Odchov kuřat, krůťat, perličat, křepelek, kachňat a housat
Účelem odchovu drůbeže není dosažení maximálního přírůstku živé hmotnosti do začátku reprodukce, ale získání dobře vyvinutých chovných zvířat, od nichž očekáváme vysokou užitkovost, odolnost a dlouhověkost. Tomuto požadavku je třeba přizpůsobit podmínky odchovu tak, aby mláďata dosáhla harmonického vývinu celého organismu. Vývoj organismu usměrňujeme zejména délkou světla a způsobem krmení. V přirozených podmínkách odchov drůbeže probíhá především v podzimním a zimním období, při krátkém světle. Tyto podmínky je třeba simulovat i při umělém odchovu tak, aby se organismus rovnoměrně vyvíjel. Pro dobrý vývoj je vhodné upravit i další podmínky vnějšího prostředí, protože kvalita odchovu rozhoduje o užitkovosti v období reprodukce. Nedostatky v odchovu již později nejdou napravit a během reprodukčního období mají zvířata nižší užitkovost a jsou méně odolná.
Vytvoření optimálních podmínek pro mláďata je důležité především v prvních dnech po vylíhnutí, kdy jejich organismus ještě není zcela vyvinutý. Bezprostředně po vylíhnutí a oschnutí jsou mláďata schopna samostatně přijímat krmivo, ale nedokážou vyrovnávat výkyvy teploty, protože nemají dostatečně vyvinutou termoregulaci a mají slabý orientační smysl. Rovněž nemají úplně dokončený vývin trávicí soustavy, která v prvních 5-7 dnech po vylíhnutí ještě využívá živiny žloutkového váčku. V tomto období je třeba pro vývin trávicí trubice přidávat i pevné krmivo, protože kombinace živin z obou zdrojů podporuje její vývin. Čerstvě vylíhlé mládě drůbeže je vystaveno novým podmínkám, se kterými se musí samo vyrovnávat.
Vývin mláďat drůbeže během odchovu je ovlivněn zejména faktory vnějšího prostředí: teplotou, relativní vlhkostí, světlem, prostorem, ustájením a výživou. Podmínky prostředí významně ovlivňují růst i vývin a větší výkyvy mohou změnit růstovou křivku, což negativně působí na následnou užitkovost. Důležitá je i vyrovnanost hejna během odchovu, protože větší variabilita je indikátorem špatného řízení odchovu s následnou nižší užitkovostí chovného hejna.
Pro odchov je nejvhodnější doba nákupu jednodenních mláďat, protože je chovatel může odchovat v podmínkách svého chovu. Při pozdějším nákupu se mláďata musí adaptovat na nové podmínky, což může mít negativní vliv na jejich vývoj, zejména dosažení předčasné nebo opožděné pohlavní dospělosti. Jednodenní mláďata drůbeže jsou poměrně odolná k manipulaci i výkyvům v teplotě. Pro přepravu jednodenních mláďat drůbeže jsou vhodné přepravky, které mají dobré tepelněizolační vlastnosti, kartonové krabice nebo přepravky z umělé hmoty. Ty mají navíc i tu výhodu, že se dají použít vícekrát a snadno se čistí a dezinfikují. Mláďata by měla být přepravována ve vyhřátém prostoru při teplotě alespoň kolem 30 °C. Současně je jim třeba zajistit i dostatek vzduchu, aby nedošlo k udušení. V intenzivních chovech se používají pro přepravu jednodenní drůbeže specializovaná auta s řízeným mikroklimatem a ventilací.
Klasický odchov pod kvočnou je dnes ojedinělý. Živá kvočna by měla být dobře rozsezená. Jednodenní mláďata se pod ní vkládají vždy navečer postupně, protože na noc kvočna obvykle přijme všechna bez rozdílu. Kvočna vodí mláďata 4-10 týdnů, měla by být chráněna před nepohodou, popřípadě před škodnou. Kvočna nemá být pohromadě s ostatní drůbeží. Rovněž by měla mít samostatný travnatý výběh. Do výběhu je třeba umístit napáječku s čerstvou vodou a krmítko.
