Nebezpečná sršeň asijská poprvé v České republice
Sršeň asijská, někdy též nazývaná sršeň čínská (Vespa velutina) je druh blanokřídlého hmyzu, původem pocházejícího z jihovýchodní Asie. Obavy expertů, o nichž se mluvilo už začátkem roku, se naplnily. Agentura ochrany přírody a krajiny informovala o prvním potvrzeném výskytu sršně asijské na našem území ve čtvrtek 5.10.2023.
Sršeň asijská a sršeň obecná – rozdíly
Vespa velutina má na rozdíl od sršně obecné nikoli převážně žluté, ale téměř zcela tmavé tělo. Dělnice dosahují délky zhruba dva centimetry, samci jsou nepatrně menší 1,8 až dva centimetry, královna dorůstá až tří centimetrů. Je tedy o něco menší než nám známější sršeň obecná, která má 1,8 až 3,5 centimetrů. Sršeň asijská je ale agresivnější, a to i vůči člověku, přiblíží-li se k hnízdu. V pronásledování nepřítele je nesmírně vytrvalá.
Sršeň asijská se rychle šíří Evropou
Do Evropy se tento hmyz podle ochránců poprvé dostal před dvaceti lety. Zavlečen byl do Francie se zásilkou zboží z východní Asie, od té doby se šíří západní Evropou. Z Francie se již dostal do Itálie, Belgie, Španělska, Portugalska, Německa, Velké Británie, Švýcarska, Lucemburska a Nizozemska. Dlouhodobě se sršním asijským daří především ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii nebo Belgii, a to v oblastech blíže Atlantickému oceánu. V Galicii bylo v roce 2020 objeveno přibližně 30 tisíc hnízd, která se místní chovatelé včel snaží průběžně likvidovat. Letos v létě ji objevili i v Maďarsku u hranic se Slovenskem.
V roce 2019 řekl entomolog Jakub Straka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze následující: blíží se k nám invazní druh, který potrápí hlavně včelaře. „Pokud bude sršeň čínská postupovat ze západní Evropy naším směrem takovou rychlostí, jako dosud, do dvou tří let ji tady máme“. Jeho prognóza se vyplnila na 100 %. První výskyt v Česku byl zaznamenán 5. října 2023 na Plzeňsku. Ochránci se vypravili na místo a hledají hnízdo, načež budou kontaktovat hasiče a hnízdo bude zlikvidováno.
Nebezpečí pro včely medonosné
Včelařům se naplňují černé scénáře. Je to predátor, který likviduje včely v obrovských množstvích. Sršně asijské loví letící včely obdobně, jako to známe u naší sršně obecné (Vespa crabro), která však zásadní problémy nepůsobí. Sršeň asijská krouží kolem česna, kde odchytává vracející se létavky. Jakmile včelu chytne, ukousne ji svými kusadly zadeček, čímž se vyhne včelímu žihadlu. Poté včele ukousne křídla, nohy a hlavu, až zůstane pouze hruď. Ta je pro sršně bohatým zdrojem proteinů (bílkovin), protože hruď tvoří především létací svaly. Svalovou hmotou se živí buď dospělé sršně, nebo potravu nosí do hnízda, kde jí krmí vyvíjející se sršní larvy.
Sršně asijské však nepohrdnou ani ovocem, které v letním období zraje, hnije a padá na zem, kde se jím mohou pohodlně živit. Škody působí nejen včelařům, ale i sadařům a zahrádkářům, protože nakusováním ovoce snižují kvalitu úrody.
Sršně útočí na včelstva také přímo tak, že hromadně napadají včely na česně. Včely se snaží bránit, a tak se stahují do úlu. Včely kromě žihadel, kterými mohou sršně zabít, a početní převahy, nemají moc dalších možností. Včela východní si vyvinula chování, které bychom mohli označit jako grilování vetřelce. Když se sršeň přiblíží k hnízdu, skupina včel se vrhne ven a obklopí ji, čímž vytvoří tepelnou kouli. Teplota uvnitř koule se pohybuje kolem 47 °C, což je nad hranicí smrtelné teploty pro sršně (45,7 °C), ale ne pro včely. Včely mohou přežít při teplotě až 50,7 °C. Tento mechanismus se ukázal jako účinný také proti V. simillima, V. velutina, V. magnifica a V. multimaculata. Bohužel evropská včela medonosná tímto znakem sociální ochrany hnízda nedisponuje.
