Význam chovu lam
Lamy jsou považovány za nejdůležitější a nejvýznamnější hospodářská zvířata andských států Jižní Ameriky. Na jejich území byly také původně domestikovány. Jejich význam spočívá zejména v nenáročnosti a vysoké schopnosti adaptability na život v drsných podmínkách jihoamerických velehor a mnohostranné užitkovosti. V Andách obývají převážně pásma od 3900 do 4950 m n. m. Poskytují domorodým obyvatelům vlnu, maso, kůže i trus využívaný jako palivo. Lamy dosud nosí náklady ve vysokých polohách And a vlna alpak je velice žádaná na světových trzích. Celkem 90 % objemu světové produkce vlny alpak pochází z Peru, konkrétně z departementů Puno, Cusco a Arequipa.
V současné době však chov lam nabývá na významu i na jiných kontinentech. Lamy zde nejsou chovány jako hospodářská zvířata, ale zařadily se mezi početnou skupinu domácích zvířat, chovaných pro potěšení a rozptýlení. Chovatelé jsou sdruženi jak do regionálních, tak i několika národních asociací. V důsledku toho je chov lam na mnohem vyšší úrovni než v chudých jihoamerických zemích.
V Austrálii se zájem mnohých farmářů začíná obracet k lamám alpakám, neboť vázne odbyt australské ovčí vlny.
Také v České republice se zvýšil zájem o chov lam. Byl založen Český klub chovatelů lam (21.4.2005), který pomáhá začínajícím chovatelům, jejichž počet se v posledním období zvyšuje. Lamy se chovají převážně v ekologických chovech hospodářských zvířat, kde chov lam patří mezi tzv. hobby chovy. V posledním období se rozšiřuje využití lam v zooterapii, a to v takzvaném lamacrossingu a lamatrekkingu na ekofarmách jako další zpestření pobytu v přírodě. Rovněž je možné využít lamy ke hlídání jiných hospodářských zvířat, například ovcí, a kromě toho je možné je využít pro nošení nákladů ve špatně přístupných oblastech vědeckým pracovníkům nebo lovcům.
Původ a domestikace lam
Počátky domestikace lam spadají do období v rozmezí 3000-4000 let př. n. I. Velkého rozmachu doznal chov lam v dobách civilizace Inků. Inkové vyvinuli a zdokonalili systémy rotace pastvin, selekci i plemenitbu. Pravidla a předpisy Inků pro řízení stáda se dodnes řadí mezi špičku ve světovém chovu zvířat. Lamy krotké a alpaky byly chovány odděleně, ve stádech byly důsledně řazeny podle pohlaví, věku, barvy a Inkové si vedli velmi pečlivé záznamy o jejich chovu. Peruánští indiáni znali tkalcovské stavy, dokonce trojího druhu. Nejcennější vlna byla z vikuní, využívala se výhradně pro urozené panovníky, nejvyšší Inky. Smrtí byl potrestán každý, kdo se opovážil nosit oděv ze srsti vikuní.
Termín lama se často používá pro všechny jihoamerické velbloudovité, což může někdy znamenat určité problémy. Dochází především ke zmatení laické veřejnosti, která nezná rozdíly mezi lamou krotkou a alpakou. Lamy krotké a alpaky však mají zcela odlišnou stavbu těla.
V současné době jsou známy čtyři druhy lam. Dva z nich jsou divoké, lama guanako a lama vikuňa. Dvě formy jsou domestikované, lama krotká a lama alpaka. O původu domestikovaných druhů lam se stále debatuje. Analýzy DNA ale potvrdily, že severní poddruh vikuně je předkem alpaky. Původ lamy krotké určili paleontologové ještě před analýzou DNA, předkem lamy krotké je guanako.
Lama guanako se vyskytuje především v Peru a Chile, převážně v nadmořských výškách 4000 až 5000 m. Žije volně v přírodě a je chráněna (CITES).
Vikuňa tento divoký druh najdeme ve vysokých Andách jižního Peru a v Bolívii, dále v severních částech Argentiny a Chile. Většinou je chována ve velkých parcích a rezervacích a několika extenzivních ohradách, například v Kala-kala v Peru. Vikuňa byla na pokraji vyhynutí. V roce 1965 zřídily zainteresované státy Jižní Ameriky pro vikuně první národní rezervace. Jejich počet vzrostl za 17 let sedmnáctkrát a stále stoupá. V roce 1979 podepsaly Bolívie, Peru, Chile a Ekvádor konvenci na ochranu vikuně.
Lama krotká - domestikovaná forma lamy guanako, jejím domovem je Altiplano v Bolívii a Peru. Malé populace jsou v severním Chile, Argentině a Ekvádoru.
Alpaka domestikovaná forma vikuně. Oblast rozšíření je shodná s areálem vikuně.
