Chov činčil

Činčila pochází z Jižní Ameriky a v přírodě ji nalezneme ve skalních rozsedlinách a jeskyních, což jsou oblasti s nízkou vlhkostí a obvykle nepřístupné pro člověka. V 18. a 19. století byly činčily pronásledovány a loveny kvůli své husté, hebké a jemné srsti.

První, spíše neúspěšné, pokusy o chov činčil v kleci se objevily v 18. a 19. století v Jižní Americe a Evropě. Větší úspěchy přišly až ve 20. století.

Původní šedé zbarvení činčil, nazývané "standard", se díky křížení proměnilo v mnoho barevných mutací. Délka těla činčily se pohybuje od 25 do 35 cm, délka ocasu je asi 15-20 cm, a její hmotnost dosahuje 400-600 g.

Činčily nejsou typickými mazlíčky a jsou vhodnější pro starší děti od 13 let, které jsou schopné se o ně postarat a pozorovat je. Jsou temperamentní a chovatel by měl respektovat jejich přirozené potřeby. Nicméně se dokáží přizpůsobit běžnému ruchu domácnosti.

Většina alergiků si může bez obav pořídit činčilu, protože jejich hustá srst není domovem pro roztoče. Činčila se při dobré péči může dožít až 22 let, průměrný věk se však pohybuje mezi 10 a 15 lety. Jsou aktivní převážně v podvečer a v noci, což je vhodná doba ke krmení.

Činčily jsou velmi živá zvířátka a doporučuje se jim poskytovat výběh po bytě. Je však důležité počkat, dokud zvířátko není dostatečně ochočené. Jsou to hlodavci a okusují vše v dosahu, proto je potřeba zabránit okusování věcí, které by mohly ublížit nebo způsobit zdravotní problémy.

Činčily je možné chovat samostatně, ve dvojici nebo v páru. Je důležité brát v úvahu velikost klece a potřeby zvířat. Pokud potřebujeme se zvířetem manipulovat, mějte na paměti, že činčily se zvedají za kořen ocasu a podpírají druhou rukou pod bříškem. Jsou čistotné a nešíří žádný zápach. Při transportu je důležité dbát na jejich pohodu a vybírat chladné dny, protože přeprava v horku pro ně může být nebezpečná.

Klec pro činčilu a vybavení

Klec pro činčilu by měla mít minimální rozměry 100x50x50 cm, přičemž větší klec je výhodnější. Preferované jsou vyšší klece s dřevěnými patry, protože činčily rády skáčou. Alternativně lze využít voliéru určenou pro větší ptáky, nebo klec vlastní výroby, například z přestavěné skříně. Mříž by měla být pozinkovaná, aby ji činčila nepoškodila. Dvířka musí být dostatečně velká pro snadné umístění koupelny nebo domečku na spaní. Klec umístíme na klidné místo u stěny, do bezpečné vzdálenosti od průvanu, topení a přímého slunečního záření. Optimální teplota v místnosti je do 25 stupňů Celsia, s vlhkostí vzduchu nepřevyšující 70 %.

Domek na spaní má mít jediný vstupní otvor pro zajištění pohody během dne. Materiálem by mělo být dřevo, přičemž překližka není vhodná kvůli riziku třísek při okusování.

Pro napájení činčily jsou vhodné plastové napáječky s kovovým náustkem a kuličkou, zavěšené mimo dosah, aby činčila nemohla okusovat plast.

Krmítko vybíráme těžší (keramické nebo hliněné), aby ho činčila při pobíhání nepřevrátila. Alternativně lze použít nerezové závěsné krmítko.

Nádoba s pískem může být hliněná, keramická nebo skleněná, a činčila by měla mít přístup k písku každý den asi po dobu 30 minut.

Univerzální podestýlkou jsou hobliny a v případě jedné činčily by měla být měněna asi jednou týdně.

Hračky mohou zahrnovat ruličky od toaletního papíru, závěsné dřevěné hračky k okusu, tunely z Ytongu, které budou zároveň sloužit jako úkryt a různé hamaky a závěsné pelíšky k odpočinku.

V kleci by měly být i větve na okusování, přednostně z buku, vrby, lísky, smrku nebo od neošetřených stromů.

Přepravka je nezbytná pro přenos k veterináři nebo při čištění klece, zejména pokud není činčila ještě dostatečně ochočená.

