Perlička kropenatá

Numida meleagris

Perlička kropenatá

Numida meleagris

Perličky byly známy již ve starověku. Ve starém Říme byly však ještě velmi vzácné, a proto patrné obohacovaly pouze stůl majetných neboť Horatius si stěžuje: "Non afra aves descendet ventrum meum. "(Africký pták nesestoupí do mého žaludku") To svědčí o tom, že Římané, u nichž láska ke zvířatům vždy procházela žaludkem, perličky dováželi z Afriky, ale sami je nechovali. Pak perličky z Evropy zmizely a objevily se až na začátku novověku. Vzdor nízkému stupni domestikace přece vytvořila i perlička kropenatá několik barevných rázů. První byla perlička bílá s naznačeným perličkováním (tečkováním). Ve Francii a v Itálii, kde jsou nejvíce chovány, vznikly ještě další barevné rázy perliček: bledě fialově modrá, fialová, modrá, žlutá s perličkovánim, bíložlutá bez perličkováním, sněhově bíla a ve všech barvách též strakatá. Také v produkci vajec jsou některé kmeny vyšlechtěny na pozoruhodný výkon.

Jak již bylo uvedeno, perlička kropenatá snáší vejce na skrytá místa na zahradě. Proto mnoho chovatelů nechává perličky v období snůšky zavřené ve voliéře nebo v menším výběhu. Zde však perlička na vajíčka nenasedne, a proto je musíme líhnout v umělé líhni nebo pod domácí slepicí, popř. krůtou. Kuřátka perliček jsou citlivá na chladné počasí, a proto je nejvýhodnější, když se líhnou koncem května nebo v červnu, kdy studené periody nejsou již tak časté. První den zůstanou pod kvočnou bez potravy. První týden je ponecháme, je-li to možné, ve vnitřním prostoru, podle počasí popř. s infrazářičem. Pak jsou za příznivého počasí v částečně osluněném výběhu s kvočnou uzavřenou v domku, odkud se dostanou jen kuřátka. Teprve až přepeří, ponecháme jim s kvočnou úplnou volnost. Kuřátka krmíme směsí strouhaného vařeného vejce, strouhaného tvarohu, mrkve, suché housky s trochou masové nebo rybí moučky a kostního šrotu. K tomu dostatek zeleného, sekané smetanky (nesprávně nazývané pampeliška), řebříčku, ptačince apod. Máme-li výchovnou směs pro krůťata, postačí také pro kuřátka perliček, budeme-li přidávat dostatek zeleného krmiva. Moučnými červy krmíme pouze omezeně. Vodu dáváme odraženou, v napáječce, která nedovoluje kuřátkům brouzdání. Někteří chovatelé mají dobré zkušenosti s krmením v prvních dnech pouze suchou směsi hrubě šrotované pšenice, ječmene a kukuřice. Teprve po týdnu přidávají strouhanou mrkev, jemně sekané zelené krmení, vařenou rýži a drobenku ze syrových vajec a mouky.

Krůta jako pěstounka má výhodu, že mnohem déle vodí kuřata než slepice, ale nesmíme ji dovolit volný pohyb, pokud jsou kuřátka malá, unavila by je k smrti. Dospělé perličky kropenaté krmíme jako bažanty: obilovinami, měkkým krmivem a zeleným krmivem. Ponecháme-li vajíčka při volném chovu na zahradě vysedět perličce, bude o mláďata dobře pečovat.

Názvy ve světě