Zapouštění, březost, porod a odchov ovcí

Plodnost je významná užitková vlastnost, která v podstatné míře ovlivňuje efektivnost chovu ovcí. Plodnosti se všeobecně rozumí schopnost produkce přiměřeně početného a konstitučně zdatného potomstva. U bahnic je vyjádřena počtem ovulovaných vajíček, počtem narozených jehňat, mateřskými schopnostmi a počtem odchovaných jehňat za časovou jednotku. U beranů je plodnost vyjádřena pohlavní aktivitou a kvalitativními a kvantitativními ukazateli semene.

Ovce dospívají pohlavně před ukončením tělesné dospělosti, to je ve věku již 5-8 měsíců. Tradičně se v našich podmínkách zapouštějí 16. až 18-měsíční ročky. Jejich hmotnost má dosahovat ti čtvrtin až čtyř pětin hmotnosti dospělých zvířat. Nástup říje ovlivňuje délka světelného dne, výživa a plemenná příslušnost.

V podmínkách České republiky je plodné období od srpna do konce roku, u části populace se říje dostavuje i na jaře. U některých plemen pohlavní aktivita probíhá po celý rok (východofríská, romanovská, finská).

U ovcí probíhá tichá říje a příznaky jsou málo zřetelné. Ovcím mírně zduří a zčervená vulva a vytéká hlen. Říjné ovce také občas skáčou na jiné ovce, více přerušují pastvu a často postávají.

Způsoby zapouštění

Kvalita a úroveň chovu ovcí je závislá na plemenné hodnotě zvířat, která používáme k plemenitbě. V chovu ponecháváme zvířata jen s velmi dobrým užitkovými vlastnostmi.

O celkovém výsledku chovu rozhoduje také způsob připouštění ovcí. V praxi rozeznáváme tyto způsoby připouštění: volné, skupinové, harémové, individuální, inseminace ovcí.

Volné připouštění

Tento způsob také nazýváme připouštění na divoko, protože se jedná o nejjednodušší a nejpřirozenější způsob připouštění, který se vyskytuje v přírodě u volně žijících zvířat.

Berani jsou volně vpuštěni do stáda a v době říje kryjí ovce. Na jednoho dospělého berana počítáme kolem 30 ovcí, na mladšího méně, 15-20 ovcí. Při tomto způsobu připouštění se berani nedostatečně využívají, zvláště z plemenářského hlediska není možné provést připouštění ovcí podle připouštěcího plánu. Dochází k nadbytečnému zapouštění ovcí jedním nebo více berany a berani jsou tak zbytečně přetíženi a vysilují se. Také není znám původ narozených jehňat z otcovy strany. Plemenní berani se musí po dvou letech ve stádě vyměnit, aby nedošlo k příbuzenské plemenitbě.

Skupinové zapouštění

Tento způsob zapouštění spočívá v tom, že ovce rozdělíme podle užitkových vlastností na dvě až čtyři skupiny. Do každé skupiny se podle počtu ovci ve skupině přidělí dva až tři plemenní berani.

Berany ke skupinám vybíráme s ohledem na přidělenou skupinu bahnic tak, aby působili jako zlepšovatelé. Na jednoho dospělého berana přidělujeme 30 až 40 ovcí a na mladého 20 až 30 ovcí. Připouštěcí období trvá zpravidla šest až osm týdnů.

V porovnání s prvním způsobem připouštění se jeví skupinové zapouštění jako lepší, protože berani jsou lépe využití a částečně zde již můžeme ovlivňovat plemenářskou práci v chovu. Nelze však určit původ narozených jehňat po otci a vyhodnotit potomstvo po jednotlivých beranech.

Harémové připouštění

Způsob připouštění ovcí, který je založen na podobném principu jako předcházející pouze s tím rozdílem, že vytváříme skupiny bahnic méně početné, avšak se stejnými užitkovými vlastnostmi a stejným exteriérem. Skupině 40 až 50 bahnic je přidělen jeden beran zlepšovatel s vynikajícími užitkovými a exteriérovými vlastnostmi. Plemenní berani jsou dokonale využiti, může však dojít k jejich přetížení. Původ potomstva po obou rodičích je možné velmi dobře určit a také lze hodnotit plemenné a užitkové vlastnosti plemenných beranů podle potomstva a provádět cílevědomou plemenářskou práci. Připouštěcí období trvá čtyři až šest týdnů.

Po skončení připouštěcího období je vhodné provést sedm až deset dnů přestávku a po této době ještě berany pustit do stáda (volně) k případnému oplození neoplodněných ovci (doskok). Harémový způsob připouštění se používá více u masných plemen ovcí.