Při umělém odchovu by se drůbež co nejdříve po vylíhnutí měla dostat do připravené odchovny. Velikost odchovny se řídí počtem mláďat. Odchovna má být před umístěním mláďat vyčištěná a vydezinfikovaná, vyhřátá na teplotu podle požadavků každého druhu. Teplota může být pro malý počet mláďat v malém prostoru zajištěna žárovkou, pro větší počet tepelným zářičem určeným pro odchov drůbeže. Kolem zdroje tepla je vhodné udělat kruh z plastu nebo kartonového papíru. Kruhy kolem tepelné zdroje mají v prvních dnech chránit mláďata před podchlazením v chladnějších částech odchovny. Do kruhu na podlahu je třeba dát podestýlku, slámu, seno nebo hobliny či piliny z měkkého dřeva. Podestýlka se pokrývá papírem, zejména hobliny nebo piliny, aby mláďata nepřijímala částečky pilin nebo hoblin, které by ve větším množství mohly ucpat trávicí trubici. Na papíry se umísťují krmítka a napáječky. Papír se vyměňuje podle potřeby a odstraňuje 5.-10. den věku mláďat podle druhu. Nejdříve u kuřat a u káčat, nejpozději u krůťat.
Jako zdroj tepla pro 20 a více mláďat je vhodné použít tepelné zářiče, které nabízejí prodejny se zařízením pro chov drůbeže. Jsou to zejména tepelné zářiče Z 300 a Z 500. Pro větší počet mláďat to může být tepelný dvouzářič Z 600 anebo klobouková kvočna. Velmi důležitým faktorem pro optimální vývin je teplota. Dodržování požadované teploty souvisí především s tím, že tělesná teplota po vylíhnutí je přibližně o 2 °C nižší než u dospělých zvířat.
Ke stabilizaci teploty, která odpovídá dospělým, dochází kolem 14. dne věku a úplně vyvinutá termoregulace je 4.-6. týden věku. Teplota se v odchovnách měří vždy ve výšce hlavy mláďat. Ke snižování teploty v průběhu odchovu dochází podle vývinu termoregulace, přibližně o 3 °C každé 2-3 dny. Zhruba ve 4-6 týdnech věku by mláďata měla mít teplotu v odchovně 18-20 °C. Kromě pravidelného snižování teploty v odchovně se mění teplota i podle chování mláďat. Chování je velmi dobrým indikátorem pocitové teploty, která vzniká kombinací teploty prostředí, relativní vlhkosti a proudění vzduchu.
Mláďata je možné pouštět do výběhu podle počasí, ale nejlépe, když mají vyvinutou termoregulaci, to znamená, když mají úplně přepeřené juvenilní peří a jsou schopna odolávat výkyvům teploty. Zpočátku je vhodné mláďata na pobyt ve výběhu navykat. Pouštějí se do výběhu na krátkou dobu kolem poledne a pobyt se postupně prodlužuje. Ve výběhu mají vždy mít možnost schovat se před nepříznivým počasím i predátory.
Příprava odchovny a výběhu
Jak již bylo uvedeno, odchovnu je nutné před zástavem připravit. Příprava začíná již několik dní před zástavem. Odchovnu musíme důkladně vyčistit, odstranit zbytky trusu, peří i krmiva z předchozího zástavu. Pokud je odchovna uzavřená, je možné ji vyčistit i mokrou cestou, tedy vystříkáním tlakovou vodou, ke které je možné přidat dezinfekční prostředky. Vhodné jsou na bázi jódu. Stejným způsobem je třeba omýt i veškeré zařízení, krmítka, napáječky, hřady. Po vyschnutí je vhodné stěny, strop a podlahu natřít hašeným vápnem. Po vyschnutí se odchovna vyhřívá na požadovanou teplotu alespoň den až dva předem, aby po umístění mláďat bylo zařízení vyhřáté a teplota rovnoměrně rozložená. Kolem zdroje tepla se umísťují ohrádky z kartonového papíru nebo umělé hmoty. Jejich výška by měla být kolem 40 cm. Prostor ohrádky se pokrývá papírem, na který se umísťují krmítka a napáječky.
