Jak si svého koně pošetřit – hřbet II

Minule jsme si uvedli několik tipů, jak jezdit, abychom minimalizovali riziko poškození hřbetu svého koně. Ježděním to ale nekončí. Spíš naopak, ježdění je taková sladká tečka k vlastnictví koně. Jako majitelé musíme přemýšlet i nad tím, jakým způsobem koně menežovat a dávkovat mu práci. Je pravda, že koně vydrží hodně, koneckonců odtud pramení pořekadlo, že „vydrží jako kůň“, ale asi nechceme zkoušet, jestli to platí i o tom našem. Takže opět pár jednoduchých zásad:

1.  Nejhorší je nárazová zátěž

Kdo nevěří, může si zkusit na sobě. Pokud máte možnost jezdit jen o víkendech nebo jinak nárazově, opravdu není správné brát koníčka na několikahodinovou vyjížďku s tím, že pak má přeci celý týden na odpočinek. Je-li to možné, jezděte pravidelně, ideálně alespoň třikrát týdně, ale jezdecké dny rozložte přes celý týden, tedy nikoli pátek až neděle. Pokud to není možné, je rozumné upravit podmínky tak, aby se kůň pohyboval, i když u něj nejste a zátěž pod sedlem tomu uzpůsobit. Možnosti existují, od pohybování někým dalším až po různá aktivní ustájení buďto typu paddock paradise, nebo větších kopcovitých pastvin. Což s sebou ale přináší další důležitý bod:

2. Hlídejte váhu svou i svého koně

Ideální stav, podložený i vědeckými výzkumy, je takový, kdy jezdec má hmotnost odpovídající 10 % hmotnosti koně. Má-li více než 15 %, je to už na pováženou. V takovém případě lze pak doporučit, aby doporučení z minulého dílu bral ještě vážněji a trávil na hřbetě méně času, než jezdec s optimální váhou. A opravdu neplatí, že čím těžší kůň, tím těžšího jezdce uveze. Pokud má kůň nadváhu, připočtěte ji k váze jezdce, je to samozřejmě nevýhoda a zdravotní riziko. To souvisí s předchozím bodem – máte-li „záživného“ koně, pak pastvina, pokud nebude opravdu chudá, asi nebude nic pro něj. Bohužel právě tito koně bývají pro rekreační koně často velmi vhodní, protože vyrovnaní, pohodlní a oproti těm sportovním poměrně „bezúdržboví“. Ale přesto se před koupí zamyslete, protože je to něco za něco. 

Normální postoj koně Foto: Kateřina Lipinská

3. Než budete chtít výkon, zahřejte koně a ideálně i sebe

Tahle poučka se s nadcházející zimou bude zvlášť hodit. Asi (doufám) málokdo je tak negramotný, aby na koně skočil a vyrazil rovnou klusem nebo cvalem, ale ne každý ví, že ani nasednutí na studený hřbet není úplně optimální. Jsou koně tak citliví, že toto nesnášejí vůbec a dají to najevo vyhazováním a kozlováním (porucha známá jako tzv. „cold back“), ale většina to nějak skousne. Přesto je mnohem šetrnější, pokud koně nejprve zahřejete – ideálně svižnou chůzí nebo chvilkou na lonži bez jezdce. Pokud toto nemůžete nebo nechcete dělat, pak alespoň předtím, než nasedláte a nasednete, zahřejte hřbet koně odpocovací nebo prohřívací dekou.

Výborné je také protažení nebo tzv. „zvedání hřbetu“, kdy nehtem nebo kopytním háčkem projedete rýhu, vedoucí zespoda uprostřed trupu koně, od předních nohou až k břichu. Uděláte-li to správně, uvidíte, jak kůň zatíná břišní svaly a protahuje a zvedá hřbet.

Protažení se zvednutým hřbetem Foto: Kateřina Lipinská

4. Neseďte na koni zbytečně

Pamatuji si, že mě coby dorostenku v oddíle cepovali, že na pasoucím se nebo delší dobu stojícím koni se nesedí. Je to proto, že když se kůň nepohybuje, tedy nevytváří odrazem zadních nohou energii, která se poté přenáší hřbetem dopředu, „vypojí ho“ a prohne. Přidaná zátěž v tu chvíli není to pravé ořechové. Takže buďte ohleduplní a sesedněte. Podobné je to, i pokud se dlouho jen couráte loudavým krokem. Naopak svižný, energický krok záda krásně rozpruží (ale o tom jsme si už povídali).

5. Když sesednete, hřbet si zaslouží teplo

Pokud je kůň zpocený a venku není zrovna horko, odpocovací deka by měla být samozřejmost. Ale i pokud zpocený není, měl by chladnout raději pomaleji a to i v případě, že není dekovaný. Místo deky může posloužit i sláma, navrstvená na hřbetě, kterou pak snadno stáhnete. A stejně jako před ježděním můžete hřbet protáhnout zvednutím. Pokud se vám stane, že nemáte po ruce „odpocku“ a musíte pro ni běžet, je v zimě lepší nechat na zpoceném koni tu chvíli ještě ležet sedlo s povoleným podbřišníkem, než jej vystavit chladu.

Normální postoj koně Foto: Kateřina Lipinská

6. Fyzioterapeut není nadávka

Zatímco sportovním koním je většinou dopřáváno ošetření fyzioterapeutem pravidelně, u hobby koní je volán zpravidla až při problémech. Což je velká škoda, protože kromě toho, že se kůň cítí příjemněji, většinou i jezdec pozná rozdíl. Najednou ho koníček tak nějak pohodlněji houpe a ochotněji se nechá vést. Ten pocit za to opravdu stojí.

7. Nestyďte se požádat o pomoc

Někteří hobby jezdci se učit nechtějí, ale jsou i tací, kteří by se vzdělávali rádi (anebo mají se svým koněm nějaký problém), ale buď se stydí, nebo mají pocit, že by je trenéři nebo cvičitelé odmítli, protože trénují pouze sportovce. Jistě je část, která se specializuje na sport, ale je spousta těch, kteří pracují právě s hobby jezdci a rádi vám pomůžou.

Protažení se zvednutým hřbetem Foto: Kateřina Lipinská