Ovce pomáhají nejen při údržbě krajiny

Svým počtem a celosvětovým rozšířením patří ovce k významným hospodářským zvířatům. Jejich pastva člověku přináší spoustu užitku. Nejenom že produkují mléko, maso a vlnu, ale mají svůj nezastupitelný význam při údržbě krajiny, a dokonce mohou mít kladný vliv na duševní zdraví člověka.

Ovce poskytují člověku nejen celou řadu produktů, ale též služeb. Zároveň se jedná o poměrně nenáročná zvířata, a tak se jejich celosvětový stav pohybuje kolem 1,2 miliardy kusů. Ovce jsou nejenom efektivními producenty potravin, surovin pro textilní a jiný průmysl, ale pomáhají též s udržováním travních porostů a také se stále častěji využívají při řešení nejednoho environmentálního problému. Cílená pastva ovcí udržuje travnaté plochy v řadě chráněných oblastí a vědci na celém světě prověřují další nápady.

Pastva místo herbicidů

U trvalých travních porostů je důležité nejen odpovídající obrůstání, ale také jejich botanické složení. Regulace nežádoucích, většinou nepůvodních a invazivních rostlin, jež mají mnohde na svědomí úbytek původních druhů a pokles biodiverzity, může být náročná, a to jak časově, tak finančně - a ne vždy s odpovídajícím výsledkem. K takovým rostlinám patří například pryšec obecný (Euphorbia esula), který již v USA „napadl" více než dva miliony hektarů pastvin, kde podstatně zredukoval biodiverzitu a produktivitu porostů. Skot a koně se pryšcům většinou vyhnou, avšak některé ovce je s chutí konzumuji, a tak se vědci z Agricultural Research Service (ARS) rozhodli prověřit, zda by se toho dalo využít, a zpracovali studie, jejichž cílem bylo zjistit, proč některé z ovcí vyhledávaly pryšec a rostliny s podobným chemickým profilem. Již při prvních pozorováních vědci zjistili, že lze ovce rozdělit na dva typy konzumentů. Jedny spásaly pryšec obecný velice ochotně, zatímco druhé se do něj pustily až když musely, tedy v důsledku nedostatku jiného krmiva. Dr. Brent W. Woodward a Steven S. Seefeldt se společně pokusili zjistit, proč některé ovce dávaly pryšcům takovou přednost. Zda mají chuť na tuto rostlinu zakódovanou ve svých genech, nebo se u nich tato stravovací preference vytvořila ve spojení s pozorováním ostatních zvířat. Přičemž podle Woodwarda by odhalení genetického základu pro upřednostňování pryšce obecného v pastevním porostu nebylo velkým překvapením, protože již bylo několikrát potvrzeno, že genetická výbava může za chuťové preference celé řady savců, a to včetně člověka. V případě, že by se jim podařilo potvrdit genetický základ, chtěli se dále věnovat šlechtění. Seefeldt předpokládal, že pokud by se selekcí daly získat ovce, jež by svým potomkům z generace na generaci předávaly vlohy k oblibě pryšce, mohly by být takto vybíravé konzumentky využívány jako přírodní herbicid ke kontrole této invazní rostliny, aniž by došlo k ohrožení necílových druhů či celého biotopu, které mohou představovat jiné metody likvidace tohoto plevele.

A to nebyl první nápad, jak se pryšce z porostu zbavit. Podle jiné studie, na které také pracovali vědci z ARS, by měla být pastva ovcí proti pryšci efektivním prostředkem, ovšem za předpokladu každoročního opakování. Po několika letech jarního spásání by už žádané pícniny mohly nad pryšcem převážit. Podle vědců z laboratoří ARS-Fort Keogh Livestock a Range Research Laboratory v Miles City v Montrealu - a dalších spolupracovníků by mělo být indikované vypásání ovcemi podstatně levnější strategií ve srovnání s využitím herbicidů a doséváním pastevního porostu. Ekolog Matt Rinella z Fort Keogh a postgraduální student Ben Hileman z Montana State University prostřednictvím sestřižení porostu simulovali lehkou pastvu ovcí, čímž mohli kontrolovat všechny proměnné faktory a oddělit účinky sezónního načasování pastvy, aby při tom zjistili, že i krátkodobá jarní pastva, jež se několik let po sobě opakuje, dokáže v rostlinných společenstvech vyvolat změny, které zlepší stav pastevních porostů v oblastech zamořených pryšcem.