Ochočení činčily

Po přínosu nechte činčilu v klidu v kleci, aby si zvykla na vás a nové prostředí. V průběhu dne ji zbytečně nerušte a věnujte jí pozornost až v odpoledních hodinách, abyste respektovali její přirozený životní rytmus.

Jakmile zjistíte, že činčila se v poklidu pohybuje po kleci a zdá se, že si zvykla na nové prostředí, můžete začít s procesem ochočování. Prvním krokem může být nabízení různých pamlsků přes mříže klece a tiché oslovení, dokud se neodváží si pamlsky vzít z vašich rukou. Postupně zkuste do klece vložit ruku, aby ji mohla prozkoumat. Umocněte to pomocí pamlsku. Během několika dní by měla činčila začít akceptovat vaši ruku a možná na ni začne posedávat nebo ji využívat při skocích jako na větvi. Následně zkuste otevřít klec a umožněte činčile vylézt na vaše rameno. Nakonec se snažte dát jí pamlsek do tlamy, aby překonala případné obavy.

I když činčily nejsou příliš mazlivé, jakmile si na vás zvyknou, mohou být spíše přátelské. Proto je zásadní věnovat dostatek času a trpělivosti do budování vztahu s činčilou.

Krmení činčil

Základním krmivem pro činčily jsou speciální lisované granulky, seno a voda.

Lisované krmivo: granule jsou z hlediska zdraví činčil nejlepší volbou. Krmivo by mělo být speciálně vyrobené pro činčily, aby obsahovalo vše, co potřebují pro správnou výživu. Činčily snědí jen tolik, kolik potřebují, takže miska se může plnit víc. Pokud by se vám zdála činčila tlustá, můžete podávat stravu v menších dávkách.

Seno: nejlepší je seno s bohatým obsahem lístečků, a mělo by být k dispozici 24 hodin denně. Seno musí být suché a bez plesnivých skvrn. Je vhodné umístit jej do jesliček, aby bylo chráněno před znečištěním.

Voda: činčila by měla mít neustále k dispozici čerstvou vodu, kterou je zapotřebí často měnit. Do pitné vody lze přidávat speciální vitamínové kapky. Plastové napáječky s kovovým náustkem a kuličkou jsou ideálním řešením.

Pamlsky: mezi oblíbené pamlsky patří rozinky, sušené ovoce, sušené plody šípku a sušená poupata růží. Pamlsky by měly být podávány v omezeném množství, ale mohou se hodit hlavně při ochočování.

Obrušování zoubků: pro udržení zubů v kondici jsou vhodné sépiové kosti, kalciový kámen, větve ovocných stromů a případně i menší množství suchého chleba.

Doplňkový vápník: činčily také potřebují doplňkový vápník, který lze zakoupit například ve formě vápníkových tablet.

Rozmnožování činčil

Pohlavní dospělost u činčil začíná mezi 4. a 8. měsícem života. Říje u samičky se objevuje v intervalech 24–25 dní a trvá 3–5 dní. Sameček během této doby mění své chování, vydává hlasité zvuky, kroutí se a pronásleduje samičku. Skáče na ni, dokud ho samička neodhání. Brzy po úspěšném oplození samička vyloučí hlenovou zátku.

Samička je březí přibližně 111 dní, ale viditelné bříško lze pozorovat až kolem 90. dne. Několik dní před porodem samička projevuje agresivitu vůči samečkovi. Činčily si nestaví hnízda, a proto je důležité udržovat teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Porod je rychlý, ačkoliv mezi narozením jednotlivých mláďat může být časový odstup 1-2 hodiny. Samička je schopna být opět oplozena 8-12 hodin po porodu, ale pochva se uzavírá až po 3-4 dnech. Pokud se chceme vyhnout dalšímu oplození, je nutné samečka oddělit již před porodem.

Činčily rodí 1-5 mláďat, která jsou plně vyvinutá, chlupatá a mají zrak. Porodní hmotnost mláděte je přibližně 40 g, a za měsíc váží už asi 150 g. Mláďata brzy po porodu začínají běhat a zkoumat okolí. Odstavují se ve věku 6-8 týdnů, při hmotnosti 250 g. V té době přijímají už pevnou stravu a ovládají všechny základní životní dovednosti. Činčila může mít až tři vrhy ročně.

Důležité: některé mutace nelze mezi sebou pářit. Je třeba být obezřetný při páření různě zbarvených činčil, aby nedošlo ke genetickým problémům.