Krmivo se podává mláďatům zpočátku na ploché tácy, aby se jej naučila přijímat. Mláďata drůbeže se při vyhledávání krmiva řídí především zrakem. Když se vylíhnou, mají reflex přijímat něco jako krmivo, co má tvar zrna. Důležitá je i barva krmiva, protože pro mláďata drůbeže je atraktivní červená, oranžová nebo žlutá. Z tohoto důvodu je vhodné mláďatům drůbeže dávat hrubě mleté obiloviny, zejména pšenici nebo kukuřici, z hlediska živin jsou nejlepší krmné směsi, které se pro daný druh používají v intenzivních chovech. Krmné směsi by měly být granulované nebo drcené granule. Jsou pro mláďata atraktivnější než sypké krmivo. Jakmile se naučí přijímat krmivo, je možné změnit krmítka na žlábková nebo tubusová. Je možné je koupit v prodejnách s chovatelskými potřebami. Při krmení krmnými směsmi jsou pak vhodná zásobníková žlábková nebo tubusová krmítka, protože umožňují naplnění i na několik dní, a především brání vyhrabávání krmiva a jeho velkým ztrátám.
Mláďata drůbeže je možné krmit i zvlhčeným krmivem, například směsmi obilovin, objemného krmiva, okopanin, mléka, vedlejších produktů. Míchanice by měla mít vždy drobtovitou strukturu. Musí se připravovat čerstvá a mláďata by ji neměla mít v krmítku dlouho, protože rychle kvasí nebo může i plesnivět. Je nezbytné toto krmivo poskytovat mláďatům několikrát denně, v množství, které sežerou do 30 minut, a pak krmítko se zbytky krmiva odstranit. Krmítko se musí následně umýt, aby se odstranily zbytky. Pokud v krmítku zůstávají zbytky, dochází k jejich plesnivění a plísně negativně ovlivňují zdravotní stav i vývoj mláďat.
Mláďatům drůbeže je nezbytné co nejdříve poskytnout vodu. Pro jednodenní mláďata je vhodné, aby voda nebyla studená, ale mírně odražená. Nesmí mít teplotu nad 32 °C, kterou nepijí. K napájení se mohou používat různé napáječky, například malé kloboukové nebo kapátkové napáječky. Kapátkové napáječky jsou nejvhodnější, protože se mláďata z nich naučí rychle pit. Při vyhledávání vody se opět řídí zrakem a hledají něco malého, lesklého. Je to podobný reflex jako u krmiva, protože ve volné přírodě se mláďata napájela z kapek rosy. Je to pro ně přirozenější než z otevřené vodní plochy. Navíc voda z kapátkových napáječek je vždy čistá. Ostatní typy napáječek je nezbytné denně umýt, aby byla zachovaná hygiena, která vede k zajištění dobrého zdravotního stavu mláďat. Pro starší mláďata se používají také kapátkové nebo vědrové napáječky. Vhodnější jsou plastové vědrové napáječky, protože se lépe čistí.
Výběh pro mláďata by měl být samostatný, mláďata drůbeže by neměla být odchovávána se staršími dospělými zvířaty. To je důležité především z hygienického hlediska a také pro vytvoření vhodné sociální struktury v odchovném hejnu. Výběh by měl být především zatravněný s dobře zapojeným porostem, který však není příliš vysoký, neměla by ho před tím používat dospělá drůbež. Pokud sloužil pro dospělou drůbež, je třeba ho nechat zregenerovat a dezinfikovat. Výběhy se dezinfikují vápněním. Na jedno mládě drůbeže se počítá 4-15 m2 výběhu. Travnatý výběh je zdrojem části krmiva. Pokud není k dispozici travnatý výběh, je možné použít i pevný, který má čistý povrch. Také tento výběh by měl být vydezinfikovaný vápněním a na povrchu je vhodný písek nebo štěrk, které udrží čistý výběh delší dobu. Mláďata by měla mít možnost se schovat nebo by část výběhu měla být krytá. Umísťují se do něj rovněž krmítka nebo napáječky. Výběhy je třeba udržovat, aby nebyly rozbahněné a s kalužinami. Tato místa se musí zarovnat a u travnatých výběhů znovu osít. Do nově zasetých částí výběhu se zvířata mohou pouštět, když je porost zakořeněný a zapojený. Pro kvalitní výběhy by bylo vhodné mít k dispozici dva výběhy pro skupinu zvířat. Jeden se nechá regenerovat, zatímco druhý zvířata používají.
Odchov kuřat
Tradiční odchov kuřat zahrnuje odchov v odchovně v kombinaci s výběhem. Při odchovu platí obecné zásady uvedené výše. Stájový prostor je rozdělen na místo pro nocování a vlastní výběh. Prostor pro nocování může mít například podestýlku, nebo je možné do něho umístit hřady (kulaté latě o průměru 25-30 mm), kde se pro jedno kuře počítá 20-25 cm. Trus pod hřady se odstraňuje alespoň jedenkrát týdně. Do prostoru odchovny se umísťují krmítka a napáječky. Kromě toho by krmítka a napáječky měly být i ve výběhu, a to zastřešené pro případ nepohody.
