Jak se starat o slepice?
Následující text je zaměřen na typický venkovský chov slepic, bez průmyslových krmiv a bez moderních technologií.
Slepice jsou k mání ve velké škále plemen a typů. Základní dělení je na plemena lehká nosná, s kombinovanou užitkovostí, těžká masná, okrasná a bojová. Kromě slepic čistokrevných, se setkáváme často s nosnými hybridy. Pro takové křížence je charakteristická vysoká snáška, bez ohledu na exteriér a životnost, často se takoví hybridi ani přirozeně nerozmnožují. Se snáškou začínají slepice zpravidla po půl roce života. Čím pozdější začátek, tím déle vydrží jejich produktivní věk. Kohouti pohlavně dospívají v sedmém měsíci. Plná dospělost u obou pohlaví nastává až v jednom roce. V té době už může slepice zasednout na vejce a stát se kvočnou. Jeden kohout stačí až na dvacet slepic. Nejvyšší snášku produkují slepice do tří let věku, poté začínají počty vajec klesat, ale dožijí se až sedmi let. Tři roky jsou častým intervalem pro obměnu hejna nosných hybridů. Někdo praktikuje systém každoroční obnovy jedné třetiny hejna. Během roku prochází slepice několika snáškovými cykly. Během zimního slunovratu se začíná snáška zvyšovat a graduje na jaře a v létě, kdy je nejvyšší. Podzim je naopak obdobím pelichání a zkracování dne, kdy snáška na dva až tři měsíce výrazně poklesne. Slepice lehkých plemen snáší ročně 160-200 kusů vajec, nosní hybridi až 300 vajec.
Líhnutí kuřat pod kvočnou
Přirozené líhnutí pod kvočnou má celou řadu výhod. Kvočna odvede řadu práce za chovatele, nepotřebujeme líheň ani odchovnu. Navíc pohled na kvočnu vodící hejno kuřátek, patří k tomu nejkrásnějšímu v chovu drůbeže. Potencionální kvočnu, tedy kvokající slepici, snadno odhalí i začínající chovatel. Taková slepice zůstane pevně sedět na hnízdě a kvoká. Chceme-li, aby nám vyseděla kuřata, necháme ji v kurníku dva dny „rozsedět“. Poté ji přeneseme do zvláštní kukaně, kde ji nebudou rušit jiné slepice a podložíme pod ní násadová vejce. Hnízdo vysteleme senem nebo slámou. Počet násadových vajec závisí na velikosti kvokající slepice. Pod lehká plemena nasazujeme deset až třináct vajec. Jako násadová vejce vybíráme ta, která jsou průměrné velikosti a pravidelného tvaru, se zdravou skořápkou. Vyhneme se deformovaným vejcím a těm se slabou skořápkou. Znečištěná vejce neumíváme nikdy vodou, odstranili bychom z nich přirozenou ochrannou vrstvu. Násadové vejce nemá být starší dvou týdnů a musí být skladováno při teplotě kolem 12 °C. Během skladování je vhodné s každým z vajec jednou denně pootočit, abychom zabránili žloutku v přilepení na stěnu.