Jako možný důvod devastujících účinků takové krátkodobé jarní pastvy na pryšec (případně další „netravní" plevele) se jim jevil vysoký stres z odlistění, jenž v rostlinách nastartoval produkci specifických chemických látek, jejichž úkolem má být odpuzování pasoucích se zvířat, což ale na druhou stranu omezuje růst rostlin. To sice může dát rostlinám určitou výhodu, jenže jak vědci zjistili, tak na ovce tato strategie nějak zvlášť nefunguje. Pryšce v prvním roce spásání využijí ke své „obraně“ sacharidy, které byly uloženy v kořenech, a těch se jim pak nedostává k regeneraci. Opakuje-li se to v následujících letech, vede to k takovému oslabení, že z porostu postupně mizí.

Diverzita závisí na světle

O tom, že rostliny potřebují k růstu světlo, asi není pochyb. Bez dostatku živin nemohou vytvářet nová pletiva. A navzdory některým pochybovačům, bohatý porost k udržení dobré kondice a biodiverzity potřebuje pravidelné zkracování a jak jinak než ideálně spásáním. V každém případě je důležitá rovnováha, protože nadbytkem živin anebo nepřítomností vhodných údržbářů, tedy býložravců, se do nižších vrstev trvalého travního porostu dostává méně světla. To je nejčastější příčinou, proč v takovém porostu relativně brzy získá převahu několik rychle rostoucích druhů a postupně se redukuje biodiverzita. Možnost sledování tohoto procesu byla donedávna omezena na nepřímá sledování při laboratorních experimentech. Teprve nedávno se biologům podařilo dominantní vliv světelné konkurence na biodiverzitu v porostu prověřit v terénu při polních pokusech. Tým vědců, který vedla profesorka Dr. Anu Eskelinen z finské University v Oulu, se svými experimenty zamířil do Global Change Experimental Facility (GCEF), zařízení výzkumné stanice Helmholtz-Zentrum für Umweltforschung (UFZ) v Bad Lauchstädt, které využívají vědci z UFZ, Deutsches Zentrum für integrative Biodiversitätsforschung (iDiv) a řady univerzit ke studiu vlivu klimatických modelů a intenzity využívání půdy na rostlinná společenstva, např. na koloběh živin či interakce mezi druhy. Výsledky polního pokusu vědcům ukázaly, že konkurence o světlo je klíčovým faktorem pro ztrátu biodiverzity při eutrofizaci a nedostatečném vypásání. Prof. Dr. Anu Eskelinen strávila několik let na UFZ a iDiv jako hostující vědkyně a při této práci využila nový experimentální přístup, při kterém její tým přímo osvětloval rostliny spodního patra" lučního porostu LED lampami, což vedlo ke zvýšení množství světla, jež měly tyto rostliny k dispozici. Mimo to na pozemcích aplikovali různé kombinace umělých hnojiv a spásání porostu ovcemi. Prudký pokles druhové rozmanitosti byl pozorován na plochách s přídavkem umělých hnojiv, které současně nebyly vypásány. Ale když se na takové plochy přidalo osvětlení LED lampami, zmírnil se pokles rostlinné diverzity. Na polovině ploch se pak přestalo s vypásáním porostu ovcemi, což také vedlo k poklesu druhové rozmanitosti, avšak přidání osvětlení také zmírnilo úbytek diverzity v podrostu. Podle Anu Eskelinen tyto výsledky naznačují, že spásání je hlavním faktorem, jenž řídí rozsah konkurence o světlo a má vliv na změny rozmanitosti rostlinných společenstev. Podle vědců by na takové výsledky polních pokusů měl být brán zřetel při hospodaření na travních porostech a ochraně jejích biodiverzity, protože zdůraznily důležitost přítomnosti původních býložravců, ev. využívání udržitelné pastvy, jako efektivního opatření pro zachování, či dokonce zlepšení kvality trvalých travních porostů.

