Rozhovor s Janou Dyntarovou, úspěšnou parkurovou jezdkyní

Dnes jsme si pro Vás připravili rozhovor s parkurovou jezdkyní Janou Dyntarovou, která není jen obyčejnou jezdkyní. Je to žena, která dokázala překonat výzvy, dosáhnout úspěchu a stát se vzorem pro mladé jezdce na Vysočině. Položili jsme této jezdkyní 15 otázek ze světa jezdectví, pojďte si námi přečíst její zkušenosti, úspěchy a cíle.

1.     Jak dlouho jezdíte na koni a jak jste se dostala k jezdectví?

K jezdectví mě přivedla mamka. Aktivně jezdím od svých 6 let.

2.     Můžete nám povědět o svých začátcích v jezdeckém světě?

Začátky byly dost kostrbaté. Docházeli jsme do klubu v Řípově a jezdila jsem na poničce jménem Barunka. Nebyla jsem moc talentované dítě, často jsem padala (defacto pokaždé). Rekord jsem měla 7 pádů za jedno ježdění.

3.     Která jezdecká disciplína vás nejvíce zajímá a proč?

Věnuji se parkuru. Spojuje poslušnost, obratnost, rychlost a pozornost. Nicméně ve své kariéře jsem se účastnila i drezurních soutěží a několikrát absolvovala i cross (terénní jízdu s pevnými skoky na čas).

4.     Jak vypadá váš běžný tréninkový režim?

Já osobně kromě ježdění další trénink neprovozuji. Co se mých čtyřnohých parťáků týče, tak se snažím jim naplánovat práci tak, aby neztratili chuť a pořád je to bavilo. Takže prokládám drezuru a skákání s prací v terénu. Ale vše záleží na daném koni. Někteří potřebují víc drilu na jízdárně a jiní zase více kondiční práce venku.

5.     Máte nějaký oblíbený nebo nezapomenutelný moment ze své kariéry?

Těch by bylo. Ráda vzpomínám na svůj první S parkur (130 cm) s klisnou Gamona. Psal se rok 2001, bylo mi 15 let a podařilo se mi vyhrát, o to víc mě to těšilo, že na druhém místě byl Zoltán Toth, který se účastnil nejvyšších soutěží včetně mezinárodních. Dalším by byl asi první parkur ST (140 cm), který jsem absolvovala v roce 2006 s klisnou Inspirace. A nemůžu opomenout mého životního parťáka Waylona, který měl velmi komplikovanou povahu a přesto jsem se dostali až do parkuru S**.

A klisna Lasagna LD15, ta byla hodně nezapomenutelná. Jezdila jsem ji jednu sezonu od 100 cm do 130 cm. Připravovala jsem ji na prodej. Mezi diváky byla známá jako „kamikadze“, protože i v parkuru dělala neustále blbosti ve stylu rodeo. Extra schopná a rychlá, ale řídit ji bylo dost náročné. 

6.     Jaké jsou největší výzvy, kterým čelíte jako jezdkyně?

Největší výzvou je výchova mladého koně. Stojí to mnoho úsilí, citu, přemýšlení a trpělivosti. Výzvou je ale také každý kůň, který je „tak trochu jinej“… Obecně vyhledávám problémové koně nebo je asi sama přitahuji.

7.     Můžete nám říct něco o vašich koních? Máte nějaké oblíbence?

Momentálně mám v tréninku 4 koně.

Dlouholetého parťáka Cirruse, který patří právě do kategorie „tak trošku jinej týpek“. Bojí se někdy i vlastního stínu a podle mě vidí duchy… Je mu 14 let, dostali jsme se k sobě v roce 2014. Začátky byly plné pádů, pláče a modřin. Nakonec jsme se společně dostali až do soutěží do 125 cm a máme za sebou spoustu úspěchů a výher. Je rychlý a obratný, trošku „srábek“, ale má obrovské srdce. Hodně lidí říká, že skáče jen protože mě miluje.

Romantic Paradise je 6ti letá klisna, kterou vlastním 2 roky. Zatím máme za sebou soutěže do 110 cm. Je to nebojácná a trošku necitlivá klisna. Díky její vrozené vadě – obřímu předkusu je trošku oříšek, protože má problémy s udidlem. Je to velmi silná klisna se skvělým skokem, ale zatím je před námi hodně práce, co se ovladatelnosti týče, protože má dost svoji hlavu.

