Odchov kognů smaragdových jižních

Kogny jižní jsem poprvé pozoroval v papouščí ZOO Bošovice asi před šesti lety. I když nejsou, co se zbarvení týče moc atraktivní, zaujaly mě na první pohled. V Bošovicích jsou kogny chovány v hejnu, to pokládám za velmi zajímavý způsob. Je-li držen ve voliéře pouze jeden pár, většinou je aktivita ptáků minimální. V hejnovém chovu se pořád něco děje, a je stále co pozorovat. Také mě zaujala jejich nebojácnost, půl metru ode mě prohledávaly mulčovací kůru na dně voliéry a návštěvníků si vůbec nevšímaly. Už tehdy jsem začal uvažovat o jejich chovu. Utvrdil mě v tom také fakt, že dobře snáší naši zimu. Já navíc žiji na Jižní Moravě, kde bývají zimy poslední roky velmi mírné.

Před třemi roky, po rekonstrukci voliér, jsem se tedy rozhodl a pořídil si roční pár. Po dovozu domů, byly kogny extrémně bojácné. Vzhledem ke zkušenostem ze zmiňované zoo, to pro mě bylo nemilým překvapením. Ale naštěstí se to postupem času zlepšovalo, a teď už jsou v klidu i v mé přítomnosti. Chovám je ve voliéře s venkovní části 3x2x2 m a záletem 2x2x2 m. Vnitřní zálet je podélně rozdělen na dvě části, z nichž je jedna uzavíratelná a v té mají hnízdní budku. Četl jsem, že se podařil i odchov u teprve dvouletých ptáků. Z toho důvodu jsem následující jaro předložil páru prkennou budku o rozměrech 60 x 25 x 25 cm a vletovým otvorem o průměru 9 cm. Již po týdnu začali ptáci budku navštěvovat a nocovat v ní, což je vždy dobrým signálem.

V polovině června jsem několikrát pozoroval, jak samec krmí samici. Zhruba po třech dnech došlo i k páření. Další týden nato začala samice trávit většinu času v budce. Kontrolou jsem zjistil dvě snesená vejce. Snůška čítala nakonec pět vajec. Samice seděla tak pevně, že jsem ji ve voliéře téměř neviděl. Další kontrolu jsem provedl teprve až po 26 dnech, kdy se dalo očekávat líhnutí mladých. To se ale jaksi nekonalo ani po 30 dnech. Bylo tedy jasné, že se něco pokazilo. Po odebrání vajíček jsem zjistil, že byla všechna neoplozená. Ale u mladých ptáků a prvního hnízdění to není nic neobvyklého. Zhruba za měsíc se stalo něco daleko horšího. Po příjezdu domů jsem našel samici uhynulou, aniž bych pozoroval nějaké příznaky onemocnění. Dal jsem ji tedy na kompletní pitvu, ale příčina úhynu se nezjistila. Čekalo mě tedy shánění nové samice. To se povedlo až v únoru následujícího roku na burze v Kroměříži. Po předchozí domluvě mi ji dovezl chovatel z Opavy. Nová samička měla dva roky a spárování proběhlo bez problémů.

V červnu bylo opět vidět, že je pár v toku. Dále vše probíhalo téměř identicky, jako rok předtím. Samice snesla také 5 vajíček, seděla velice pevně a po 26 dnech začalo líhnutí. První dvě mláďata se vylíhla v jeden den, další následující den a čtvrté s odstupem dvou dnů. Poslední mládě ale uhynulo, takže zůstala tři. Je zajímavé, že samice je intenzivně zahřívala pouhých 10 dnů. Teploty v tu dobu totiž stoupaly až nad 30 stupňů. V budce byla mláďata každé v jiném rohu a bylo vidět, že jej jim horko. Jistě k tomu přispělo i jejich husté prachové peří. Kroužkování proběhlo ve stáří 17 dnů, použil jsem kroužky o průměru 7 mm.

Ze spotřeby krmení bylo vidět, že se rodiče starají příkladně. Při každé mé kontrole se to potvrdilo. Ve věku 50-ti dnů už byla mláďata kompletně opeřena a za dalších pět dnů vykukovala z budky. Tu opustila po 60 dnech, nejprve starší dvě a za dva dny třetí. Byl jsem příjemně překvapen, jak vše probíhalo v klidu. Žádné neohrabané narážení mladých do pletiva nebo stěn voliéry. A za několik dní se mladí ve voliéře dokonale zorientovali. Zbarvení mláďat je hned po opuštění budky velice podobné rodičům a nejmarkantnějším rozlišovacím znakem bylo bílé okruží okolo očí. Ale i to po třech týdnech zmizelo.

Krmení začaly mladé kogny brát již po třech dnech, konkrétně mléčnou kukuřici, slunečnici a nedozrálé proso. Mám velkou zahradu, takže všechny tyto plodiny si pěstuji pro tento účel. Za tři týdny od vylétnutí jsem nezaznamenal, že by je ještě rodiče dokrmovali.

A jak kogny krmím? Základní krmnou směs si míchám sám a obsahuje proso, nahý oves, slunečnici, kardi a pohanku, vše ve stejném poměru. Z ovoce krmím jablka, hrušky, meruňky, švestky, rybíz, jeřabiny a černý bez. Dále červenou řepu, mrkev a ze zeleného krmení mají nejradši ptačinec žabinec a pampelišku. U pampelišky se zastavím. Doslova milují její semena, když dozrávají. Než se úbor rozevře, tak ji natrhám, nožem odříznu chmýří a takto předkládám. To jsem vyčetl z knihy od pana Vegera o andulkách, z 80. let a od té doby to takhle praktikuji. Při krmení mladých předkládám vaječenou míchanici se strouhankou z piškotů. Zkoušel jsem i moučné červy, které s úspěchem dávám alexandrům, ale o ty kogny zájem neměly. Žádné vitaminové přípravky nedávám, po celý rok mají k dispozici grit pro holuby a exotické ptactvo.

Kogny jsou příjemní ptáci, kteří se při dostatečně velké voliéře dají chovat v hejnu, což do budoucna zvažuji. Naši zimu zvládají bez problémů, naopak velká vedra snáší hůř něž chlad. V horkých dnech vyhledávaly stín, často přes poledne byly zavěšeny na pletivu a jejich aktivita byla minimální. Co se týče krmení, nejsou vybíraví a přijímají vše. Jejich hlasový projev není nikterak nepříjemný a ani hlasitý. Intenzivnější je pouze při vyrušení. Kogna smaragdový jižní je v chovech málo zastoupen, takže má potenciál oslovit chovatele, kteří chtějí mít vzácnější papoušky. To byl přesně i můj případ. Na jejich chovu vidím zatím jen samá pozitiva.