Podle prof. Dr. Stana Harpolea, spoluautora studie a vedoucího oddělení fyziologické diverzity na UFZ a iDiv, tato studie poukázala na hodnotu pečlivě navržených terénních experimentů, které jsou důležité pro důkladné prověření příčin ztrát rozmanitosti. Rozšíření lidského povědomí a prověření teorie v reálnějších podmínkách se podařilo jen díky vynikající infrastruktuře experimentálního zařízení pro globální změny Global Change Experimental Facility - UFZ, podpoře poskytované na výzkumné stanici Bad Lauchstädt a spolupráci s iDiv.

Pro lepší dlouhověkost

Odumírání rostlin a změna jejich zastoupení v porostu jsou v přírodě běžnými jevy. Pokud k nim však dochází v důsledku rozšiřování nepůvodních, tzv. invazivních, druhů, většinou to s sebou nese řadu komplikací. Na pastvinách státu Kalifornie byl kdysi dominantním druhem kavyl Stipa pulchra, který byl zdrojem potravy původních obyvatel Ameriky i více než 330 druhů suchozemských živočichů. Dokonce se stal „státní rostlinou" Kalifornie, než tento stát přišel o většinu původních travnatých ploch a rozšíření kavylů se omezilo asi na desetinu těch, které ještě zbyly. A to navzdory vysoké dlouhověkosti tohoto kavylu. I když má tato tráva schopnost dožít se i více než stovky let, tak se z původních lokalit začala neúprosně vytrácet. Co s tím? Výsledky vědeckých prací ukázaly, že by mohly pomoci ovce a skot. Díky nim by mohl kavyl opět začít dosahovat své pozoruhodné dlouhověkosti a vracet se na původní území.

A proč se o jeho návrat tak usiluje? Důvodů je hned několik: je odolný vůči suchu, zlepšuje zdraví původních planých rostlin, protože přitahuje užitečné kořenové houby, hoří pomaleji než nepůvodní trávy a urychluje obnovu pozemků postižených požárem. A tak se mnoho lidí snaží o obnovu stanovišť, protože jeho vysoké, štíhlé trsy jsou nejenom krásné a stávají se středem pozornosti, ale zároveň prospívají životnímu prostředí. Nicméně podle ekoložky rostlin z Kalifornské univerzity v Riverside Loralee Lariosové není vůbec snadné určit úspěšné strategie pro obnovu a zachování této dlouhověké trávy. Asi i proto se Lariosová spojila s rostlinnou ekoložkou z Oregonské univerzity Lauren Hallettovou a severokalifornským regionálním parkem East Bay Regional Park District. Po dobu šesti let pak společně sledovali stav téměř pěti tisícovek trsů kavylu. Pravidelně rostliny měřili a hodnotili jejich růst a produkci semen – a to i během jednoho mimořádně deštivého roku v důsledku jevu El Niňo, ale i historicky nejsuššího roku. Na řadu trsů umístili sáčky, které zachytily zralá semena, aby je mohli spočítat. Podle výsledků kavyl lépe prospíval tam, kde se pásly ovce. A ještě větší vliv měla pastva při vlhčím počasí. Již dříve (po dobu deseti let) se pracovníci parku snažili hodnotit efektivitu údržby porostů, ale metoda, kterou používali (pastva a hodnocení podílu trsů kavylu na dané ploše), nevedla k odhalení zřetelného trendu. Podle Lariosové se sledováním jednotlivých rostlin v čase získalo mnohem vice informací o tom, jak tráva reaguje na pastvu, než plošným snímáním vybrané oblasti. Zároveň zaregistrovali, že kavyly obecně odumíraly dříve, když nebyly spásány ovcemi. To bylo asi největším překvapením, protože vypásání je některými lidmi hodnoceno jako poněkud kontroverzní strategie k obnově travních porostů. Část ochránců přírody se kloní k názoru, že pastva ovcí, pokud je navíc prováděna v již stresujících suchých obdobích, může zhoršovat životnost cílových rostlin, protože již v 19. století byla vyslovena hypotéza, že kombinace pastvy a sucha vede k úbytku vytrvalých trav. Avšak v tomto případě, když byly ovce odvedeny ze studovaných lokalit, tak na všech, resp. s výjimkou dvou z nich, vykazoval kavyl pokles kondice. Vědci v dalším kroku chtějí prověřit, zda či do jaké míry se kavyly na oněch dvou lokalitách geneticky odlišují. Sucho sice neprospělo žádné ze studovaných rostlin, ale vědci se domnívají, že pastva kavylům pomohla přinejmenším dvěma způsoby. Tim prvním bylo prošlapání rostlinných a dalších organických zbytků ovcemi, čímž vytvořily prostor pro růst nových kavylů. Podle Lariosová je takového odpadu někdy taková vrstva, že se přes ní rostlina z drobného semínka jen stěží dostává na světlo. A tím druhým je vypásání nepůvodních rostlin, jež potlačují růst kavylu a soupeří s ním o zdroje. V každém případě je to podle vědců ještě na dlouho. A asi není divu, když se počátek problému datuje do doby kolonizace Kalifornie Španěly, kteří s sebou přivezli pícniny, jež považovaly za prospěšné pro chovaný dobytek. Jenže tyto introdukované trávy se brzy vymkly kontrole a staly se dominantními druhy na kalifornských pastvinách. Podle Lariosové jde o ukázkový příklad jedné z největších biologických invazí na světě. Sice nevěří, že by bylo možné tyto nepůvodní trávy zcela vytlačit, ale mělo by jít aspoň zachovat, v lepším případě i rozšířit, porosty původního kavylu, jenž skvěle ukládá uhlík, čímž přispívá ke zmírňování klimatické změny, neslouží jako palivo pro masivní požáry a vytváří vhodné podmínky pro původní plané kvetoucí rostliny, které slouží opylovačům.

