Jak si svého koně pošetřit - hřbet

I když není úplně málo lidí, kteří si koně pořizují jako kamaráda nebo „sekačku na trávu“, většina z nás přece jen miluje pohled z koňského hřbetu. Ale jen překvapivě malé procento jezdců má vyšší jezdecké ambice. Statistiky hovoří poměrně jasně, drtivá většina koní u nás patří hobby jezdcům. A přestože hobby jezdec může být výborným jezdcem, který si svého koně dokáže sám připravit, je asi více těch, které jízdárna moc nebaví.

Často potom trpí pocitem, že svému koni ubližují a přemýšlejí, jak mu svůj jezdecký nedostatek kompenzovat. Jsou i tací, kteří dokonce přestanou jezdit, protože mají pocit, že jejich kondice nebo um nestačí na to, aby svému koni neubližovali. Pak je skupina těch, kteří si tuto otázku nekladou vůbec, ale to většinou není k dobru jejich koně.

Věřím, že pro všechny ty, kterým na zdraví a pohodlí jejich čtyřnohého parťáka záleží, mám dobrou zprávu: i když samozřejmě čím lépe jezdíte, tím příjemnější to vašemu koni je, za dodržování určitých pravidel mu s vysokou pravděpodobností nebudete ubližovat, ani ho zdravotně poškozovat, i když „superjezdcem“ zdaleka nejste.

Zde jsou pravidla, která osobně považuji pro hobby jezdce za nejdůležitější:

1. Přizpůsobujte své ježdění povrchu

Víte, že více než polovina případů bolavých zad koní, má primární příčinu jinde než ve hřbetě? Jinými slovy, kůň ztuhne ve hřbetě (což posléze vede k bolesti) proto, že ho bolí něco jiného, což se zpravidla snaží kompenzovat. Velice často to bývají končetiny, kopyta nebo klouby. A základem toho, aby vám kůň vydržel v pořádku, je přizpůsobovat ježdění povrchu pod nohama. Když budete klusat a cválat na kluzkém nebo v hlubokém terénu, riskujete především poškození šlach. Pokud budete totéž dělat na tvrdém a hrbolatém, nepoděkují vám především klouby a kopyta. Samozřejmě zjednodušuji, ale zkrátka, místa, kde se pohybujete rychleji než krokem, vybírejte pečlivě. A týká se to i travnatých „jízdáren“, které bývají často vydupané a hrbolaté. Na takovém povrchu pracovat, ať už pod sedlem nebo na lonži, je neohleduplné a poškozující.

2. Věnujte pozornost kroku

V kroku se nám sedí nejpohodlněji, „nedrncáme“ a nepotřebujeme se držet rukama. Máme tedy kapacitu se soustředit na komunikaci s koněm a na to, abychom mu nevadili. Spousta jezdců toho nevyužívá, protože považuje krok za něco podřadného. To je ale omyl, protože v kroku trávíme (a měli bychom) většinu času na vyjížďkách. Zkuste se tedy zaměřit na to, abyste měli krok pěkný a živý. Nic neprotáhne hřbet lépe než aktivní a prostorný krok na dlouhé otěži, kdy jezdec jde pružně s pohybem. Naopak, pokud se kůň courá nebo ho rukama brzdíte, nechává zadní nohy za sebou a prověšuje hřbet, což mu dobře nedělá. Snažte se ho rozhoupat co nejvíc (určitě to znáte, jako děti jste se houpaly na houpačce) a myslete na to, abyste ho zbytečně neblokovali rukama. Buďto udržujte pasivní přilnutí, nebo dlouhou otěž.

3. A jak je to s tou pozicí krku?

Že kůň musí chodit „jen s hlavičkou dole, aby správně pracoval hřbetem“ není úplně pravda a ve jménu tohoto hesla bylo už mnoha koním ublíženo. Pokud byste se snažili koně dostat dolů silou nebo nějakými vyvazovacími udělátky, bude to jen kontraproduktivní. Pro hobby koně je zcela dostačující tzv. přirozená rovnováha, tedy krk v prodloužení těla a uvolněném, přirozeném držení. Jsou koně, kteří ho přirozeně nesou vytažený dopředu rovně, někteří ho z důvodu rovnováhy nosí výše a to také nemusí být na škodu. Co škodí, je krk nesený křečovitě nebo ztuhlý tak, že musíte vyvinout sílu, abyste ho někam otočili a krk „obrácený“, kdy dole vystupuje „vole“ a nahoře je prohnutý a neosvalený. Pokud má váš kůň některý z těchto problémů, je to jasná známka diskomfortu a je potřeba objevit příčinu a odstranit ji, nikoli se snažit koně přeprat nebo sešněrovat.

4. Nebojte se nesedět

Pokud se sami sebe zeptáme, zda skutečně sedíme na koni tak, abychom mu za žádných okolností nevadili, opravdu upřímná odpověď bude asi u téměř každého soudného jezdce znít „ne“. Jen málokdo je tak pružný a tak vyježděný, že „nezadrncá“ a samozřejmě pokud člověk nejezdí od dětství a nestrávil hodiny na lonži, je to mnohem obtížnější. Nelámejte to přes koleno a neřešte, že „kovbojové přece taky nevysedávali“ nebo „když to budu pořád zkoušet, musí se to poddat.“ Kovbojové měli krom mnoha hodin praxe i extrémně pohodlné koně, a když to budete pořád zkoušet, může se poddat něco úplně jiného než váš um, a už se nesvezete. Pokud cítíte, že drncáte, buď v klusu vysedejte, nebo si ve cvalu stoupněte do třmenů, je to to nejšetrnější, co pro svého koně a jeho hřbet můžete udělat.

Ovšem nestačí jen stoupnout si do třmenů, nejdůležitější je najít rovnováhu. Takovou, kdy koni nepřekážíte a nikam nepadáte. Zabere to trochu hledání, ale když se to podaří, najednou zjistíte, že je to pohodlné. Nepadáte dozadu ani na krk a nepotřebujete svaly ke stabilizaci.

Lehký sed neznamená automaticky předklon, tím byste jen přesunuli víc váhy koni na předek. Jednak byste tak zbytečně přetěžovali jeho přední nohy, které jsou dost zatížené už od přírody a za druhé byste ohrožovali i vlastní stabilitu. Měli byste zůstat nízko nad sedlem s pokrčenými koleny, tak abyste se cítili stabilně a vnímali pocit jednoty s koněm. Není na škodu si při hledání správné pozice i opřít ruku o krk. Možná to takto popsané zní složitě, ale je to nepoměrně snazší, než koně pružně vysedět a když na to jednou přijdete, snadno to kdykoli zopakujete.   

Toto jsou nejdůležitější tipy, jak si svého koně pošetřit během ježdění, příště se mrkneme na to, co je dobré pro něj udělat mimo sedlo.