Evropská včelstva se dokážou bránit, pokud jsou dostatečně silná a dokud populace sršně asijské není příliš vysoká. Útok několika jedinců je pro včelstvo zvládnutelný, ovšem v pozdějším období sezóny, kdy hnízda sršní čítají několik tisíc dělnic, nejsou včelstva schopná ubránit se atakům několika desítek až stovek sršní. Zahraniční studie potvrdily, že asijské sršně dokážou denně spořádat tisíce včel z jednoho úlu, včela medonosná tvoří až 85 procent jejich jídelníčku. Podle agentury je nyní nutné zabránit jejímu dalšímu šíření.
Nebezpečí pro člověka
Jsou známy případy, kdy sršeň asijská způsobila člověku smrt. „Stejně jako ostatní žahadloví blanokřídlí (vosy, včely, čmeláci) mohou bodnout žihadlem. Jsou známy i případy úmrtí po bodnutí sršní asijskou, ovšem stejně je tomu např. i u včely medonosné. Riziko představuje spíše jen pro alergiky nebo při silném pobodání po vyrušení hnízda. Složení jejího jedu zatím není dostatečně známo, kvůli čemuž je velmi těžké toxicitu odhadovat.
Zamezení šíření a přirození nepřátelé sršně asijské
Několik u nás žijících druhů živočichů se může živit sršni asijskými. Jedná se třeba o včelojeda lesního, vlhu pestrou, sojku obecnou, slepice a jezevce. Příležitostně zabije sršeň asijskou i sršeň obecná. Obecně ale nemá predace na početnost sršní zásadní vliv.
Šíření silně invazní sršně asijské je třeba zamezit. Rychle a rozhodně. To samé již dělají naši sousedé. Zásadní je vždy najít hnízdo a to zcela zlikvidovat. Studie z Koreje ukazuje, že většina zde původních sršní, konkrétně tedy sršeň mandarínská, sršeň obecná, Vespa analis a Vespa dybowskii, je agresivnější a v případných soubojích o potravu sršeň asijskou obvykle poráží. Jedinou výjimkou je sršeň žlutavá, nad níž má invazní konkurentka převahu. To může mít vliv i na rychlost šíření sršně asijské, která je v Koreji podstatně pomalejší (cca 10 až 20 km/rok) než v Evropě, kde jí konkuruje pouze jedna původní sršeň.
Ještě větší problém – sršeň mandarínská
Sršeň mandarínská (Vespa mandarinia) je v Japonsku veřejným nepřítelem číslo jedna. Podle statistik jen v Japonsku ročně zabije víc lidí než žraloci ve všech světových oceánech dohromady! Jed těchto sršní obsahuje mimo jiné feromony, takže po píchnutí jednou sršní přispěchají další sršně a přidají se k útoku. Tyto látky se navíc přidávají do některých parfémů, takže člověk který se s nimi navoní může potom sršně vyloženě přitahovat. Sršeň mandarínská je největší ze všech sršní - obzvlášť velké exempláře mohou mít délku těla až 5,5 cm a rozpětí křídel 7,5 cm. Na rozdíl od mírumilovné sršně obecné je její asijská sestřenice schopna člověka pronásledovat dlouhou dobu. Sršeň mandarínská si svá hnízda buduje v norách po hlodavcích nebo hadech.
Nemusíte mít strach, že byste v ČR nebo na území Evropy sršeň mandarínskou potkali. Žije jen v jižní, východní a jihovýchodní Asii. Sršeň mandarínská nebyla v Evropě ve volné přírodě ještě zaznamenána. A pokud byla někde hlášena, ukázalo se, že jde o méně nebezpečnou sršeň asijskou .