Údržba krajiny i psychoterapie

Ale využití ovcí má mnohem širší pole působnosti než jen k údržbě travnatých ploch, at už zahrad, městských parků, či chráněných území. Vědci z University of California Davis poukázali na možnost, jak mohou ovce prospět nejenom městským trávníkům, ale také lidem. Když pětadvacítka ovcí čtyř plemen - suffolk, hampshire, southdown a dorset - v posledních dvou letech během pastevní sezóny opouštěla stáje Kalifornské univerzity v Davisu, aby se postarala o trávníky centrálního kampusu, tak toho nakonec zvládla mnohem víc než jen zkrátit porost, pohnojit jej a zlepšit tím místní ekosystém. Prvotním cílem studie bylo prověřit rozsah prospěšnosti ovcí pro městské trávníky a zdůvodnit tak jejich četnější využití. Nicméně vědci objevili i to, že ovce navíc pomáhaly zlepšit náladu a přispívat k péči o duševní zdraví kolemjdoucích. A tak se program postupně rozšiřuje a objevují se další možnosti, kde lze využít výhody pastvy ovcí.

Poprvé se stádo na trávníky vydalo v roce 2021, kdy byla také v účinnosti opatření kvůli onemocnění COVID-19, především nošení roušek a minimalizace kontaktů. Podle Haven Kiers, hlavní autorky nové studie, ředitelky projektu „ovčích sekaček" a odborné asistentky v oboru krajinné architektury na College of Agricultural and Environmental Sciences, to všechno začalo jako pokus, jehož cílem bylo otestování možnosti nasazení ovcí při údržbě travnatých ploch, a skončilo to publikací výsledků, které svědčily pro zlepšení pohody lidí.