Hedouche je náš klenot. 5ti letá klisna s hvězdným olympijským původem. Chovatelem a majitelem je Michael Drábek a ke mně ji dal do tréninku, aby se mnou absolvovala závodní kariéru. Má za sebou první sezonu, kdy jsem se převážně účastnili soutěží pro mladé koně do 100 cm. Je skvělá ve všech směrech, silná, krásná, rychlá a s neskutečným projevem skoku. Určitě nás čeká zajímává budoucnost. Zatím je to trošku takové přerostlé dítě. Moc se těším na příští sezonu.

Falcaon je u mě dočasně v tréninku. Je to anglický plnokrevník, původně určen k dostihům. Je u mě „ve škole“. Momentálně pracujeme na uvolněnosti a klidu. Postupně se musíme dopracovat ke skákání, aby se pak mohl jako hodný a vychovaný koník vrátit ke své majitelce.

8.     Jak se připravujete na soutěže a býváte nervózní?

Nervózní nebývám vůbec. Den před závody si pečlivě chystám všechny věci (na to jsem až obsesivní). Koně to mají před závody každý trošku jinak. Cirrus jde rád ven na procházku, klisny zas potřebují trošku protáhnout drezurně na jízdárně.

9.     Co byste poradila mladým jezdcům, kteří chtějí sledovat vaše kroky?

Trpělivost a důslednost. To je základ, neházet flintu do žita. Pracovat na sobě a dobře plánovat si práci. Dobrý management koní je základ úspěchů.

10.  Jaký význam má pro vás vztah s koněm a co vás na jezdectví nejvíce oslovuje?

Jste si v té otázce rovnou odpověděla právě ten vztah je na tom to nej. Vytvořit si ho je někdy složité, ale odměnou je 600 kg živé váhy, co vás poslouchá na myšlenku. Vztah hraje velmi významnou roli, kůň vám musí věřit.

11.  Jaký vliv má jezdectví na váš osobní život?

Co je to osobní život? :D Na ten mi zbývá minimum času. Buď pracuji nebo jezdím a starám se o koně. Naštěstí mám přítele, který to se mnou absolvuje. Jezdí mi pomáhat do stáje a téměř na všechny závody. Za každého počasí…

12.  Co považujete za klíčové vlastnosti úspěšného jezdce?

Trpělivost, důslednost a cit.

13.  Jaký je váš postoj k péči o koně mimo závodní sezónu?

Koně nejsou kola, nejdou na zimu odložit. I mimo sezonu se jim věnuji denně. Po ukončení sezony v říjnu mají až do prosince „úsporný režim“. Chodí hodně na procházky, pracujeme na uvolnění a často mají volno jen ve výběhu. Také jim dopřávám fyzioterapie, nějakou tu práci ze země. Dělám vše pro to, aby se zrelaxovali.

14.  Jakého největšího úspěchu jste dosáhla?

Dost jsem jich vyjmenovala v otázce 5. Úspěchem je každý korektně zajetý parkur.

Další bych vyšvihla spousty výher a umístění v parkurech do 120 cm s Cirrusem, on měří pouze 154 cm. Mezi ostatními účastníky vypadá jak poník, ale i tak je dokáže porazit.

Ale vrátila bych se ještě k Waylonovi. To byl takovej autistickej blázen. Dostal se k nám s hodně špatnou zkušeností s lidmi. A panicky se bál, všeho a všech. Nicméně to, co jsem s ním dokázala byl můj asi životní úspěch. Byl to neobsednutelný (čti „chtěl zabít asi každého, kdo se na něj snažil šáhnout“). Například mi trvalo 2 měsíce se dotknout jeho zadní nohy. Nasadit uzdečku nebo ohlávku bylo, jak krotit divokého tygra… Na kováře jsme ho museli přispávat… Cizí lidi vykopal z boxu. A i přesto všechno jsme si k sobě našli cestu. Byl taková moje spřízněná duše. A nakonec z něj byla stájová jednička s výkonností v parkuru 130 cm s potenciálem výš. Bohužel v roce 2021 dostal komplikovanou koliku a uhynul. To mě zlomilo tak, že jsem s jezdectvím málem sekla.

15.  Kam bude směřovat Vaše jezdecká kariéra v dalších letech?

Můj cíl je udržet ještě pár let Cirruse v parkurech 120 cm. A posouvat se s omladinou, kde je každý dobře zajetý parkur úspěch.

Mnohokrát děkujeme za rozhovor. S kým dalším by jste si přáli rozhovor ze světa zvířat a jejich chovu? Dejte nám vědět do komentářů.