Jedním z nejdůležitějších faktorů vnějšího prostředí, který působí na tělesný vývin kuřat a pohlavní dospělost, je světlo. Světelný režim se používá při odchovu kuřic v intenzivních chovech, je nejjistějším způsobem oddálení předčasné snášky. Důvodem pro používání světelného programu je skutečnost, že světlo prostřednictvím zraku podporuje činnost hypofýzy, která svou regulační funkcí při uvolňování hormonů působí na růst, reprodukční funkce, činnost štítné žlázy a pohlavních orgánů. Při volbě délky světelného dne platí zásada, že jeho délka nemá být asi od věku kuřic osm týdnů delší než délka světelného dne používaná ve snáškovém období. Prakticky to například znamená, že světelný den ve věku osmi týdnů se náhle zkrátí na 8-9 hodin. Zkracováním délky světelného dne v období odchovu se oddaluje pohlavní dospělost. Kuřice mají rovnoměrnější vývin organismu a slepice pak vyšší snášku.
Rozhodujícím faktorem pro růst a vývin kuřat je výživa a způsob krmení. Do věku 4-6 týdnů by kuřata měla mít krmivo bud' neomezeně, nebo alespoň pětkrát denně. V letním období při zkrmování vlhkých krmiv je nutno pamatovat na to, že se krmivo rychle kazí, a proto stačí krmení pětkrát denně. Nejvhodnějším krmivem pro kuřata jsou kompletní krmné směsi K1, K2 a KZK, jejichž složení odpovídá fyziologickým požadavkům kuřic. Způsob krmení kuřat záleží na věku a živé hmotnosti kuřat. Kuřice přibližně dva týdny před po hlavní dospělostí by měly dostávat krmnou směs se zvýšeným obsahem vápníku (2-2,5 %), aby si před snáškou vytvořily v organismu dostatečnou strukturu medulárních (sekundárních) kostí a zásobu vápníku pro tvorbu vaječné skořápky. Pokud není k dispozici kompletní krmná směs, v prvních dnech života se kuřicím podává nahrubo mletá směs šrotů. Třetí den je možno přidávat sójovou mouku a minerální a vitamínové přípravky (Vitaplastin, Supervit, Konvit) prodávané v drogerii nebo v lékárně. Druhý týden se přidává například sušené mléko, natvrdo vařená vejce; zároveň se do těchto směsí míchá strouhaná mrkev, jemně řezané kopřivy nebo nadrobno řezaná píce. Vhodné je také podávat ve zvláštní nádobě jednou denně kyselé mléko. Přibližně od čtvrtého týdne se kuřata na noc přikrmují drcenou a později celou pšenicí. Již malým kuřatům se poskytuje drobný písek zrnitosti 1-4 mm.
Průběh odchovu se kontroluje zejména vážením, sledováním spotřeby krmiva a posuzováním zdravotního stavu. Kontrola růstu kuřat je důležitá pro vyrovnanost hejna v souladu s danou růstovou křivkou plemene nebo hybrida. O kvalitě snáškového hejna, zejména v drobných chovech, rozhodují podmínky odchovu. Například při nízkých teplotách hrozí podchlazení nebo úhyn. Při vysokých teplotách nebo nedostatku živočišných bílkovin se může projevit kanibalismus. Nebezpečné je zkrmovat nahnilé nebo zaplísněné krmivo. Nepodávají-li se v některé formě kokcidiostatika, hrozí ve věku od tří do čtyř týdnů nebezpečí onemocnění kokcidiózou. Proto je nezbytné dodržovat zoohygienické zásady, čistotu a pořádek.
Kuřata
Odchov krůťat
Odchov krůťat je obtížnější než odchov kuřat nebo mláďat ostatních druhů drůbeže. Často bývá více ztrátový. Ošetřování krůťat se vcelku neliší od ošetřování kuřat. Při umělém odchovu krůťata velmi často hynou především v prvních dnech života, protože se včas nenaučí přijímat krmivo nebo pít. Proto se musí krůťatům věnovat největší pozornost zejména v prvním týdnu života.