Údržba krajiny a přírodní terapie

Podle Kiersové studenti všech věkových kategorií v celé zemi již od 80. let 20. století uvádí, že mají problémy se stresem, duševním a fyzickým zdravím. K tomu se ve 20. letech 21. století přidal covid se svými drastickými omezeními, která na pohodě nepřidala. Na jaře 2022 se vědci dali do shromažďování aktuálních informací. Asi dvě stovky studentů, zaměstnanců, vyučujících a dalších členů univerzitní komunity odpovídalo na otázky, které se týkaly jejich zkušeností nejen s pohybem v blízkosti pozemků s pasoucími se ovcemi, ale též s vysedáváním v dřevěných zahradních křeslech nedaleko stáda při studiu či jiných aktivitách. Po vyhodnocení odpovědí se ukázalo, že skupina zdržující se poblíž ovcí vykazovala nižší četnost velmi stresovaného nebo stresovaného pocitu, oproti těm, kdo v blízkosti stáda ovcí nepobývali. Podle Kiersové se zatím podobné studie, zaměřené na redukci stresu prostřednictvím kontaktu se zvířaty, prováděly se psy a koňmi, ale nikdy s ovcemi. Z toho důvodu je přesvědčená, že je třeba důkladně prověřit, jak by se z managementu krajiny dalo vytěžit maximum, a to nejenom ve spojení s fyzickým prostředím (krajinou), ale též s duševním zdravím člověka.

Pastva jako lék

V prostoru kampusu byly pozemky s ovcemi ohraničeny elektrickým ohradníkem a dřevěnými ploty. Stádo bylo na noc převáženo do stáje a ráno zpět na své „pracoviště“. Experimentu se účastnili nejenom studenti, ale i další kolem-jdoucí, kteří odpovídali na otázky a komentovali své zkušenosti, a to jak „offline", tedy přímo v blízkosti ovcí, tak „online" na sociálních sítích. Tyto odpovědi a komentáře od všech zúčastněných pozorovatelů vědci shromáždili a následně je rozdělili do témat, která obsahovala například vlastní zapojení se respondentů do komunity, charakter a vliv konkrétního místa, možnost relaxace či redukce stresu při studiu. Podle vědců k tomu jeden ze studentů na Instagram napsal, že mu posezení u stáda ovci velmi pomohlo před zkouškou z chemie, protože se jednalo o rozptýlení, které mu umožnilo se těsně před zkouškou tolik nestresovat. Vědecká asistentka projektu Mina Bedogne, studující čtvrtý ročník environmentalistiky a managementu, má za to, že takové rozptýlení dělá většině lidí radost. Už jen proto, že si člověk může odpočinout od náročného a nezřídka chaotického pracovního dne, když jen tak bezmyšlenkovitě pozoruje pasoucí se či odpočívající stádo, což řadě lidí dopřává radost a úlevu. Některým studentům

akce na pastvinách natolik pomáhaly, že tam pobývali celé hodiny, obědvali, pracovali a scházeli se s přáteli. Díky tomu mohli na několik minut nebo i hodin pustit z hlavy všechny své povinnosti a jen relaxovat, v klidném prostředí se zapojit do komunikace či se aktivně účastnit probíhajících činností.

Podle Carolyn S. Dewa z katedry veřejného zdraví UC Davis, která je zároveň předsedkyní skupiny postgraduálního studia v oboru veřejného zdraví a profesorkou na katedře psychiatrie a behaviorálních věd, je zlepšení duševního a fyzického zdraví prostřednictvím vlivů vnějšího prostředí hlavním cílem jejich projektu. Dále vede program financovaný z fondů Kalifornské univerzity Health Aggie Mental Ambassadors, který má informovat komunitu na UC Davis o podpoře a službách v oblasti duševního zdraví. V jeho rámci vzniká podpůrná skupina a ambasadoři nabízejí nejen pomoc při různých akcích, které jsou spojené s pasením ovcí, ale též řídí výtvarné a řemeslné projekty, takže studenti mohou na dohled od stáda kreslit či malovat, počítá se i se zpracováním vlny. Řada studentů se na kolejích potýká s pocitem osamělosti a tyto činnosti pomáhají k aktivnímu zapojení do komunity a k omezení sociální izolace. Tyto akce představují příležitost společného prožitku, pomáhají lidem stát se součástí větší skupiny a dávají jim pocit sounáležitosti. A to nejsou vůbec malá pozitiva, která se s pastvou ovcí mohou spojovat.

Vyšlo v čsp. Farmář