Místo, kde bude slepice sedět, musí být na zemi nebo jen těsně nad ní, aby mohla slepice bezpečně opouštět hnízdo a také se na něj vracet. Sedící slepice opouští hnízdo jednou nebo dvakrát denně na zhruba deset minut. Během venčení se vyprázdní, protáhne, upraví peří a samozřejmě nakrmí a napije. Během sezení přijímá slepice méně krmiva než obvykle. Většinou si vystačí s pšenicí a vodou. Do hnízda kálí pouze výjimečně, případný trus z hnízda pravidelně odstraňujeme. Kuřata se líhnou přesně po třech týdnech zahřívání. Všechna by měla být vylíhnuta během jednoho dne. Vejce, ze kterých se nic nevylíhlo, odstraníme. První prohlídka oplozenosti vajec, by měla proběhnout po prvním týdnu zahřívání. Je zbytečné, aby kvočna seděla na neoplozených vejcích a vydávala kvůli nim energii. Vejce prosvítíme baterkou a po týdnu už uvidíme, zda obsahuje zárodek. Ten vypadá jako tmavý stín. Oři líhnutí kuřatům nikdy nepomáhejte, v 99 % jim pouze ublížíte. Životaschopné kuře, se vylíhne samo. Kvočna pečuje o kuřátka asi šest týdnů. První dny je ještě často zahřívá, a tak tráví hodně času na hnízdě, pak už začínají chodit ven a kvočna učí kuřata hledat vhodnou potravu. Kvočna s kuřaty musí být oddělena od ostatní drůbeže, aby nebyla rodinka rušena a kuřata napadána. Na noc jim připravíme suché místo vystlané slámou. Na krmení volíme mělké misky, aby do nich kuřata dosáhla. Pozor na napájecí vodu, nejvíce se osvědčila klobouková napáječka, ve které nehrozí urousání nebo dokonce utonutí kuřat. První hodiny po vylíhnutí zpravidla kuřata ještě nezobou, v této době tráví zásobu ze žloutkového vaku. První drobné krmivo začínají zobat až po 24 hodinách. Pokud nezvolíte jednodušší způsob krmení - průmyslově vyráběnou směs, musíte si připravit vlastní krmivo doma. Vhodná je strouhanka smísená s rozdrceným, natvrdo uvařeným vejcetem. Přidáme i strouhaný tvaroh a později začneme tuto míchanici obohacovat pšeničným a kukuřičným šrotem, strouhanou mrkví a nasekanými bylinkami. Nezapomínejme na kvočnu, ta má mít k dispozici i nadále pšenici. Rozlišení pohlaví u čerstvě vyklubaných kuřat není, až na výjimky, možné. Musí se čekat několik týdnů, než se vyvinou druhotné pohlavní znaky. Jen u několika málo plemen je pohlaví patrné hned po vylíhnutí. Obecně lze říct, že mladí kohouti mají silnější běháky a rychleji se jim vyvíjí hřebínek s laloky. Po osmi týdnech už lze pohlaví rozlišit spolehlivě. Mladé slepičky můžeme k chovnému hejnu přiřadit po třech měsících věku, to už bývají potřebně silné.
Správný kurník
Pro chov slepic se nejvíc hodí zděný kurník s oknem zajišťujícím přírodní světlo. Jako vlez a výlez postačí drůbeži malý uzavíratelný otvor. V kurníku nesmějí chybět laťkové hřady, dřevěná hnízda (snášedla), zásobník na krmení a klobouková napáječka. Podlahu se hodí vybetonovat a jako podestýlku je vhodné použít slámu. Ta se jednak snadno čistí a také zajišťuje slepicím možnost hrabání v době, kdy je venku mokro nebo zima. Sláma nebo seno se hodí i do snáškových hnízd. Čištění se provádí pravidelně, kompletní výměnu podestýlky stačí provádět jednou za měsíc, s ohledem na počet chovaných slepic.
Venkovní prostor volíme co možná největší, optimální je část výběhu zastřešit. Komu to situace dovoluje, je výborné venkovní prostor zasíťovat proti dravcům. Součástí venkovního výběhu je popeliště s pískem. Na škodu rozhodně není vyvýšený hřad i ve venkovním výběhu, slepice jej budou rády využívat a pozorovat z něj okolí. Ideální je travnatý povrch výběhu, na kterém se slepice pasou. Pokud je ale podklad zničený, musíme slepicím dopřávat dostatek nasekaného zeleného krmení.
Zdravotní stav
Samozřejmě i slepice trpí na některé nemoci. Největšími nepřáteli jsou parazité, z toho důvodu se vyplatí pravidelné čištění kurníku. Ostatně jako všude, i zde platí, že prevence je účinnější než následná léčba. Základem dobrého zdravotního stavu je suchá a čistá podestýlka v kurníku, nezávadná voda, kvalitní krmivo a odpovídající výběh s popelištěm.