Přirozený odchov krůťat se uplatňuje málo, i když jsou krůty lepší kvočny než slepice. Pod jednu krůtu se dává 13-19 krůťat. U přirozeného odchovu je výhoda, že se krůťata naučí rychleji pít a přijímat krmivo. Malá krůťata se musí chránit před nepohodou, protože jsou citlivější na nepříznivé podmínky prostředí než kuřata. Odchovné objekty pro krůťata musí zaručovat dostatek tepla a musí být suché. Před zástavem musí být dobře vyčištěny a vydezinfikovány. Mladá krůťata by neměla přicházet do styku se staršími zvířaty. Pro odchov krůťat je nejvhodnější letní období s dostatkem zelených výběhů se stromy nebo stínem. Také musí mít možnost úkrytu před deštěm. Krůťata do šesti týdnů věku nesmí zmoknout, jinak uhynou. To je dáno pomalejším opeřováním a vývinem termoregulace než u kuřat. Proto je lepší nakupovat starší krůťata nebo dospělé krůty.
Při umělém odchovu se krůťata odchovávají do věku 28-30 týdnů. Do odchovny se zastavují vždy jednorázově a shodného věku. Zásady přípravy odchovny jsou stejné jako pro odchov kuřat. Krůťata mají poměrně vysoké nároky na teplotu. Světlo je důležité pro rovnoměrný vývin a platí podobné zásady jako při odchovu kuřat. Kolem 8. týdne věku se u nich velmi často objevuje kanibalismus jako důsledek nedostatečného krmení nebo nevhodných podmínek ustájení. Při jeho výskytu je třeba zjistit příčinu a odstranit ji. Jinak kanibalismus může způsobit velké ztráty.
Krůťata mají poměrně vysoké nároky na výživu. Nejvhodnější jsou kompletní krmné směsi pro krůťata, které se používají v intenzivních chovech. Přibližně do věku čtyř týdnů se zkrmuje směs KR1, od 4 do 12 týdnů KR2, a od 12 týdnů směs KTP do konce odchovu. Rovněž se musí dodržovat dostatek krmného prostoru. Jestliže se v drobných chovech nezkrmují speciální krmné směsi, měla by krůťata od začátku odchovu dostávat ke krmivu kyselé mléko, které však nesmí být studené, aby nezpůsobovalo průjem. Dále se od začátku odchovu krůťatům dávají šroty (ječný, pšeničný, kukuřičný), natvrdo vařená vejce nebo tvaroh. Po prvním týdnu se přidává zelená píce, kopřivy, mrkev. Nejlépe je vše podávat jako míchanici, do které se p přidávají vitamínové a minerální přípravky. Při tomto krmení do věku 16 týdnů je spotřeba asi 15 kg různých krmiv na kus. Krůťata jsou vcelku náročná na napájení. Musí mít k dispozici dostatečné množství čerstvé vody. Napáječky je třeba denně mýt, popřípadě dezinfikovat. Pro mytí napáječek se doporučuje slabý roztok hypermanganu (manganistan draselný). Část manganu se přitom dostává do vody, takže je dostatečný přísun tohoto prvku, na který mají krůťata vyšší požadavky.
Odchov se kontroluje soustavným sledováním zdravotního stavu a pravidelným vážením, jehož výsledky se porovnávají s růstovou křivkou daného hybrida.
Krůťata
Odchov perličat
Zásady odchovu perličat jsou podobné jako u jiných druhů drůbeže. Perličata mají velmi podobné požadavky na prostředí jako krůťata. Jsou velmi plachá, a proto je nezbytné odstranit jakoukoliv možnost stresu. Klidné prostředí příznivě ovlivňuje jejich vývin, zejména rovnoměrnost. Pokud perličata vyseděla kvočna, pečlivě se o ně stará. V prvních 14 dnech není možné mláďata pouštět do výběhu, protože nesnášejí vlhké prostředí, kdy zejména ranní rosa by mohla způsobit podchlazení a úhyn. Teprve po 3. týdnu věku se mohou pouštět do výběhu.
Odchov perličat trvá 26-28 týdnů. Z hlediska ustájení je třeba počítat s tím, že jsou plachá, nesnášenlivá až bojovná. Perličata rychle rostou, opeřují a jsou otužilá. V prvních dvou týdnech nesnášejí vlhké prostředí. Termoregulace je vyvinutá již ve dvou týdnech. Odchovna by měla mít po dobné podmínky jako pro kuřata. Z hlediska vý vinu je důležité opeřování. Perličata po vylíhnuti jsou zbarvena hnědě a po přepelichání ve dvou měsících věku získávají typické zbarvení s bílými perličkami na peří. Ve dvou měsících věku se rovněž objevují příušní a podbradní laloky a začíná růst přilba.
