Plemena koz chovaná v ČR

Největší skupinu plemen koz v Evropě tvoří dojná plemena. K tomuto užitkovému typu patří především skupina alpských plemen koz. Na ostatních kontinentech se chovají také dojná plemena koz, avšak ne v takové míře jako v Evropě.

Koza bílá krátkosrstá

Je to původní selské plemeno, které vzniklo křížením typově nejednotných českých a slovenských koz s kozly sánského plemene v průběhu 19. století. Je velmi dobře adaptované na naše podmínky. Živá hmotnost kozlů dosahuje 70-90 kg, koz 50-70 kg. Výška v kohoutku kozlů činí 75-85 cm, u koz 70-80 cm. Zbarvení je bílé, srst krátká a bez výskytu pigmentu. Od roku 1992 je přípustný výskyt rohů, zvláště u plemenných kozlů. Do té doby, bylo oficiální označení plemene-bílá krátkosrstá bezrohá.

Jedná se o hlavní uznané plemeno v České republice s mléčnou užitkovostí. Systematická kontrola mléčné užitkovosti se provádí již od roku 1928. Kozy jsou odolné, vysoce plodné s dobrou schopností zhodnocení krmiv. Produkce mléka je 800-1000 kg mléka za laktaci, tučnost 3,7 %, obsah bílkovin 2,7 %. Plodnost na okozlenou matku dosahuje 180-200 %, živá hmotnost kůzlat v 70 dnech věku je 15 kg a denní přírůstek v odchovu a výkrmu se pohybuje v rozmezí 180-200 g.

Koza hnědá krátkosrstá (H)

Toto plemeno patří rovněž mezi naše domácí plemena. Vzniklo křížením původních strakatých koz s německými horskými plemeny (harzská, krušnohorská). Nejvíce chovů je v pohraničních oblastech. Kozy jsou menšího tělesného rámce. Výška v kohoutku u kozlů dosahuje 70-80 cm, koz 65-75 cm. Živá hmotnost kozlů je 60-80 kg, koz 45-50 kg. Plodnost se pohybuje kolem 200 %. Zbarvení je hnědé s různými odstíny. Mulec je černý, uši hnědé s černým lemem, vnitřní strana uší je černá. Po celé délce hřbetu se táhne černý ohraničený pruh, který začíná trojúhelníkem za ušima
a končí na kořeni ocasu.

Minimální dojivost na druhé a další laktaci je 800-900 kg mléka (2,2 kg mléka/den) o tučnosti 3,6 % a obsahu bílkovin 2,7 %. Průměrná dojivost koz v kontrole užitkovosti je 1050 kg mléka o tučnosti 3,55 % a je asi o 100 litrů nižší než u bílých koz. Plodnost na okozlenou matku činí 170-190 %. Živá hmotnost kůzlat v 70 dnech věku dosahuje 15 kg a průměrný denní přírůstek v odchovu a výkrmu je 170-190 g.

Anglonubijská koza (AN)

Jedná se o krátkosrsté plemeno se středním až velkým tělesným rámcem, má dlouhé svislé uši a výrazný klabonos a je nejvíce rozšířené v Anglii. Povolené zbarvení je světle hnědé, kaštanové, černé, bílé a smetanové. Kozel váží asi 100 kg, koza 60-80 kg.

Pro toto plemeno je charakteristická vysoká dojivost 5-6 kg mléka za den o tučnosti 4,8 % a obsahu bílkovin 3,8 %. Z těchto důvodů je velice vhodné pro produkci mléka na výrobu sýrů. Ve většině případů se využívá ke křížení s jinými plemeny koz pro zvýšení sýrařské výtěžnosti mléka.

Búrská koza (BU)

Hlavním představitelem masných plemen koz je búrská koza. Byla vyšlechtěna Evropany v jižní Africe z místní bantuské kozy. Pravděpodobně křížením s evropskými a indickými kozami vznikly tři formy nezušlechtěné búrské kozy a zušlechtěná búrská koza. Do Evropy byla dovezena zušlechtěná búrská koza, která se používá ke křížení s místními evropskými plemeny za účelem zvýšení masné produkce. Do České republiky byla v roce 1988 dovezena skupina pěti koz a dvou plemenných kozlů z Německa. Byl ověřován jejich chov v našich podmínkách. Nyní se chov úspěšně rozšiřuje, a to jak v čisté formě, tak křížením s ostatními plemeny.

Zbarvení je bílé, pouze hlava je zbarvena světle až středně hnědě. Výška u kozlů je 70 cm, u koz 60 cm. Živá hmotnost se pohybuje v rozmezí 75-100 kg u kozlů, u koz 60-75 kg. Zvířata mají krátké nohy a velmi dobře osvalené tělo. Nejsou náročná na druh krmiva, ale jsou žravá, klidná a pohodlná.

Walliská černokrká (WA)

Jedná se o velice líbivé plemeno, které se chová v různých zoologických zahradách a parcích. Nejvíce se chová ve Švýcarsku. Je to nenáročné plemeno. Přední část těla je zbarvena černě, zadní část bíle. Barvy jsou uprostřed trupu ostře odděleny, srst je dlouhá. U obou pohlaví se vyskytují rohy. Živá hmotnost kozlů činí 65 kg, koz 45 kg, výška v kohoutku u kozlů 85 cm, u koz 70-80 cm. Jde o kombinovaný typ maso-mléko. Plemeno je vhodné pro produkci jatečných kůzlat.

Kombinace nenáročnosti, dobré mléčné užitkovosti a dobrých výkrmových schopností dává předpoklady pro zvýšený zájem chovatelů, který se již začíná projevovat i u nás. Mléčná užitkovost činí v průměru 2,4 kg mléka/den.