Individuální připouštění

Individuální připouštění neboli připouštění z ruky se využívá ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech. Ovce jsou zapouštěny berany podle předem připraveného připařovacího plánu a beran připustí během připouštěcího období 50 až 60 ovcí. Během dne je nutné připouštění rovnoměrně rozložit, při čtyřech skocích denně by měly být dva skoky ráno a dva večer s půlhodinovou přestávkou.

Ovce v říji jsou ve stádě vyhledávány beranem prubířem, kterého vpouštíme do stáda dva až tři týdny před začátkem připouštěcího období. Prubíř je pohlavně aktivní, dospělý beran, kterému připevníme na břicho zástěru tak, abychom mu zabránili v připuštění řijící ovce. Navíc má v postroji, který je upevněn na hrudi, barvu a při skoku tak označí říjící se ovci na hřbet.

Inseminace ovcí

Inseminace je velmi účinným prostředkem k rychlému využití vynikajících užitkových vlastností plemenných beranů. Semenem jednoho berana je možné inseminovat velký počet ovcí-16 až 18 tisíc. Berany používané k inseminaci je nutné prověřit a otestovat a v žádném případě bychom neměli využívat berany, kteří zhoršují užitkové vlastnosti potomstva.

V podmínkách České republiky se během posledních 20 let ve větší míře upustilo od tradičního letního zapouštění a zimního bahnění ovci. Bahnění probíhalo v rozmezí od konce prosince do začátku března a využívalo se zejména při chovu vinařských plemen. Při zimním bahnění jsou vy požadavky na jadrná krmiva pro matky, ale i zásobu kvalitního jemného sena pro jehňata. V současnosti se ve větší míře využívá jarní bahnění (dube až květen), je možné i letní (červenec až srpen) nebo podzimní (konec září až začátek listopadu).

Stimulace plodnosti výživou

Plodnost lze úspěšně stimulovat použitím krmného šoku neboli flushingu. Krátkodobé zvýšení (šok krmné dávky v době před zapouštěním má značný význam jen u ovcí se špatnou kondici. Princip je v tom, že ovce šest až osm týdnů před zapouštěcím obdobím dostávají omezenou krmnou dávku, čímž se sníží živá hmotnost. Čtyři týdny před začátkem připouštěcího období se ovce začnou intenzivně krmit, aby zvýšily svou hmotnost o 15-20%. Flushing nemá být kratší než dva týdny a má navazovat buď na intenzivní pastvu, nebo na přídavek 200 až 400 g jadrného krmiva denně. Při flushingu se zlepšuje celková kondice ovcí, což má příznivý vliv na vyšší oplození, nižší embryonální úmrtnost, a tím na celkovou vyšší plodnost stáda o 15-20%.

Posuzování tělesné kondice

Asi šest až osm týdnů před zahájením připouštěcího období se u stáda ovcí posoudí jejich tělesná kondice. V době připouštění má být při pětistupňovém hodnocení stupeň kondice 2,5-3 u většiny ovcí. Způsob posuzování tělesné kondice spočívá v tom, že se pohmatem posuzuje osvalení, velikost a síla tukového krytu, síla a barva kůže v bederní krajině. Zjišťuje se, zda lze nahmatat trnové a postranní výčnělky obratlů.

Březost ovcí

Časné určení březosti ovcí má zejména chovatelský význam. Umožňuje zajistit březím ovcím plnohodnotnou výživu na úkor jalových. Jalové ovce se vyřadí ze stáda a pokusí se je znovu zapustit.

Stanovení březosti

Ultrazvuková diagnostika
Používají se různé ultrazvukové přístroje. Principem této metody je různá hloubka odrazu ultrazvukových vln. Odražené vlny se převádějí na elektrické impulzy, které se přenášejí na obrazovku. U březích ovcí se vlny odrážejí z hloubky 10 cm, u nebřezích z hloubky do 6 cm. Tyto metody dávají spolehlivé výsledky od 60 dní březosti.

Laboratorní metody
Po 28 dnech od zapuštění umožňuje zjistit březost. Stanovení obsahu progesteronu v krvi ovcí až s 90% přesností. Podle zvýšené hladiny progesteronů je možné určit i počet plodů.

Porod ovcí

Před dobou bahnění se musí v ovčíně připravit kotce (chouly) pro individuální ustájení matek s jehňaty. Dezinfikovaný kotec se vystele kratší slámou. Dále mají být připraveny dezinfekční prostředky k ošetření pupku, porodní provázky pro případ těžších porodů, nůžky, teplá voda, houba, čisté utěrky, číslice a barva na označení ovcí a jehňat po porodu.

Délka březosti u ovcí je 144-155 dnů. Matka před porodem je neklidná, vyhledává volné místo v ovčině a polehává. Z pochvy vytéká hlen. U některých ovcí jsou příznaky porodu málo výrazné. Jestliže je vemeno matky příliš nateklé a začervenalé, mělo by se zčásti oddojit do zvláštní nádobky, opláchnout vlažnou vodou a po osušení utěrkou lehce potřít masti.