Malá perličata v prvních týdnech věku mají po měrně vysoké požadavky na podmínky vnějšího prostředí. Z hlediska termoregulace je organismus chráněn spíše před vysokými teplotami. Perličky snášejí mrazy pouze krátkodobé. Delší chladné počasí může způsobovat zdravotní problémy. Tep-lota v odchovně se snižuje podle vývinu termoregulace a chování tak, aby v šesti týdnech byla teplota v hale 18-20 °C. Perličky jsou adaptovány především na nízkou relativní vlhkost z oblasti polopouští, proto hůře snášejí vysokou relativní vlhkost. U perláků je ke konci odchovu důležitá fotostimulace tak, aby vrchol produkce ejakulátu byl synchronizován se snáškou. Perlákům se od 21. týdne věku doporučuje prodlužovat délku světelného dne o jednu hodinu týdně až na 14 hodin světla ve 27 týdnech věku.
Názory na výživu v období odchovu mohou být podle doporučení rozdílné. Denní potřeba živin závisí především na živé hmotnosti perličat. Pro krmení perličat v odchovu je vhodné použít krmné směsi, které mají všechny potřebné živiny pro jejich vývoj. Do šesti týdnů věku je to krmná směs pro krůťata KR, a od šesti týdnů je možné použít směs pro odchov kuřat K1. Z hlediska výživy perličat je třeba počítat s tím, že perličky nesnášejí některá antikokcidika používaná pro ostatní druhy drůbeže.
Perláci a perličky se odlišují podle sekundárních pohlavních znaků, tvaru a velikosti přilbice a příušních laloků. Větší rozdíly jsou však v hlasových projevech, kdy samci vydávají jednoslabičné zvuky, zatímco samice dvojslabičné. Chovné hejno se sestavuje ve 28 týdnech věku v poměru pohlaví 1:4.
Čerstvě vylíhlé perličky
Odchov japonských křepelek
Křepelky se odchovávají do čtyř týdnů věku, nejčastěji v klecích, na jednu křepelku se počítá 50 cm2 podlahové plochy klece. Je možné odchovávat je i na podestýlce a v tomto případě se počítá 150-200 kusů na metr čtvereční podlahové plochy. Japonské křepelky mají vysoké požadavky na podmínky prostředí. V případě, že nevytvoříme křepelkám optimální podmínky, může být úhyn do deseti dnů věku kolem 10 %. Nejvhodnější pro odchov jsou zateplené místnosti. Podobné je to i s požadavky na výživu, kde je vhodné používat krmné směsi, do tři týdnů věku by měly dostávat krmnou směs pro krůťata KR1, od čtvrtého týdne KR2. Spotřeba krmiva během odchovu se pohybuje mezi 10-15 g/kus a den, to je 0,5 kg za celý odchov. Podmínky odchovu jsou podobné jako pro kuřata.
Čerstvě vylíhlé křepelky japonské
Odchov kachňat
Pro úspěšný odchov kachňat je třeba respektovat nároky organismu v jeho jednotlivých vývojových stadiích. Odchov kachňat se běžně dělí na dvě období. První období zahrnuje výhradně teplý odchov a jeho délka je v létě 14-21 dní, v zimě 28 dní. Druhé období, tzv. studený odchov, začíná 3.-5. týden věku a končí začátkem snášky, tedy s příchodem pohlavní dospělosti. Během teplého odchovu se kachňata mohou odchovávat v odchovně s výběhem. Před osazením musí být odchovna důkladně mechanicky vyčištěna a dezinfikována. Studený odchov je méně náročný na podmínky prostředí. Pro zástav platí stejné podmínky jako pro kuřata. Požadavky na teplotu jsou u kachňat nižší než u kuřat, protože u kachen se rychleji vyvíjí termoregulace. Před naskladněním kachňat se celá odchovna vyhřeje na 18 °C. Pod tepelným zdrojem by v prvním týdnu odchovu měla být teplota 25-28 °C. Kachňata vyžadují suché lože a v této souvislosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost stavu podestýlky, zejména odstraňovat její zamokřené části a nahrazovat ji podestýlkou suchou. Světlo ovlivňuje vývin organismu kachňat podobně jako kuřat. V intenzivních chovech se používají světelné režimy, například první týden odchovu by se kachňatům mělo svítit 23 hodin, pak se zkracuje světelný den na 12-14 hodin a za 6-8 týdnů se doporučuje zkrátit světlo na 6-8 hodin. Světelný den se začíná prodlužovat kachňatům až kolem 23 týdnů.