Kamerunská koza

Je představitelem zakrslých koz, které se chovají podél pobřeží západní Afriky. Toto plemeno je typickým příkladem takzvané achondroplazie, charakterizované normálním vývojem trupu, avšak s abnormálně krátkými končetinami. Výška se pohybuje od 45 do 50 cm, hmotnost je kolem 25 kg. Hlava je široká a krátká, trup je dobře osvalený, končetiny jsou disproporcionálně krátké. Obě pohlaví mají krátké rohy, u kozlů jsou silnější. Srst je krátká, nejčastěji barvy černé, černobílé, někdy hnědé, žluté nebo šedé.

Zakrslá koza holandského typu

Toto zájmové plemeno k nám bylo importováno převážně z Nizozemska, kde je velmi rozšířené. Proto jej naši chovatelé často nesprávně označují jako holandská zakrslá koza.

Zakrslá koza je menšího obdélníkového tělesného rámce s kohoutkovou výškou v dospělosti u kozy 45-55 cm a u kozla je to 50-60 cm. Je dobře osvalená a souměrné konstituce. U obou pohlaví se vyskytují jemné pravidelné růžky, které jsou směrem od hlavy mírně rozbíhavé. Na krku mohou mít kožní přívěsky a bradku. Srst má jemnou, lesklou, krátkou a dobře přiléhavou, na hřbetě bývá delší. Zakrslá koza se vyskytuje v různých barevných variantách od jednobarevné, dvoubarevné po barevnou, v libovolných barevných kombinacích.

Zakrslé kozy jsou chované především jako společníci k dětem i ke zvířatům, i když lze za jejich užitkové zaměření považovat produkci masa a kůží.

Angorská (mohérová) koza (M)

Toto srstnaté plemeno bylo pojmenováno podle místa Angora ve Střední Anatolii v Turecku, odkud má původ. V minulém století byla zvířata tohoto plemene exportována do jižní Afriky a do USA. Kromě těchto zemí se chová v Lesothu, Argentine, Rusku, Austrálii a na Novém Zélandu. Také u nás se ověřoval v menším rozsahu její chov.

Původní angorská koza je malého rámce. Dosahuje hmotnosti 29 kg, výšky v kohoutku 51 cm a délky těla 53 cm. Barva srsti je bílá, v některých oblastech jsou zvířata hnědě, šedě nebo černě zbarvená. Hlava je úzká a malá. Obě pohlaví mají rohy. U kozlů jsou silné, spirálovitě stočené a směřují dozadu. Srst pokrývá celé tělo včetně břicha, horních částí končetin a krku. Čelo bývá pokryto čupřinou.

Hlavním produktem angorských koz je mohér, získávaný stříháním srsti. Jeho roční produkce je kolem 3 kg. Výjimečnou vlastností mohéru je jeho výrazně stříbřitý lesk. U prošlechtěných chovů, například v USA, se docílilo vyšší tělesné hmotnosti i většího množství mohéru. Šlechtitelská práce je zaměřena na kvalitní, hlavně bílý mohér, který lze dobře barvit. Maso a mléko mají až druhotnou důležitost.

Další velkou skupinu srstnatých plemen koz tvoří kašmírské kozy. Srst kašmírských koz se skládá z husté, silné vrchní vrstvy středně dlouhých, rovných a dosti hrubých chlupů, takzvaných pesíků, a spodní vrstvy delší měkké srsti, takzvané podsady neboli kašmíru, který svou jemností předčí i merinové vlny.

Kašmírová koza

Patří do skupiny středoasijských kašmírových plemen. Chová se v Kašmíru, Indii, Tibetu, Kirgizii, Afghánistánu a Mongolsku.

Živá hmotnost kozlů je kolem 60 kg, koz 35-45 kg. Výška v kohoutku dosahuje 60-70 cm. Uši jsou dlouhé a svislé. Barva srsti je bílá, nebo černá. Srst je tvořena rovným pesíkem a velmi dlouhou, jemnou (12-18 μm) a hustou podsadou.

Produkce kašmíru, který se ručně vyčesává, je označována jako kašmírová nebo tibetská vlna. Průměrný roční zisk z dospělého zvířete činí 200-400 g, u plemenných kozlů až 500 g a je preferována bílá barva kašmíru.

V posledním období je zvýšený zájem evropských i našich chovatelů o chov srstnatých plemen koz. Je to způsobeno zejména tím, že srst koz je vysoce ceněna oproti vlně ovcí, a kromě toho také tato plemena produkují kvalitní jatečná kůzlata při extenzivním způsobu chovu. Z výše uvedeného přehledu hlavních srstnatých plemen koz vyplývá, že pocházejí převážně ze Středního a Dálného východu, kde je výrazně kontinentální klima. Množství vodních srážek tam nedosahuje ani 400 mm a je rovněž nízká relativní vlhkost vzduchu. Naproti tomu naše klima působí negativně na kvalitu srsti.

Z praxe vyplývá, že srstnatá plemena a jejich kříženci v našich klimatických podmínkách mají schopnost zhodnotit velice nekvalitní pastevní porosty a jsou odolná vůči negativním klimatickým vlivům. Proto je lze doporučit k vypásání chudých porostů, a tím přispět k údržbě krajiny, zejména v chráněných oblastech.

Zájemcům o chov srstnatých koz je proto možné doporučit křížení domácích plemen koz se srstnatými plemeny, i když kříženci, byť s vysokým podílem krve srstnatých koz, nedosahují takové produkce srsti jako čistokrevná plemena. Přesto je tato metoda ve světě využívána nejen z finančních důvodů, ale i pro zlepšení adaptability srstnatých plemen koz na nové podmínky prostředí.