Porody u ovcí probíhají většinou samovolně. Ovce při porodu polehávají a opět vstávají. Po celé období bahnění musí být v ovčíně nepřetržitá denní i noční služba. Porod probíhá na místě, které si matka vybere. Je třeba jí zajistit klid a v případě potřeby pomoc. Při vlastním vypuzovacím stadiu matka zpravidla leží.

Většina porodů u ovcí probíhá v noci, nebo brzy ráno. Blížící se porod se projevuje neklidem ovcí, opakovaným leháním a vstáváním. Okolí porodních cest je zduřelé a červené. Plodový vak je postupně vytlačován do děložního krčku, a tím způsobuje jeho otevření. Následně se dostává do pochvy, kde při pravidelných stazích svalstva břišní stěny postupně roste a objevuje se v porodních cestách. Dojde k prasknutí plodového vaku a při normálním průběhu porodu se postupně objeví obě hrudní končetiny s chodidlovou plochou směrem dolů a na nich je položená hlava. Tuto polohu plodu označujeme jako přední, vyskytuje se v 60 % případů. Druhá fyziologická poloha plodu při porodu je zadní, vyskytuje se ve 40 % případů a poznáme ji podle toho, že v porodních cestách se nejdříve objeví zadní končetiny chodidlovou plochou nahoru. Ostatní nefyziologické porody je vhodné konzultovat s veterinářem.

Porodní stahy zesilují a postupně dochází k vypuzení plodu. Tím se přetrhne pupeční šňůra, jehně se nadechne, bahnice vstává a olizuje mládě. Olizováním odstraňuje jehněti z nozder a tlamy zbytky plodových vod, a tím mu umožní bezproblémové dýchání a podpoří jeho krevní oběh. Jestliže se pupeční šňůra nepřetrhla, je nutné ji přestřihnout asi 10-15 cm od pupku, pupek vydezinfikovat a jehně se dá matce olízat. Vemeno se omyje, osuší čistou utěrkou a oddojí se první střiky mleziva do nádobky. Ovce s jehňaty se umístí do individuálního kotce (choulu) 1 x 1,5 m (matky s jedináčky) nebo 1 x 2 m (pro matku s dvojčaty). Místo porodu se vydezinfikuje a matkám se p menší množství dobrého sena, jadrné krmivo, popřípadě okopanina a dále voda. Vhodný je vlažný nápoj z otrub a šrotu s přídavkem krmné soli.

Při jarních porodech, zvláště při celoročním pastevním chovu, kdy jsou ovce celoročně na pastvině a mají k dispozici lehké přístřešky, je nutné zejména při nepřízni počasí počítat alespoň s krátkodobým ustájením obahněných bahnic a narozených jehňat v chráněném objektu, včetně dobré podestýlky.

Péče o narozená jehňata

Je důležité věnovat pozornost dezinfekci pupečního pahýlu. Jestliže se provádí nedůsledně, projeví se to záhy na pomalém růstu jehňat, často i na špatné koordinaci pohybu, nebo i jejich úhynu za silného slinění.

Jehně se musí po narození napít mleziva nejpozději do čtyř hodin, protože nemá vyvinutý vlastní imunitní systém a získává ho právě díky mlezivu. V prvních 24 hodinách po narození se imunitní látky vstřebávají do organismu přímo přes střevní sliznici. Jestliže je jehně slabé a nemá ještě vyvinutý sací reflex, mlezivo se mu nastříká přímo ze struku do tlamičky, nebo se aplikuje pomocí žaludeční sondy. Mlezivo musí dostat od vlastní matky nebo od cizí ovce, která se obahnila maximálně před 6-10 hodinami. Toto náhradní mlezivo je také dobré mít k dispozici v zásobě zamražené, po rozmrazení na tělesnou teplotu se podává jehňatům pomocí dětské láhve.

Mlezivo (kolostrum)

Mlezivo má proti normálnímu mléku vyšší obsah tuku, který je zdrojem energie nezbytné pro vyrovnání ztrát tělesné teploty způsobené odpařováním vody z mokrých jehňat, pro svalovou práci spojenou s vyhledáváním struku, včetně sán Rovněž mlezivo obsahuje vyšší procento protein včetně imunoglobulinů, které jsou důležité pro získání imunity. S přibývajícím časem klesá obsah protilátek v mlezivu a střevní sliznice jehňat hůře propouští imunoglobuliny.

Po narození má jehně samo vstát za 15-30 minut a poprvé saje asi za půl hodiny po narození. Někdy, zejména u prvniček, je potřeba účast ošetřovatele, aby matka přijala jehně a aby se jehně napilo mleziva a nejenom olizovalo struk. Zda jehně saje (sání probíhá v kleče), se pozná podle toho, že vrtí ocáskem a je zadečkem obráceno k hlavě matky. Nesmíme zapomenout na povinnost chovatele jehně řádně označit visačkou a ohlásit narození do státního registru zvířat.