Průběh odchovu bývá výrazně ovlivněn výživou. Kachňata od prvního dne po vylíhnutí jeví poměrně živý zájem o krmivo, a proto ho mají mít k dispozici co nejdříve. Nejvhodnější jsou pro jejich odchov kompletní krmné směsi. Do věku tří týdnů se kachňatům zkrmuje směs VKCH1, která je rovněž určena pro výkrm kachňat. Od 4. týdne se používá krmná směs KCH1. Jestliže v drobných chovech nemáme k dispozici krmné směsi, je možné kachňata krmit ovlhčenou směsí šrotů, natvrdo vařených vajec a odstředěného mléka. Od 4. dne věku se přidává zelená píce. Zrno obilnin se podává asi od 7. dne. Zelená píce se zkrmuje od 4. týdne věku v množství 70-100 g na kus a den. Krmivo se doplňuje minerálními látkami a vitamíny (Supervit, Vitaplastin), které se nakupují v drogerii nebo lékárně. Kachňata se krmí 3-5 x denně tak, aby krmivo nezůstávalo v krmítkách déle než jednu hodinu. Mláďata by měla mít k dispozici jemný písek nebo grit. Krmný prostor u krmítka má být 2-3 cm na kus. Kachňatům je nezbytné během odchovu zajistit dostatečné množství vody. Napájecí prostor u napáječky by měl být 2 cm. Napáječky je třeba denně vymývat, protože se v nich usazuje krmivo, spláchnuté ze zobáku. Znečištěná voda by mohla způsobovat průjmy.
Zásady kombinovaného odchovu jsou stejné jako odchovu kuřat s tím, že odchovny mohou být doplněny kromě suchého výběhu také vodním. Povrch výběhu může být travnatý nebo písčitý. Do výběhu se kachňata mohou pouštět ve věku kolem sedmi dní, podle počasí. Rozměry průlezů ve stěně haly by měly být 50 x 50 cm. Pokud je přístupný i vodní výběh, necháme kachňata sama vyhledat vodu. Nejvhodnější je travnatý výběh z trav, které nevytvářejí trsy, například směs lipnice luční, jílku anglického, kostřavy červené a jetele. Výběhů má být několik, aby bylo možno je střídat. Během regenerace porostu se travnatý výběh také dezinfikuje. Břehy vodních výběhů by měly být zpevněné, nerozbahněné. Vodní výběh může být průtočný, nebo na rybníku.
Káčata s matkou
Odchov housat
Odchov housat je vymezen dobou od vylíhnutí po pohlavní dospělost, tj. do věku 30-35 týdnů. Při odchovu je třeba dodržet chovné podmínky, které ovlivňují vývin organismu a jsou popsány výše. Do věku tři týdnů je nutné věnovat housatům zvýšenou péči. Z podmínek prostředí je důležitá teplota. Pod tepelným zdrojem v prvním týdnu věku by měla být teplota 28-30 °C. Od 4. týdne věku se housata mohou vypouštět do výběhu.
Nejdůležitějším činitelem vnějšího prostředí, který ovlivňuje kvalitu odchovu, jsou výživa a krmení. Růst housat po vylíhnutí je rychlý. Kolem 3.-4. týdne věku se vyměňuje juvenilní peří za dospělé. Proto jsou housata v tomto prvním období poměrně náročná na výživu. Nejvhodnější jsou kompletní krmné směsi. Do čtyř týdnů po vylíhnutí by se housata měla krmit směsí VH1, od pátého týdne jsou již nároky housat na obsah živin nižší. Housata také rostou pomaleji a v tomto ob- dobí se krmí směsí VH2, která se od 10.-12. týdne věku kombinuje se zrninami. V drobných chovech je vhodné, když se směs později kombinuje se zelenou pící, mrkví, popřípadě s jinými objemnými krmivy.
