Chov martináče pajasanového
Martináč pajasanový nebo též martináč hedvábný, vědecky Samia cynthia ricini, je druh nočního motýla. V dospělosti dosahuje rozpětí křídel od deseti do dvanácti centimetrů. Zbarvení je u obou pohlaví stejné. Rozdíly mezi samcem a samicí jsou přesto patrné. Obě pohlaví mají rozvětvená tykadla, samci je mají o něco širší. Jsou celkově štíhlejší a většinou mají kratší tělo. Dále mají na první pohled znatelně protáhlejší první pár křídel. Samice jsou větší v těle a často nemívají dokonale vypnutá křídla.
Martináč hedvábný je vhodným druhem pro začínající chovatele, především kvůli jeho nenáročnosti a dostupnosti. Snadno se také rozmnožuje, samičky kladou sto i více vajíček, ze kterých se vylíhnou malé housenky. Martináč pajasanový je motýlem s noční aktivitou. Samičky bývají nelétavé, zatímco samečci ano. V období páření poletují samci kolem vyhlédlé samičky a svým tancem lákají samičku k páření.
Jak už bylo zmíněno, chov martináče není vůbec náročný. V dospělém stádiu už nepřijímají žádné krmivo. Délka života je závislá na housence, ze které motýl vzešel. Dobře živená housenka předurčuje delší život motýla. Průměrně se dospělý martináč pajasanový dožívá od jednoho do dvou týdnů. Chovatel David Netolický má své martináče ve voliéře dlouhé 1,5 metru a vysoké 0,8 metru s šířkou 0,75 metru. Jejich chovu ale vyhovuje i mnohem menší prostor. Zmíněný chovatel využil k chovu martináčů staré vyřazené skříně, ze kterých byly demontovány dveře a místo nich byla přišpendelna záclona. Jako jednodušší chovné zařízení se jeví konstrukce z dřevěných hranolků, potažená starou záclonou. Do takových příbytků se pouští už dospělí motýli. Páření přichází po pár dnech. Samička klade vajíčka na větev, na kterou se usadí. Vajíčka přesuneme do plastové krabičky, na jejímž dně bude papírový ubrousek. Ten se musí udržovat stále mírné vlhký. Zhruba každý druhý den na něj kápneme trochu vody, aby inkubovaná vajíčka nevyschla. Housenky se líhnou v závislosti na okolní teplotě zhruba po dvanácti až čtrnácti dnech inkubace. Malé housenky krmíme od prvního dne života listy šeříků nebo ptačího zobu. Ve všech ubikacích je samozřejmě důležité udržovat čistotu. Na dně se nesmí hromadit velké množství trusu, začal by plesnivět a mohlo by to vést až ke smrti housenek. Při vybírání krmných listí je také důležité dbát na to, aby nebylo nijak chemicky ošetřované. A v neposlední řadě je také dobré větvičky s listím před zkrmením opláchnout, abychom si nepřinesli k motýlům nějakého nežádoucího parazita. Jak budou housenky růst bude nutné je přemístit do větší krabičky. Po několika týdnech až měsících se housenka zakuklí a vytvoří kuklu.
Kukla se většinou nachází na větvičce zavěšená svisle dolů. Kukly necháme asi dva dny ztvrdnout. Poté je vyjmeme a přemístíme třeba do prostoru, ve kterém byli chováni dospělci. Mezi jednotlivými kuklami musí být z prostého důvodu dostatek prostoru. Při líhnutí potřebuje motýl pořádně roztáhnout křídla. Pokud nebude kolem sebe mít dostatek prostoru, budou jeho křídla deformována a už nikdy nebude tím krásným exemplářem, kvůli kterému tyto martináče chováme. Každý motýl v prvních hodinách po vylíhnutí vypudí oranžovohnědou tekutinu. Jedná se o odpadní látky. Motýl se jich zbaví podobně jako včely po zimě. Tohle udělá každý motýl (který nepřijímá potravu) jen jednou, nemusíte se tedy bát, že by Vás "počůral", ani že by mu něco bylo.