Odchov jehňat

Přirozený odchov

Jestliže porod proběhl bez problémů, jehně bezpečně pozná matku podle zvuků, nejsou žádné zdravotní komplikace, je možné mládě odchovat společně s matkou ve stádě. Saje mléko podle potřeby a postupně se učí přijímat pevnou potravu. Na 1 kg přírůstku živé hmotnosti je potřeba asi 5 l ovčího mléka. Normální vývin jehněte a mléčnost matek posuzujeme podle hmotnosti jehňat ve 14 dnech věku, kdy porodní hmotnost je dvojnásobná, asi 7-9 kg. Již od druhého týdne musíme podpořit funkci předžaludku tím, že jehňatům předkládáme kvalitní seno.

Při pastevním odchovu platí zásada, že jehňata jsou nepřetržitě s matkou na pastvě, kde se podle chuti pasou, a navíc podle potřeby sají mléko, kterého má matka dostatek díky pastvě. Mláďata jsou schopná přijímat mléko ještě ve věku 5 až 6 měsíců. Produkce mléka se přirozenou cestou snižuje a matky mláďata odhánějí a postupně je odstaví. Jehňata jsou zpravidla odstavena na konci pastevního období, kdy se jejich hmotnost pohybuje kolem 35-45 kg a jsou určena k jatečním účelům.

Z těchto důvodů, kdy jsou jehňata stále na pastvě společně s matkami, sestrami a dalšími, je nutné hlavně u raných masných plemen provádět u beránků kastraci.

Umělý odchov mláďat

Uměle se odchovávají jehňata, která matka nepřijme ani po několikadenní asistenci chovatele při napájení. Můžeme se také pokusit podložit jehně jiné matce, která má dostatek mléka a obahnila se (porodila mládě) téměř ve stejné době. Jestliže ovce jehně nepřijme a záleží nám na odchovu jehněte, nastupuje umělý odchov na základě mléka jiných matek nebo mléčných náhražek. Mléko se připravuje vždy čerstvé, jeho teplota při podávání je v rozmezí 38-39 °C. Napájí se pomocí láhve a gumových dudlíků. Po každém napojení se musí jak láhev, tak i dudlík pečlivě vymýt a osušit.

V prvních dnech napájíme zpravidla po 2-3 hodinách, v noci minimálně 1-2x. Po týdnu lze přejít na napájení 5x za den a 1x v noci, od 14 dnů se noční napájení zpravidla vynechává. Po třech týdnech se jehňata napájí 3x za den.

Množství mléka na jedno napájení je zpravidla 100-250 ml. Od 28. dne se napájí již 2x za den, a jestliže jehně přijímá pevnou stravu v dostatečném množství, což je asi 500 g/den, umělý odchov se ukončí, což je obvykle mezi 5.-7. týdnem života.

Z výše uvedeného vyplývá, že umělý odchov jehňat je velice náročný. Proto je důležité zvážit, zda přistoupíme k tomuto systému odchovu, který je vždy na úkor ostatních jehňat, neboť převážnou dobu je nutné věnovat se jedincům a důsledně se nesleduje stádo jako celek.

Z výzkumu vyplývá, že mláďata, která matka nepřijala, není vhodné zařazovat do dalšího chovu, neboť mateřské chování má vysokou míru dědivosti.

Odstav jehňat

Raný odstav

Raný odstav se provádí v chovech, kde se mléko využívá k přímé konzumaci nebo na výrobu mléčných výrobků. Mláďata se zpravidla odebírají matkám buď po sedmi dnech, kdy jehňata maximálně využila příjem mleziva, nebo již od druhého dne věku. Jehňata jsou ustájena v odděleném kotci a krmí se mléčnou náhražkou. Mají k dispozici mléčný automat, ke kterému mají nepřetržitý přístup. Přibližně ve věku jednoho měsíce dostávají mléčnou náhražku dvakrát za den a postupně přecházejí na četnost pouze jednou denně. Po celou dobu mají mláďata k dispozici kvalitní seno, aby došlo ke správnému vývoji předžaludků a bachorové mikroflóry.

Postupný odstav

Mláďata se oddělí od matek do samostatného kotce tak, aby byl možný vizuální a pachový kontakt s matkami, a pouštějí se k matkám na napojení 2x za den. Pokud jsou na pastvě, je nutné oddělit mláďata od matek také. Ve věku šesti týdnů se pouštějí k matkám jednou denně a asi po 3-4 dnech napájení pod matkami končí.

Při tomto způsobu odstavu se bahnice dojí 2x za den nejlépe v intervalu 12 hodin a mléko se zpracovává na vyhledávané a žádané mléčné produkty.