Při tradičním krmení se zpočátku housatům podávají hrubě mleté šroty (ječný, kukuřičný, ovesný, pšeničný) v množství kolem 20-25 g na kus a den, které mohou být ovlhčené odstředěným mlékem. Přidávají se natvrdo vařená vejce, tvaroh, brambory. Během 1. týdne se začíná housatům přidávat nadrobno nařezaná zelená píce (10 g). Od 3. týdne se mohou zkrmovat celé zrniny (30 g) a příkrmovat zelená píce (40 g). Od 5. týdne věku tvoří základ krmné dávky pastevní porost nebo zelené krmení, které z velké části uhrazují potřebné živiny. V tomto věku přijme house kolem kilogramu porostu. Kromě toho se housata po návratu z pastvy přikrmují celými zrninami nebo míchanicí. Nutné jsou minerální a vitamínové doplňky (Supervit, Konvit). Zpočátku se housata krmí 6-8 x denně, později 3-5 x denně. Krmný prostor je 4 cm na kus. Housata musí mít k dispozici dostatek vody.
Odchov housat může být pod husou nebo uměle. Chceme-li, aby housata odchovala husa, musíme pod ní nasadit vejce a nechat je pod ní vylíhnout. Pokud se housata líhnou v líhni, pod husou se nechá jen několik vajec a po jejich vylíhnutí se k nim přidá větší počet housat z líhně, které husa dobře přijme a odchová. Husa s housaty by měla být umístěna v suchém koutě, který není vystaven mrazu ani průvanu. Za teplého počasí se housata mohou pouštět ven již čtvrtý den po vylíhnutí. Za špatného počasí se nechají v teple delší dobu.
Při umělém odchovu musíme housatům věnovat zvýšenou péči až do tří týdnů věku. Především je nutná dostatečná teplota. Podlaha odchovny musí být vystlaná podestýlkou do výšky alespoň 5 cm. Housata by měla dostat krmivo co nejdříve po vylíhnutí. Od 7.-10. dne věku se housata mohou pouštět do výběhu a může se již využívat pastva. Výběh je vhodné rozdělit na oplůtky a ty střídat po 5-6 dnech. Od tří týdnů jim postačí provizorní přístřešky umístěné přímo na pastvě. Při extenzivním odchovu housata líhnutá na jaře zpravidla pohlavně dospívají až v následujícím roce, v únoru až březnu.
Odchov housat se dělí na čtyři období. První období od vylíhnutí do čtyř týdnů je období teplého odchovu. Druhé je od 5. do 10.-12. týdne, třetí etapa do 26-27 týdnů věku a čtvrté je období přípravy na snášku. Přípravné období na snášku začíná asi měsíc před předpokládanou pohlavní dospělostí. K chovu se nechávají jen housata, která mají odpovídající vývin, zdravotní stav a živou hmotnost. Chovné hejno se sestavuje v poměru pohlaví 1:3-4.
Průběh odchovu mláďat drůbeže je nezbytné sledovat, kontroluje se růst, spotřeba krmiva a zdravotní stav. V odchovu je vhodné mláďata pravidelně vážit, abychom měli představu o jejich růstu, výsledky vážení se porovnávají s růstovou křivkou daného plemene nebo hybrida. Pokud růst kopíruje růstovou křivku, mláďata se rovnoměrně vyvíjejí a následně budou mít dobrou užitkovost. Je třeba sledovat i spotřebu krmiva a vody, které jsou ovlivněny kvalitou krmiva a zdravotním stavem. Z hlediska zdravotního stavu se změny spotřeby krmiva a vody projevují ještě před klinickými příznaky onemocnění. Větší výkyv znamená zhoršení zdravotního stavu nebo špatnou kvalitu krmiva. Mláďata, která jsou jakoby naježená, mají svěšená křídla, popřípadě průjem, nejsou v dobrém zdravotním stavu a je vhodné situaci konzultovat s veterinárním lékařem. Při kontrole zdravotního stavu je také třeba zjistit, zda nemají vnější cizopasníky, kteří se vyskytují velmi často kolem kloaky, pod křídly. Cizopasníky v peří a na kůži si drůbež většinou odstraňuje popelením. V méně vhodných podmínkách se také u drůbeže setkáváme s kanibalismem. Příčinou může být nedostatek bílkovin v krmivu nebo nekvalitní krmivo, příliš nízká vlhkost vzduchu nebo špatné podmínky ustájení.
Housata na pastvě
