě překonat tvrdou slupku velké plodu onoho neznámého stromu a to o mnoho snadněji, než v korunách stromů. Velmi často jsem měl možnost pozorovat několik jedinců, kteří se doslova pásli jako domácí slepice přímo před naší nákladní Toyotou. Všechny tyhle cenné poznatky mi nakonec velmi usnadnily možnost fotografování. Nejlepší technikou se ukázalo používání staré nákladní Toyoty, na kterou byli již pěknou řádku let celkem zvyklí. Nákladní Toyota měla jednu velkou výhodu, byla díky upravenému sezení vhodná na fotografování směrem do korun stromů, někdy jsem dokonce používal i střechu našeho terénního vozu, tak abych se pokusil najít co možná nejlepší úhel na fotografování. Další výhodou bylo, že velcí arové neuletí při některém nezdařeném pokusu příliš daleko, a tak bylo celkem snadné se přesouvat pomocí malého terénního vozu od stromu ke stromu. Druhou, a pro nás snadnější skupinou, byli menší papoušci z rodu amazoňanů, arating a dalších menších druhů. Ti si naštěstí nevybírali ty nejvyšší možné stromy, ale velmi často obsazovali nižší patra stromového porostu a odumřelé palmy, ve kterých i hnízdily. Nebyl tak velký problém najít starou ohořelou palmu, ve které současně v několika patrech hnízdili amazoňani i aratingy. Potom už jen stačilo najít vhodný úhel a čekat, někdy i dlouhé desítky minut. Amazoňani se například vraceli v přibližně stejný čas ráno i večer do oblasti, kde byl výskyt palem nejvyšší a tak bylo o mnoho snadnější je fotografovat.
Pyrura bělouchý (Pyrrhura leucotis)
Ara zelenokřídlý (Ara chloroptera)
Amazoňan modročelý (Amazona aestiva)
Unikátní fotografování hnízdní dutiny a problémy spojené s tím
Blízko našeho ubytování byla sestrojena unikátní železná konstrukce, určená k pozorování a fotografování hnízdních dutin velkých a vzácných ar hyacintových. Celý výzkumný projekt tu běží již řadu let, protože právě Pantanal je se svým největším výskytem ar hyacintových, zařazen do zvláštní oblasti, kde se provádějí různé dlouholeté mezinárodní výzkumy. Samozřejmě, že jsme požádali o povolení k možnosti využít pozorovací stanice, které umožňují skrytý a nerušený pohled do hnízdního teritoria velkých ar hyacintových. Celá pozorovací věž je konstruována tak, aby ji bylo možné nastavovat do celkové výšky něco okolo 12 metrů, naskytla se nám tak unikátní možnost dostat se k fotografování hnízdní dutiny co možná nejvýše a být tak skoro v rovině s výletovým otvorem. Použití velmi dlouhého ohniska a velké rozměry papouška ary, nám dávalo šanci být hodně daleko, tak aby nemohlo docházet k rušení hnízdního páru. Pro každého milovníka živé přírody to musí být určitě nezapomenutelný zážitek, pro mě jako fotografa divoké přírody, to platilo dvojnásobně. Stačilo se nepozorovaně přiblížit, rozložit stativ a několik hodin se pilně věnovat studiu života velkých papoušků ara. Během těchto návštěv jsem získal zajímavé informace o jejich životě a zejména pak o způsobu hnízdění. Hnízdních párů tu bylo několik a postupem času jsme objevili asi 6 hnízdních dutin ary hyacintové (Anodorhynchus hyacinthinus), ary zelenokřídlé (Ara chloroptera) a nakonec se nám podařilo objevit i hnízdní dutinu ary žlutokrké (Primolius auricollis). Bohužel pro nás, se všechny hnízdní páry teprve chystaly k hnízdění a některé již dokonce seděly na vejcích, proto jsme naši celou studii nemohly dokončit a to nejzajímavější nám zatím zůstalo skryto. O to větší mám motivaci a touhu k návratu do Pantanalu.
Ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus)
Ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus)
O životě a způsobu fotografování velkých a malých papoušků v Pantanalu, bych mohl napsat velmi snadno celou knihu, a tak se raději pomalu rozloučím. Velcí papoušci ara, mě natolik učarovali, že se velmi těším na další cestu do tropického Pantanalu a určitě se k nim ještě někdy v dalších článcích vrátím, k publikování toho mám opravdu hodně.
Ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus)
